39 C 136/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a členů senátu p. Zdeňky Vicariové a JUDr. Rudolfa Tomáška ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru

I. Žaloba o určení neplatnosti ukončení pracovního poměru výpovědí danou žalobci dne 13. 2. 2024 se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 22 400 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalovaného.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město 29. 5. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru daná mu 13. 2. 2024 žalovaným je neplatná. Uvedl, že výpověď mu byla předána 13. 2. 2024 v místě bydliště v době jeho pracovní neschopnosti. Výpovědní důvod je konkretizován tak, že si žalobce v pracovní době vyřizoval své soukromé záležitosti, úmyslně nevykonával práci úmyslně, chtěl získat neoprávněný majetkový prospěch na úkor svého zaměstnavatele. To se mělo stát 4. 12. 2023, kdy, ačkoliv tvrdil, že hodlá navštívit , Anonymizováno, a knihovnu , Anonymizováno, , právnická osoba, v , jméno FO, , toto neučinil. V rámci své pracovní cesty, která se měla uskutečnit 4. 12. 2023, se výkonu práce nevěnoval, ale zúčastnil se natáčení pořadu , Anonymizováno, pro , právnická osoba, . Žalobce sdělil prostřednictvím svého právního zástupce žalovanému, že výpověď považuje za neplatnou, žádá o další zaměstnávání, nicméně je ochoten přistoupit na dohodu o skončení pracovního poměru. K dohodě ale nedošlo. Dne 2. 5. 2024 mu dokonce bylo doručeno upozornění na porušování základních pracovních povinností a konečné stanovisko, že žalobci práce přidělovaná nebude. Dle žalobce se ale důvody uvedené ve výpovědi z pracovního poměru nezakládají na pravdě. On se 4. 12. 2023 zúčastnil setkání s , tituly před jménem, , jméno FO, z , Anonymizováno, . Nepopírá, že se v uvedený den zúčastnil natáčení pořadu , Anonymizováno, , nicméně konal to v době přestávky na oběd. Navíc rozdělení pracovních činností si každý zaměstnanec žalovaného řídí sám, zaměstnanci pracují s kontem pracovní doby, služební cesta se započítává automaticky jako odpracovaných osm hodin, aniž záleží na tom, jak dlouho trvala. Je také třeba zohlednit to, že žalobce opakovaně tráví v práci více než 8,5 hodiny. Namítl také, že výpověď byla podána pozdě, po uplynutí více než dvou měsíců od okamžiku, kdy se žalovaný dozvěděl o účasti žalobce na natáčení (to bylo nejpozději 8. 12. 2023, kdy předložil vyúčtování pracovní cesty). Žalobce má za to, že výpověď je účelová, vytýkaná pochybení jsou vykonstruovaná. Dne 19. 7. 2024 žalobce doplnil, že při cestě vlakem se věnoval internímu grantu „Od romantismu k vědě“, studoval rukopisné záznamy archeologa , jméno FO, , Anonymizováno, , pak navštívil televizi , Anonymizováno, a zapojil se v čase oběda do natáčení pořadu v délce maximálně 40 minut. Následně se setkal s pracovnicí , Anonymizováno, , aby projednal spolupráci na odborné studii a předal archeologické nálezy. Pak se přemístil do knihovny , Anonymizováno, , právnická osoba, , aby studoval literaturu o nálezech z doby římské. Při cestě zpět opět pracoval na grantu. Žalobce ve svých dalších podáních akcentoval to, že jeho pracovní poměr trval velmi dlouhou dobu od roku 1998. Své pracovní úkoly vždy plnil bez větších problémů, potíže nastávaly pouze v komunikaci s přímou nadřízenou. Upozornil opakovaně také na to, že vždy disponoval přebytkem napracovaných hodin. Účastnil se jednání ve prospěch svého zaměstnavatele, a to dokonce o víkendech, aniž by tato práce byla proplácena.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a setrval na svém stanovisku, že výpověď z pracovního poměru je platná, pracovní poměr žalobce skončil 30. 4. 2024. Před podáním výpovědi proběhlo 9. 2. 2024 projednání porušování pracovních povinností ze strany žalobce. Žalobce slíbil, že se do 12. 2. 2024 vyjádří, to však neučinil a nastoupil na pracovní neschopnost. Žalovaný se o porušení pracovních povinností dozvěděl až 15. 2. 2023, proto považuje výpověď za podanou včas. Podle informací žalovaného se 4. 12. 2023 věnoval žalobce převážnou část pracovní cesty soukromé záležitosti. Natáčení mělo začít v 11:15 hodina a trvalo asi tři hodiny, žalobce dostal i honorář. Vysílání proběhlo 13. 12. 2023. Žalobce ovšem svému zaměstnavateli deklaroval v uvedený den nutnost navštívit , Anonymizováno, a knihovnu , Anonymizováno, , právnická osoba, v , jméno FO, . Podle žalovaného se žalobce jednoznačně dopustil porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci, práci pro žalovaného pouze předstíral, uplatnil nárok na cestovní náhrady i stravné, samozřejmě získal i mzdu, ovšem v žádném případě tuto nevykonal. Došlo k nevratnému narušení důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, proto bylo na místě dát výpověď. Žalovaný odkázal na § 301 písmeno a) až c) zákoníku - povinnosti zaměstnance. Odkázal také na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. , spisová značka, , o tom, jak se má zaměstnanec chovat, aby nezpůsoboval zaměstnavateli škodu, ať už v podobě majetkové či morální. Dále pak žalovaný akcentoval několik rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ve vztahu k narušení nezbytné vzájemné důvěry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. K otázce pracovní doby uvedl, že od roku 2023 mohou zaměstnanci využívat pružnou pracovní dobu, nejedná se o konto pracovní doby podle § 86 zákoníku práce, pružná pracovní doba je upravená v článku V kolektivní smlouvy. Neuplatní se ale v případě pracovní cesty, kdy je pevná osmihodinová pracovní doba. Kolektivní smlouva upravuje i práci přesčas, ovšem pouze výjimečně po předchozí dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, tuto práci by měl zaměstnavatel nařídit nebo k ní dát souhlas. Žalovaný tedy konstatuje, že došlo k zásadnímu porušení důvěry, kdy navíc žalobce ani neinformoval o tom, že se jakéhokoliv natáčení zúčastnil, neučinil žádný pokus své jednání napravit. Navíc se jedná o osobu, která opakovaně a dlouhodobě porušuje povinnosti související zejména s pracovními cestami, jakož i s vyřizováním soukromých záležitostí v pracovní době, kdy se tak stalo už v roce 2011 i 2022. Žalovaný dále doplnil, že ji žalobce neinformoval o tom, že musí cokoliv projednávat v televizi, pokud následně začal argumentovat tak, že se snažil vyjednat natáčení pořadu o archeologii. Přesvědčení žalovaného o tom, že práce pro zaměstnavatele žalobce nekonal, plyne i z časové osy pracovní cesty. Vlak odjížděl z , Anonymizováno, v 9:00 hodin, do , jméno FO, přijel v 10:17 hod. V 10:40 hod. si žalobce zakoupil jízdenku , jméno FO, . V 11:15 hod. bylo zahájeno natáčení pořadu na , právnická osoba, . Následně si zakoupil žalobce jízdenku na , jméno FO, v , adresa, :20 hod., jízdenku na vlak 15: 37 hod. a vlak odjel 15: 43 hod.

3. Tvrzení o trvání pracovního poměru bylo prokázáno pracovní smlouvou ze dne 3. 8. 1998, kdy byl žalobce přijat na pracovní pozici dokumentátor na dobu určitou do 2. 8. 1999. Strany se shodly na tom, že pracovní poměr byl následně prodloužen na dobu neurčitou. Žalobce byl ve funkci archeologa, v rámci své pracovní náplně byl povinen provádět výzkumné práce, vyhodnocovat a zpracovávat výsledky výzkumu, zpracovávat nálezy, vést základní evidenci, případně evidenci pro předávání do muzejních sbírek, je také povinen publikovat, prezentovat činnost na výstavách a expozicích a věnovat se přednáškové činnosti, samozřejmě pak byl povinen dodržovat vnitřní předpisy žalovaného. Z výpovědi z pracovního poměru bylo zjištěno, že je datována 13. 2. 2024, odkazuje na ustanovení § 52 písmeno g) zákoníku práce. Výpovědní důvod je vymezen tak, že 8. 12. 2023 předložil žalobce žalovanému vyúčtování pracovní cesty konané 4. 12. 2023 s tím, že účelem pracovní cesty byla návštěva , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . Dne 15. 12. 2023, ale bylo zjištěno, že 4. 12. 2023 se žalobce nevěnoval pracovní činnosti, ale zúčastnil se natáčení pořadu , Anonymizováno, . Toto jednání dosahuje minimálně intenzity závažného porušení pracovních povinností, tedy byl naplněn výpovědní důvod podle § 52 písmeno g) zákoníku práce. Žalobce byl upozorněn na to, že pracovní poměr končí uplynutím výpovědní doby, tedy 30. 4. 2024.

4. Skutečnost, že žalobce požádal o další zaměstnávání, je prokázána vyjádřením právního zástupce žalobce, ve které se tento vymezuje proti tomu, že by výpověď měla být platná. Uvádí, že celé jednání ve výpovědi uváděné je zkreslené. Dále také není zřejmé, čím měl být vlastně žalovaný poškozen a jaký majetkový prospěch měl žalobce získat. Trvá tedy na dalším zaměstnávání a žádá o to, aby byly problémy projednány na osobní schůzce.

5. Neúspěch jednání byl prokázán vzájemnou korespondencí mezi právním zástupcem žalobce a žalovaným. Obsah těchto listin byl významný pro rozhodnutí ve věci z pohledu kontextu celého postoje žalobce ke svému zaměstnavateli a plnění jeho pracovních povinností, byť s jedná z větší části o dokumenty datované po podání výpovědi. Přípisem ze dne 23. 4. 2024 byl žalobce upozorněn na předchozí pochybení, ke kterému mělo dojít například v roce 2022, kdy probíhal záchranný archeologický výzkum akce , Anonymizováno, , za provedený průzkum byl vyplaceno 60 000 Kč. Byl zhotoven 3D model celé stavby a proveden geofyzikální průzkum. Nicméně v roce 2024 bylo sděleno, že nebyly řádně odevzdány výstupy, které byly fakturovány, bylo zjištěno, že ač vyfakturován, geofyzikální průzkum proveden nebyl. Dále bylo žalobci vytýkáno, že neposkytl zápis o jednání z lokality , adresa, – , Anonymizováno, z 21. 7. 2023. Na základě tohoto zápisu měl být žalovaný vyzván k provedení záchranného archeologického výzkumu. Ani při dalším jednání nezajistil záznam z jednání, v důsledku jednání žalobce došlo i k administrativnímu pochybení v řešení této památky.

6. Bylo ale předložena též upozornění na porušení pracovních povinností datovaná před podáním výpovědi. Ředitel muzea 21. 7. 2022 vytkl žalobci porušování základních pracovních povinností, kdy z jeho strany došlo opakovaně k opožděnému odevzdání podkladů pro vyúčtování služební cesty v rozporu se směrnicí muzea, kdy pracovní cesta má být vyúčtována do 20 dnů od jejího skončení. Byl upozorněn na to, že pokud se bude daná situace opakovat, může dojít ke snížení platu. Přípis ze dne 2. 8. 2022 se týkal výzkumné akce Výstavba obytné zóny , adresa, , kde byl žalobce jako pověřený pracovník. Akci však žalobce nezapsal do archeologické mapy. Porušil tím své pracovní povinnosti, proto mu bylo sníženo osobní ohodnocení. Žalobci byl v souvislosti s tímto porušením povinnosti snížen platový tarif o 5 %. E-mailovou zprávou ze 3. 10. 2022 žalobci vytkla p. , jméno FO, jednání, které je v rozporu s povinnostmi zaměstnance s tím, že pokud mu vytýkala některé záležitosti ústně, odmítl ji, že se s ní bavit nebude. Bylo mu vytčeno, že použil pro účast na konferenci archeologie služební vozidlo, ačkoliv nikoho o tom předem neinformoval a cestu schválenou neměl. Vozidlo tak nebylo k dispozici od 19. 9. 2022 do 23. 9. 2022. Ani cestovní příkaz 26. 9. 2022 jí nepředložil. Dále mu vytkla, že 29. 9. 2022 vykonal přednášku pro univerzitu třetího věku, ovšem nikoliv pro zaměstnavatele, ale na základě samotné dohody, přesto si tuto dobu vykázal jako výkon práce. Další výhrady vůči žalobci se pak objevily v přípisu z 8. 2. 2024, kde byly shrnuty výsledky interního auditu provedeného v lednu 2023. Žalobci bylo opětovně vytčeno, že neplnil povinnost předkládat cestovní příkazy ve stanovené lhůtě. , právnická osoba, případech pak vůbec cestovní příkaz neodevzdal, byl upozorněn na možný postup podle § 52 písmeno g) zákoníku práce. Výhrady byly se žalobcem probrány také při projednání 9. 2. 2024, kde bylo projednáno jednak užívání osobního automobilu a neodevzdávání cestovních příkazů spolupráce s tzv. detektoráři. Řešena byla i pracovní cesta 4. 12. 2023.

7. Co se týče jednotlivých úseků pracovní cesty žalovaná předložila vyúčtování pracovní cesty ze 4. 12. 2023, kde se uvádí, že místem jednání je , adresa, , účel cesty - archeologický ústav a filozofická fakulta. Délka trvání pracovní cesty není uvedena. Doprava byla podle jízdenky Českých drah provedena vlakem na trase , adresa, s dobou jízdy 9:00 – 10:17 hod. za 179 Kč. V 10:41 hod si na , Anonymizováno, nádraží zakoupil žalobce jízdenku na autobus číslo , hodnota, směr , Anonymizováno, , kam trvá cesta asi 11 minut. Další jízdenka byla zakoupená ve 14:29 hodin v tramvaji číslo , hodnota, na zastávce , Anonymizováno, (, adresa, -, Anonymizováno, ) směru na hlavní nádraží. V 15:37 si žalobce zakoupil jízdenku na vlak odjíždějící 15:43 hodin (jízdenky ČD a PID).

8. K natáčení pořadu , Anonymizováno, potvrdil, že se 4. 12. 2023 zúčastnil natáčení pořadu, ovšem pouze v rozsahu pauzy na oběd. Dále byl tedy řešeno, kolik času této aktivitě žalobce věnoval. Podle nahrávky byla stopáž samotného pořadu 34:41 minut. Z oznámení na Fcb platformě vyplynulo, že nástup na natáčení má proběhnout v 11:15 hod., samotné natáčení bylo odhadnuto jako třicetiminutové, nicméně účastníci měli počítat s tím, že stráví na natáčení 3 hodiny. K témuž byla vyslechnuta svědkyně , adresa, , která potvrdila, že se společně se žalobcem zúčastnila natáčení pořadu. Uvedla, že natáčení probíhá tak, že se sejdou náhodně přihlášení lidé. Těm je přidělena konkrétní role, je vysvětleno, co mají dělat a pak se to natáčí, aby to vypadalo i jako skutečné příběhy. Probíhá to tak, že účastníci se dostaví v dohodnutý termín, domluví se, co se bude natáčet. Pak jdou do maskérny a kostymérny, následně odchází do natáčecího prostoru. V daný den se dostavila na , Anonymizováno, někdy během dopoledne, pak se čekalo a proběhla příprava (cca 40 minut), pak maskérna. Následně šli všichni na natáčecí místo. Natáčení probíhá najednou, nenatáčí se postupně, trvalo to do 45 minut. Celé to mohlo trvat hodinu a půl až dvě hodiny. Ví, že žalobce byl na místě už v době, kdy ona na Barrandov přišla. Za natáčení pořadu je vyplácen honorář asi 2 000 Kč.

9. Pokud žalobce tvrdil, že část pracovní cesty strávil návštěvou , Anonymizováno, , bylo pouze zjištěno ze zprávy této instituce, že někdy v prosince 2023 žalobce ústav navštívil, datum ale potvrzen nebyl. Zde soud pouze poznamenává, že v kontextu celého případu nepovažuje tento důkaz za významný. Absence reakce , Anonymizováno, na dotaz soudu též soud nepovažoval za překážku k rozhodnutí ve věci pro níže uvedené důvody.

10. K otázce pracovních postupů žalobce i toho, jakým způsobem fungoval v rámci kolektivu, či zda k jeho práci byly výhrady už v předchozí době se vyjádřila v rámci svědecké výpovědi přímá nadřízená žalobce , jméno FO, . Ta uvedla, že jako nadřízená opakovaně vytýkala žalobci některé činnosti, on s ní ale v podstatě odmítal komunikovat. Nejvíc problémů se týkalo služebních cest a pracovních cest, toho, že využíval pracovní dobu pro své soukromé aktivity. Ke konkrétní cestě 4. 12. 2023 uvedla, že žalobce požádal o pracovní cestu k návštěvě archeologického ústavu. Ona tedy vycházela z toho, že tam bude studovat literaturu, ale ze zprávy o pracovní cestě ničeho nezjistila. O tom, že žalobce natáčel , Anonymizováno, , se dozvěděla náhodou 14. 12. 2023, kdy jí to řekla kamarádka, ona se na ten pořad pak podívala zpětně 15. 12. 2023 a následně to oznámila řediteli. Před zahájením pracovní cesty nekontrolovala, co by se mělo provádět, protože bylo na zaměstnanci, aby na začátku každého měsíce předložil plán svých projektů a na konci pak předložili závěrečné zhodnocení. Ona měla se žalobcem problémy opakovaně, vytýkala mu, že si bere služební vozidlo, aniž by se o tom s kýmkoliv domluvil, ačkoliv vozidlo nesloužilo celému oddělení. Vytýkala mu také, že přednáší na univerzitě třetího věku ve své pracovní době, nikoliv ovšem při plnění úkolů zaměstnavatele, ale jako soukromá osoba. On jí tehdy řekl, že se s ní o tom bavit nebude. Když žalobci cokoliv vytýkala, tak jí řekl, že se musí naučit mluvit s lidmi a odmítal ji respektovat jako nadřízenou.

11. K výkonu práce žalobce v prosinci 2023 byla jako důkaz provedena zpráva o činnosti. Žalobce uvedl, že bude zpracovávat archeologické výzkumy podle aktuálních potřeb, včetně archeologické dokumentace, bude pracovat na odborných publikacích a na grantu. Po skončení tohoto měsíce uvedl, že se zúčastnil archeologických výzkumů v , Anonymizováno, , , adresa, a ve , Anonymizováno, , v , adresa, , ve , Anonymizováno, . Dále připravoval rukopis pro publikaci ve spolupráci s , jméno FO, , také rukopis označený jako , právnická osoba, kostela , jméno FO, v , adresa, . Podílel se na přípravě dvou grantů, včetně toho, o kterém uváděl, že jej zpracovával při pracovní cestě (, adresa, archeologie v západních Čechách).

12. K tvrzení žalobce, že v evidenci žalovaného nebylo možné vykázat přerušení pracovní cestu, byly k důkazu provedeny výpisy z docházkového systému jiných pracovníků. Bylo z nich ale zjištno opak. Například 7. 11. 2023 je evidován u pracovníka , jméno FO, příchod do zaměstnání 7:12 hod., odjezd na služební cestu 9:40 hod. a návrat 15: 55 hodin, odchod ze zaměstnání 15:56 hodin. Dne 29. 8. 2023 pracovnice , jméno FO, vykázala služební cestu od 9:02 hodin do 12:33 hodin, ačkoliv zároveň je evidován příchod do zaměstnání v 7:56 hodin a odchod v 17:39 hodin. Stejný postup byl shledán i u pracovnice , jméno FO, dne 20. 11. 2023. Žalobce však tento postup nevyužil, jak bylo zjištěno z výpisu z docházkového systému pro jeho osobu 4. 12. 2023. Tvrzení o tom, že žalobce porušil své povinnosti při vyplňování cestovních příkazů, bylo prokazováno Směrnicí č. , hodnota, , Anonymizováno, o pracovních cestách, kdy se mimo jiné stanovuje, že pokud pracovní cesta začíná a končí jinde než na pravidelném pracovišti, určuje její začátek a konec odjezd a příjezd dopravního prostředku. Zaměstnanec je povinen předat vyúčtování cestovních náhrad ekonomickému oddělení do 20 pracovních dnů po ukončení pracovní cesty, jedná-li se o souhrnný cestovní příkaz, pak do 20 pracovních dnů od poslední cesty. Tvrzení bylo prokázáno o obsahem výtek, které žalobce obdržel.

13. Soud neprováděl některé navržené důkazy (výslech , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , výslech , Anonymizováno, ) pro nadbytečnost. Pokud byl navrhován výslech ředitele muzea , Anonymizováno, , ten se vyjadřoval jako zástupce muzea v rámci vyjádření k žalobě i reagoval při jednání na dotazy soudu. Vyjádření , Anonymizováno, se zajistit nepodařilo.

14. Podle § 72 zákoníku práce, neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

15. Podle § 50 zákoníku práce výpověď z pracovního poměru musí být písemná, jinak se k ní nepřihlíží, zaměstnavatelem může být dána jen z důvodu výslovně uvedeného v § 52 zákoníku práce. Zaměstnavatel musí ve výpovědi důvod výpovědi skutkově vymezit tak, aby jen nebylo možné zaměnit s jiným důvodem, důvod výpovědi není možné dodatečně měnit.

16. Podle § 52 písmeno g) zákoníku práce zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr nebo pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci. Pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních šesti měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce písemně upozorněn na možnost výpovědi.

17. Podle § 58 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel může dát výpověď z pracovního poměru podle písmene g) do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu pro podání výpovědi dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy důvod výpovědi vznikl. Jedná se o lhůtu prekluzivní, pro počátek jejího běhu je rozhodující, kdy se o tomto porušení dozvěděl kterýkoliv zaměstnanec, který tomu, jenž povinnost porušil, nadřízen.

18. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že je na místě přesvědčit zaměstnavateli, který přikročil k podání výpovědi z pracovního poměru pro zvlášť závažné porušení pracovních povinností.

19. Co se týče formálních předpokladů pro projednání žaloby, soud pouze shrnuje, že žaloba o určení neplatnosti výpovědi z pracovního poměru byla podána včas, pokud měla výpovědní lhůta uplynout 30. 4. 2024 a žaloba byla podána 29. 5. 2024, dvouměsíční lhůta podání žaloby byla zachována. Nesporné je také to, že žalobce požádal o další zaměstnávání.

20. Soud dále uzavírá, že lhůta pro podání výpovědi z pracovního poměru splněna byla, neboť soud má z výpovědi svědkyně , jméno FO, za zjištěné, že ona se dozvěděla o tom, že byl žalobce účasten natáčení pořadu , Anonymizováno, , ačkoliv vykázala pracovní cestu, dne 14. 12. 2024 od své kamarádky. Soud toto datum bere za počátek plynutí lhůty pro podání výpovědi, když se přímá nadřízená žalobce se dozvěděla o porušení pracovní kázně. A pokud výpověď byla předána žalobci 13. 2. 2024, je dvouměsíční lhůta zachována. Soud se neztotožňuje s tím, že lhůta pro podání výpovědi plynula již od 8. 12. 2023, kdy byl cestovní příkaz předložen, protože v té době nebylo zjištěno, že by žalovaný měl povědomost o tom, že by žalobce prováděl jiné činnosti než ty, které vykázal. Nebyla zjištěna jiná okolnost, která by svědčila o tom, že zaměstnavatel věděl o uvedeném pochybení, které následně sankcionoval výpovědí dříve.

21. Dále se konstatuje, že výpověď tak, jak byla formulována, podle názoru soudu splňuje náležitosti platného právního jednání co do formy požadované zákoníkem práce. Jedná se o dostatečně určité právní jednání, ve kterém je jednoznačně vymezen důvod, pro který je výpověď z pracovního poměru dávána. Zásadně je žalobci vytčeno, že se v pracovní době na vykázané pracovní cestě zúčastnil natáčení televizního pořadu, aniž by k tomuto měl souhlas svého zaměstnavatele, ve své pracovní cestě by toto jednání vymezil jako vyřizování soukromé záležitosti a nevěnoval se výkonu práce uvedené ve Zprávě o výsledku pracovní cesty. Konkrétní popis skutku, ve kterém je spatřováno hrubé porušení pracovních povinností, je uveden ve třetím odstavci písemné výpovědi. Výpověď také obsahuje také upozornění na počátek plynutí výpovědní doby, uvádí se okamžik zániku pracovního poměru. Soud tedy konstatuje, že výpověď po formální stránce považuje za bezvadnou a způsobilou k následkům, tedy ke skončení pracovního poměru, když mezi stranami nebylo sporné to, že výpověď žalobce převzal. Ostatně i jeho následné jednání svědčí o tom, že byl velmi dostatečně seznámen s obsahem výpovědi a byla mu předána, pokud žádal o další zaměstnávání a vymezoval se proti obsahu jednání, které je mu kladeno za vinu.

22. Soud se tedy dále věnoval prokazování toho, zda žalobce skutečně se dopustil jednání vymezeného ve výpovědi z pracovního poměru a zda je toto jednání takové, aby odůvodňovalo podání výpovědi z pracovního poměru pro závažné porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci.

23. V závěru řízení nebylo sporné ani to, že se žalobce zúčastnil natáčení pořadu nebezpečné vztahy na , právnická osoba, , s ohledem na tuto skutečnost soud ani neprováděl k důkazu celou nahrávku uvedeného pořadu. Sporné mezi stranami bylo to, jaká časová dotace byla věnována natáčení pořadu, kdy žalobce opakovaně setrval na svém stanovisko, že natáčení se věnoval pouze v době přestávky na oběd, nicméně toto tvrzení bylo vyvráceno provedenými důkazy. Délka samotného pořadu tak, jak byl odvysílán, dosahovala zhruba 35 minut. To bylo prokázáno nejen z označení na nahrávce, ale shodně vypověděla také svědkyně , jméno FO, , která se též natáčení zúčastnila. Nicméně tato také uvedla, že ještě předtím byla účastníkům nahrávání celá scéna vysvětlena, byly rozděleny role, následně se účastníci podrobili úpravě v maskérně a v kostymérně, po natáčení byl ještě vyplácen honorář. Ona sama označila dobu natáčení za zhruba 1,5 až 2 hodiny s tím ovšem, že žalobce byl ve studiu už v době, kdy ona se tam dostavila. Co je však zásadní, tak bylo v podstatě vytvoření časového snímku pracovní cesty žalobce, ze kterého vyplynula i celková doba, po kterou se on zdržoval v ateliérech na , Anonymizováno, či okolí (tedy ani ne v , Anonymizováno, ), když je zcela nepochybné, že tato část , jméno FO, v žádném případě neslouží k výkonu činností, které žalobce označil ve své pracovní cestě. Z předložených jízdenek bylo ověřeno, že žalobce začal pracovní cestu v 9:00 hodin odjezdem vlaku z nádraží v , Anonymizováno, . Krátce po vystoupení z vlaku, konkrétně v 10:41 hodin, si zakoupil jízdenku PID a dojel na , Anonymizováno, . Sám žalobce ve své účastnické výpovědi potvrdil, že poté, co přijel na , Anonymizováno, , došel do ateliéru, zúčastnil se natáčení, pak si ještě zašel na občerstvení a z , Anonymizováno, odjížděl. Bylo prokázáno, že odjezd z Barrandova byl v 14:29 hodin, kdy si žalobce zakoupil další jízdenku PID. Sám žalobce potvrdil, že žádné další jízdní doklady nepoužil, necestoval tedy v mezidobí jinde. Soud má tedy za prokázané, že od okamžiku příjezdu vlaku do , jméno FO, se žalobce minimálně do 14:29 hodin zdržoval na , Anonymizováno, , tedy mimo oblasti, kde, jak uváděl, pracoval pro žalovaného. Tímto způsobem byla vyvrácena i obrana žalobce v tom směru, že se natáčení zúčastnil v době obědové pauzy, protože jen velmi těžko si lze představit obědovou pauzu v délce trvání téměř čtyř hodin.

24. V řízení bylo dále zjišťováno, zda v době pracovní cesty vykonával žalobce práci pro žalovaného, kdy žalobce uváděl, že jednal s pracovnicí archeologického ústavu a následně navštívil knihovnu , Anonymizováno, . Co se týče návštěvy knihovny , Anonymizováno, , soud konstatuje, že snad je možná schopen představit si, že žalobce do knihovny vstoupil a ihned vystoupil, protože časová dotace za situace, jak je zmapován průběh daného dne, skutečně nic „většího“, natož vykazované studium literatury, neumožňovala. Pokud žalobce ve své výpovědi uvedl, že poté, co odjel z , Anonymizováno, , jel za pracovnicí archeologického ústavu (, adresa, ), kde byl asi 15–20 minut na jejím pracovišti a pak šli společně pěšky do města, soud už žádný časový úsek pro studium literatur v knihovně v , Anonymizováno, ulici nenašel. A to i s ohledem na úvahu, že vlak z , jméno FO, odjížděl v 15:37 hodin, tedy zhruba hodinu poté, co žalobce zakoupil jízdenku na PID v tramvaji na , Anonymizováno, . I z toho důvodu má soud výrazné pochybnosti i o tom, jakým způsobem a v jaké kvalitě a v jaké intenzitě probíhalo jednání s , tituly před jménem, , jméno FO, . Nicméně pro úplnost je třeba říci, že nemělo až tak zásadní význam pro rozhodnutí soudu o tom, zda výpověď byla dána platně či neplatně, resp. zda ze strany žalobce došlo k závažnému porušení pracovních povinností.

25. Pokud zákoník práce hovoří o porušování pracovních povinností, rozlišuje tři stupně intenzity, a to soustavné méně závažné porušování povinností, závažné porušení povinnosti a porušení povinnosti zvlášť hrubým způsobem, kdy s každým způsobem porušení pracovní povinnosti je spojen způsob ukončení pracovního poměru. Jedná se o normu s neurčitou hypotézou, kdy je na soudu, aby vyhodnotil, zda konkrétní jednání zaměstnance lze podřadit pod některý z popisů uvedených v § 52 zákoníku práce. Judikatura soudu vyšších stupňů ukládá, aby při hodnocení intenzity tohoto porušení bylo přihlíženo k osobě zaměstnance a k jeho funkci, k jeho dosavadnímu postoji k plnění pracovních povinností, k míře zavinění, dále pak k době a situaci, ve které k porušení došlo, k důsledkům porušení dané povinnosti pro zaměstnavatele, k tomu, zda byla způsobena škoda či nikoliv (rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze 7. 8. 2017 sp. zn. , spisová značka, ). V tomto rozhodnutí se také Nejvyšší soud zabýval tím, zda porušení pracovních povinností mohlo vést či vedlo případně k narušení nezbytné vzájemné důvěry mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, která v konečném důsledku mohla vést k závěru, že zaměstnavatel již není ochoten spoléhat se na daného zaměstnance a tedy není schopen jej ani zaměstnávat (zda bylo možné po zaměstnavateli, tedy po žalovaném, spravedlivě požadovat, aby pracovní poměr zaměstnance při zjištění v pochybeních i nadále pokračoval). Uvádí se, že intenzita porušení příslušných povinností musí být ze strany zaměstnance velmi závažná, nikoliv jen běžná. Samozřejmě se pak musí jednat o porušení povinností zaviněné. Musí být zjištěno, že intenzita porušení příslušných povinností je velmi závažná a není pouze běžná. Pokud judikatura hovoří o závažném porušení pracovních povinností, odkazuje například na neomluvenou absenci, výkon práce v pracovní době pro sebe nebo pro jiné osoby, nepovolené užívání dopravních prostředků zaměstnavatele, majetkové a morální delikty, nerespektování pracovních pokynů vydaných oprávněnými vedoucími zaměstnanci.

26. Soud po provedeném dokazování uzavřel, že je na místě vyhodnotit podanou výpověď jako platnou, při zvážení všech shora uvedených aspektů. Z provedeného dokazování je jasné, že zásadním důvodem pro ukončení pracovního poměru byla naprostá ztráta důvěry plynoucí z popsaného chování žalovaného. Žalobce v podstatě pouze pro vyřízení své soukromé záležitosti, která navíc byla honorovaná, si naplánoval pracovní cestu s tím, že je nezbytně nutné, aby navštívil pracoviště v , jméno FO, . Své jednání nepovažoval za vadné ani následně, kdy byl konfrontován s prokázanými zjištěními, že v podstatě téměř celou pracovní cestu věnoval vyřizování soukromé záležitosti. Neprojevil ani sebemenší dávku sebereflexe, aby přiznal celé toto jednání, naopak se snažil i v průběhu řízení (a před tím svému zaměstnavateli) opakovat to, že pro svého zaměstnavatele v jiných dnech pracoval i přesčas i o víkendech, nevidí tedy nic špatného na tom, že v pracovní době řešil své soukromé záležitosti (e-mailová komunikace se studenty, výkazy o napracovaných hodinách, zprávy z jednání konaných o víkendu). Soud naprosto chápe zaměstnavatele, který po takovémto jednání svého pracovníka ztratí důvěru v to, že skutečně tento se věnuje plně své pracovní činnosti.

27. Co se pak týče úvahy soudu o tom, zda nebylo na místě toto pochybení vyřešit jiným způsobem než výpovědí (tedy za vytýkané jednání dosahovalo intenzity závažného porušení pracovních povinností), soud uvádí, že podle jeho názoru nikoliv zcela se ztotožňuje se stanoviskem žalovaného. Pokud by takovémuto jednání, které bylo zjištěno u žalobce (pracovní cesta naplánovaná v podstatě pouze pro vyřízení soukromé záležitosti) bylo dáno následné svolení (žalobce následně žádal, aby dodatečně na uvedený den dovyplnit dovolenku, případně vybrat přesčasové hodiny), byl by to naprosto nepřijatelný signál ostatním zaměstnancům, že je tolerováno, aby si své záležitosti soukromého charakteru vyřizovali v pracovní době, a co víc dokonce za tímto účelem využili pracovní cesty, za kterou jsou samozřejmě hrazeny veškeré náklady. Argumentaci žalobce, že na cestě vlakem do , jméno FO, a zpět četl literaturu potřebnou pro pracovní účely, soud vyhodnotil jako účelovou.

28. Soud shora popsané jednání žalobce považuje za takové, kterému není možné poskytovat ochranu, a to ani za situace, kdy žalobce byl zaměstnán u žalovaného od roku 1998. Ani to není argument, pro který by snad dlouholetý zaměstnanec mohl jednat způsobem, jak učinil žalobce. Ostatně jak bylo zjištěno z výpovědi jeho přímé nadřízené svědkyně , jméno FO, , ani pracovní výkony a výsledky žalobce nebyly tak bezvadné, jak žalobce sám prezentoval. Svědkyně vypověděla, že měla problémy s jeho komunikací, vyřizováním soukromých záležitostí v pracovní době, měla problémy s vykazováním pracovních cest, měla problémy i s tím, že ji zcela ignoroval jako vedoucí pracovnici. Sám žalobce ve své výpovědi uvedl, že její způsob vedení kolektivu nepovažoval za adekvátní, a podle toho k ní přistupoval. To, že nebyl schopen akceptovat svoji nadřízenou, svědčí pouze o tom, že žalobce se utvrdil v jakési své výjimečnosti a utvrdil se v tom, že je na něm, jak si bude organizovat pracovní dobu. Soud nepopírá, že z listin, které byly předloženy (záznamy o zamýšlených měsíčních akcích a výkazy provedené práce) vyplynulo, že pracovníci v muzeu si skutečně mohou napsat náplň práce, jakou uznají za vhodné. Ani vyhodnocení na konci měsíce podle názoru soudu není takové, které by přispělo k větší preciznosti vykazování výkonu. Nicméně pokud nadřízený po svém podřízeném požaduje, aby plnil zadané pokyny, řídil se příslušnými směrnicemi svého zaměstnavatele a akceptoval potřeby kolektivu (viz využívání služebního vozidla), rozhodně to není požadavek nadstandardní či snad nesplnitelný. S29. Soud uzavírá, že účast na natáčení pořadu , Anonymizováno, v době minimálně od 10:29 hodin do 14:40 hodin (kdy k výkonu práce zbývala žalobci maximálně hodina, a to včetně cesty na nádraží), rozhodně považuje za takové, které lze podřadit pod zvlášť závažné porušení povinností zaměstnance. Podle názoru soudu bylo zcela na místě ukončit pracovní poměr výpovědí, neboť důvěra v zaměstnance byla výrazně poškozena a nebylo možné po žalovaném spravedlivě požadovat, aby žalobce i nadále zaměstnával. Proto byla žaloba zamítnuta.30. náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalovanému ve věci plně úspěšnému bylo přiznáno právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení v celkové výši 22 400 Kč. Tato částka sestává z odměny za právní úkony právní zástupkyně, a to celkem za 8 úkonů po 2 500 Kč (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě ze dne 26. 6. 2024, vyjádření k výzvě soudu 6. 9. 2024, vyjádření 6. 11. 2024, účast u jednání dne 24. 9. 2024 a 19. 11. 2024 vždy v délce přesahující 2 hodiny) a z 8 paušálních náhrad po 300 Kč.31. lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, kdy žalobci bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.