39 C 170/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované , datum narození bytem adresa žalované 2. celé jméno žalovaného , datum narození bytem adresa žalovaného oba zastoupeni advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o určení, že žalobce je jediným závětním dědicem

I. Určuje se, že žalobce [celé jméno žalobce], [datum narození] je jediným závětním dědicem po zůstavitelce paní [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé 1. 12. 2020, a to ze závěti pořízené zůstavitelkou dne 9. 7. 2018.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit žalobci plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 66 820 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně uhradit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město státem hrazené náklady řízení ve výši 12 156,32 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 26. 8. 2021 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo určeno, že je jediným závětním dědicem zůstavitelky [jméno] [příjmení], zemřelé dne 1. 12. 2020. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobci jako účastníkovi řízení o pozůstalosti po zemřelé [jméno] [příjmení] bylo uloženo, aby podal žalobu na určení, že je jediným závětním dědicem. Řízení o pozůstalosti je vedeno pod č. j. [spisová značka] u [název soudu], pověřeným komisařem je [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který shora uvedené usnesení vydal dne 14. 6. 2021, usnesení nabylo právní moci dne 7. 7. 2021, lhůta byla stanovena dvouměsíční. [příjmení] [jméno] [příjmení] zemřela jako bezdětná, nežila s nikým ve společné domácnosti. V evidenci právních jednání pro případ smrti bylo evidováno několik závětí zůstavitelky. Nejstarší závěť je datována 27. 11. 2014, kdy formou notářského zápisu sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], N 285/2014 povolala zůstavitelka za dědice veškerého majetku rovným dílem svého synovce [celé jméno svědka] a žalobce. Náhradními dědici povolala stejným dílem děti svých synovců. Následně však sepsala vlastnoruční závěť dne 9. 7. 2018, ve které zůstavitelka povolala za dědice veškerého svého majetku žalobce s podmínkou, že svému bratrovi [celé jméno svědka] vyplatí částku 500 000 Kč. Současně také žalobci předložila doklady k převáděným nemovitostem. Následně byla zjištěna závěť psaná dne 5. 1. 2020 vlastní rukou zůstavitelky, ta zde povolala za dědice jediného majetku, konkrétně bytu a vestavěné garáže, rovným dílem žalované, tedy [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované], jako svůj majetek však neuvedla žádný zůstatek na bankovním účtu. Žalobce má však za to, že závěť sepsaná dne 5. 1. 2020 je neplatná, neboť zůstavitelka již nebyla ve stavu, který by umožňoval disponovat s majetkem tak, aby dohlédla důsledků svého jednání v důsledku svého psychického stavu a zdravotních obtíží. Žalobce popsal svůj vztah k zůstavitelce, kdy ona ho brala jako vlastního syna. On se o ni staral i ve stáří, ona navštěvovala jeho rodinu. Žalobce zajišťoval návštěvy lékařů, několikrát jí vezl na pohotovost do [anonymizována dvě slova] [obec] [obec]. Dokonce mu žalobkyně zřídila přístupu ke svému účtu, ponechala mu i klíče od svého bytu. Nicméně od podzimu 2018 se zdravotní stav zůstavitelky po psychické stránce začal zhoršovat. Opakovaně sdělovala všem rodinným příslušníkům včetně žalobce, že špatně spí, protože v bytě pod ní někdo pěstuje marihuanu. Psala stížnosti v tomto směru na Policii ČR, ta věc několikrát prošetřovala. Od podzimu 2018 začala také výrazně zapomínat, byla zmatená, úzkostná, při návštěvách v podstatě nehovořila o ničem jiném, než o pěstování marihuany. Postupně začala obtěžovat i svého souseda, měla problémy i s ostatními sousedy v domě. Po žalobci zůstavitelka opakovaně chtěla, aby odnesl na policii anonymní stížnosti, žádala, aby rozvrtal podlahu v jejím bytě, aby se našlo potrubí pro zavlažování marihuany. Chtěla také podat žalobu na sousedy. Protože to žalobce odmítal, začala na něj být rozčílená. Naposled v lednu 2019 mu vyčetla, že on z ní dělá blázna a jeho žena ji chtěla otrávit vánočním cukrovím, to si ponechala jako důkaz na rozbor. Když se žalobce snažil toto tvrzení vyvrátit, vyhodila ho z bytu, vrátil jí i klíče. Pak se o zůstavitelku začala starat žalovaná. Ta se o ni zajímala až od doby, co jí zůstavitelka před několika lety poskytla peníze, byl to právě žalobce, který peníze předával. Poprvé byla zůstavitelka [anonymizováno] léčena dne 19. 10. 2018, kdy navštívila na doporučení police [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Od 1. 12. 2019 do 16. 12. 2019 byla hospitalizována na [anonymizováno] ve [anonymizována dvě slova] [obec] s diagnózou organická porucha s bludy, po propuštění jí byla doporučena ambulantní léčba. Tehdy byla zůstavitelka rozčílená na [celé jméno žalovaného] z toho důvodu, že ji odvezl na psychiatrii, následně se o ni tedy starala žalovaná, která jí zařídila bydlení v nájemním bytě v [obec]. Nicméně zůstavitelka odmítala brát léky, odmítala i návštěvy ambulantního [anonymizováno]. Dne 5. 1. 2020 sepsala závěť ve prospěch [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného]. Nicméně zdravotní stav zůstavitelky se opět zhoršil, v době od 29. 3. 2020 do 15. 4. 2020 byla hospitalizována na oddělení [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], odkud byla následně přeložena do [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Dne 21. 7. 2020 vydal Okresní soud Plzeň-jih rozhodnutí, kterým vyslovil přípustnost dalšího držení zůstavitelky ve zdravotním ústavu. Z tohoto spisu je zřejmé, že se jednalo o pacientku s organickou poruchou s bludy, která není schopna být v domácí péči, je bez náhledu na své onemocnění. Ve znaleckém posudku znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že pacientka trpí závažnou duševní chorobou – organickou poruchou s bludy, je zmatená, paranoidní, nesoběstačná v bazálních potřebách. Prognóza je nepříznivá, nastalé změny jsou nevratné. Dne 1. 12. 2020 zůstavitelka zemřela v [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec]. Žalobce má tedy za to, že závěti sepsané od podzimu 2018 jsou neplatné, neboť zůstavitelka trpěla poruchou v podobě bludů.

2. Žalovaní se vyjádřili k žalobě prostřednictvím své právní zástupkyně dne 27. 9. 2021 s tím, že nárok ani z části neuznávají. Podle jejich názoru byla zůstavitelka v době sepisu všech závětí v dobrém zdravotním stavu, v žádném případě nebyla psychicky v nepohodě. Žalovaní uvedli, že zůstavitelka byla naprosto samostatná, pomoc svého okolí v podstatě nepotřebovala ani ji nevyžadovala, a to až do hospitalizace v dubnu 2020. [jméno] cestovala veřejnou dopravou, nejen v rámci [obec], ale i mimo [obec], vařila, prala, sama si obstarávala úklid v bytě. Je pravdou, že trpěla paranoidními představami o pěstírně marihuany, nicméně v žádném případě nezapomínala, nebyla zmatená či úzkostná. Tato tvrzení žalobce jsou zcela tendenční. Závětí z 5. 1. 2020 v podstatě zůstavitelka učinila to, co již chtěla učinit v březnu 2019, jak vyplývá z kopie konceptu závěti, kterou jim předložila. Zůstavitelka ještě v roce 2019 byla schopna pronajmout si sama byt v [obec], kde dočasně bydlela. V žádném případě se nejednalo o osobu, která by neuměla posoudit důsledky svého chování. V dalších podáních se pak strany už omezily pouze na negaci tvrzení druhé strany sporu, vyjádření se však týkala zejména toho, kdo a v jakém období byl se zůstavitelkou v dobrém či špatném stavu, a z jakého důvodu docházelo k hádkám či k přerušení kontaktů.

3. Z předložených listin bylo zjištěno, že řízené o pozůstalosti po [jméno] [příjmení] je vedeno u [název soudu] [anonymizována dvě slova] [spisová značka]. V rámci tohoto řízení vydal [anonymizováno] [jméno] [příjmení] dne 14. 6. 2021 usnesení, kterým odkázal žalobce, aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení podal žalobu proti ostatním účastníkům řízení na určení, že je jediným dědicem po zůstavitelce ze závěti. Účastníky dědického řízení byla [celé jméno žalované], [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalobce]. Usnesení ve znění opravného usnesení nabylo právní moci dne 15. 7. 2021, žaloba byla podána 26. 8. 2021, tedy ve stanovené lhůtě se správným okruhem účastníků.

4. Co se týká závětí, byla předložena vlastnoručně psaná závěť datovaná v [obec] dne 5. 1. 2020, kde zůstavitelka označená datem narození 3. 7. 1930, rodným číslem a adresou uvádí, že při plném vědomí a v dobrém zdravotním stavu sepisuje poslední vůli, kdy jediným jejím majetkem je byt a garáž v [obec], [ulice] č. o. [anonymizováno] s tím, že byt a garáž odkazuje synovci [celé jméno žalovaného] a manželce druhého synovce [celé jméno žalované]. Zároveň ruší závěť sepsanou u [jméno] [příjmení]. Tato závěť byla sepsána formou notářského zápisu dne 27. 11. 2014, kdy zůstavitelka ustanovila dědici veškerého majetku své synovce [celé jméno svědka] a [celé jméno žalobce]. Pokud by některý z nich zemřel dříve než zůstavitelka, případně by z nějakého jiného důvodu nedědil, ustanovila jako náhradní dědice jejich děti. Další závěť je pak datována 9. 7. 2018, je taká psána vlastní rukou, kdy zůstavitelka odkazuje veškerý majetek, konkrétně byt v [obec], [ulice a číslo], vestavěnou garáž a zůstatek úspor na účtu u [obec] spořitelny žalobci. Klade si podmínku takovou, že žalobce jako dědic vyplatí svému bratrovi [celé jméno svědka] částku 500 000 Kč.

5. Z rozsudku Okresního soudu Plzeň-jih ze dne 27. 1. 2020 č. j. 11 L 47/2020-32 bylo zjištěno, že bylo rozhodnuto o držení [jméno] [příjmení] ve zdravotním ústavu na dobu osmi měsíců od vyhlášení rozsudku. Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že soud zpracoval důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru zdravotnictví – [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], který konstatoval, že [jméno] [příjmení] trpí závažným psychickým onemocněním – organickou poruchou s bludy, její umístění v ústavu je nutné. Už několik let se u ní projevuje postupné zhoršování mnestických funkcí, ztrácí soběstačnost, trpí poruchami chování, z vyjádření ošetřujícího lékaře pak vyplynulo, že umístěná není schopna hodnotného úsudku z důvodu terminální demence, není schopna se o sebe postarat, selhává v sebepéči a je zcela závislá na pomoci zdravotnického personálu.

6. K návrhu účastníků soud provedl svědecké výpovědi osob, které se mohly k osobě zůstavitelky vyjádřit, byť upozornil účastníky řízení, že stěžejním důkazem v tomto sporu bude znalecký posudek znalce z oboru [anonymizováno], který jak o jediný je podle názoru soudu schopen se adekvátně a objektivně vyjádřit k lékařským zprávám a vyhodnotit zdravotní stav osoby zemřelé k jednotlivým datům sepisu závěti. Z výslechu [celé jméno svědkyně], což byla sousedka zůstavitelky, vyplynulo, že tato bydlí ve stejném domě, jako bydlela zůstavitelka, pracuje jako předsedkyně SVJ. K osobě zůstavitelky mohla pouze uvést, že si myslí, že její chování bylo adekvátní věku, někdy jí v noci volala, aby s ní šla do bytu, měla kolísavou náladu, opakovaně podávala nějaké stížnosti na policii. Ví o tom, že v roce 2018 se hromadily stížnosti na její chování, nakonec však věc nebyla řešena kvůli tomu, že z lékařských zpráv vyplynulo, že se léčí. Co se týká účasti na domovních schůzích, tam docházel na základě plné moci žalobce. Svědkyně [jméno] [příjmení] uvedla, že se zůstavitelkou přišla do krátkých kontaktů v roce 2019, kdy bydlela v nájemním bytě v [obec], kam svědkyně docházela na návštěvy za žalovanou [číslo]. Působila na ni naprosto normálním dojmem, byla vždycky upravená, učesaná, vždycky s ní bylo o čem hovořit. V žádném případě nevystupovala zmateně, sama si zajišťovala nákupy, chodila na návštěvy. Nepamatuje si, že by byly spojené s jejím pobytem [adresa]. Paní [celé jméno žalované] (1. žalovaná) jí pomáhala s vyřizováním i se sepisem a podpisem nájemní smlouvy. Neví o tom, že by se zůstavitelkou byly nějaké problémy, případně, že by si na ní nějaký nájemce stěžoval. Nevzpomíná si na nic konkrétního, jen uvedl, že jí žalovaná pomáhala s technickými věcmi, s vybavením bytu, řešila s ní nějaké papíry. Nájemné bylo hrazeno řádně, peníze přicházely z účtu. [příjmení] jí potkával jen občas, neví nic bližšího k její povaze, ani si nevzpomíná, jak byl nájem bytu ukončen.

7. Z rodinných příslušníků byl vyslechnut [celé jméno svědka], synovec žalobce, syn prvé žalované. K osobě paní [příjmení] uvedl, že se vlastně celý život nestýkali, občas se viděli u babičky v [obec]. [příjmení] dvakrát byl v [obec] na návštěvě u zůstavitelky. O tom, kdy se vztahy obnovily, neví, myslí si, že to mohlo být někdy v roce 2019. K chování zůstavitelky uvedl, že ta měla potíže v domě, kde bydlela, protože měla pocit, že v bytě pod ní se pěstuje marihuana. Několikrát volala na policii, nutila je, aby zapisovali SPZ aut, která projedou ulicí. Na něj, když se jí snažil vysvětlit, že je to nesmysl, byla podrážděná, nepříjemná, takže jí dál nic nevysvětloval. O finančních transakcích či sepisu závětí nic neví. Svědkyně [příjmení] uvedla, že druhý žalovaný je její bratr. Co se týká zůstavitelky, o té v podstatě nic neví, ví jen o tom, že se jí zhoršovaly nálady, to přičítala stáří. Byla pouze v telefonickém kontaktu s příbuznými, dozvěděla se, že zůstavitelka má utkvělou představu v tom, že v jejím bytě, resp. pod jejím bytem se pěstuje marihuana.

8. Žalobce ve své účastnické výpovědi uvedl, že on byl se zůstavitelkou v kontaktu v podstatě po celý život, někdy na konci roku 2018 zaznamenal, že se jí zhoršil zdravotní stav. Naposledy ji pak viděl v roce 2019, kdy měli velký konflikt, ona mu sdělila, že jeho manželka ji chtěla otrávit vánočním cukrovím, byla agresivní. On tedy vrátil klíče od bytu a odešel, pak vstoupil do kontaktu s druhou žalovanou, aby měl o tetě alespoň nějaké informace. Dozvěděl se, že se zůstavitelka přestěhovala do [obec], bylo to poté, co jí pustili z psychiatrie a švagrová se tam asi o ni starala. V [obec] ale vydržela maximálně měsíc. Informaci o tom, proč byla v roce 2019 převezena zůstavitelka na psychiatrii má takovou, že nejprve ji bratranec odvezl pouze do nemocnice na [obec] na internu, tam odsud ji ale převezli na psychiatrii. Ví o problémech, které byly v bytě v roce 2018, kdy teta trpěla myšlenkou, že se pod ní vaří drogy. Chtěla po něm, aby odnesl stížnost i na policii. Chtěla po něm, aby rozvrtal podlahu a nosnou stěnu, že tam někde musí vést chladící potrubí. Soud vyslechl také účastníky řízení.

9. Prvá žalovaná popsala vztahy se zůstavitelkou s tím, že ony se velmi dlouho nestýkaly, pak jim žalobce přinesl 50 000 Kč s tím, že jsou od tety, ona jí chtěla poděkovat. Pak se tedy kontakt obnovily, zejména po smrti manžela a následně přítele zůstavitelky. Do [obec] se zůstavitelka chtěla přestěhovat jako na letní byt, protože původně na léto jezdila na [obec] nebo na [jméno]. V rámci své výpovědi setrvala na stanovisku z podaného vyjádření, tedy, že zůstavitelka byla až do konce života zcela soběstačná, o všechno se starala, uklízela si byt, chodila nakupovat, byla schopna zadat i příkaz k úhradě v bance. Ví o tom, že měla nějaký konflikt se žalobcem, jí také říkala, že se jí jeho manželka snažila otrávit a chtěla, aby donesla cukroví, které měla v mrazáku na rozbor. Ona ale pečivo vyhodila, snažila se tu myšlenku zůstavitelce vyvrátit. Co se týká jejího pobytu v [obec], tam žádné problémy nebyly, zůstavitelka sama podepsala smlouvu, neměla s tím žádný problém. Když v lednu odjela do [obec], bylo to pro to, aby zřídila trvalý příkaz k úhradě, je ale pravda, že pak už se do bytu nevrátila. Pokud byl vyslechnut druhý žalovaný, ten také uvedl, že se s tetou v podstatě nestýkal teprve v poslední době. Byl i proto překvapen, když se dozvěděl, že ho zůstavitelka uvedla do závěti. Ona byla naprosto soběstačná, sama si vařila, uklízela. Pokud byl žalovaný dotazován k tomu, proč byla v roce zůstavitelka 2019 hospitalizována na psychiatrii, uvedl, že on to neví, pouze mu v nemocnici řekli, aby jí převezl na psychiatrii, a to on také udělala. [jméno] byla od 1. 12. do 16. 12. 2019, pak ji odvezl do bytu v [obec]. Celou cestu normálně komunikovali. Druhá hospitalizace byla až v březnu 2020, oni za ní ani nemohli chodit, protože to byla doba covidu. Byli tedy jen v telefonickém kontaktu. Po přeložení do [obec] se ale teda zdravotně zhoršila, už se jí nedalo ani telefonovat. Ve výsledku lze shrnout, že na své okolí zůstavitelka působila jako stará dáma, jejíž chování je úměrné jejímu věku, ke kterému patří i výrazná podezíravost. Její utkvělá představa o pěstování drog v bytě pod ní a stížnosti na Policii ČR, představa, že měla být otrávena vánočním cukrovím, do tohoto modelu dle slyšených zapadala.

10. Jelikož dle názoru soudu toto chování jako běžné označit nelze, navíc v kontextu s opakovanými hospitalizacemi zůstavitelky na psychiatrii, k posouzení zásadní otázky, tedy zda zůstavitelka byla schopna 5. 1. 2020 sepsat závěť a posoudit objektivně důsledky svého jednání v podobě sepsané závěti, a to s ohledem na svůj zdravotní stav, byl ve věci ustanoven znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací gruntu [anonymizována dvě slova] [celé jméno znalce]. Ta zpracovala ke dni 6. 2. 2022 znalecký posudek (pořadové [číslo] znaleckého deníku). Znalkyně vycházela ze spisového materiálu, který byl dán k dispozici, včetně lékařských zpráv, které byly do spisu založeny, měla k dispozici zprávy psychiatrie [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizováno] jako zprávy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], kdy tato poskytla kompletní zdravotnickou dokumentaci za období let 2017 2020. Kopie zdravotnické dokumentace získala znalkyně také od praktické lékařky [anonymizováno] [příjmení]. Úkolem znalkyně bylo posoudit stav zůstavitelky v době sepisu závěti 5. 1. 2020, dále pak se měla vyjádřit k témuž, ovšem k datu 9. 7. 2018, kdy byla sepsána závěť ve prospěch žalobce. Znalkyně konstatovala, že z lékařské dokumentace lze určit počátek duševního onemocnění zůstavitelky k podzimu 2018, když zde jsou ve shodě s výpovědí svědků i zdravotnická dokumentace, u posuzované se objevily bludy halucinace a posléze progredovala demence. Podle dokumentace byla posuzovaná svými bludy zahlcená, nebylo v podstatě schopná myslet na nic jiného, trpěla zrakovým a sluchovými halucinacemi, které opakovaně vyústily ke stavu rozrušení a zvýšení krevního tlaku, pro který byla vyšetřována i na pohotovosti, 2× se dostala i k psychiatrické hospitalizaci. Protože tyto symptomy se objevily až na podzim 2018, uzavřela znalkyně, že v době sepsání závěti 9. 7. 2018 byla posuzovaná schopna právního jednání. Znalkyně konstatovala, že vývoj onemocnění, který mohla seznat z lékařské dokumentace a spisového materiálu odpovídá obvyklému vývoji psychotického onemocnění, kdy se duševní porucha rozvíjí několika let. Začíná zprvu nevýznamnou podezřívavostí, postupně se situace, kdy si posuzovaný vykládá běžné jevy zkresleně, rozšiřuje, problémy se stávají častějšími a vytváří se bludný systém, který chování a myšlení posuzovaného zcela pohlcuje. Z [anonymizováno] vyšetření z prosince 2019 již byl zjištěn kognitivní deficit, v tu dobu trpěla posuzovaná bludnou poruchou se zrakovými a sluchovými halucinacemi. Zhoršování jejího psychického zdraví lze zjistit již v lednu 2019, kdy své bludy obrátila i vůči žalobci, pokud jej osočila z toho, že jeho žena ji chtěla otrávit vánočním cukrovím. Znalkyně aplikovala pro posouzení toho, zda nebyla zůstavitelka schopna sepsání závěti 5. 1. 2020, graf, z něhož uzavřela, že v lednu 2020 již zůstavitelka nebyla schopna žádného právního jednání. Znalkyně doplnila, že ke zhoršení psychického zdraví nepochybně přispěla i cévní mozková příhoda v roce 2018.

11. Protože žalovaní vznesli výhrady k závěrům znaleckého posudku s argumentací, že znalkyně se nezabývala obsahem účastnických výpovědí, dále pak také zcela nedostatečně vyhodnotila výsledky testu [právnická osoba], kde v dubnu 2020 získala zůstavitelka 26 bodů z 30 možných, byla znalkyně vyslechnuta u jednání soudu, aby svůj znalecký posudek obhájila. Soud konstatuje, že z jeho pohledu se tak beze zbytku stalo při jednání 10. 5. 2021. Znalkyně zopakovala, že podle jejího zjištění od podzimu 2018 trpěla zůstavitelka bludnou poruchou, což bylo také důvodem, proč byla svým praktickým lékařem odeslána do psychiatrické ambulance, na konci roku 2018 prodělala cévní mozkovou příhodu, v prosinci 2019 byla již hospitalizována na psychiatrické klinice v [obec]. Zde znalkyně upozornila na lékařskou zprávu, ve které se objevuje, že pacientka po léčbě automaticky vysadila léky. Pokud bylo znalkyni vytýkáno, že není jasné, z čeho zjistila projevy sluchových a zrakových halucinací, znalkyně vysvětlila, že opět vycházela z objektivní zprávy psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v [obec], kde se uvádí, že zůstavitelka slyšela hlasy, hledala místa, odkud přichází, cítila výpary z marihuany, uváděla, že cítila vánek na kůži a hučel generátor. Ostatně o představě zůstavitelky, že v bytě pod ní se pěstuje marihuana, vypovídali jak svědci, tak účastníci řízení. Znalkyně se vypořádala i s tvrzením žalovaných, že zůstavitelka byla přes den zcela v pořádku. Znalkyně upozornila, že i svědci dle soudního spisu vypovídali, že zůstavitelka i přes den se domáhala podání na policii o tom, že v bytě pod ní se pěstuje marihuana, navíc konstatovala, že pokud bludná porucha existuje, je v hlavě pacienta po celou dobu. Z toho také dovozuje, že bludnou poruchou trpěla zůstavitelka i po přestěhování do [obec]. Odkázala opět na zprávu psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v [obec] 29. 3. 2020, kde sám synovec zůstavitelky udal, že teta mu volala z [obec], že jí v bytě ubližují, nemůže spát, a proto se stěhuje zpět (vztahováno k datu počátku ledna 2020). Upozornila také na to, že při vyšetření mozku zůstavitelky a při hospitalizaci bylo zjištěno, že na mozku jsou zřetelné organické změny a atrofie, což samo o sobě přispívá k rozvinutí poruchy. S ohledem na to, že soud posoudil obsah výslechu znalkyně za takový, který jednoznačně odpovídá na položené otázky, zamítl návrh žalovaných na zpracování dalšího znaleckého posudku pro nadbytečnost.

12. Pro úplnost soud konstatuje, že k důkazu neprováděl předložené lékařské zprávy, neboť ty byly dány k dispozici znalkyni jako osobě, která s ohledem na své vzdělání je jako jediná ze zúčastněných schopna objektivně tyto zprávy posoudit a vyvodit z nich objektivní závěry.

13. Podle § 15 občanského zákoníku právní osobnost je způsobilost mít v mezích právního řádu práva a povinnosti. Podle § 23 občanského zákoníku má člověk právní osobnost od narození až do smrti. Podle § 24 věta prvá občanského zákoníku každý člověk odpovídá za své jednání, je-li sto posoudit je a ovládnout.

14. Podle § 545 občanského zákoníku právní jednání vyvolává právní následky, které jsou v něm vyjádřeny, jakož i právní následky plynoucí ze zákona, dobrých mravů, zvyklostí a zavedené praxe stran. Podle § 581 občanského zákoníku není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatná je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která je činí neschopnou právně jednat.

15. Podle § 170 zákona č. 292/2013 Sb. v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce.

16. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je namístě žalobě vyhovět. Co se týče formálních náležitostí podané žaloby, soud pouze konstatuje, že tato žaloba byla podána ve stanovené lhůtě, pokud žalobce na podání žaloby odkázal soudní komisař JUDr. [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 14. 6. 2021, které nabylo právní moci 7. 7. 2021 ve znění opravného usnesení z 15. 7. 2021. Žaloba byla Okresnímu soudu Plzeň-město podána 26. 8. 2021, tedy ve stanovené dvouměsíční lhůtě, která by uplynula 7. 9. 2021. Okruh účastníků odpovídá okruhu účastníků řízení o pozůstalosti.

17. Jak je shora uvedeno, zásadní otázkou bylo to, zda paní [příjmení] byla schopna učinit pořízení o svém majetku. Pokud ano, ke kterým datům toho schopna byla, případně zda existovalo období, když tato právní jednání nebyla schopna řádně docenit. Soud obecně uvádí, že v těchto případech je dokazování samozřejmě velmi problematické s ohledem na to, že není k dispozici hlavní osoba, o kterou se jedná tak, aby mohla být řádně a s použitím nejnovějších lékařských postupů vyšetřena. Proto je třeba shromáždit důkazy, ze kterých by bylo lze objektivně zjistit zdravotní stav k jednotlivým datům, která jsou pro rozhodnutí soudu zásadní, tedy v tomto případě data sepsání dvou závětí v roce 2018 a 2020. Soud se snažil provést dokazování v co největší šíři tak, aby byly k dispozici jak názory laiků, tedy svědků, účastníků řízení, kteří byli se zůstavitelkou v běžném denním kontaktu, ale také dokazování, které by dostatečně objektivně a odborně zhodnotilo lékařský stav zůstavitelky tak, jak byl popsán lékaři v době, kdy je navštěvovala.

18. Pokud se o osobě zůstavitelky vyjadřovali žalovaní, zcela pochopitelně podle jejich názoru byla zůstavitelka naprosto v pořádku, kdy do poslední chvíle, respektive do doby hospitalizace na psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v [obec] v roce 2020 se jednalo o naprosto soběstačnou starší dámu, která neměla problémy s tím, aby se o sebe postarala v bytě, zajistila si nákupy, uvařila, uklidila, pohybovala se městskou dopravou. Zejména prvá žalovaná velmi emotivně líčila, jak pobývala se zůstavitelkou v [obec], kde se navštěvovaly, ona jí pomáhala zařídit byt a v podstatě popsala zůstavitelku jako osobu bez sebemenších obtíží. Co se týče žalobce, ten popsal chování zůstavitelky do roku 2019, kdy s ní ukončil přímý kontakt na základě konfliktu týkajícího se vánočního cukroví. Uvedl, že chování zůstavitelky od roku 2018 a následně v roce 2019 v něm vyvolalo zásadní pochybnosti o tom, zda tato vůbec byla v pozdější době schopna posuzovat následky svého jednání. Lze tedy uzavřít, že každá ze stran sporu vyslovila stanovisko takové, které odpovídalo jejímu zájmu na výsledku sporu. Nicméně obě strany shodně popsaly obtíže, které se u zůstavitelky objevovaly již v předchozí době, kdy trpěla utkvělou představu o tom, že v bytě pod ní se pěstuje marihuana, domáhala se bourání ve svém bytě za účelem hledání chladícího potrubí, žádala, aby byly zapisovány [registrační značka] vozů v domnění, že se jedná o nějaké klienty kupující drogy, chtěla také podávat opakovaně oznámení na Policii České republiky O jejím nestandardním chování nehovořili jen rodinní příslušníci, ale například také předsedkyně SVJ v domě. Ta upozornila na to, že obyvatelé domu si na chování zůstavitelky občas stěžovali, pak však věc uzavřeli s tím, že se jedná o starou dámu, která se léčí. Již z této výpovědi lze nabýt dojmu, že zdravotní stav zůstavitelky po psychické stránce rozhodně nebyl tak ideální, jak uváděli žalovaní. Soud proto znovu opakuje, že zásadní pro jeho rozhodnutí o tom, zda zůstavitelka byla či nebyla schopna posoudit následky svého jednání, byly výsledky znaleckého zkoumání, které kromě výpovědi účastníků svědků (které jsou samozřejmě velmi subjektivně zabarvené), vycházelo ze zdravotní dokumentace zůstavitelky a z konkrétních zdravotních zpráv, které jsou v rámci znaleckého posudku popsány. Výsledky těchto svých zjištěních znalkyně aplikovala při použití svých odborných znalostí a odborné literatury. Znalkyně přesně popsala, kdy lze ze zdravotnické dokumentace, tedy objektivně časově, zařadit počátek psychické poruchy zůstavitelky spočívající v organické poruše se sluchovými i zrakovým halucinacemi, s bludy, když podle jejího názoru poprvé lze toto objektivně ze zdravotnické dokumentace vyčíst na podzim 2018. Do kontextu tohoto onemocnění jí pak zapadla i příhoda s takzvaně otráveným cukrovím v roce 2019, která vyústila v rozkol mezi zůstavitelku žalobcem. Znalkyně upozornila na to, že z lékařských zpráv je onemocnění zcela jasně zřetelné, a pokud se jedná o kognitivní funkce, i u těch bylo zřetelné jejich vymizení a degradace. Proto znalkyně dospěla k závěru, že v roce 2020, respektive 5. 1. 2020 již zůstavitelka nebyla schopna posoudit důsledky svého jednání v podobě sepisu závěti, soud tedy uzavřel, že tato závěť je neplatným právním jednáním s odkazem na ustanovení § 581 občanského zákoníku.

19. Soud pro úplnost dodává, že se samozřejmě zabýval i posledním podáním žalovaných, ve kterém tito argumentovali jejich náhledem na osobu zůstavitelky, která podle nich byla zcela schopná se o sebe postarat, byla schopná zadat příkaz k úhradě, byla schopná uzavřít nájemní smlouvu. Nelze však nechat bez povšimnutí, že tvrzení žalovaných nebyla po celou dobu sporu konzistentní, v průběhu času se objevila jejich pozvolná úprava tak, aby vyhovovaly celkovému pohledu na osobu zůstavitelky jako na zcela zdravou osobu. Ale příkladmo v lékařské zprávě při propuštění z psychiatrické kliniky Fakultní nemocnice v [obec] se uvádí, že sám synovec přislíbil, že se o p. [příjmení] budou starat. Následně toto žalovaní zcela negují. Stejně tak popírají to, co je uvedeno v lékařské zprávě z pozdějšího data, kdy je zůstavitelka přijata opět k hospitalizaci, kdy sama sdělovala, že v bytě v [obec] slyší hlasy a někdo jí tam ubližuje. Ani toto žalovaní následně nepotvrdili. Soud rozumí chování účastníků, navíc za situace, kdy byli se žalovanou po dobu posledních dvou let jejího života v kontaktu, kdy fakticky se může zdát, že osoba je zcela v pořádku, případně že její někdy nestandardní chování lze přičítat například věku. Nicméně pro rozhodování o neplatnosti právního jednání je třeba vycházet ze skutečností, které právě u osoby, která již nežije, mohou být objektivně posouzeny, což podle názoru soudu v tomto směru může splnit pouze znalec s příslušnou odborností. Proto při posouzení všech provedených důkazů kladl soud zásadní důraz na závěry znaleckého posudku a označil závěť z 5. 1. 2020 za neplatnou, v důsledku čehož označil žalobce jako jediného závětního dědice po zůstavitelce, a to s ohledem na závěť sepsanou 9. 7. 2018 20. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci plně úspěšný, má tedy právo na plnou náhradu řízení, které byly určeny částkou 66 820 Kč. Žalobce byl právně zastoupen, má tedy nárok na zaplacení celkem 16 úkonů právní služby po 2 500 Kč (dle § 9 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Konkrétně se jedná o tyto úkony: převzetí a příprava věci, porada s klientem 27. 7. 2021, podání žaloby, replika ze dne 11. 10. 2021, porada s klientem 20. 10. 2021 (před jednáním soudu), předložení dotazů pro zadání znaleckého posudku, vyjádření ze dne 19. 4. 2022, studium spisu u soudu dne 2. 6. 2022, vyjádření k návrhu žalovaných ze dne 23. 6. 2022. Dále náleží právo na náhradu za účast u jednání soudu, která proběhla dne 9. 11. 2021 od 8:30 do 10:45 hodin, 7. 12. 2021, 10. 5. 2022, 21. 6. 2022 a 11. 8. 2022. Za provedení 16 úkonů právní služby náleží také 16 x paušální náhrada po 300 Kč a DPH 21%, celkem tedy 50 820 Kč. Dále je třeba zohlednit zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a zálohu na zpracování znaleckého posudku 14 000 Kč Celkem tedy bylo přiznáno 66 820 Kč, k jejichž úhradě jsou povinni žalovaní. Žalobci soud nepřiznal nárok na zaplacení účtovaných úkonů za prohlášení o zbavení mlčenlivosti ze dne 1. 7. 2021 a jednání s notářem dne 3. 8. 2021, kdy tyto úkony neshledal za takové, které by se jako účelně vynaložené týkaly přímo tohoto soudního řízení.

21. Výrokem III bylo žalovaným uloženo uhradit státem hrazené náklady řízení s odkazem na ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. Ve věci vznikly náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku [anonymizováno] [příjmení] (usnesení ze dne 15. 2. 2022 č.j. 39 C 170/2021 – 124) ve výši 17 603 Kč a 3 696,63 Kč, s výslechem znalkyně u jednání dne 10. 5. 2021 (usnesení ze dne 25. 5. 2022 č.j. 39 C 170/2021 – 156) ve výši 4 457,69 Kč a s výslechem svědkyně [příjmení] (usnesení ze dne 18. 11. 2021 č.j. 39 C 170/2021 – 71) ve výši 399 Kč, celkem tedy 26 156,32 Kč. Část těchto nákladů ve výši 14 000 Kč bylo hrazeno ze zálohy, zbytek ve výši 12 156,32 Kč byl čerpán ze státních prostředků. Tato částka byla tedy uložena k úhradě žalovaným jako neúspěšným účastníkům.

22. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160, odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovaným bylo uloženo uhradit náklady řízení v běžné třídenní lhůtě.