39 C 148/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a členů senátu p. Zdeňky Vicariové a JUDr. Rudolfa Tomáška ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalovanému: Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta B sídlem Adresa advokáta B za účasti vedlejšího účastníka: Jméno účastníka ., IČO IČO účastníka sídlem Adresa účastníka o zaplacení částky 41 690 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 29 183 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročněz částky 8 338 Kč jdoucím od 15. 3. 2022 do zaplacení,z částky 8 338 Kč jdoucím od 15. 4. 2022 do zaplacení,z částky 8 338 Kč jdoucím od 15. 5. 2022 do zaplacení az částky 4 169 Kč jdoucím od 15. 6. 2022 do zaplacení,se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 12 507 Kč se zákonným úrokem z prodlení v s sazbě 11,75% ročněz částky 4 169 Kč jdoucím od 15. 6. 2022 do zaplacení az částky 8 338 Kč jdoucím od 15. 7. 2022 do zaplacení,a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 13 682,68 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

IV. Žalobce je povinen zaplatit vedlejšímu účastníkovi na náhradě nákladů řízení částku 4 759 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město 18. 6. 2024 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 41 690 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce pracoval u žalovaného jako strážník , Anonymizováno, na základě smlouvy uzavřené 1. 9. 2000. Dne 15. 1. 2022 utrpěl pracovní úraz. Při vyndávání zádržné botičky u něho došlo k prudkému , Anonymizováno, . Toto zranění má trvalé následky. , právnická osoba, byl řádně nahlášen. Pracovní neschopnost žalobce v souvislosti s úrazem trvala do listopadu 2022, v příčinné souvislosti s pracovním úrazem se objevila i , Anonymizováno, . Jeden z nároků na plnění v důsledku pracovního úrazu byla náhrada za ztrátu na výdělku. Průměrný výdělek měl být počítán z kalendářního čtvrtletí před úrazem, tedy za měsíce říjen, listopad a prosinec 2021. Podle výpočtu žalobce činil takto průměrný výdělek 58 850 Kč, žalovaný však trval na tom, že průměrný výdělek činí pouze 50 512 Kč. Za každý z měsíců únor, březen, duben, květen až červen 2022 byl tak žalobce poškozen o 8 338 Kč. Žalovaný nereagoval ani nám výzvy k doplacení.

2. Podáním doručeným soudu dne 15. 1. 2025 vzal žalobce svoji žalobu v části nároku zpět s odůvodněním, že bylo zjištěno, že v době od února 2022 do 12. 5. 2022 byly platby poskytnuté žalovanou správné, žaloba tedy v této části není důvodná. Navrhl o uvedené částky zastavení řízení, soud tedy ve výroku I s odkazem na ustanovení § 96 odst. 1,2 o.s.ř. řízení o částku 29 183 Kč s příslušenstvím zastavil.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním z 8. 7. 2024 a uvedl, že nárok neuznává. Žalovaný učinil nesporným, že skutečně žalobce byl zaměstnancem žalovaného, 15. 1. 2022 pak utrpěl pracovní úraz. Na rozdíl od tvrzení žalobce však pracovní neschopnost související s pracovním úrazem trvala podle zjištění žalovaného pouze do 12. 5. 2022. Náhrada za ztrátu na výdělku tedy náleží pouze za období od 15. 1. 2022 do 12. 5. 2022. Co se týče otázky průměrného výdělku, i žalovaný vycházel v souladu s § 354 odst. 1 zákoníku práce z rozhodného kalendářního čtvrtletí předcházejícímu pracovnímu úrazu (říjen až prosinec 2021), přičemž průměrný výdělek činil právě 50 512 Kč za měsíc, podle toho byly také náhrady vyplaceny. Pokud se žalobce domáhá vyšší částky, v žádném případě není jasné, jakým způsobem žalobce právě k částce 58 850 Kč dospěl, toto nebyl schopen vysvětlit ani v rámci předžalobní komunikace. Naopak odmítl poskytnout jakoukoliv součinnost.

4. Tvrzení o existenci pracovního poměru nebyla mezi účastníky sporná, byla doložena i pracovní smlouva z 1. 9. 2000, kdy byl žalobce přijat na místo strážníka s trváním pracovního poměru na dobu určitou. Mezi účastníky ale nebylo sporné to, že pracovní poměr trval i v lednu 2022. Nesporné bylo i to, že došlo k pracovnímu úrazu dne 15. 1. 2022. Po části provedeného dokazování pak strana žalovaná konstatovala, že akceptuje též délku vykazované pracovní neschopnosti a její souvislost s pracovním úrazem až do 10. 11. 2022 (hospitalizace pro , Anonymizováno5. Dokazování tedy v první fázi směřovalo k tomu, do jaké doby měly být vypláceny náhrady za ztrátu na výdělku, tedy do kdy bylo možné posuzovat pracovní neschopnost žalobce jako související s pracovním úrazem, když žalovaný, resp. vedlejší účastník přestal náhrady vyplácet od 13. 5. 2022. Žalovaný argumentoval lékařskou zprávu , tituly před jménem, , jméno FO, , která byla vytvořena k žádosti vedlejšího účastníka. Ten uvedl popis pracovního úrazu a postup léčby s tím, že v řízené rehabilitaci bylo pokračováno do května 2022 a následně bylo doporučeno individuální cvičení. Uzavřel, že v příčinné souvislosti s úrazem je možné hodnotit pouze pracovní neschopnost v době od 15. 1. 2022 do 12. 5. 2022 (jedná se o adekvátní dobu léčení , Anonymizováno, ), další prodloužení pracovní neschopnosti nemá opodstatnění. Ke stejnému závěru došel také , právnická osoba, ve svém vyjádření pro vedlejšího účastníka dne 23. 6. 2023. Délka pracovní neschopnosti v příčinné souvislosti s pracovním úrazem je dle něho správně stanovená do 12. 5. 2022. Nicméně žalobce argumentoval dalšími lékařskými zprávami z období od 12. 5. 2022 do 10. 11. 2022 popisují průběh další léčby od 12. 5. 2022, kdy jsou popsány výsledky zobrazovacích vyšetření a doporučeno pokračování v rehabilitaci. Lékařka oddělení rehabilitačního lékařství 12. 5. 2022 uvedla, že stav je zlepšen pouze částečně, trvá omezená hybnost paže a trvá i pracovní neschopnost. Ze zprávy 31. 5. 2022 bylo zjištěno, že hybnost je stále pouze do 120 stupňů. Rehabilitace sice byla ukončena, nicméně je třeba v ní pokračovat soukromě. Pracovní neschopnost trvá. Uvedená lékařka také ve zprávě z 19. 4. 2023 uzavřela, že pracovní neschopnost ve vykazované délce byla objektivní, až do května 2022 probíhala rehabilitace, hybnost zůstala stále omezena. Ve zprávě praktické lékařky , tituly před jménem, , jméno FO, ze dne 2. 10. 2024 bylo popsáno, jakým způsobem léčba probíhala. Lékařka uvedla, že pouze do května 2022 byla poskytována ambulantní rehabilitační péče hrazená pojišťovnou, ovšem s minimálním efektem. Žalobce byl ponechán i nadále v pracovní neschopnosti poté, co lékařka jeho stav konzultovala s ošetřujícím chirurgem. Bylo třeba i nadále provádět individuální rehabilitace domácí, aby se zlepšil rozsah pohybu v rameni, uvažovalo se o další rehabilitaci, nicméně ta byla zastavena akutní oboustrannou , Anonymizováno, . Podle jejího závěru nebyl pacient ani k 12. 5. 2022 schopen práce. Pracovní neschopnost nemohla být ukončena, byla pouze ukončena rehabilitace hrazená pojišťovnou, ta ovšem se schopností pracovat nesouvisí. Další důkazy k této sporné otázce prováděny nebyly. Soud uzavírá, že s ohledem na zdravotní zprávu, kterou podala praktická lékařka žalobce, uzavřel, že pracovní neschopnost žalobce vznikla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, trvala do 11. 11. 2022, kdy hlavní příčinou dalšího trvání pracovní neschopnosti již byla léčba , Anonymizováno, . Nicméně tvrzení žalobce o tom, že nebyl ani po 12. 5. 2022 práceschopný a byl důvodně v pracovní neschopnosti, má soud za prokázanou. Z tohoto závěru je pak zřejmé, že (co se týká žalovaného období) náhrada za ztrátu na výdělku měla být vyplácena i za celý měsíc květen a červen 2022.

6. K výši nároku bylo nejprve zjištěno, jaké platby byly žalobci poskytnuty. Z výpisu z bankovního účtu žalobce u , Anonymizováno, a.s. bylo zjištěno, že za období od 29. 1. 2022 do 31. 1. 2022 bylo na nemocenské vyplaceno 2 811 Kč, za únor 2022 bylo vyplaceno 27 600 Kč, za březen 2022 bylo vyplaceno 33 449 Kč, za měsíc duben 2022 bylo vplaceno 33 720 Kč, za měsíc květen 2022 bylo vyplaceno 34 844 Kč, za měsíce červen bylo vyplaceno 33 720 Kč. Z přehledu vedlejšího účastníka odsouhlaseného žalobcem bylo prokázáno, že vedlejší účastník uhradil žalobci za měsíc leden 15 745 Kč, za měsíc únor 30 104 Kč, za měsíc březen 32 964 Kč, za měsíce duben 26 918 Kč, za měsíc květen 12 499 Kč, za měsíc červen již neuhradil ničeho. Předmětem řízení zůstaly pouze nedoplatky za měsíce květen 2022 (fakticky vyplaceno 43 343 Kč) a červen 2022 (fakticky vyplaceno 33 720 Kč), kdy se žalobce domáhá doplacení částky 4 169 Kč, resp. 8 338 Kč.

7. Další dokazování tedy bylo vedeno k otázce průměrného výdělku, z něhož měl být nárok žalobce odvozen. Žalobce dokládal výši svého příjmu za měsíce říjen až prosinec 2021 výplatními páskami.

8. Z výplatní pásky za měsíc říjen 2021 bylo zjištěno, že žalobce odpracoval celkem , hodnota, hodin, z čehož 16,5 hodin bylo vykázán jako přesčasy. Čerpal 4 dny dovolené. Hrubá mzda byla vykázána 60 161 Kč. Mimo příjmy, které byly vyplaceny v souvislosti s výkonem práce, ale stojí položky do této mzdy započítané, konkrétně částka 1 000 Kč jako příspěvek na čištění a dále pak 14 806 Kč za dovolenou.

9. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2021 bylo zjištěno, že žalobce odpracoval 157,50 hodin, z čehož 5,50 hodin bylo vykázáno jako přesčasových, čerpal 2 dny dovolené. Hrubá mzda byla vyčíslena 72 696 Kč. V tomto měsíci byly vyplaceny položky nesouvisející s výkonem práce 8 000 Kč jako příspěvek na Vánoce a 5 641 Kč za čerpanou dovolenou.

10. V prosinci 2021 odpracoval žalobce 153 hodin, z čehož 6 hodin bylo vykázáno jako přesčasy, dovolená čerpána nebyla. Hrubá mzda byla určena 56 215 Kč. Byla vyplacena odměna za dárcovství krve 3 702 Kč.

11. Předžalobní jednání byla prokázána předžalobní upomínkou z 18. 12. 2023, kdy právní zástupce žalobce vyzval žalovaného k výplatě správné částky odpovídající jeho ztrátě na výdělku. Soud konstatuje, že v tomto přípise není uvedena žádná konkrétní částka, jejíhož vyplacení se žalobce domáhá, pouze odkaz na zákonná ustanovení. Na tuto výzvu reagoval žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce 19. 1. 2024, kdy rozporoval tvrzení žalobce o chybném výpočtu průměrného výdělku s odkazem na složky, které se do průměrného výdělku zahrnují, a které nikoliv. V další části přípis se pak již řeší pohledávka, kterou naopak žalovaný má vůči v důsledku vyplácených příspěvků, na něž pak v souvislosti s ukončením pracovního poměru či nevykonávání práce nevznikl nárok. Komunikace dále pokračovala reakcí právního zástupce žalobce, který pouze konstatoval, že průměrný výdělek je vypočítán špatně, neboť mzdová účtárna zvolila špatný vzorec. Právní zástupce žalovaného reagoval 22. 2. 2024 a žádal o sdělení konkrétních výhrad k výpočtu tak, aby bylo možné zjistit, jakým způsobem mohlo dojít k rozdílu. Právní zástupce žalovaného pak dopisem ze 14. 3. 2024 upozornil, že stále není konkretizováno, v čem jsou spatřovány problémy a nejasnosti ve výpočtu.

12. Žalovaný také předložil listinu označenou jako potvrzení o ztrátě na výdělku, která byla předkládána smluvní pojišťovně kdy v souvislosti s úrazem je uznávána pouze za období od 15. 1. 2022 do 12. 5. 2022 s tím, že hrubá mzda v rozhodném období činila 155 923 Kč. Předpokládaný hrubý měsíční výdělek za stanovené období pak činil 247 286 Kč, oproti vyplaceným nemocenským dávkám tedy bylo uhrazeno 122 966 Kč.

13. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského.

14. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno, jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí, přičemž průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek15. Soud konstatuje, že dospěl k závěru, že pro účely náhrady za ztrátu na výdělku je třeba vycházet právě z ustanovení § 354 odst. 1 ve spojení s § 356 odst. 1 zákoníku práce. V případě žalobce nebyl nalezen žádný podklad pro postup, kdy by měl být zjišťován průměrný hrubý měsíční výdělek, jak se původně domáhal žalobce (byť žalobce následně konstatoval, že akceptuje výpočet provedený žalovanou). Ze shora uvedených důkazů (výplatní pásky) tedy bylo prokázáno, že v poslední kalendářním čtvrtletí roku 2021 odpracoval žalobce 432 hodin a jeho příjem byl 155 923 Kč, průměrná hodinová mzda byla stanovena na částku 360,93 Kč.

16. Protože v průběhu řízení zaznělo, že pracovní doba u žalobce nebyla rozložena rovnoměrně, ale vyrovnávací období bylo stanoveno na 52 týdnů dle kolektivní smlouvy, soud provedl výpočet průměrného hodinového výdělku i dle ustanovení § 354 odst. 4 zákoníku práce, když měl k dispozici výplatní pásky žalobce za celý rok 2021. V takovém případě ale dospěl k částce 332,63 Kčza hodinu. Vycházel tedy i nadále z průměrného hodinového výdělku dle předchozího kalendářního čtvrtletí 360,93 Kč, neboť je to pro žalobce jako pro zaměstnance výhodnější.

17. S ohledem na to, že pracovní doba žalobce byla rozložena nerovnoměrně, bylo pro účely příslušné náhrady třeba vycházet také z toho, jaký byl sjednaný fond pracovní doby v jednotlivých měsících, za který měla být náhrada vyplácena. Bylo zjištěno, že v lednu 2022 byl měsíční fond 176 hodin, v únoru 2022 154 hodin, v březnu 2022 176 hodin, v dubnu 2022 154 hodin, v květnu 2022 176 hodin a v červnu 2022 154 hodin, při vyrovnávacím období 52 týdnů (což bylo prokázáno kolektivní smlouvou).

18. Po částečném zpětvzetí žaloby bylo třeba vyhodnotit, zda je na místě přiznat žalobci nárok na zaplacení částky 4 169 Kč za měsíc květen 2022 a částky 8 338 Kč za měsíc červen 2022. Soud jednoznačně konstatuje, že tento nárok byl prokázán. Bylo zjištěno, že v době od 12. 5. 2022 do 30. 6. 2022 nebyla již žalobci vyplácena náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti, a to s odůvodněním, že pracovní neschopnost související s pracovním úrazem skončila právě 12. 5. 2022. Za měsíc květen 2022 bylo vyplaceno žalobci 43 343 Kč, nicméně při fondu pracovní doby 176 hodin a průměrném hodinovém výdělku 360,93 hodin Kč mu mělo být vyplaceno 63 523,68 Kč. Je zjevné, že nárok na zaplacení částky 4 169 Kč je dán. Za měsíc červen 2022 žalobci bylo vyplaceno pouze 33 720 Kč, již nebyla vyplácena žádná náhrada za ztrátu na výdělku. Při fondu pracovní doby 154 hodin v měsíci červnu a průměrné hodinové mzdě 360,93 Kč mu ale mělo být vyplaceno minimálně 55 583,22 Kč. I zde je tedy na místě požadovaný nárok ve výši 8 338 Kč přiznat. Stejně tak soud seznal důvodným i požadavek na zaplacení zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku-19. Pro úplnost, soud dodává, že pokud zjišťoval průměrnou hodinovou mzdu žalobce, jak jej shora uvedeno, vycházel z průměrného hodinového výdělku zjištěného za poslední kalendářní čtvrtletí před vznikem pracovního úrazu, tedy za měsíce říjen, listopad a prosinec 2021. Ostatně z těchto vyplacených částek vycházel i žalovaný a vedlejší účastník. Teprve při posledním jednání byla vznesena námitka, že není možné započítávat do zjišťovaného průměru částku 10 000 Kč, která byla vyplacena v listopadu 2021 jako tzv. mimořádná odměna za Covid, a to s argumentem, že pokud jsou vypláceny mimořádné odměny, je třeba rozprostřít je do celého období, za které tyto odměny byly vypláceny. Vedlejší účastník odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky , spisová značka, . Skutečně bylo zjištěno, že v měsíci v listopadu 2021 byly vyplaceny žalobci mimořádné odměny označené jako Covid, nicméně odměny byly vypláceny i v průběhu ostatních měsíců, jak vyplývá z výplatních pásek (mimořádná odměna byla vyplacena například v březnu 2021 či v červnu 2021, stejně tak v září 2021 či listopadu 2021, kdy kromě odměny za Covid je evidována ještě mimořádná odměna ve výši 3 000 Kč). Soud je si vědom rozhodnutí Nejvyššího soudu, které uvádí, že pokud uvedené mimořádné odměny nemají charakter odměny za odvedenou práci, není možné je započítat do průměrného výdělku (stabilizační příplatky a podobně). Nicméně v případě mimořádných odměn za covid bylo zjištěno, že se jedná o dotační titul , právnická osoba, , na základě kterého byl dán příslib, že ministerstvo vnitra přispěje každému městskému strážníku, který odpracoval určitou dobu v období Covidu, částkou 5 000 Kč, pokud stejnou částkou přispěje i město, jehož zaměstnancem strážník je. Částka tedy byla určena pracovníkům, kteří se podíleli na plnění úkolu státu ve ztížených podmínkách v době krizového období, ovšem nebylo stanoveno, v jakém konkrétním období tyto práce měly být prováděny. Nákaza Covid 19 se objevila v ČR v únoru 2020, krizový stav byl vyhlášen několikrát, s přestávkami, neprobíhal kontinuálně, nicméně vzniklá omezení v některých svých částech ani s vyhlášením krizového stavu nekorespondovala. Dá se říci, že více než jeden rok trvala tato nestandardní situace. Soudu se nepodařilo ani z vyhlášeného dotačního titulu zjistit, za jaké konkrétní období byla částka poskytnuta, zda se jednalo o rok 2020 či 2021, oba roky…. Pokud by bylo bez pochyb uvedeno, jakého období se výplata odměny týká, byla by částka pro účely výpočtu průměrného výdělku rozprostřena do konkrétního období. Nicméně soud v daném případě není schopen určit, za jaké konkrétní období tyto odměny byly vypláceny, byť jsou označeny jako covidové, navíc v daném období byly vypláceny i další odměny. Pokud soud není schopen určit, za jaké konkrétní období byly covidové odměny stanoveny (a není schopen to přesně určit ani žalovaný), bylo na místě chápat tyto odměny jako odměny za vykonanou práci a započítat je do průměrného výdělku dle doby, kdy byly vyplaceny.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 146, odst. 2, věta prvá o.s.ř. Řízení bylo původně vedeno pro zaplacení částky 41 690 Kč s příslušenstvím, kdy následně k návrhu žalobce bylo o částku 29 183 Kč s příslušenstvím zastaveno. Ve zbytku byl žalobce úspěšný. Pokud soud posuzoval poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, dospěl k závěru, že žalobce byl úspěšný co do 30 % neúspěšný do 70 %, převážně úspěšný byl tedy v tomto řízení žalovaný a vedlejší účastník. S ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci mají oba tito účastníci právo na zaplacení 40 % náhrady nákladů řízení.

21. Žalovaný vyúčtoval na náklady řízení již s přihlédnutím k výroku soudu o 40% nároku na částku 13 682,68 Kč. Uplatnil nárok na 9 provedených úkonů právní služby po 2 780 Kč podle § 11 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 7 bod 5 advokátního tarifu. Nárokovány jsou úkony právní služby: převzetí a příprava věci, sepis vyjádření žalobě, doplnění vyjádření ze dne 6. 8. 2024, doplnění vyjádření ze dne 4. 12. 2024, sdělení žalovaného k otázce vedlejšího účastníka ze 16. 8. 2024, porada s klientem 1. 8. 2024 (doloženo záznamem o poradě s klientem ze dne 1. 8. 2024). Dále pak je uplatněna náhrada za účast u jednání soudu dne 26. 9. 2024, 19. 11. 2024 a 30. 1. 2025. Celkem tedy 25 020 Kč. Ke každému z úkonů je třeba přičíst také paušální náhradu po 300 Kč (za úkony provedené do 31. 12. 2024) a ve výši 450 Kč za úkony provedené po 1. 1. 2025. Žalovaný uplatnil také náhradu za promeškaný čas v důsledku zpoždění začátku jednání dne 19. 11. 2024, kdy se termín začátku jednání posunul o 100 minut. K těmto položkám náleží příslušná DPH v sazbě 21 %. Pokud by tedy měl žalovaný právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, jednalo by se o částku 34 206,70 Kč. Pokud je uvažováno o 40 %, jedná se o 13 682,68 Kč. Tato částka byla žalovanému ve vztahu k žalobci na náhradě nákladů řízení přiznána.

22. Co se týče vedlejšího účastníka, ten uplatnil právo na náhradu nákladů v podobě celkem , hodnota, úkonů po 300 Kč. Jedná se o následující: vstup do řízení, dva úkony za přípravu a účast na jednání 26. 9. 2024, dva úkony za přípravu a účast na jednání 19. 11. 2024 a dva úkony za přípravu a účast na jednání 30. 1. 2025. Dále pak uplatnil úkon v podobě sdělení soudu ze dne 8. 10. 2024, 10. 12. 2024. Vedlejší účastník požaduje též náhradu jízdného, kdy ve všech případech soudního jednání použil osobní automobil reg. zn. , SPZ, , a to vždy na trase , adresa, a zpět při průměrné spotřebě vozidla 6,2 l benzínu automobilového 95 oktanů na 100 km. Požádal také o proplacení nákladů na parkování v částce 32 Kč, 30 Kč a 32 Kč, celkem tedy 11 883 Kč. Náklady na parkování byly doloženy doklady o stání vozidla. Soudu bylo dále předloženo osvědčení o registraci vozidla reg. zn. , SPZ, , kdy se jedná o vozidlo , Anonymizováno, . Podle technického průkazu je vykázána průměrná spotřeba 6,2 l na 100 km při použití paliva benzín. Podle vyhlášky č. 254/2015 Sb. náleží každému účastníkovi, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem paušální náhrada za úkony provedené v řízení. Podle § 1 odst. 3 této vyhlášky se pro účely vyhlášky úkonem rozumí zejména písemné podání, příprava účasti na jednání či účast na jednání před soudem za každé započaté dvě hodiny. Pro projednávaný případ činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. pro rok 2024 činí sazba základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,60 Kč za kilometr, výše průměrné ceny benzínu 95 oktanů je stanovena na 38,20 Kč za litr. Podle vyhlášky č. 475/2024 Sb. pro účely výpočtu náhrad za použití motorového vozidla v roce 2025 je stanovena základní sazba náhrady za 1 km jízdy 5,80 Kč a cena benzínu 95 oktanů 35,80 Kč za litr. Soud konstatuje, že vedlejší účastník provedl shora uvedeným osobním automobilem celkem tři jízdy k jednání soudu na trase , adresa, a zpět, každou v délce 380 km. Pro jízdy provedené v roce 2024 tedy náleží vždy za základní náhradu za počet ujetých kilometrů 2 128 Kč. Pro rok 2025, tedy jednání soudu 30. 1. 2025, se jedná o částku 2 204 Kč. Co se týká nákladů na pohonné hmoty (které jsou také účtovány podle vyhlášky), za cestu k jednání soudu 26. 9. 2024 a 19. 11. 2024 je tedy uvažováno s cenou benzínu 38,20 km. Při průměrné spotřebě 6,2 litru na 100 km za každou z těchto cest náleží 899,99 Kč. Za cestu k jednání soudu 30. 1. 2025, kdy došlo ke změně ceny benzínu na 35,80 Kč za 1 litr, představuje částka nákladů za pohonné hmoty 843,44 Kč. Soud tedy konstatuje, že na jízdném vznikl vedlejšímu účastníkovi nárok na zaplacení částky 9 103,42 Kč. K tomu je třeba připočíst náklady na parkovné 94 Kč a již zmíněné paušální náhrady za provedené úkony. Celkem se jedná o částku 11 897,42 Kč. 40 % z této částky představuje položku 4 759 Kč. V této výši byly náklady vedlejšímu účastníkovi přiznány.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., účastníkům byla ke splnění jejich povinností stanovena běžná třídenní lhůta.