39 C 154/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a členek senátu jméno příjmení a jméno příjmení ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 10 340 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 10 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 10 340 Kč jdoucím od 16. 3. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované plnou náhradu nákladů řízení ve výši 13 358,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 7. 6. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo uhradit částku 10 340 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky existoval pracovněprávní vztah, žalovaná u žalobkyně pracovala dle pracovní smlouvy z 1. 1. 2022 jako prodavačka. V době trvání pracovního poměru si z provozovny žalobkyně odebrala čepice v hodnotě 3 500 Kč, top v hodnotě 1 490 Kč a 2 kusy kalhot, každé v ceně 2 500 Kč. Toto zboží nezaplatila. Dále si nechala v provozovně žalobkyně upravit oblečení, nezaplatila částku 96 Kč. Podílela se také na vzniku manka v provozovně žalobkyně v [obec] ve výši 254 Kč za nevyúčtované rukavice. Škoda vznikla celkem ve výši 10 340 Kč. Žalobkyně žalovanou vyzvala k zaplacení 8. 3. 2022, dlužnou částku ale žalovaná neuhradila. Podáním ze dne 19. 8. 2022 žalobkyně doplnila, že žalovaná pracovala pro žalobkyni i v roce 2021, a to na základě dohody o provedení práce ze dne 19. 9. 2021. A pokud vymáhá manko za rukavice v hodnotě 284 Kč, ke vzniku škody došlo tak, že v prosinci 2021 žalovaná nenamarkovala prodané rukavice za cenu 852 Kč, zákazník je tedy nezaplatil. Protože na prodejně v té době byla přítomna žalovaná, další zaměstnankyně žalobkyně a učenka, bylo dohodnuto, že každá z nich uhradí jednu třetinu škody, což žalovaná stvrdila svým podpisem v Knize příchodů a odchodů. K prokázání svých tvrzení navrhla žalobkyně provedení svědeckých výpovědí a listinné důkazy.

2. Ve věci byl 15. 6. 2022 vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce v zákonné lhůtě odpor. Ten odůvodnila tím, že skutečně byla zaměstnána u žalobkyně, pracovní poměr skončil ve zkušební době 28. 2. 2022. V žádném případě nebyl pracovní poměr ukončen z důvodu neomluvené absence. Odmítá tvrzení, že by si odnesla nějaké zboží, nárok považuje za neurčitý. Za dobu trvání pracovního poměru si nevzala žádné věci, které by nezaplatila, a také si nikdy nenechala upravovat jakékoliv ošacení. Naopak plat, na který měla nárok, obdržela až po několikáté urgenci v dubnu 2022.

3. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalovaná pracovala u žalobkyně od 1. ledna 2022 do 28. 2. 2022, a to na základě pracovní smlouvy. Dále bylo prokázáno, že žalovaná pracovala pro žalobkyni již v roce 2021, kdy byla uzavřena dohoda o provedení práce pro období od 19. 9. 2021 do 31. 1. 2022. Účastníci se také shodli na tom, že nebyla uzavřena dohoda o hmotné odpovědnosti. Pokud bylo předloženo okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem ze dne 18. 4. 2022, z této listiny soud neshledal žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci, mezi stranami nebylo sporné, že pracovní poměr skončil již k 28. 2. 2022.

4. K prokázání svých tvrzení o částkách, k jejichž úhradě je žalovaná povinna, předložila žalobkyně fakturu č. 2022 ze dne 1. 3. 2022 se stejným datem splatnosti. Zde je uvedeno, že žalovaná je povinna zaplatit celkem 10 340 Kč, když za čepici králík je účtováno 3 500 Kč, za kalhoty s označením S259 je účtováno 2 500 Kč, za kalhoty s označením B268 také 2 500 Kč, za top 1 490 Kč, Částka 96 Kč je účtována za opravu oblečení a částka 254 Kč za manko za rukavice. Z této listiny je však pouze seznatelné, co si žalobkyně nárokuje, hodnota důkazní je nulová. Skutečnosti uváděné v žalobě také žalobkyně prokazovala čestným prohlášením [anonymizována dvě slova], podepsané 31. 5. 2022 o tom, že žalovaná si během její přítomnosti na prodejně odebrala čepici, top a dvoje kalhoty, zboží nezaplatila. Nicméně obsah tohoto prohlášení byl výrazným způsobem diskvalifikován výpovědí právě uvedené svědkyně.

5. Dále byla soudu předložena část Knihy příchodů a odchodů za prosinec 2021, z níž žalobkyně dovozuje, že žalovaná se zavázala zaplatit částku 284 Kč za rukavice, které nebyly namarkované, pokud je v knize u částky 284 Kč uvedena parafa žalované.

6. Soud vyslechl osoby, které byly navrženy. [jméno] [příjmení] uvedl, že je jediným společníkem společnosti, žalovaná byla zaměstnankyní společnosti. Původně nastoupila na brigádu, od 1. 1. 2022 s ní byla uzavřena pracovní smlouva. Ve firmě to fungovalo tak, že pracovnice, na prodejně si někdy vzaly oděvy, bylo domluveno, že je mohou odnést až po zaplacení. To někdy trvalo déle, podle toho, jakou měli mzdou. Bylo domluveno, že si mohou věci odnést po zaplacení. Nicméně žalovaná si věci odnesla už v prosinci, ačkoliv zaplaceny nebyly. Když to s ní chtěl řešit při skončení pracovního poměru, tak mu telefon nezvedala, věc řešit nechtěla. Nicméně byli dohodnuti, že odebrané zboží bude spláceno v podobě srážek ze mzdy, ta dohoda byla jenom ústní. U jejího uzavření byla paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], také učenka [anonymizováno]. Pokud byl dotazován k tomu, proč finanční prostředky za uvedené věci nebyly strženy z výplaty žalované za měsíc leden, uvedl, že ta výplata nebyla tak velká. K úhradě rukavic uvedl, že podle jeho názoru to bylo někdy v listopadu, kdy bylo zjištěno, že byly prodány rukavice, ale zákazníkovi nebyly vyúčtovány, proto se ta vzniklá škoda měla rozdělit rovným dílem. V této souvislosti majitel společnosti uvedl, že se na tom měla podílet žalovaná, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] – další prodavačka. Dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřena nebyla.

7. Jednatelka [právnická osoba] [příjmení] uvedla, že ví o tom, že si žalovaná uvedené věci brala v prosinci 2021, dokonce žádala o zkrácení jedněch kalhot, to ona zajistila právě za 96 Kč. Ona sama žalované vyhověla, pokud žádala o to, aby mohla věci zaplatit až později, že teď má k placení důležitější věci. Ona tedy splatnost posunula na leden a následně až na únor. Pak už nebylo možné se se žalovanou domluvit. Shodně popsala také okolnosti, za kterých bylo dohodnuto, že bude uhrazeno manko za nevyúčtované rukavice. Dohoda o hmotné odpovědnosti podepsána nebyla. Podle jednatelky společnosti byla uzavřena dohoda o splátkách zboží v ústní podobě s ní, následně jednatelka společnosti uvedla, že ona se za žalovanou zaručila.

8. Další prodavačka [jméno] [příjmení] uvedla, že pracovala na prodejně do konce listopadu 2021, paní [příjmení] (žalovaná) tam byla také jako prodavačka. Dohoda o hmotné odpovědnosti uzavřena nebyla. Problém s rukavicemi popsala tak, že při konci směny bylo zjištěno porovnáním stavu pokladny a zbožím, které bylo evidováno jako prodané, že nejsou zaplaceny jedny rukavice, ty byly prodávány zároveň s nějakou šálou. [příjmení] [příjmení] rozhodla, že každá z nich musí zaplatit třetinu. Co se týče odebírání věcí z prodejny, bylo to domluveno tak, že si prodavačky nechaly zboží na straně, a poté co bylo zaplaceno, si ho mohly odnést. Jiná domluva nebyla, pouze to, že dokud zboží nebude zaplaceno, zůstává na prodejně. Potvrdila, že si vzpomíná, že si žalovaná odnášela asi jedny kalhoty. Tato svědkyně se nedokázala vyjádřit k tomu, proč Knize příchodů a odchodů, kterou argumentovala žalobkyně, je vykazováno její zaměstnávání ještě v prosinci, ona je přesvědčena, že skončila v listopadu.

9. Svědkyně [jméno] [příjmení], matka jednatelky společnosti, uvedla, že v prodejně pracovala na konci roku 2021 brigádně, nebyla tam každý den. Vzpomíná si, že žalovaná měla odložené věci ve skladu, někdy těsně před svátky si je odnášela. K otázce zaplacení uvedla, že podle ní to funguje tak, že si prodavačky věci vezmou, a až pak je zaplatí, to dělá její dcera špatně. Pokud ona si vzpomíná, žalovaná si stále stěžovala, že nemá peníze. Pokud se měla vyjádřit k uplatněné škodě za rukavice, tak uvedla, že to ví jenom z doslechu, byla u toho, když se dohodlo, že polovinu těch rukavic zaplatí paní [příjmení], polovinu žalovaná.

10. Svědkyně [příjmení] [jméno] uvedla, že v prodejně pracovala jako učenka, 1 týden byla vždycky v prodejně, 1 týden ve škole, končila 16. 6. 2022. Potvrdila, že pokud si někdo chtěl z prodejny vzít nějakou věc, myšleno tím některá z prodavaček, dala si věci na stranu do skladu, odnést je mohla až po zaplacení. Nemůže potvrdit, že by žalovaná nějaké věci z prodejny odnášela, ona u toho přítomna nebyla. K rukavicím se vyjádřit neuměla. S ohledem na obsah jejich svědecké výpovědi byla konfrontována s obsahem čestného prohlášení, které bylo datováno 31. 5. 2022. K tomu uvedla, že toto prohlášení skutečně podepsala, ale obsah potvrdit nedokáže, spíš měla strach to nepodepsat, aby nepřišla o praxi. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

11. Podle § 249 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnanec povinen počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové újmě, nemajetkové újmě ani k bezdůvodnému obohacení.

12. Podle § 250 odst. 1, 3 zákoníku práce je zaměstnanec povinen nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinností při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi. Zaměstnavatel je povinen prokázat zavinění zaměstnance (s výjimkou případů uvedených v § 252 – schodek na svěřených hodnotách a § 255 – ztráta svěřených věcí). Podle § 257 odst. 1 zákoníku práce zaměstnanec, který má povinnost podle § 250 nahradit škodu, je povinen nahradit zaměstnavateli skutečnou škodu, a to v penězích, jestliže neodčinil škodu uvedením v předešlý stav.

13. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že svá skutková tvrzení o vzniku škody a zavinění žalované žalobkyně neprokázala.

14. K částce 96 Kč za úpravu kalhot bylo pouze tvrzeno, že tato částka odpovídala nákladům vzniklým v souvislosti se zkrácením kalhot žalované. Jediným hmotným důkazem o výši částky byla vystavená faktura, o níž již soud shora uvedl, že jí nepřikládá žádnou důkazní hodnotu. Jednatelka žalobkyně sice uvedla, že úprava byla prováděna pro žalovanou a že stála 96 Kč, nebylo však prokázáno, že žalovaná o jakoukoliv úpravu žádala, tím méně pak, že by žalobkyně za žalovanou tuto částku uhradila (aby bylo na místě hovořit např. o bezdůvodném obohacení na její straně). Položka za nenamarkované rukavice ve výši 254 Kč byla prokazována s výsledkem naprosto zmateným. Jednatelka společnosti jednoznačně uvedla, že byla uzavřena dohoda o rozdělení položky kupní ceny za tři části, stejně se vyjádřila svědkyně [příjmení]. Ovšem svědkyně [příjmení] uvedla, že polovinu rukavic měla zaplatit žalovaná, polovinu svědkyně [příjmení]. I k této položce je třeba uvést, že soud nemá za prokázanou ani cenu rukavic, ani to, jak se zaměstnanci na prodejně k náhradě újmy zavázali, pokud tak vůbec učinili. Z pohledu pracovního práva je třeba klást důraz na ochranu slabší strany, tedy v tomto případě na ochranu zaměstnance, a pokud jsou tvrzení a důkazy navrhované žalobkyní rozporné, nelze jinak, než je považovat za nezpůsobilé k prokázání uplatněných tvrzení. Položka 7 490 Kč za věci, které si dle tvrzení žalobkyně měla žalovaná odnést a nezaplatit, zůstala opět v podobě neprokázaných tvrzení. Žalobkyni se totiž nepodařilo prokázat ani to, že vůbec uvedené věci žalovaná má, odnesla je z prodejny. Svědkyně [příjmení] uvedla, že si žalovaná v době, kdy ona tam pracovala, odnášela jedny kalhoty. Zároveň uvedla, že vybrané zboží bylo možné odnést až po jeho zaplacení. Tedy z její výpovědi bylo možné uzavřít, že si žalovaná v listopadu 2021 (když sama svědkyně uvedla, že pracovala u žalobkyně jen do listopadu 2021) z prodejny odnesla jedny zaplacené kalhoty. Svědkyně [příjmení] uvedla, že si žalovaná věci odnášela těsně před svátky, s její dcerou měla domluvené zaplacení. Nic bližšího nevěděla. V kontextu výpovědí ostatních svědků (zejména v otázce běžné praxe pro odnášení věcí z prodejny zaměstnanci) se její výpověď jevila soudu jako nevěrohodná. Písemné prohlášení svědkyně [příjmení] s úředně ověřeným podpisem, kde bylo pregnantně vyjmenováno odebrané zboží včetně ceny s jednoznačným sdělením, že právě tyto věci odnesla žalované, bylo samotnou svědkyní diskreditováno do podoby úmyslně zkresleného důkazu. Svědkyně uvedla, že nikdy neviděla žalovanou jakékoliv zboží odnášet, praxe byla taková, že pokud by zboží mělo být odneseno, muselo být zaplaceno, prohlášení podepsala ve strachu z toho, že by mohla při neuposlechnutí přijít o praxi. Soud tedy ze shora uvedeného konstatuje, že vycházel ze skutkového stavu věci tak, jak byl prokázán. Jediné, co v řízení bylo bez jakýchkoliv pochybností zjištěno, je existence pracovního poměru žalované u žalobkyně. Tvrzení žalobkyně o vzniku škody, její výši a zavinění žalované zůstala pouze v poloze neprokázaných tvrzení, žaloba tedy byla zamítnuta.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Ve věci byla plně úspěšná žalovaná, má tedy právo na náhradu nákladů řízení, které jí vznikly v souvislosti s právním zastoupením. Žalovaná vynaložila náklady na 6 úkonů právní služby po 1 540 Kč (z puncta 10 340 Kč) – převzetí a příprava věci, sepis odporu proti platebnímu rozkazu, vyjádření ze dne 18. 8. 2022 k výzvě soudu, vyjádření ze dne 14. 11. 2022, účast u jednání soudu dne 13. 10. 2022 a 22. 11. 2022, dále na 6 paušálních náhrad po 300 Kč, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. K těmto částkám je třeba ještě připočíst DPH 21%, celkem tedy náleží žalované na náhradě nákladů řízení 13 358,40 Kč.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalobkyni bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.