39 C 149/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky ulice a číslo , PSČ obec pro zaplacení 38 266,58 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 733 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 3 733 Kč jdoucí od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 3 267 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 125,83 Kč, o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 2 779,68 Kč, o zaplacení úroku v sazbě 24,69% ročně z částky 7 000 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení, o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 7 000 Kč za období od 8. 1. 2022 do 14. 2. 2022 v sazbě 10% ročně a o zaplacení zákonného úroku z prodlení z částky 3 733 Kč v sazbě 10% ročně jdoucím od 15. 2. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 192 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 4 192 Kč jdoucím od 15. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba o zaplacení částky 11 674,58 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce 2 926,50 Kč, o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 286,99 Kč, o zaplacení úroku v sazbě 24,90% ročně z částky 15 866,58 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení, o zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 10,00% ročně z částky 15 866,58 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do 14. 2. 2022 a o zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 11 674,58 Kč jdoucím od 15. 2. 2022 se zamítá.

V. Žaloba o zaplacení částky 15 400 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 186,94 Kč, o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 533,94 Kč, o zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 15 400 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení a o zaplacení úroku v sazbě 23,64% ročně z částky 15 400 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení se zamítá.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 29. 4. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit na jistině celkem částku 38 266,58 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, sjednaného úroku a nákladů řízení. Žalobce uvedl, že je právním nástupcem společnosti [právnická osoba] ohledně uvedených pohledávek, a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022. Na základě této smlouvy přešlo na žalobce právo vymáhat pohledávku vůči žalovanému ze tří smluv, které byly uzavřeny postupně v letech 2018 až 2019.

2. K prvnímu nároku žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce uzavřel se žalovaným dne 14. 4. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] když před jejím uzavřením posoudil schopnost žalovaného spotřebitelský úvěr splácet dotazníkem a ověřením ve veřejně přístupných registrech. Poskytl žalovanému na základě této smlouvy 7 000 Kč, tyto byly předány v hotovosti, což žalovaný potvrdil podpisem smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal také uhradit úrok ve výši 1 400 Kč, odměnu za administrativní činnost 1 400 Kč a za hotovostní inkaso splátek 2 800 Kč, celkem tedy mělo být uhrazeno 12 600 Kč, dále pak i poplatek za životní pojištění 180 Kč. Bylo sjednáno, že celou dlužnou částku uhradí žalovaný v 60-ti týdenních splátkách po 213 Kč, počínaje 21. 4. 2019. Za dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze 3 267 Kč, z čehož bylo na úrok započteno 1 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 1 072,28 Kč, na poplatek za hotovostní inkaso 746,72 Kč a 48 Kč na životní pojištění. Ke dni splatnosti nebyla pohledávka řádně uhrazena celá. Ke dni postoupení dne 7. 1. 2022 činila výše pohledávky bez příslušenství 15 513 Kč. Nicméně žalobkyně požaduje pouze doplacení dlužné jistiny a kapitalizovaných úroků jak za sjednanou sazbu, tak úroků z prodlení.

3. Druhý nárok je odůvodněn uzavřením úvěrové smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným 19. 1. 2019 pod [číslo] kdy se uplatnil stejný mechanismus. Na základě této smlouvy bylo žalovanému poskytnuto v hotovosti 20 000 Kč, spolu s tím se zavázal zaplatit úrok 4 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 4 000 Kč a platbu za hotovostní inkaso splátek 8 000 Kč, dále pak doplňkovou službu životního pojištění 480 Kč. Tuto částku celkem 36 480 Kč měl uhradit také v 60 týdenních splátkách po 608 Kč počínaje 26. 1. 2019. Za dobu trvání smlouvy uhradil žalovaný pouze 15 808 Kč, přičemž tyto splátky byly započteny částkou 4 133,42 Kč na jistinu, dále pak částkou 4 000 Kč na úrok, 4 000 Kč na poplatek za administrativní činnost. Na poplatek za hotovostní inkaso bylo zaúčtováno 3 466,58 Kč, na poplatek za životní pojištění 208 Kč. Ačkoliv pohledávka ke dni postoupení činila 26 672 Kč, požaduje žalobkyně pouze zaplacení dlužné jistiny 15 866,58 Kč a úroku z prodlení a sjednaných úroků.

4. Třetí nárok je odůvodňován smlouvou o spotřebitelském úvěru [číslo] kterou právní předchůdce žalobkyně uzavřel se žalovaným dne 30. 10. 2018. Na základě této smlouvy po předchozím prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet, bylo poskytnuto 30 000 Kč v hotovosti. Spolu s touto částkou měl žalovaný vrátit ještě úrok 6 000 Kč, odměnu za administrativní činnost 6 000 Kč a platbu za hotovostní inkaso splátek 12 000 Kč, a to v 60-ti týdenních splátkách po 900 Kč, počínaje 6. 11. 2018 Celkem mělo být tedy uhrazeno 54 000 Kč. Za dobu trvání této smlouvy uhradil žalovaný pouze 34 200 Kč, přičemž 14 600 Kč bylo započteno na jistinu, po 6 000 Kč na úrok a poplatek za administrativní činnost, částka 7 600 Kč byla započtena na poplatek za hotovostní inkaso splátek. Přestože pohledávka ke dni postoupení představovala celkem 26 050 Kč, požaduje žalobkyně pouze zaplacení dlužné jistiny a sjednaných úroků a úroků z prodlení. Zástupce žalobkyně uvedl, že žalovaný byl informován o postoupení pohledávky a byl vyzván k zaplacení v dodatečné lhůtě, na tuto výzvu však nereagoval.

5. Ve věci byl 10. 5. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení zrušen. Následně žalovaný převzal žalobu osobně dne 1. 7. 2022. K žalobě se však nevyjádřil.

6. Pokud byla žalobkyně vyzvána k doplnění tvrzení v té podobě, jakým způsobem posoudil jeho právní předchůdce schopnost žalovaného úvěr splácet, ve svém podání z 8. 7. 2022, uvedla žalobkyně, že majetková situace byla ověřena z výplatní pásky, pracovní smlouvy a smlouvy nájemní, jak vyplývá z karty zákazníka. Žalovaný opakovaně uváděl, že je zaměstnán jako skladník ve [právnická osoba] s měsíčním příjmem 21 495 Kč, resp. 22 035 Kč, že žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost, přičemž právní předchůdce žalobkyně neměl důvodů pochybovat o pravdivosti těchto tvrzení. Žalobkyně dále upřesnila, že ačkoliv ve smlouvách byl sjednán smluvní úrok vždy 32,15% ročně, žalobkyně požaduje na základě své vlastní úvahy 24,90% ročně.

7. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila již v žalobě, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal.

8. K jednotlivým nárokům bylo zjištěno následující. Dne 14. 4. 2019 byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti [číslo] pro poskytnutí částky 7 000 Kč, která měla být zaplacena do 60 týdnů. Ve smlouvě se dále uvádí částky vymezené jako úrok 1 400 Kč, administrativní poplatek 1 400 Kč, odměna za hotovostní inkaso 2 800 Kč a poplatek za pojištění 180 Kč RPSN se uvádí 215,65%, týdenní splátka činí 213 Kč. Podle smlouvy byly finanční prostředky poskytnuty v hotovosti. Z karty zákazníka, která je součástí žádosti o spotřebitelský úvěr, byly k dispozici osobní údaje žalovaného, včetně rodného čísla, telefonního čísla, adresy trvalého i faktického pobytu. Žalovaný uvedl, že žije v domácnosti s jedním rodinným příslušníkem, nemá vyživovací povinnosti, pracuje u [právnická osoba] [anonymizováno] s příjmem 22 035 Kč, celkové výdaje byly uvedeny částkou 15 286 Kč s tím, že je zde již započtena splátka úvěru, který již v minulosti byl od právního předchůdce žalobkyně poskytnut. Smlouva označená [číslo] byla mezi týmiž účastníky uzavřena 19. 1. 2019 pro částku 20 000 Kč. K této pak byly připočteny poplatky 4 000 Kč označené jako úrok, 4 000 Kč jako administrativní poplatek a 8 000 Kč jako odměna za hotovostní inkaso splátek, dále pak bylo sjednáno pojištění, které mělo být uhrazeno 480 Kč Celkem tedy při poskytnutí částky 20 000 Kč se žalovaný zavázal zaplatit 36 480 Kč v 60 týdenních splátkách po 608 Kč, RPSN 215,01%. Finanční prostředky byly v hotovosti, ovšem poníženy o částku rozdílu mezi jistinou spotřebitelského úvěru a zůstatkem refinancovaného úvěru, fakticky tedy obdržel žalovaný pouze 11 947 Kč. Z karty zákazníka vyplývají pouze tytéž okolnosti, které byly zjištěny u smlouvy, která je referována v předchozím odstavci s tím rozdílem, že splátky úvěru splácené ještě před uzavřením smlouvy byly vymezeny částkou 4 050 Kč. Smlouva [číslo] byla uzavřena 30. 10. 2018 pro poskytnutí částky 30 000 Kč. S touto částkou měl uhradit žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně 6 000 Kč na úroku, 6 000 Kč na administrativním poplatku a 12 000 Kč jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Z karty zákazníka přiložené k této smlouvě je zřejmé, že již při uzavření této smlouvy měl žalovaný u [právnická osoba] [anonymizováno] závazek 16 000 Kč. Aktivní legitimace žalobkyně byla prokazována smlouvou o postoupení pohledávek, kde figurují i tři pohledávky za žalovaným. Právní předchůdce žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky nejpozději do deseti dnů od obdržení dopisu, ten je datován 3. 2. 2022 a obsahuje právě oznámení o postoupení pohledávky. Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem právního zástupce žalobkyně dne 16. 3. 2022. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly. Soud před rozhodnutím upozornil žalobkyni, že považuje smlouvy za neplatné právní jednání, a to s ohledem na skutečnost, že považuje veškeré poplatky sjednané v rámci uvedených tří smluv za takové, na které je třeba pohlížet jako na skrytou formu úroku. Na toto žalobkyně nereagovala.

9. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

11. Podle § 1970 obč. zák. 89/2012 (účinný ke dni počátku prodlení) po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Po provedení listinných důkazů a právním zhodnocení věci dospěl soud k závěru, že na uzavřené smlouvy mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným je třeba nahlížet jako na neplatná právní jednání, ze kterých nevznikly zamýšlené důsledky v podobě uzavření úvěrové smlouvy. Soud nemá pochybnosti o tom, že finanční prostředky byly žalovanému vyplaceny, ostatně toto vyplývá z předložených listinných důkazů, ostatně ani žalovaný proti této skutečnosti nebrojil. Soud nicméně nesouhlasí s tím, že byl sjednán úrok ve výši 32,15% ročně, když podle názoru soudu je třeba na všechny další poplatky pohlížet jako na skrytý úrok. Ve všech případech tedy soud provedl přepočet tak, že souhrn poplatků sjednaných u jednotlivých smluv považoval za úrok, při úvaze o tom, že dlužné finanční prostředky měla být vráceny do 60 týdnů, činil roční úrok 70%. Podle statistických dat České národní banky úvěry byly v říjnu 2018 poskytovány v sazbě cca 8% ročně, hovoří-li se o fixaci v rozmezí jeden až pět let, co se týká kreditních karet, tedy produktu, který je úročen zásadně nejvyšší úrokovou sazbou, jednalo se o 19,13%. V lednu 2019, kdy byla poskytnuta druhá půjčka, činily běžné úrokové sazby cca 8,30%, u kreditních karet 19,10%. V dubnu 2019 běžná úroková sazba setrvala na hodnotě 8,30%, sazba u kreditních karet klesla na 18,8% ročně. Je tedy zcela zřejmé, že úrok 70% ročně je ve vztahu k těmto úrokovým sazbám, které byly běžně poskytovány bankovními institucemi, zcela nepřiměřený. S odkazem na opakovaná rozhodnutí soudu vyšších stupňů, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 lze konstatovat, že takto sjednaný úrok je nepřiměřený ve smyslu § 658 odst. 1 občanského zákoníku, jeho ujednání v této výši je tedy třeba posoudit jako neplatné s odkazem na § 588 občanského zákoníku.

14. Soud se dále zabýval tím, zda se jedná o ujednání, které je oddělitelné od ostatního obsahu smlouvy tak, aby smlouvy samotné bylo možné označit za platná právní jednání. Ani tímto postupem však soud nemohl pokračovat, neboť má za to, že u smluv takto připravovaných právním předchůdcem žalobkyně, není možné úrokové ujednání oddělit. V kontextu celého vyznění smlouvy, kde navíc úrok je de facto rozdělen do několika dalších poplatků, je zjevné, že žalovaný neměl možnost žádným způsobem do obsahu smlouvy zasáhnout, protože pokud by tak hodlal učinit, finanční prostředky by s pravděpodobností hraničící s jistotou poskytnuty nebyly. Soud proto vyhodnotil všechny tři smlouvy jako neplatné právní jednání. Dovoluje si ještě doplnit, že v kontextu celého jednání právního předchůdce žalobkyně lze hovořit o tom, že opakovaně byly poskytovány finanční prostředky za nepřiměřené úroky, navíc u jedné ze smluv došlo v podstatě k refinancování dalšího úvěru, což již mělo svědčit o tom, že žalovaný jako zákazník nebyl příliš důvěryhodný.

15. Soud tedy posoudil nárok žalobkyně pouze jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. Ze smlouvy uzavřené v dubnu 2019 bylo uhrazeno 3 267 Kč, zbývá tedy zaplatit 3 733 Kč. Ze smlouvy uzavřené dne 19. 1. 2019 uhradil žalovaný 15 808 Kč, soud mu tedy uložil uhradit částku 4 192 Kč. Co se týká smlouvy uzavřené v říjnu 2018 pro částku 30 000 Kč, zde žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil 34 200 Kč, žádné bezdůvodné obohacení tedy z této smlouvy na straně žalovaného nevzniklo. Co se týká úroků z prodlení, soud odkazuje na § 1970 občanského zákoníku. Úrok z prodlení byl přiznán od 15. 2. 2022 v úrokové sazbě 10% ročně. Pro tento datum soud vyšel z toho, že poskytnuté finanční prostředky byly vyhodnoceny jako bezdůvodné obohacení, nárok na vrácení tedy vznikl okamžitě, nicméně žalovaný se dostává do prodlení až poté, co nereaguje na výzvu k úhradě. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky dopisem z 3. 2. 2022 a byla mu stanovena dodatečná lhůta 10-ti dnů po obdržení dopisu. Pokud soud uvažuje tak, že dopis mohl se dostat do dispozice 4. 2. 2022, teprve po uplynutí deseti dnů se žalovaný dostal do prodlení, úrok z prodlení byl tedy přiznán od 15. 2. 2022. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta.

16. Právo na náhradu nákladů řízení soud nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobkyně byla sice ve věci převážně neúspěšná, žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, nebyl ani kontaktní, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

17. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.