39 C 158/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobců: a) jméno příjmení , datum narození bytem adresa b) Ing. jméno příjmení , datum narození bytem adresa oba zastoupeni advokátem Mgr. jméno jméno sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 73 858 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 13 679 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z této částky jdoucím od 1. 3. 2021 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům částku 60 179 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,25 % ročně z částky 60 179 Kč jdoucím od 1. 3. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 15 834,20 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobců.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 26. 4. 2021 a následně upřesněnou podáním ze dne 1. 9. 2021 se žalobci domáhali vynesení rozsudku, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit původně 73 858 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení (v žalobním návrhu v důsledku písařské chyby uveden úrok z prodlení jen z částky 13 000 Kč, což však neodpovídalo žalobním tvrzením), po částečném zpětvzetí pak částku 60 179 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jako pronajímatelé uzavřeli se žalovaným nájemní smlouvu pro nájem bytové jednotky [číslo] o velikosti 2 + KK ve druhém nadzemním podlažím budovy v [obec] Smlouva byla uzavřena 1. 10. 2020. Strany sjednaly měsíční úhradu nájemného 6 000 Kč, žalovaný měl také hradit měsíčně 2 000 Kč jako zálohy na služby. Žalovaný neuhradil ničeho za měsíce červen 2020 až prosinec 2020 a za měsíce leden a únor 2021. Za měsíc květen 2020 nebylo uhrazeno nájemné ve výši 1 858 Kč. Celkový dluh činil 73 858 Kč. Dne 22. 2. 2021 žalovaný svůj dluh vůči žalobcům co do důvodu a výše uznal, zavázal se dlužnou částku uhradit do 28. 2. 2021, do dne podání žaloby však neuhradil ničeho. Žalobci tedy požadují uhrazení dlužné částky s úrokem z prodlení jdoucím od 1. 3. 2021, když uvádějí, že žalovaný nereagoval ani na výzvu jejich právního zástupce k úhradě. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, vydaný platební rozkaz byl usnesením ze dne 16. 7. 2021 zrušen.

2. Podáním doručeným soudu 1. 9. 2021 reagovali žalobci na výzvu soudu ke sdělení, zda je již k dispozici vyúčtování služeb za rok 2020. Žalobci konstatovali, že za rok 2020 podle předloženého vyúčtování vznikl nedoplatek na službách ve výši 321 Kč, vzali tedy žalobu zpět co do částky 13 679 Kč, což představuje rozdíl původně požadovaných plateb záloh za měsíce červen 2020 až prosinec 2020 (7 × 2 000 Kč) a faktického nedoplatku 321 Kč. Ohledně dlužného nájemného a záloh za služby spojené s užíváním bytu za měsíce leden a únor 2021 žalobci na žalobě setrvali. Podle § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. S ohledem na částečné zpětvzetí žaloby tedy soud ve výroku I řízení o zaplacení částky 13 679 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky zastavil.

3. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.

4. Z předložených listin bylo zjištěno, že dne 1. 10. 2020 uzavřeli žalobci jako pronajímatelé a žalovaný jako nájemce nájemní smluv o nájmu bytové jednotky [číslo] nacházející se ve druhém nadzemním podlaží budovy [adresa] postavené na pozemku parcelní [číslo] v katastrálním území [obec]. Jednalo se o bytovou jednotku o velikosti dvou pokojů s kuchyňským koutem, včetně vybavení. Nájemní poměr byl sjednán na dobu určitou do 1. 10. 2021. V článku III sjednaly strany povinnost nájemce hradit nájemné měsíčně 6 000 Kč, dále pak povinnost hradit zálohy na služby spojené s užíváním bytu 2 000 Kč měsíčně, když obě tyto částky byly splatné vždy do pátého dne příslušného kalendářního měsíce připsáním na účet pronajímatelů. (nájemní smlouva). Z listiny označené jako uznání dluhu s odkazem na § 2053 a následujících občanského zákoníku bylo zjištěno, že tato byla podepsána 22. 2. 2021, žalovaný uznal svůj dluh vůči žalobcům ve výši 73 858 Kč s tím, že dluh vznikl na základě smlouvy o nájmu ze dne 1. 10. 2013. Žalovaný se zavázal dluh uhradit do 28. 2. 2021 převodem na bankovní účet. Listina je kromě podpisů účastníků opatřena také podpisem svědkyně [jméno] [příjmení]. Z výzvy datované 14. 4. 2021 je seznatelné, že právní zástupce žalobců vyzval žalovaného na adresu jeho trvalého pobytu k zaplacení částky 73 858 Kč, když tato výzva byla zasílána doporučeně, vrátila se však jako nedoručená. Následně předložili žalobci také požadované vyúčtování služeb za rok 2020, ze kterého vyplývá, že pro byt [číslo] na adrese [adresa]. Ze sdělení žalobců vyplynulo, že vyúčtování bylo doručeno 16. 4. 2021. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

5. Podle § 2201 občanského zákoníku se nájemní smlouvou pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Podle § 2246 občanského zákoníku si strany ujednají nájemné pevnou částkou, má se za to, že nájemné se sjednává za 1 měsíc. Podle § 2247 občanského zákoníku si strany ujednají, která plnění spojená s užíváním bytu nebo s ním související služby zajistí pronajímatel. Schází-li takové ujednání, použije se ustanovení odst. 2, podle kterého pronajímatel zajistí po dobu nájmu nezbytné služby. Způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

6. Podle § 4 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytu a nebytových prostorů v domě s byty, poskytovatel služby má právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Podle § 7 odst. 1 citovaného zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno, jinak, skutečnou výši nákladů a záloh na jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemce služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 8 odst. 2 citovaného zákona případné námitky ke způsobu a obsahu vyúčtování předloží příjemce služeb poskytovateli neprodleně, nejpozději však do 30 dnů ode dne doručení vyúčtování. Vyřízení uplatněných námitek musí být poskytovatelem služeb účinnou učiněno nejpozději do 30 dnů od doručení námitky.

7. Podle § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Z provedených listin soud uzavírá, že nárok žalobců na zaplacení částky 60 179 Kč s příslušenstvím je zcela důvodný. Prvotní skutková tvrzení žalobců byla taková, že se domáhají zaplacení dlužné částky na základě uznání dluhu, které žalovaný provedl 22. 2. 2021. V době podání žaloby 26. 4. 2021 tato skutková tvrzení odpovídalo faktickému stavu, kdy žalobci sice měli k dispozici vyúčtování služeb, dosud však neuplynula lhůta pro uplatnění námitek ani pro jejich vyřízení. Věc by tedy byla posuzována podle § 2053 občanského zákoníku, kdy soud shledal předloženou listinu jako zcela platné právní jednání, ze kterého lze konstatovat, že v době uznání dluhu dluh trval, a to v uvedené výši a z uvedeného důvodu. Žalovaný neuplatňoval žádné námitky a nesnažil se uplatnit jakákoliv tvrzení, která by tvrzení žalobců negovala. Nicméně po doručení podání z 1. 9. 2021 je věc posuzována částečně jako platba plynoucí z uznání dluhu, ve zbytku pak jako platba za dlužného vyúčtování. Lze však uzavřít, že bylo bezezbytku prokázáno uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky, za které žalovanému plynuly základní povinnosti k úhradě nájemného (sjednáno ve výši 6 000 Kč měsíčně) a záloh na služby spojené s užíváním bytu (2 000 Kč měsíčně). Žalobci uvedli a žalovaný žádným způsobem tuto skutečnost nesporoval, že dlužné období je od června 2020 do února 2021, což představuje 9 plateb nájemného po 6 000 Kč, 2 zálohové platby za služby splatné v měsíci lednu a v měsíci únoru 2021, dluh z vyúčtování služeb za rok 2020 ve výši 321 Kč a dluh na nájemném za květen 2020 ve výši 1 858 Kč. Protože žalobci svá skutková tvrzení osvědčili důkazy, bylo žalobě vyhověno. Vyhověno bylo také návrhu na přiznání úroku z prodlení, a to s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku. Žalovaný se dostal do prodlení nejpozději k 28. 2. 2021, kdy mu byla poskytnuta dodatečná lhůta pro splacení dluhu, který uznal. Protože termín splněn nebyl, 1. 3. 2021 se žalovaný dostal do prodlení.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení paragrafu 142 odst. 2 ve spojení s § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř.. Žalobcům bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 15 834,20 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 3 248 Kč (převzetí a příprava věci, sepis výzvy k úhradě, sepis žalobního návrhu), třemi paušálními náhradami po 300 Kč a DPH 21 %, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je navyšována o soudní poplatek ve výši 2 955 Kč. Soud uzavírá, že žaloba byla sice podána pro částku 73 858 Kč, následně pak došlo k částečnému zpětvzetí žaloby o 13 679 Kč. Soud však dospěl k závěru, že žaloba byla jako celek podána důvodně, neboť v době jejího podání ještě nebylo vyúčtování splatné, na nárok je tedy třeba pohlížet jako na legitimní. Teprve po splatnosti uvedeného vyúčtování bylo možné žalobu omezit, což žalobci učinili, nicméně lze konstatovat, že bylo naplněno ustanovení § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. když i v této části ke dni podání byla žaloba podána důvodně.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.