39 C 167/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a přísedících Markéty Šindelářové a Hany Novákové ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátkou údaje o zástupci pro určení neplatnosti okamžitého zrušení pracovního poměru I.) Určuje se, že okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 4. 5. 2020, dané žalovanou žalobci, je neplatné. II.) Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 21 600 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalobce. 1.) Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 3. 7. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že okamžité zrušení pracovního poměru, které obdržel od žalované 4. 5. 2020, je neplatné. Žalobce uvedl, že od 3. 6. 2013 pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy na pracovní pozici automechanik. V průběhu doby byly uzavírány dodatky, kterými byla pouze měněna základní mzda, naposledy 29. 12. 2015, kdy základní mzda byla zvýšena na 15 000 Kč. Dne 4. 5. 2020 mu byla na pracovišti doručena písemnost datovaná 4. 5. 2020, ve které žalovaná uvedla, že se žalobcem okamžitě ruší pracovní poměr, a to dle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce z důvodu porušování pracovních povinností. Žalobce s okamžitým zrušením pracovního poměru nesouhlasil, o tom informoval žalovanou. Žalobci bylo kladeno za vinu, že při pravidelných servisech vozidel [značka automobilu] opakovaně neprovedl výměnu brzdové kapaliny, tuto práci však vykázal ve svých výkazech jako řádně provedený úkon, vykazoval také spotřebu brzdové kapaliny. Tento důvod je podle žalobce účelový. Na pracovišti žalované se nenachází žádný přípravek, který je k výměně brzdové kapaliny zapotřebí. Žalovaná pravděpodobně opomenula přípravek na uvedená vozidla zajistit. Není pravda, že by žalobce uvedl ve výkazech, že brzdovou kapalinu vyměnil nebo spotřeboval. Jako druhé porušení pracovní kázně je uváděno, že se žalobce dne 22. 4. 2020 neoprávněně zdržoval na pracovišti po skončení pracovní doby, kde byl cca v 19 30 zastižen jednatele žalované, v té době mu ale nebyla nařízena práce přesčas, ani o možnost na pracovišti být nepožádal svého nadřízeného. I tento důvod shledává žalobce účelovým. Pracovní doba 40 hodin týdně je rozvržena nerovnoměrně, žalobce sám zůstával na pracovišti často do večerních hodin několikrát v měsíci, kdy bylo nutné opravu vozidla provést co nejrychleji a předat zákazníkovi. Ani o tomto porušení pracovní kázně nebyl žalobce před podáním okamžitého zrušení pracovního poměru vyrozuměn, nebylo mu vytčeno. Žalobce tedy uvádí, že se nedopustil žádného zvlášť hrubého porušení pracovní kázně a považuje okamžité zrušení pracovního poměru za neplatné. 2.) Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 24. 8. 2020 uvedla, že okamžité zrušení pracovního poměru za platné považuje. Žalobce u ní byl zaměstnán jako automechanik, náplní jeho práce bylo provádění oprav a servisních prací vozidel v autoservisu [značka automobilu]. V rámci plnění pracovních povinností převzal žalobce od přejímacích techniků 14. 4. 2020 k provedení servisu vozidlo [značka automobilu] [typ], [registrační značka]. Předmětem objednávky bylo mimo jiné provedení výměny brzdové kapaliny. Žalobce vypsal svůj výkaz práce, respektive pracovní lístek k zakázce, na němž uvedl mimo jiné výměnu brzdové kapaliny 0,7 hodin, vozidlo jako opravené předal zpět přejímacím technikům. I v interním výkazu práce nazvaném„ údržba“ žalobce zaškrtl kolonku u operací„ výměna brzdové kapaliny“. Dne 15. 4. 2020 majitel automobilu volal technikovi, že si vozidlo kontroloval a že odvzdušňovací šrouby jsou zaprášené a nejeví známky jakékoliv manipulace. Proto je přesvědčen, že brzdová kapalina vůbec vyměněna nebyla. O tomto byl informován jednatel společnosti, žalobce byl předvolán, aby věc vysvětlil. Byl konkrétně dotázán k tomu, jestli provedl výměnu brzdové kapaliny na uvedeném automobilu, žalobce odpověděl, že výměnu neprovedl, neboť na většině vozidel tohoto modelu výměnu brzdové kapaliny neprovádí, ale na výkazu práce činnost vykazuje. Bylo zjištěno, že v posledním roce tak učinil 24. 6. 2019 a 29. 1. 2019. Žalovaná se ohrazuje proti tomu, že by se na pracovišti nenacházel přípravek nutný pro výměnu brzdové kapaliny. Žalovaná používá výrobcem stanovený pracovní postup označený jako ruční odvzdušnění, k čemuž není třeba žádného speciálního přístroje nebo přípravku. K druhému porušení pracovní povinnosti tím, že se žalobce zdržoval neoprávněně na pracoviště, žalovaná uvedla, že pracovní doba mechaniků je skutečně rozložena nerovnoměrně vždy na období pěti týdnů od pondělí do pátku, a to od 7:30 hodin do 16:00 hod. V období jednoho týdne od 8:30 do 17:00 hodin, každý automechanik má pak jednou za 5 týdnů pracovní dobu od 8:30 do 17:00, v ostatních týdnech od 7:30 do 16:

0. Podle vnitřních pravidel žalované společnosti se mohou zdržovat automechanici na svém pracovišti i po skončení pracovní doby, ovšem pouze tehdy, pokud jim byla nařízena práce přesčas, nebo pokud automechanik požádá o možnost setrvat na pracovišti po pracovní době svého nadřízeného. Bez souhlasu nadřízeného se nesmí na pracovišti zdržovat. Dne 22. 4. 2020 však žalobci práce přesčas nařízena nebyla, ani pobyt na pracovišti neprojednal se svým nadřízeným. V doplnění vyjádření ze dne 7. 9. 2020 žalovaná uvedla, že neprovedení výměny brzdové kapaliny je třeba považovat za hrubé porušení pracovní kázně, neboť závazné pokyny výrobce vozidel [značka automobilu] stanoví pro konkrétní typy vozidel intervaly, kdy je nutné z bezpečnostních i technických důvodů výměnu brzdové kapaliny provést, u předmětného vozidla je to právě interval 2 roky. Když zákazník reklamoval neprovedení výměny, žalobce sám potvrdil, že výměnu neprovedl. V případě neprovedení výměny brzdové kapaliny mohou vzniknout škody jednak na vozidle, nelze ani vyloučit vznik škody na zdraví osob, pokud by brzdový systém selhal. Při pobytu na pracovišti dne 22. 4. 2020 v 19:30 hodin žalobce neopravoval žádné vozidlo, které mu bylo svěřeno, prováděl opravu svého vozidla, ačkoliv o tomto nikoho neuvědomil. Podle pracovního řádu žalované je neschválený pobyt na pracovišti považován za hrubé porušení pracovní kázně. S tímto pravidlem jsou navíc zaměstnanci pravidelně seznamováni při pracovních poradách. Žalovaná upozornila také na to, že se v průběhu měsíce května 2020 pokoušela žalobce opakovaně kontaktovat a nalézt smírné řešení, k tomu však nedošlo, neboť žalobce nereagoval. 3.) Žalobce ve své replice ze dne 17. 9. 2020 uvedl, že nikdy pracovní řád žalované neviděl, nechápe, co by mělo být hrubým porušením pracovní kázně za situace, kdy se zdržoval na pracovišti mimo pracovní dobou. Práce přesčas je v autoopravnách naprosto obvyklá, on sám si vede evidenci odpracovaných hodin a nebylo výjimkou, že pracoval i 12 hodin denně. K neprovedení výměny brzdové kapaliny se žalobce konkrétně nevyjádřil, nepovažuje ale neprovedení výměny za nebezpečné, neboť většina výrobců doporučuje výměnu v rozmezí dvou až tří let od uvedení vozidla do provozu. Považuje za zásadní přiznání žalované, že nedisponuje přípravkem pro výměnu brzdové kapaliny. Pokud se žalobce vyjádřil ke snaze žalované o smírné vyřešení věci, z textových zpráv nechápal, že by byl nabízen smír. Žalovaná pouze nabízela uzavřít dohodu o ukončení pracovního poměru. 4.) Mezi stranami nebylo sporu o tom, že žalobce pracoval u žalované na základě pracovní smlouvy ze dne 3. 6. 2013 na pozici automechanik, pracovní doba byla sjednána na 40 hodin týdně a bylo stanoveno, že je rozvržena nerovnoměrně, dále pak že dodatkem z 29. 12. 2015 došlo k navýšení základní mzdy na 15 000 Kč (pracovní smlouva, dodatek). K ukončení pracovního poměru přistoupila žalovaná listinou datovanou 4. 5. 2020, když se jedná i o datum, kdy listinu převzal žalobce (nesporné). Z obsahu se podává, že žalovaná okamžitě ruší pracovní poměr se žalobcem podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, žalobci jsou vytýkána dvě jednání, která jsou popsaná ve skutkových tvrzeních v žalobě (neprovedení výměny brzdové kapaliny u vozidla [značka automobilu] [datum] [_] a zdržování se na pracovišti po skončení pracovní doby bez souhlasu nadřízeného dne 22. 4. 2020). Dopisem ze dne 5. 5. 2020 žalobce uvedl, že nesouhlasí s okamžitým zrušením pracovního poměru, neboť se žádných jednání, která jsou mu kladena za vinu, nedopustil. 5.) Ze zakázkového listu číslo [označení] [číslo] bylo zjištěno, že 14. 4. 2020 byl převzat do opravy [vozidlo] [jméno vlastníka] [značka automobilu] [typ] [registrační značka] s tím, že má být provedena pravidelná údržba, vyměněna brzdové kapaliny a pylového filtru, má být také aktualizována navigace. Součásti zakázkového listu je protokol o prohlídce vozidla. Z pracovního lístku k téže zakázce ze dne 14. 4. 2020 bylo zjištěno, že práce na vozidle jsou vykázány celkem v rozsahu 2,1 hodina, z čehož 0,7 hodin je stanoveno jako doba pro výměnu brzdové kapaliny. Doplnění brzdové kapaliny je evidováno i ve vyúčtovanému materiálu, kde jen zapsána brzdová kapalina o objemu 1 l. Také v další části pracovního listu, kde jsou vymezeny jednotlivé prováděné operace, je výměna brzdové kapaliny jako doplňková operace zaškrtnuta stejně jako kontrola hladiny brzdové kapaliny. Na této listině je seznatelné, že opravu prováděl žalobce pod zaměstnaneckým evidenčním [číslo] tento lístek podepsal. Skutečnost, že vozidlo bylo opravováno právě žalobcem, vyplývá i z interního dokumentu ze dne 14. 4. 2020. Žalobce tyto skutečnosti nesporoval, potvrdil, že výměnu kapaliny neprovedl, tvrdil však, že o této skutečnosti svého nadřízeného informoval a žádal o nápravu stavu v podobě zajištění přípravku pro provádění výměny. 6.) Popisem pracovního postupu při výměně brzdové kapaliny dokumentovala žalovaná, že k této práci není třeba žádného zvláštního přípravku, když pokud je prováděno ruční odvzdušňování pedálem, postačuje spolupráce dvou pracovníků. 7.) Tvrzení žalobce o tom, že výrobce doporučuje výměnu brzdové kapaliny v intervalu dvou až tří let (nikoliv tedy striktně po dvou letech), vyvracela žalovaná plánem údržby vozidel [značka automobilu], kde se výměna brzdové kapaliny doporučuje v normálních provozních podmínkách i ve ztížených provozních podmínkách každé 2 roky. Interním dokumentem nazvaným„ Brzdová kapalina“ prokazovala žalovaná důležitost výměny brzdové kapaliny, což však podle názoru soudu je věc obecně známá. Příjmovým pokladním dokladem [číslo] žalovaná prokazovala, že majiteli vozidla také vypuštění a odvzdušnění brzdového okruhu na vozidle a následné doplnění fakturovala dle pracovního listu podepsaného žalobcem tedy práce v rozsahu 0,7 hodin a objem brzdové kapaliny 1 l. Zápisem ze dne 15. 4. 2020, na němž jsou jako svědci podepsáni [jméno] [příjmení technika 1] a [jméno] [příjmení pracovnice servisu], osvědčuje žalovaná přijetí telefonické stížnosti majitele shora uvedeného vozidla na to, že mu nebyla vyměněna brzdová kapalina, tato mu však byla fakturována, stejně tak mu byla účtována i hodnota brzdové kapaliny. Pokud byl k tomu dotazován žalobce, uvedl, že tento úkon neprovádí kvůli špatnému přístupu k nádobce brzdové kapaliny. 8.) K porušení pracovních povinností v podobě nevyměnění brzdové kapaliny byli vyslechnuti svědkové navržení žalovanou, konkrétně přejímací technik [jméno] [příjmení technika 1] a pracovnice servisu [jméno] [příjmení], dále pak majitel vozu, u něhož k pochybení došlo, [jméno] [příjmení]. V rámci účastnické výpovědi se k témuž vyjádřil jednatel žalované společnosti. Technik [jméno] [příjmení technika 1] potvrdil, že dne 15. 4. 2020 jej telefonicky kontaktoval majitel automobilu s dotazem, zda u auta byla opravdu provedena výměna brzdové kapaliny, když podle jeho názoru se šrouby vůbec nebylo manipulováno. Když k tomu dotázal žalobce, ten bez zaváhání odpověděl, že brzdovou kapalinu neměnil a nedělá to tak nikdy, protože nemá k dispozici nezbytný přípravek. V podstatě totéž vypověděla svědkyně [příjmení pracovnice servisu], která byla přítomna v prostoru kanceláře v době, kdy pan [příjmení vlastníka vozidla] telefonoval, neúčastnila se telefonního hovoru, nicméně slyšela reakce svědka [příjmení technika 1]. Byla přítomna také tomu, kdy žalobce konstatoval, že brzdovou kapalinu neměnil. Tato svědkyně se vyjádřila i k zápisu, který je datován 15. 4. 2020, popřela, že by zápis byl vyhotovený v tento den, podle jejího názoru jej podepsala až 30. 6. 2020. Z výslechu svědka [příjmení vlastníka vozidla] bylo zjištěno pouze tolik, že skutečně reklamoval u žalované společnosti neprovedení výměny brzdové kapaliny, bylo mu řečeno, že se na to zapomnělo, následně byl problém odstraněn při další domluvené návštěvě. 9.) Jednatel žalované společnosti uvedl, že on byl přítomen telefonickému hovoru, kdy majitel vozu reklamoval neprovedení výměny brzdové kapaliny, byl přítomen také tomu, kdy žalobce potvrdil, že výměnu kapaliny neprovedl. Jednatel žalované společnosti popsal další postup, kdy po tomto zjištění se dotazoval i ostatních mechaniků, zda výměny brzdových kapalin skutečně provádějí. Bylo mu řečeno, že ano, s výjimkou žalobce a jeho spolupracovníka - mladšího mechanika. Tito uvedli, že výměny brzdových kapalin v takovýchto případech nedělají, protože je to složité, když není ve firmě k dispozici nutný přípravek. Celou záležitost z 15. 4. 2020 pak probíral s ostatními jednateli společnosti a rozhodli se tak, že věc vyřeší výtkou, kterou žalobci předají, aby se situace již více než neopakovala. K tomu ale nedošlo. Jednatel žalované společnosti se vyjadřoval i k otázce možné výměny brzdové kapaliny bez přípravků, tvrdil, že tento přípravek k dispozici autoservisu je, což však negoval svědek [příjmení technika 1]. Soud ovšem poznamenává, že pro rozhodnutí ve věci existence či neexistence přípravku pro výměnu brzdové kapaliny nemá žádného významu. 10.) Jednatel žalované společnosti následně vysvětlil, že důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru v podstatě bylo až druhé porušení povinnosti, které je spatřováno v tom, že 22. 4. 2020 byl žalobce na pracovišti po pracovní době, aniž by o tom byl kdokoliv informován, prováděl práci na svém vlastním automobilu, aniž to jednateli oznámil. Jednatel žalované společnosti popsal mechanismus, kdy pracovníci mohou být na pracovišti pouze ve stanovené pracovní době, která je upravena vnitřním předpisem a pracovním řádem, tedy maximálně do 17:00 hodin. Pouze ve výjimečných případech se mohou pracovníci zdržovat na pracovišti déle, a to poté, co mu to oznámí. Žalobce však nic takového neučinil. Je také domluveno, že pro opravy jiných automobilů (než těch, které servis účtuje) musí být stejně zadán zakázkový list, Což v případě žalobce nenastalo. V této souvislosti soud doplňuje, že žalobce předložil zakázkový list číslo [označení] [číslo] [číslo] ze dne 22. 4. 2020 15:51 hodin s tím, že se jedná o zakázku žalobce při opravě automobilu [registrační značka] podle zakázkového listu zakázku převzal [jméno] [příjmení technika 2]. Pro tentýž den pak předložil zakázkový list [označení] [číslo] [číslo] pro automobil žalobce [registrační značka] s tím, že má být provedena geometrie, zakázku opět zadal [jméno] [příjmení technika 2]. Soud má tedy za zjištěné, že zakázkové listy byly u uvedených automobilů vystaveny, čímž je vyvrácena část výpovědi jednatele žalované společnosti. Nebylo zjišťováno, kdo tyto listy vystavil, ale lze uzavřít, že vystaveny byly. 11.) Z pracovního řádku bylo zjištěno, že v jeho části III je stanoveno, že práce přesčas musí být nařízena či předem schválena nadřízeným zaměstnancem. Bez tohoto nařízení či schválení se přítomnost na pracovišti považuje za porušení pracovních povinností zvlášť hrubým způsobem. Podle prezenční listiny, která je žalobcem podepsána, se i on s tímto pracovním řádem seznámil. O pobytu na pracovišti a rozvržení pracovní době se pak zmiňuje„ Opatření k zajištění činnosti střediska“ ze dne 1. 2. 2018, ve kterém se uvádí totéž co v pracovním řádu, tedy že práce mimo stanovenou pracovní dobu musí být předem schválena vedoucím servisu nebo přejímacím technikem. Uvádí se, že pracovní doba je stanovena variabilně tak, aby při dodržení týdenní normy odpracovaného času byla zajištěna obslužnost servisu od 7:00 hodin do 17:00 hodin. Z vnitřního předpisu, u kterého se uvádí, že nabývá účinnosti 1. 1. 2020, je v článku II popisována pracovní doba za situace, kdy je její rozvržení do pracovních směn nerovnoměrné, zjišťuje se, že nejpozději pracovní doba končí v 18:00 hodin. Také u tohoto dokumentu je připojena prezenční listina, kde mimo jiné figuruje podpis žalobce. 12.) Soud provedl k důkazu i další zakázkové listy z předmětného dne 22. 4. 2020 a dne předchozího, jimiž žalovaná prokazovala provádění práce žalobcem a čas, který těmto konkrétním opravám věnoval. Soud však konstatuje, že tyto důkazy neměly vliv na rozhodnutí ve věci, neboť objem práce žalobce nesporoval. 13.) Soud pro ucelený pohled na věc provedl i účastnickou výpověď žalobce. Ten potvrdil: a) že skutečně nevyměnil brzdovou kapalinu u automobilu p. [příjmení vlastníka vozidla], b) že dne 22. 4. 2020 byl v autoservisu i po 16.00 hodin. Ovšem naprosto nesouhlasil s tím, že by se dopustil hrubého porušení pracovních povinností. To, že nevyměnil brzdovou kapalinu, sám oznámil p. [příjmení jednatele žalované], chtěl, aby věc byla řešena komplexně. Pak to s ním už nikdo neřešil, ani mu to nevytýkal. Po pracovní době se v servisu zdržoval často, normohodiny pro jednotlivé stanovené úkony neodpovídaly času, který na opravy byl třeba. On chtěl pracovat pořádně, proto mu to trvalo déle. Také někdy zaučoval mladší spolupracovníky, pracoval i na jiných automobilech. Nikdy to nikomu nevadilo. Dne 22. 4. 2020 ani jednatel žalované společnosti nevypadal, že mu pobyt žalobce na pracovišti vadil, jen po něm žádal, aby mu napsal, až bude končit, což učinil (doloženo SMS z telefonu žalobce). Práce nad 8,5 hodiny denně nebyla neobvyklá (dokládáno kalendářem). Další důkazy prováděny nebyly. 14.) Podle § 72 zákoníku práce neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může, jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Soud konstatuje, že žaloba byla podána 3. 7. 2020, lhůta pro podání žaloby byla tedy zachována. 15.) Podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, porušil-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahujících se jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. 16.) Po provedeném dokazování musel soud uzavřít, že žaloba je důvodná a konstatovat, že ukončení pracovního poměru okamžitým zrušením podle § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, které bylo žalobci doručeno 4. 5. 2020, je neplatné. 17.) Zákoník práce nedefinuje pojem porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem, jedná se o pojem s neurčitou hypotézou, jejíž výklad je úlohou soudu, podkladem je pak právě provedené dokazování. Je proto nezbytné vycházet z konkrétního porušení pracovní kázně v době jejího porušení, z dané situace s přihlédnutím k osobě zaměstnance. Značný význam má i skutečnost, zda jde o zaměstnance, který již dříve porušoval pracovní kázeň, jaké má zaměstnanec pracovní zařazení či pracovní pozici, nebo zda jde o situaci, která je mimořádným a zcela výjimečný vybočením z normální činnosti zaměstnance. Soud může také přihlédnout, jaké byly důsledky porušení pracovní kázně pro zaměstnavatele, zda svým jednáním zaměstnanec způsobil zaměstnavateli škodu a podobně. Je také třeba vzít na zřetel, zda lze po zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby i nadále pracovní poměr zaměstnance u něj mohlo pokračovat. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být provedeno v co nejkratší době poté, co se zaměstnavatel dozvěděl o jeho, kdy zákoník práce stanoví jednoměsíční subjektivní lhůtu. 18.) Je třeba sdělit, že žalobce nepopřel, že se dopustil porušení pracovních povinností tak, že nevyměnil brzdovou kapalinu u vozu [příjmení] [vlastníka vozidla], který mu byl svěřen k provedení servisu. Své jednání omlouval tím, že nebyl k dispozici přípravek, za jehož použití bylo možné výměnu brzdové kapaliny provést bez asistence dalšího mechanika. Žalobce uvedl, že se jednalo o běžnou praxi v servisu, kterou tak konali všichni mechanikové. Práce se vykazovala v pracovních výkazech, ale u těchto konkrétních automobilů neprováděla. O naplnění podstaty provinění mezi stranami nebylo sporu, soud se tedy zabýval pouze tím, zda takovéto porušení pracovních povinností je důvodem pro tak zásadní zásah do trvání pracovního poměru, kterým je jeho okamžité zrušení. Při obecném posouzení skutečnosti, že ve vozidle, které je používáno v běžném silničním provozu, není ve výrobcem stanovena lhůtě vyměněna autorizovaném servisu brzdová kapalina, lze toto selhání automechanika považovat za naprosto zásadní. Z výpovědi jednatele žalované společnosti však (i k údivu soudu) vyplynulo, že ani žalovaná společnost nechtěla po zjištění tohoto pochybení přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru či jinému zásadnímu potrestání žalobce, sama žalovaná společnost tedy postup žalobce nepovažovala za hrubé porušení pracovních povinností. Jednatel uvedl, že po konzultaci s ostatními jednateli dospěli k závěru, že za toto pochybení bude udělena pouze výtka. Intenzita tohoto porušení pracovních povinností tedy zjevně nebyla taková, aby bylo namístě přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru, když fakticky ani žalovaná tomuto jednání takovouto intenzitu nepřisuzovala, pokud věc byla rozhodnuta řešit pouze výtkou. 19.) Pokud pak byla posuzovaná intenzita druhého porušení pracovních povinností žalobce, kdy se měl 22. 4. 2020 zdržovat na pracovišti po pracovní době, aniž by o tom byl jednatel žalované společnosti informován, navíc k opravě jiných aut nebyl ani zadán zakázkový list, ani zde soud nevyhodnotil z provedených důkazů intenzitu porušení takovou, aby bylo možné ukončit pracovní poměr okamžitým zrušením. Žalobce prokázal, že o jeho pobytu na pracovišti byl minimálně informován jeho nadřízený, respektive přijímací technik, na obě zakázky měl vystaven zakázkový list, což jednatel žalované společnosti kladl jako jednu z podmínek pro to, aby bylo možné se na pracovišti i po pracovní době zdržovat. Soud sice zjistil, že zakázkové listy pro dva automobily opravované po pracovní době nenesou všechny shodné znaky se zakázkovými listy běžných zakázek (podpis přejímacího technika, podpis mechanika), nicméně vystaveny byly. Soud také vycházel z výpovědi p. [příjmení jednatele žalované], který uvedl, že mechanici se na pracovišti zdržovali i po pracovní době, on jen chtěl, aby tento pobyt byl evidovaný. Bylo-li tedy na pracovišti žalobce běžné, aby práce probíhaly i po 16:00 hodin, nebylo tvrzeno, že by žalobci byla někdy tato praxe vytýkána, nelze při prvním pochybení přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. Navíc u zaměstnance, k jehož práci do té doby výhrady nebyly, resp. dokonce patřil k těm kvalitnějším z týmu (viz výpověď jednatele žalované společnosti), u žalované společnosti pracoval bez výtek od roku 2013. Soud tedy po zhodnocení všech provedených důkazů dospěl k závěru, že žalobce se sice dopustil porušení pracovních povinností, a to zejména pokud nesplnil řádně zakázku, která mu byla zadána, a nevyměnil brzdovou kapalinu, byť tuto výměnu následně vykázal, jeho pochybení však nedosáhla takové intenzity porušení pracovních povinností, aby bylo lze přistoupit k okamžitému zrušení pracovního poměru. 20.) Ostatní provedené důkazy v podstatě pouze dokumentovaly to, že skutky, které byly žalobci kladeny za vinu v okamžitém zrušení pracovního poměru se staly (zakázkové listy, pracovní listy, plán údržby). Pokud byly k důkazu prováděny vnitřní předpisy žalobce v podobě pracovního řádu, rozvržení pracovní doby a pobytu na pracovišti, bylo z nich pouze zjištěno, jaká je běžná, respektive měla by být běžná praxe na pracovištích žalované. Nicméně pro rozhodnutí ve věci není závazné, jak vnitřní dokumenty zaměstnavatele posuzují intenzitu porušení povinností zaměstnance, toto je věc rozhodnutí soudu. 21.) O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tedy právo na plnou náhradu nákladů řízení ve výši 21 600 Kč. Tato částka je tvořena 7 úkony právní služby po 2 500 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žalobního návrhu, doplnění k vyjádření žalované ze dne 17. 9. 2020, jednání 22. 9. 2020, jednání soudu 17. 12. 2020 – jednání přesahující 2 hodiny, jednání 19. 1. 2021), 7 paušálními náhradami po 300 Kč a soudním poplatkem 2 000 Kč. Soud nepřiznal další úkon účtovaný za podání soudu dne 17. 8. 2020. Jde sice o vyjádření k výzvě soudu, jednalo se však o tvrzení, která již měla být obsažena v žalobě. 22.) O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované byla ke splnění povinnosti dle tohoto rozsudku stanovena běžná třídenní lhůta.