39 C 201/2018

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: žaloba na náhradu škody uvedením v předešlý stav

I. Žaloba, na základě které měla být žalované uložena povinnost odčinit majetkovou újmu způsobenou na zdi žalobce, která je zhotovena na pozemku č. parc. [číslo] při samé hranici s pozemky č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo], vše v [katastrální uzemí], [územní celek] uvedením v předešlý stav, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 750 000 Kč spolu s úrokem z prodlení v sazbě 8,50% ročně z částky 750 000 Kč od 20. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci plnou náhradu nákladů řízení ve výši 382 027,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město náklady řízení hrazené státem ve výši 18 221,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 29. 6. 2018 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalované bylo uloženo odčinit majetkovou újmu způsobenou na zdi v jeho vlastnictví, která je zhotovena na pozemku p. [číslo] při hranici s pozemky p. [číslo] p. [číslo] v k.ú. [část obce], a to uvedením v předešlý stav. Žalobce navrhl, aby žalovanému bylo uloženo stávající násyp na jeho pozemcích odstranit, rozebrat poškozenou část zdi a opětovně tuto část zhotovit z tzv. betonových tvarovek - ztraceného bednění. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná byla v roce 2013 a 2014 vlastníkem pozemků, které sousedí s pozemkem žalobce. Na těchto pozemcích byla provedena stavba čtyř domů a pozemky se stavbami byly prodány třetím osobám. Žalobce na hranici pozemku [parcelní číslo] v roce 2003 postavil zeď za účelem odstínění svých nemovitostí od pozemků sousedních. Žalovaná provedla na svých pozemcích zemní úpravy takové, že pozemky p. [číslo] byly zarovnány až na úroveň vrcholu předmětné zdi, která je vyhotovena do výšky 175 cm. Žalovaná pak na uvedené pozemky umístila v průběhu výstavby domů také mobilní silo na beton, umístila zde i svody dešťové vody. Na zdi žalobce se v červenci 2015 začalo projevovat poškození, zeď v několika místech praskla a směrem ke stavbě rodinného domu se vyboulila. Žalobce vyzval žalovanou k součinnosti při odstraňování škody, následně ji dne 7. 11. 2017 vyzval k náhradě škody. K mimosoudnímu vyřešení věci však nedošlo. Žalobce odkázal na ustanovení § [číslo] občanského za s tím, že škoda mu byla způsobena provozní činností žalované, dále pak na § 2926 občanského zákoníku o škodě způsobené při držbě vlastní nemovité věci.

2. V doplnění žaloby ze dne 10. 6. 2019 žalobce doplnil, že poškození zdi si poprvé všiml v srpnu 2015, pořídil fotografie. Po konzultaci s [celé jméno svědka] (projektant) umístil do zdi sádrové terče, aby bylo možné zjistit, zda se poškození zhoršuje, tyto jsou zachyceny na fotografiích z listopadu 2015. Bylo zjištěno, že se praskliny zvětšily, proto v srpnu 2016 žalobce kontaktoval zaměstnance žalované, v listopadu pak zaslal oficiální výzvu k náhradě škody. K charakteru zdi žalobce, doplnil, že tato byla vybudována z betonových tvarovek, základový pás je v hloubce 200 mm pod úrovní terénu. [příjmení] není provedena podle projektové dokumentace, výztužné pilíře nejsou provedeny v rozestupech 300 až 400 cm, ale nachází se v rozestupech větších. Základový pás nebyl zahlouben do navrhované hloubky 90 cm z toho důvodu, že pod pozemkem je pískovcová skála. Zeď nebyla zamýšlená jako zeď opěrná, byla vyhotovena pouze za účelem fyzického oddělení pozemků, což je uvedeno i v průvodní zprávě k projektové dokumentaci, která byla podkladem pro žádost žalobce o udělení územního souhlasu se zhotovením oplocení. Jedná se tedy o rozhradu ve smyslu § 1024 občanského zákoníku O této skutečnosti žalovaná věděla, přesto provedla takové terénní úpravy, které charakteru zdi neodpovídají. Neposoudila si možné přetížení stávající konstrukce zídky a sama neučinila žádná opatření k zajištění opory vlastních pozemků. Žalobce popřel, že by uzavíral jakoukoliv dohodu o navezení zeminy ke své zídce (tvrzení žalované), popsal také charakter poškození ze zdi a jeho vývoj.

3. Žalovaná se žalobou nesouhlasila, navrhla zamítnutí žaloby. Nemá za to, že by způsobila žalobci jakoukoliv škodu, neboť zeď je poškozena pouze v důsledku vadného provedení ze strany žalobce, ten jí nepřizpůsobil stavebně technicky dané situaci.

4. V průběhu řízení navrhl žalobce, aby bylo rozhodnuto tak, že nebude-li možné zeď uvést do původního stavu, aby bylo žalované společnosti uloženo uhradit újmu ve výši 700 000 Kč, což je částka, která odpovídá zjištění osloveného odborníka. Změna žaloby byla připuštěna usnesením ze dne 16. 2. 2021 č. j. 39 C 201/2018-356 v podobě eventuálního petitu. V mezidobí (v době po vynesení mezitímního rozsudku a dalším jednáním po vrácení věci dovolacím soudem), konkrétně 21. 12. 2021 požádal žalobce o připuštění změny žaloby s odkazem na nově zjištěné skutečnosti, resp. na nově předložené posouzení nákladů, které budou spojeny s výstavbou nové zdi a odvrácení negativního stavu. Odkázal na původní nacenění, které nechal provést 13. 1. 2021, a na jeho aktualizaci. Původní nacenění oprav činilo 567 921,70 Kč včetně DPH, žalobce tedy si ponechal určitou rezervu a minimální částku a k zaplacení požadoval 700 000 Kč. Nicméně v důsledku běžného navýšení ceny stavebních materiálů a prací projektant ve svém doplnění z 20. 12. 2021 uvedl, že částka nutná pro výstavbu se dostala na částku 627 947,48 Kč, částka za zpracování projektové dokumentace a práce spojené se stavebním řízením činí 98 000 Kč, žalobce tedy požaduje 750 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení pro případ, že by bylo zjištěno, že nemovitosti nelze uvést do původního stavu, resp. zeď nelze uvést do původního stavu. O připuštění změny žaloby bylo rozhodnuto usnesením při jednání dne 30. 5. 2023 5. Dne 25. 3. 2021 vynesl soud mezitímní rozsudek pod č. j. 39 C 201/2018-365, kterým rozhodl, že nárok žalobce na náhradu újmy způsobené žalovanou na zdi ve vlastnictví žalobce zhotovené na pozemku parc. [číslo] při samé hranici pozemku s pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], [územní celek], je v celém rozsahu dán. Pro stručnost soud odkazuje na odůvodnění mezitímního rozsudku. Soud rekapituluje, že prvotně neshledal důvodnou námitku promlčení, kterou vznesla žalovaná s tím závěrem, že subjektivní promlčecí doba počala plynout nejdříve na jaře 2016, kdy bylo možné objektivně pozorovat změny na zdi. Protože žaloba byla podána 29. 6. 2018, lhůta pro podání žaloby a případnou náhradu újmy byla zachována. Dále soud konstatoval, že zjistil poškození zdi a z provedených důkazů uzavřel i to, že za vzniklou škodu odpovídá žalovaná, neboť svojí provozní činností vyvolala negativní následek na majetku žalobce. Stěžejním důkazem byl zejména znalecký posudek [anonymizováno] [celé jméno znalkyně], která se jednoznačně vyjádřila k důvodům, pro které dochází k prasklinám ve zdi. Soud odmítl obranu žalované, která uvedla, že důvodem pro vady na zdi je to, že nebyla provedena v souladu s projektovou dokumentací, je nevhodně založena. Žalovaná ovšem bez dalšího, aniž se seznámila s parametry zdi a i s jejím účelem, navezla k ní tolik zeminy, že došlo k poškození zdi. Soud tedy v rámci mezitímního rozsudku uzavřel, že má za splněné všechny podmínky nutné pro úspěšnost nároku žalobce na náhradu újmy – bylo prokázáno, že na majetku žalobce byla způsobena újma, tato byla způsobena jednáním žalované, které nemělo oporu v právním řádu, mezi vadami zdi a popsaným jednáním žalované při výstavbě sousedních nemovitostí byla prokázána příčinná souvislost. Zavinění nebylo třeba zkoumat, neboť odpovědnost žalované za škodu způsobenou provozní činností je odpovědností objektivní. V rámci rozsudku též soud konstatoval, že z dosud provedených důkazů dospěl k závěru, že nelze zeď žalobce uvést do původního stavu, když toto stanovisko vyjádřil již při jednání dne 7. 1. 2021.

6. Rozsudek byl napaden odvoláním žalované, rozsudkem Krajského soudu v Plzni z 23. 9. 2021 č. j. 13 Co 119/2021-396 byl tento rozsudek potvrzen. Krajský soud v Plzni konstatoval, že na uvedený případ dopadá skutková podstata tzv. zvláštní odpovědnosti za škodu na nemovité věci upravená v § 2926 občanského zákoníku, tedy tzv. škoda z provozní činnosti, když pro tento případ je nerozhodné, zda je škoda zjištěna bezprostředně v souvislosti s provedenou činností či až následně, nicméně je zjištěno, že tento následek byl vyvolán právě provozní činností škůdce. Odvolací soud konstatoval, (odst. 13 odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), že žalobce prokázal základní předpoklady vzniku povinnosti žalované k náhradě škody podle § 2926 občanského zákoníku, kdy prokázal existenci škodní události mající původ v provádění nebo zajišťování prací žalovanou negativně působících na nemovitost, dále prokázal vznik škody a prokázal i příčinnou souvislost mezi činností žalované a vznikem škody. Ke škodě došlo tím, že žalovaná provedla na sousedních nemovitostech takové terénní úpravy, které změnily výškový poměr sousedních pozemků. Poškození zdi na pozemku žalobce právě v důsledku tlaku zeminy ze sousedního pozemku bylo prokázáno i znaleckým posudkem, který následně soudní znalkyně [příjmení] [celé jméno znalkyně], [anonymizováno] obhájila, a to i před odvolacím soudem.

7. Pokud proti rozsudku soudu odvolacího podala žalovaná dovolání, toto bylo dne 24. 5. 2022 pod č. j. 25 Cdo 233/2022-430 zamítnuto. Dovolací soud mezi jinými pojednal (odst. 6 rozsudku Nejvyššího soudu ČR) o podstatě tzv. provozní činnosti, která byla dříve upravena v § 420a odst. 2 písm. c) občanského zákoníku, nově je pak odkazováno na § 2926 občanského zákoníku. Konstatoval, že zákonodárce v žádném případě neměl v úmyslu změnit koncepci objektivní odpovědnosti za škodu provozní činností tak, že by měla být omezena pouze na škodu, která se projeví výhradně právě pouze během provozní činnosti. Takovýto výklad nemá oporu ani v důvodové zprávě ani v odborné literatuře a ani dovolací soud nemá žádné důvody pro to, aby své dosavadní postoje k této otázce měnil. Tato speciální odpovědnost tedy dopadá i nadále na všechny případy, když škoda na sousední nemovitosti byla vyvolána činností škůdce a je nerozhodné, zda se projevila bezprostředně, anebo až s časovým odstupem. Shodně jako odvolací soud se dovolací soud vypořádal i s námitkou promlčení, kterou též neshledal důvodnou.

8. Následně nebylo ve věci jednáno, neboť účastníci jednali mimosoudně. Až v srpnu 2022 účastníci oznámili, že nedošli k závěrům, na kterých by se shodli, částka nabízená žalovanou je diametrálně odlišná od představy žalobce i od vyčíslených nákladů, které by byly spojeny s výstavbou nové zdi. Proto byl ve věci dne 19. 10. 2022 ustanoven znalec, který měl stanovit výši nákladů, které by měly být vynaloženy na opravu zdi tak, aby tato byla v technicky bezvadném stavu, případně stanovit náklady, které by činila nová výstavba (za situace, kdy by uvedení do původního stavu nebylo možné). Ze znaleckého posudku ze dne 10. 3. 2023 bylo zjištěno, že znalec mimo zaslaného spisu se seznámil s lokalitou i danou stavbou přímo na místě samém, dne 7. 3. 2023 za účasti účastníků i jejich právních zástupců provedl místní šetření a vlastní fotodokumentaci. V odpovědi na zadané otázky znalec uvedl, že na zdi není možné provést takové úpravy, aby byla v technicky bezvadném stavu, tedy, aby nedocházelo k dalšímu praskání a ohrožování nemovitosti žalobce. Konstatoval to, co již bylo zřejmé z předchozího dokazování, tedy, že zeď není dimenzována jako opěrná, kdy nemá potřebnou pevnost, zároveň také chybí drenáž u paty této zdi, která by od zdi odváděla vodu. Jedinou možností znalec shledal zbourání stávající zdi a vystavění nové z vyztužených betonových tvárnic. Nedoporučil tedy žádné možné opravy stávající zdi, které by měly zajistit funkci opěrné zdi s argumentací, že takováto situace právě pro vady zdi a její zatížení není možná. Znalec konstatoval, že výše obvyklých nákladů, které by bylo nutné vynaložit na opravu opěrné zdi, činí 738 212 Kč včetně DPH, k tomu je třeba přičíst také cenu projektových a obstaravatelských činností v řízení u příslušného stavebního úřadu v souvislosti s vydáním nutného stavebního povolení, což vyčíslil na 112 840 Kč včetně DPH, celkem tedy částka 851 052 Kč. Proti znaleckému posudku vznesla námitky žalovaná, podle jejího názoru ve znaleckém posudku není řádně vysvětleno, jakým způsobem znalec dospěl k položkám, které se týkají např. obnovy zeleně, nákladů na zakrytí bazénu a jeho ochraně proti poškození, také není zřejmé, o jaké konkrétní materiály a jednotlivé dodávky by se mělo jednat v odpovědi na otázku [číslo] už vůbec není jasné, jak znalec dospěl k hodinové sazbě 910 Kč pro cenu projektových a obstaravatelských prací. Při své výpovědi dne 30. 5. 2023 znalec zredukoval částečné závěry svého znaleckého posudku, a to v několika bodech. Pokud byla původně stanovena částka pro náklady na autorský a stavební dozor 112 840 Kč, znalec upravil tuto položku na 42 770 Kč. Vysvětlil, že při zpracování znaleckého posudku vycházel z údajů [obec] komory autorizovaných inženýrů a techniků a tabulek UNICA, nicméně opomněl zohlednit, že tyto náklady by odpovídaly např. stavbě rodinného domu, nikoliv pouze zdi nebo plotu. Zredukoval tedy částku pro zpracování dokumentace pro vydání stavebního povolení nebo ohlášení, odstranil také náklady na studii stavby či na zpracování dokumentace pro vydání územního rozhodnutí. K námitce ohledně hodinové sazby soud provedl v jednací síni kontrolu postupu znalce na uvedených webových stránkách, kde skutečně hodinová sazba 910 Kč byla zadána automaticky systémem jako sazba průměrná pro stavby jednoduché. Soud tedy necítil potřebu právě k této částce provádět další dokazování. V další části své výpovědi pak znalec objasňoval jednotlivé položky, které již nesouvisely s použitým materiálem pro výstavbu konkrétní zdi, ale zabýval se částkami týkající se nákladů na obnovu zeleně, kde strany v průběhu jeho výpovědi učinily nesporným, že se shodují na částce 15 000 Kč. Na dalších položkách však již znalec setrval, ať už se jednalo např. o nákladů spojené se zabezpečením bazénu. Částku 738 212 Kč tedy redukoval na 733 212 Kč, částku za cenu projektových a obstaravatelských činností oproti 112 840 Kč snížil na 42 770 Kč. Celkem tedy označil jako náklad nutný pro zbudování nové zdi na 775 982 Kč. Další důkazy prováděny nebyly.

9. K zodpovězení otázky, zda žalovaná odpovídá za vzniklou škodu, soud již v předchozím řízení vyšel úpravy občanského zákoníku v § [číslo] a následujících a konstatoval, že žalovaná za újmu odpovídá. Podle § 2926 občanského zákoníku kdo, byť oprávněně provádí nebo zajišťuje práce, jimiž se jinému působí škoda na nemovité věci, nebo jimiž se držba nemovité věci znemožní nebo podstatně ztíží, nahradí škodu z toho vzniklou. Podle § 2951 občanského zákoníku se škoda nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

10. V kontextu tohoto ustanovení s ohledem na závěry znalce a uplatněný nárok žalobce 750 000 Kč soud tedy zamítl žalobu v té části, kdy se žalobce domáhal uvedení zdi do předešlého stavu (neboť jak je již popsáno v odůvodnění původního i tohoto rozsudku, jakákoliv oprava zdi není možná) a rozhodl o povinnosti odškodnit újmu v penězích právě částkou 750 000 Kč (dle návrhu žalobce) včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku počínaje datem následujícím po splatnosti uvedené částky dle výzvy žalobce od 20. 1. 2021. Zde soud jen pro úplnost poznamenává, že v závěrečném návrhu žalobce požadoval částku 775 982 Kč s úrokem z prodlení strukturovaným dle změn žalobního návrhu (byť nežádal o připuštění změny žaloby právě na částku 775 982 Kč s příslušenstvím). Soud je však přesvědčen o tom, že je vázán i v případech náhrady újmy žalobním návrhem a nemůže přiznat více, než je požadováno (§ 153 odst. 2 o.s.ř., když v tomto případě z žádného právního předpisu určitý způsob vypořádání nevyplývá). Neztotožnil se s názorem právního zástupce žalobce, že věc závisela na znaleckém zkoumání a jeho finální výsledek je tedy tím, o čem by měl soud rozhodnout. Soud připomíná, že znalecký posudek a jeho podání ať už v písemné či ústní podobě je pouhým důkazním prostředkem, nikoliv aktem, který by měl suplovat procesní úkony účastníků. V průběhu každého řízení je na účastníkovi, aby postupně výsledky dokazování vyhodnocoval a podle případných změn důkazní situace činil procesní kroky. [příjmení] znalecký posudek tímto procesním úkonem v žádném případě není. Protože žalobci byla naposledy připuštěna změna žaloby na částku 750 000 Kč s příslušenstvím, jen tolik mohlo být žalobci při plném úspěchu ve věci přiznáno. Nelze toto zaměňovat s postupem soudu při přiznání práva na náhradu nákladů řízení ve smyslu ustanovení § 142 odst. 3 o.s.ř.

11. V průběhu řízení a naposledy i v závěrečném návrhu namítla žalovaná promlčení nároku na náhradu újmy v peněžité formě s tím, že je možné přiznat maximálně 200 000 Kč, což je částka, o níž se žalobce zmínil dle 10. 6. 2019. Další rozšíření žaloby (18. 1. 2021 a 20. 12. 2021 již byla dle žalované provedena po uplynutí promlčecí lhůty.

12. Podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Podle § 619 odst. 2 občanského zákoníku právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčení lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Podle ustanovení § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Ohledně vědomosti žalobce o škodě a o škůdci je třeba postavit na jisto, kdy tuto znalost žalobce jako poškozený získal. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený si na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo konkrétně je škůdcem. Vůči takovému pravděpodobnému škůdci (nikoli vůči někomu jinému) od takového okamžiku běží poškozenému subjektivní promlčecí lhůta, po kterou může svůj nárok uplatnit u soudu, aniž by se vystavil námitce promlčení (viz komentář k [anonymizováno] – [příjmení] [jméno] [příjmení]). Již v mezitímním rozsudku se soud vypořádával s námitkou promlčení vznesenou ve vztahu k celému nároku a konstatoval, že subjektivní promlčecí lhůta počala plynout nejdříve na jaře 2016, samotná žaloba byla tedy podána včas (viz bod 22 a 23 odůvodnění mezitímního rozsudku). Co se týká uplatněného finančního požadavku, i zde má soud za to, že nárok promlčen není. Je třeba upřít pozornost k postupu, kterým bylo řízení vedeno. Žaloba byla podána tak, že žalobce žádal o odstranění závadného stavu, chtěl zeď opravit. Finanční částka nebyla řešena, neboť strany neměly vědomost o tom, že uvedení do předešlého stavu není možné. Tato skutečnost vyšla najevo poprvé ze znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalkyně] ze dne 28. 1. 2020, jednoznačný závěr o nemožnosti původně požadovaného plnění si učinil soud po výslechu této znalkyně dne 3. 9. 2020 a výslechu dalších svědků, žalobci se dostalo poučení o tomto závěru při jednání dne 7. 1. 2021, na což reagoval obratem požadavkem na připuštění změny žaloby do podoby eventuálního petitu, kdy došlo k vyčíslení požadované částky. Soud je přesvědčen o tom, že ačkoliv se v daném případě jedná o jeden skutkový děj, o jednu újmu, která vznikla, lze oddělit počátek běhu promlčecí lhůty pro eventuální nároky. Nejdříve v lednu 2020 (znalecký posudek) bylo totiž postaveno najisto, že oprava zdi není možná. Teprve tehdy bylo na místě činit kroky směřující ke zjištění nákladů, které bude třeba vynaložit na odstranění závadového stavu výstavbou nové zdi. Je tedy na místě přiznat žalobci právo finanční částky uplatnit v průběhu tří let od ledna 2020, a to se stalo. Soud se neztotožnil s argumentací žalované odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 12. 2008, sp. zn. 25 Cdo 2883/2006, neboť v daném případě se jedná o situaci, kdy již žaloba samotná byla koncipována s eventuálním petitem s určenou finanční částkou. Nelze také přehlédnout, že pokud by měl žalobce vyčíslit náklady na výstavbu nové zdi (ačkoliv neměl vědomost o tom, že zeď nelze opravit) nejpozději na jaře 2019, a soud by měl vycházet ze stavu v době rozhodování, byl by žalobce naprosto nepřiměřeně poškozen vývojem na trhu (ať už v cenách stavebního materiálu či prací), kdy ceny stouply oproti roku 2018 několika násobně, a tento vývoj se v žádném případě nedal předvídat.

13. I za situace, kdy by soud přisvědčil žalované, že nárok na zaplacení finanční částky převyšující 200 000 Kč je promlčen pro uplynutí lhůty k uplatnění (což s odkazem na bod 12 odůvodnění rozsudku nečiní), označil by námitku promlčení za rozpornou s dobrými mravy a nepřihlédl by k ní. Občanský zákoník č. 89/2012 Sb. sice s pojmem dobrých mravů nepočítá, nicméně původní ustanovení občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. lze nahradit ustanovením § 8 občanského zákoníku, podle něhož zjevné zneužití práva (tedy uplatnění legální námitky promlčení) nepožívá právní ochrany. Uplatnění námitky promlčení by se podle dostupné judikatury k původnímu občanskému zákoníku, která je aplikovatelná i pro poměry OZ 89/2012 Sb., příčilo dobrým mravům jen ve výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Soud odkazuje na zjištěný skutkový stav, kdy i předžalobní aktivita žalobce byla velice široká, žalobce se od roku 2016 snažil se žalovanou společností jednat, probíhala mimosoudní jednání (i v žalobním návrhu – bod II, je uvedeno, že žaloba je podávána pouze z bezpečnosti pro plynutí lhůt). Žalobce opakovaně snášel důkazy o poškození zdi, sám zajišťoval odborná vyjádření, ovšem bez výsledku. I za situace, kdy bylo skončeno dovolací řízení, žalovaná opět projevila vůli k mimosoudnímu řešení věci (jednáno až do července 2022), opět bez reálného závěru. Soud je přesvědčen o tom, že na straně žalované lze zaznamenat tendenci k prodlužování sporu a pokud by tento postup měl mít za výsledek ztrátu nároku aktivního žalobce, nepovažuje to soud za správné. Soud tedy neshledal námitku promlčení žalované za důvodnou.

14. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 382 027,50 Kč. Hodnota úkonu byla vypočtena na 11 300 Kč z tarifní hodnoty 750 000 Kč (dle § 7 bod 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb.). Žalobci bylo přiznáno právo na zaplacení odměny za 23,5 úkonů právní služby (265 550 Kč). Jedná se o úkony před podáním žaloby a následná písemná podání – převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, podání žaloby, doplnění skutkových tvrzení dne 10. 6. 2019, vyjádření ke znaleckému posudku 17. 2. 2020, písemný závěrečný návrh dne 7. 1. 2021, doplnění žaloby 18. 1. 2021, vyjádření k odvolání žalované dne 26. 5. 2021, písemný závěrečný návrh 13. 6. 2023, vyjádření k námitce promlčení dne 19. 6. 2023. Dále se zástupce žalobce účastnil místních šetření dne 3. 9. 2019, 17. 1. 2020 a 7. 3. 2023. Nárok na odměnu za účast u jednání soudu náleží za jednání ve dnech 14. 5. 2019, 3. 9. 2019, 3. 9. 2020 (dva úkony), 13. 10. 2020 (2 úkony), 7. 1. 2021 (2 úkony), 23. 9. 2021 (jednání odvolací), 30. 5. 2023, 29. 6. 2023 (půl úkonu – vyhlášení rozsudku). Dále má žalobce nárok na 24 x paušální náhradu po 300 Kč dle § 13, odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (7 200 Kč) a příslušnou DPH 21% (57 277,50 Kč). K těmto položkám je třeba přičíst také zaplacený soudní poplatek 2 000 Kč a zálohu 50 000 Kč, kterou žalobce uhradil v souvislosti se svými důkazními návrhy.

15. Co se týká nákladů řízení, které v souvislosti s projednávanou věcí vznikly, vynaloženy byly tyto. Usnesením ze dne 19. 2. 2020 č. j. 39 C 201/2018-231 bylo znalkyní [celé jméno znalkyně] přiznáno za zpracování znaleckého posudku znalečné ve výši 28 197 Kč, proplaceno bylo 19. 3. 2020. Usnesením ze dne 9. 9. 2020 č. j. 39 C 201/2018-271 bylo též znalkyni přiznáno znalečné za účast u jednání soudu dne 3. 9. 2020 ve výši 2 170 Kč, toto bylo proplaceno 26. 10. 2020. Svědku [celé jméno svědka] bylo přiznáno svědečné za účast u jednání soudu dne 13. 10. 2020 celkem 2 x 63,30 Kč usnesením ze dne 21. 10. 2020 č. j. 39 C 201/2018-316, toto bylo proplaceno 16. 12. 2020. Za zpracování znaleckého posudku bylo usnesením ze dne 15. 3. 2023 č. j. 39 C 201/2018-505 přiznáno znalecké kanceláři [právnická osoba] znalečné ve výši 33 640,42 Kč včetně zaúčtování již vyplacené zálohy 10 000 Kč, která byla poskytnuta před zpracováním znaleckého posudku dne 8. 11. 2022, zbylá částka byla uhrazena znalci dne 4. 4. 2023. Usnesením ze dne 5. 6. 2023 č. j. 39 C 201/2018-518 bylo znalecké kanceláři [právnická osoba] přiznáno znalečné za účast u jednání soudu dne 30. 5. 2023 ve výši 4 087,38 Kč, toto bylo proplaceno 4 087,38 Kč, celkem tedy činily náklady za znalecké posudky a dokazování v této věci 68 221,40 Kč. Žalobce složil zálohu 50 000 Kč, je tedy třeba vypořádat částku 18 221,40 Kč, ta byla uložena k úhradě žalovanému.

16. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 o.s.ř., žalované byla k plněné poskytnuta běžná třídenní lhůta.