39 C 125/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 531,72 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 25 090,93 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 340,86 Kč, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 786,71 Kč, s úrokem ve výši 29,00 % ročně z částky 14 552,83 Kč jdoucím od 21. 1. 2020 do zaplacení a úrokem z prodlení v zákonné sazbě 9,00 % ročně z částky 14 552,83 Kč jdoucím od 21. 1. 2020 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 21 440,79 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 9,00 % ročně z částky 13 374,91 Kč jdoucím od 21. 1. 2020 do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 25. 9. 2018 do 20. 1. 2020 ve výši 1 644,99 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacením sjednaného úroku v sazbě 29,00 % ročně z částky 13 374,91 Kč jdoucím od 27. 9. 2018 do zaplacení se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 29. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit celkem částku 46 531,72 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, sjednaného úroku a nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobkyně ([právnická osoba]) uzavřel se žalovaným dvě smlouvy o zápůjčce, a to 14. 2. 2018 smlouvu [číslo] na základě které bylo poskytnuto 17 000 Kč, uhrazeno mělo být celkem 31 809 Kč v 60 týdenních splátkách po 531 Kč. Z této půjčky žalovaný neuhradil dlužnou jistinu 15 537,88 Kč a dlužný poplatek 11 546,96 Kč Další smlouva byla uzavřena 15. 11. 2017, pod [číslo]. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 20 000 Kč, tuto částku měl vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 14 298 Kč ve 45 týdenních splátkách po 763 Kč Poslední splátku žalovaný uhradil 21. 5. 2018, na jistině neuhradil 14 373,90 Kč a dlužný poplatek 9072 Kč. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020, když toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně také uvedla, že po postoupení pohledávky uhradil žalovaný ještě 2 006,09 Kč. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz musel být pro jeho nedoručení zrušen.

2. Podáním doručeným soudu 3. 8. 2021 vzala žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce žalobu částečně zpět, a to v části týkající se nároků ze smlouvy [číslo] s tím, že uvedenou smlouvu se nepodařilo dohledat. Proto žalobkyně navrhla zastavení řízení o částku 25 090,93 Kč s příslušenstvím. Soud ve výroku I tedy s odkazem na ustanovení § 96 o. s. ř. řízení v této části zastavil.

3. Žalobkyně při podání žaloby předložila soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobkyně souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval 4. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Dne 15. 11. 2017 byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem smlouva o zápůjčce [číslo]. Výše zápůjčky byla sjednána na 20 000 Kč, poplatek pak 14 298 Kč. Celková částka byla stanovena na 34 298 Kč, tato měla být splacena v 45 týdenních splátkách po 763 Kč, výše poslední splátky byla stanovena na 726 Kč. Ve smlouvě žalovaný potvrdil, že se seznámil s obchodními podmínkami žalobce (z obsahu smlouvy), potvrdil také převzetí finanční částky. Platby žalovaného byly doloženy tabulkou umoření. Dopisem ze dne 20. 1. 2020 právní předchůdce žalobkyně oznámil žalovanému postoupení pohledávky na žalobce. Výzvu k zaplacení učinil též právní zástupce žalobkyně dne 28. 1. 2021, zároveň oznámil postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 včetně přílohy, kde figuruje i pohledávka za žalovaným ([číslo]). Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

5. Podle § 2391 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

6. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným) byla uzavřena smlouva o zápůjčce dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo sjednáno, že žalovaný vrátí dlužnou částku včetně sjednaného příslušenství ve splátkách po 763 Kč týdně. Žalobkyně prokázala, že ze strany žalovaného nedošlo k vrácení všech finančních prostředků a příslušenství, ke kterému se žalovaný podpisem smlouvy zavázal. Soud tedy žalobě vyhověl co do jistiny dlužné částky a zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

7. Nedůvodným shledal soud nárok na sjednaný úrok, který byl ze strany žalobkyně účtován od 27. 9. 2018. Soud vychází z první strany smlouvy, kde je zcela jednoznačně stanovena, jaká výsledná částka bude ze strany žalovaného uhrazena, jednoznačně je vyčíslena i částka úroku za půjčení peněz, a to ve výši 2 662 Kč. K vrácení této částky se žalovaný zavázal, tato se objevila v dlužném poplatku a soud ji považuje za zcela legitimní. Nikoliv však další úrok. Soud považuje ujednání v obchodních podmínkách, dle nichž je i dále účtován sjednaný úrok za takové, které je v rozporu s ujednání na prvé straně smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v části úroku v sazbě 29% ročně žalobu zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 146 odst. 2, věta prvá o.s.ř. Poměr úspěchu a neúspěchu ve věci (včetně částečného zastavení řízení pro zpětvzetí) lze označit téměř za shodný, soud proto žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů tohoto řízení nepřiznal.

9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta.