39 C 216/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Petry Pavlíčkové a přísedících Hana Nováková a Markéta Šindelářová ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem údaje o zástupci pro: náhradu za ztrátu výdělku

I. Řízení o zaplacení částky 6 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 6 052 Kč jdoucím od 20. 8. 2019 do zaplacení se zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 19 237 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10% ročně -) z částky 7 413 Kč jdoucím od 20. 5. 2019 do zaplacení, -) z částky 6 982 Kč jdoucím od 20. 6. 2019 do zaplacení, -) z částky 4 842 Kč jdoucím od 20. 7. 2019 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 1 573 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 1 573 Kč jdoucím od 20. 7. 2019 do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení spojených s právním zastoupením částku 22 242 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů spojených se zpracováním znaleckého posudku a výslechem znalce částku, o jejíž výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město státem hrazené náklady řízení, o jejich výši a lhůtě splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 4. 10. 2019 se žalobce domáhal vyplacení částky 26 682 Kč se zákonným úrokem z prodlení a nákladů řízení. Žaloba je koncipována jako nárok na ztrátu na výdělku za dobu pracovní neschopnosti za měsíce duben, květen, červen červenec 2019. Žalobce uvedl, že u žalované pracoval v pozici řidiče na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] ve znění následujících dodatků. Dne 28. 3. 2019 utrpěl pracovní úraz. Při přenášení přepravek s léky do lékárny [anonymizována dvě slova] [obec] došlo k poranění pravého zápěstí, od 1. 4. 2019 je v pracovní neschopnosti. Podle posudku z pracovního lékařství ze dne 3. 9. 2019 byly jeho obtíže posouzeny jako distorze pravého zápěstí s tím, že pracovní neschopnost je v příčinné souvislosti s výše popsaným pracovním úrazem. Ke dni podání žaloby pracovní neschopnost trvá. Podle lékařských zpráv navíc hrozí, že žalobce bude mít v důsledku pracovního úrazu trvalé následky. Žalobce uvedl, že žalovaná pochybila už tím, že jeho pracovní úraz nahlásila smluvní pojišťovně [právnická osoba] a s několikaměsíčním odstupem, byla obtížná komunikace se žádostmi o vyplácení nemocenské dávky, kdy žalovaná předala i ČSSZ údaje pozdě. Přes opakované urgence nebyla vyplacena řádně ani náhrada za ztrátu na výdělku ve smyslu ustanovení § 271 zákoníku práce. Průměrný výdělek žalovaného před vznikem škody činil dle skutkových tvrzení 17 305 Kč. Za měsíc duben 2019 mu byla zaměstnavatelem vyplacena nemocenská dávka 5 060 Kč, dále pak byly již vypláceny dávky Českou správou sociálního zabezpečení. Ta za duben 2019 vyplatila 4 832 Kč, za květen 2019 10 323 Kč, za červen 2019 10 890 Kč, za červenec 2019 11 253 Kč. S ohledem na to, že se jednalo o pracovní úraz, mělo být za tyto 4 měsíce vyplaceno žalobci celkem 69 220 Kč, vyplaceno bylo pouze 42 358 Kč, rozdíl ve výši 26 862 Kč je předmětem žaloby. Podáním doručeným soudu dne 28. 11. 2019 žalobce, doplnil, že pracovní úraz utrpěl 28. 3. 2019 v 7:45 hodin v [obec]. To byla jeho předposlední zastávka, kdy při opakovaném přenášení přepravek s léky z parkoviště do lékárny pocítil prudkou bolest a škubnutí v pravém zápěstí, dostal do pravého zápěstí křeč, neudržel přepravky a pomohl si nohou. Tomu byla přítomna zaměstnankyně lékárny, která mu zápěstí ošetřila stažením elastickým obinadlem a lehkou fixací. Žalobce také potvrdil, že koncem února 2019 předal žalované výpověď z pracovního poměru a uvedl, že mu bylo sděleno, že může skončit dříve, pokud bude vybrán na jeho místo v průběhu výpovědní lhůty jiný řidič. On si také začal již hledat nové zaměstnání. Výpověď dal z toho důvodu, že stále nebyl dodržen dříve poskytnutý ústní příslib o navýšení mzdy. Bylo s podivem, že ostatní řidiči měli mzdou vyšší. Žalobce si tedy zajistil práci u jiné společnosti, absolvoval pohovor a postoupil do užšího výběru. Nicméně se nemohl zúčastnit vstupní lékařské prohlídky právě kvůli úrazu, proto nemohl ani do nového zaměstnání nastoupit.

2. Ve vyjádření k žalobě ze dne 30. 10. 2019 žalovaná uvedla, že se žalobou nesouhlasí. Konstatovala, že pracovní poměr skončil 30. 4. 2019, když žalobce dal výpověď. Celé jednání žalobce je považováno za čistě účelové, protože žalobce již v únoru 2019 chtěl pracovní poměr ukončit a měl se před ostatními pracovníky zmínit o tom, že od 1. 4. 2019 plánuje„ hodit se marod“. V souvislosti s ukončením pracovního poměru pak žalovaná nařídila žalobci, aby si čerpal zbylou dovolenou tak, aby tato nemusela být proplácena. Žalobce dokonce odevzdal služební telefon a služební mobil. Zranění žalobce není považováno za pracovní úraz, neboť se nejednalo o krátkodobé, náhlé a násilné působení zevních vlivů. Žalobce opakovaně uváděl, že již tři čtvrtě roku ho bolela ruka, on to však nijak neřešil. První lékařskou zprávu předložil až s datem 11. 4. 2019, kdy lékaři sdělil, že mělo v zápěstí něco prasknout. Při sepisování záznamu o pracovním úrazu ale uváděl, že do ruky dostal křeč. V lékařské zprávě z 11. 4. 2019 se uvádí, že se jedná o chronickou tendovaginitidu flexorů předloktí vpravo. Je tedy zřejmé, že se jedná o dlouhotrvající onemocnění, v podstatě v daném případě pouze o zhoršení dlouhodobé nemoci, ať už zánětu šlach nebo pouzder na pravé horní končetině. Nemohlo se tedy jednat o pracovní úraz. Mohlo by se jednat o nemoc z povolání, ta však byla klinikou pracovního lékařství Fakultní nemocnice [obec] vyloučena. Protože žalobce neprokázal příčinnou souvislost mezi poškozením zdraví a výkonem práce, není na místě poskytovat mu ani žádné další odškodnění. Žalobce svým chováním, porušil obecnou prevenční povinnost starat o své zdraví, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že dlouhodobě neřešil své zdravotní obtíže. Žalovaná setrvala na svém stanovisku ohledně zamítnutí žaloby i ve svých pozdějších vyjádřeních. Doplnila, že stále není prokázáno, že by se jednalo u žalobce o pracovní úraz, potíže žalobce se spíše jeví jako chronické a jeho porucha jako dlouhodobá porucha zdraví. Ze zprávy z 18. 11. 2019 také plyne, že bolesti a otoky se rozšířily i na levou ruku tedy bez jakékoliv souvislosti s poškozením pravého zápěstí v březnu 2019. Nebylo ani zjištěno, že by se jednalo o komplexní bolestivý regionální syndrom, který vzniká jako následek úrazu, naopak v propouštěcí zprávě se uvádí, že pro tento nález nic nesvědčí.

3. Z předložených listin bylo ověřeno trvání pracovního poměru žalobce u žalované ke dni 28. 3. 2019 (pracovní smlouva ze dne 31. 5. 2017 uzavřená na dobu určitou do 31. 12. 2017, ve znění dodatku ze dne 29. 12. 2017, kdy pracovní poměr byl prodloužen do 31. 12. 2018, ve znění dohody o změně pracovní smlouvy ze dne 10. 12. 2018, kdy byl pracovní poměr změněn na pracovní poměr na dobu neurčitou). Skončení pracovního poměru bylo řešeno výpovědí z pracovního poměru, ve které žalobce uvádí, že dává výpověď s tím, že výpovědní lhůta počíná 1. 3. 2019 a končí 30. 4. 2019.

4. Vznik pracovního úrazu a jeho mechanismus je uveden v záznamu o úrazu ze dne 3. 4. 2019, kde se podává, že žalobce při přenášení přepravek s léky z vozidla do lékárny v [obec] dostal křeč do ruky. Od 1. 4. 2019, je v pracovní neschopnosti, k pracovnímu úrazu však došlo již 28. 3. 2019 v 7:

45. Zaměstnavatel však v záznamu nesouhlasí s klasifikováním úrazu jako pracovního, neboť si zaměstnanec na bolest ruky stěžoval dlouhodobě posledních několik týdnů, ale lékaře nevyhledával a do práce chodil dál. Ze záznamu se podává, že žalobce nahlásil nikoliv 28. 3. 2019 ale až následující den dopoledne, předtím dokončil směnu. Pak nastoupil na dovolenou a teprve 1. 4. 2019 navštívil lékaře.

5. Charakter poranění byl dokumentován lékařskými zprávami. Ze zprávy neurologické ambulance z 11. 4. 2019 lékař uvádí, že žalobce si asi 2 týdny před vyšetřením způsobil úraz, kdy mu přinesení těžšího předmětu něco v zápěstí prasklo, od té doby jsou bolesti výraznější. Bolestivost v pravém zápěstí ale pozoruje asi tři čtvrtě roku. Byl odkázán na podrobnější vyšetření. Při kontrole na ortopedické ambulanci [příjmení] nemocnice a.s. 13. 5. 2019 byl objektivně zjištěn otok pravého zápěstí a zápěstí a palpační bolestivost distální třetiny flexorů. Byla doporučena konzervativní léčba za pomoci ortézy, fyzioterapie a zábaly. Stejné závěry byly zjištěné při kontrole na ortopedii 29. 5. 2019, kdy je konstatováno přetrvávání bolestivosti a otoků, včetně brnění v oblasti pravého předloktí. I ze zprávy z 26. 6. 2019 se podává, že žalobce si stále stěžuje na silné bolesti a omezení hybnosti pravého zápěstí, je doporučeno podávání analgetik a vyšetření revmatologa. Ze zprávy revmatologické ambulance ze 12. 7. 2019 byl učiněn závěr, že pacient nenese známky zánětlivého revmatického onemocnění, ale pravděpodobně trpí vleklým zánětem šachové pochvy pravého předloktí. Ze zprávy ortopedie z 23. 9. 2019 se podává, že obtíže neustaly, naopak došlo podle názoru žalobce spíše ke zhoršení. Objektivní nález byl takový, že obě předloktí byla bez jasného otoku, hybnost zápěstí a loktech byla sledována do krajních pozic, vpravo bolestivé, dorso pravé ruky prosáknuté. Žalobce se podrobil také neurologickým vyšetřením. Ze zprávy z 6. 11. 2019 je vyjádřen závěr, že žalobce trpí chronickými bolestmi pravé ruky a zápěstí. V oblasti zápěstí bylo sledováno prosáknutí, pohyb zápěstí byl bolestivý, neobratný. Je doporučen k analgetické léčbě. Sonografickým vyšetřením z 5. 11. 2019 nebyly na předloktí zjištěny žádné patologie, ani zánět kloubu ani zánět šlach. Žalobce byl také podrobně vyšetřen na neurologickém oddělení nemocnice [právnická osoba], jak se podává ze zprávy ze dne 18. 11. 2019, diagnostikovány byly chronické bolesti, otoky pravé ruky a zápěstí, méně i levé ruky s tím, že sonografickým vyšetřením byl potvrzen lehký syndrom karpálního tunelu vpravo. Pacient byl doporučen k medikaci, dále pak k vyšetření páteře. Další lékařské zprávy jsou datovány 25. 10. 2019, 29. 11. 2019 (ortopedie), 12. 12. 2019, 4. 2. 2020 (psychiatrická ambulance), 20. 12. 2019 (neurologie), 14. 1. 2020 (ortopedie [anonymizováno]).

6. Ze zprávy kliniky pracovního lékařství Fakultní nemocnice v [obec] ze dne 3. 9. 2019 byla zřejmá anamnéza žalobce, včetně jeho předchozí profesní kariéry s konstatováním, že od 1. 4. 2019 je v pracovní neschopnosti po tvrzeném úrazu pravého zápěstí, ke kterému došlo 28. 3. 2019. Udává se, že obtíže s pravým zápěstím začaly již před tři čtvrtě rokem před úrazem, dále jsou ve zprávě popsána vyšetření, kterým se žalobce podrobil (neurologické, ortopedické, revmatologické). Podle kliniky pracovního lékařství jde o pracovní úraz, jehož posouzení je zcela v kompetenci praktického lékaře specialisty. Nález neuroložka či však nedosahuje středního stupně závažnosti syndromu karpálního tunelu a nesplňuje klinické kritérium pro zahájení šetření o odškodnitelnou nemoc z povolání, nejedná se tedy o nemoc z povolání.

7. K mechanismu úrazu byla vyslechnuta svědkyně [celé jméno svědkyně], pracovnice lékárny v [obec]. Popsala, že zaznamenala, že když žalobce nesl přepravky s léky, vykřikl, chytil se za ruku. Ona mu obinadlem ruku stáhla, pak už žádné léky nenosil, dodávku provedli jednorázově. Nedokáže říci, jestli zásilka byla výjimečně těžká, myslí si, že se jednalo o standardní zásilku. Nevěděla nic o tom, že by ruka bolela žalobce ještě dříve. Nic bližšího sdělit nedokázala. Pokud byl vyslechnut praktický lékař žalobce [příjmení] [celé jméno svědka], uvedl, že čerpá ze své dokumentace, kdy jej navštívil žalobce 1. 4. 2019 a popsal mu vznik bolesti. Objektivní zjištění bylo takové, že zápěstí je prosáklé, bolestivé a je omezená hybnost, otok byl i kolem kloubu. Žalobce absolvoval podle jeho dokumentace celou řadu vyšetření, ať už na ortopedii, revmatologii neurologii, podrobil se rehabilitací, ale bez valného výsledku. Při každé návštěvě bylo objektivně zjištěno, že zápěstí není v pořádku. Diagnóza se podle jeho názoru stále hledá. Předběžný závěr Fakultní nemocnice [anonymizováno] je takový, že došlo k poškození vazivově chrupavčitého aparátu, což je poškození spojení loketní kosti a zápěstních kůstek, žalobce je však ještě objednán k MR s použitím kontrastní látky. Lékař nevyloučil, že vznik onemocnění může být zapříčiněn i s úrazem. Do doby, kdy jej žalobce navštívil s pracovním úrazem, si nikdy nestěžoval na bolesti v rukou.

8. Žalobce při své výpovědi popsal skutkový děj vzniku pracovního úrazu stejně jako ve skutkových tvrzeních. Uvedl, že lékárnu v [obec] měl téměř na konci trasy. V ruce mu prasklo, ale věděl, že má před sebou ještě další rozvozy, proto chtěl, aby mu lékárnice ruku stáhla a mohl směnu dokončit. Myslel si, že ho to přes víkend přejde, proto ani nešel k lékaři. A teprve když se přes víkend situace nezměnila, ale zápěstí oteklo, lékaře navštívil. Ke svým předchozím bolestem uvedl, že ho ruce občas bolely, dělal těžkou práci, například před pracovním poměrem u žalovaného pracoval v [anonymizováno], tahal lednice. On ale používal bandáže na zápěstí, masti, chodil i na masáže. Nikdy ale neměl zápěstí oteklá nebo prosákla. Pravá ruka, na které se úraz stal, je jeho dominantní končetinou. Je pravdou, že někdy od léta 2019 se začaly objevovat obtíže i na levé ruce.

9. Pro posouzení skutečného poškození zdraví žalobce a eventuálního konstatování, že se jedná o pracovní úraz, byl ve věci ustanoven usnesením ze dne 2. 3. 2020 znalec. Ten svým znaleckým posudkem ze dne 10. 3. 2021 učinil následující závěry. Vycházeje ze spisového materiálu, dále pak z výpisu ze zdravotnické dokumentace, která mu byla poskytnuta, uvedl, že na žalobci lze v důsledku úrazu z 28. 3. 2002 přiznat poranění S 635 - Podvrtnutí/natažení zápěstního kloubu vpravo. Podle znalce úraz 28. 3. 2019 způsobil exacerbaci již přítomných chronických změn charakteru tendovaginity flexorů předloktí vpravo. Pokud by postižené zápěstí bylo anatomické normální, lze očekávat plné uzdravení bez trvalých následků v maximální době do tří měsíců od úrazu. Pokud je ale v předúrazové době přítomno další chronické postižení v oblasti, kdy k úrazu dojde, obvykle jsou způsobeny větší potíže, existuje i horší prognóza ve vztahu k vyléčení a zotavení. Úraz však nelze hodnotit jako ten, který by byl příčinou poškození pravého předloktí a lze předpokládat, že bez úrazu by pacient vykonával své povolání bez větších obtíží jako před úrazem. Vlastní úraz tedy trvalé následky nezpůsobil. Podle názoru znalce není ani možné aktuální stav poškození pravého zápěstí klást do souvislosti s úrazem 28. 3. 2019. Doba léčení poraněného zápěstí s podvrtnutím nebo natažením závisí na stupni a rozsahu úrazového poškození měkkých tkání. V případě normální anatomické situace by léčení trvalo v řádech čtyř až šesti týdnů, při doplnění fyzikální léčby lze předpokládat maximální dobu léčení 3 měsíce. Znalec konstatoval, že předchorobí mělo vliv na vznik pracovního úrazu, spíše však na následující potíže a dlouhodobou léčbu, kdy v podstatě banální úraz vyvolal exacerbaci chronicky probíhajícího stavu. Žalobce se závěry znaleckého posudku nesouhlasil. Vyjádření znalce o tom, že vlastní úraz by nezpůsobil trvalé následky, považuje pouze za subjektivní vyjádření názoru znalce, nikoliv na objektivní posouzení předložených důkazů. Znalec při svém výslechu dne 18. 5. 2021 uvedl, že plně odkazuje na závěry svého znaleckého posudku, ve kterém se nevyjadřoval ani k mechanismu vzniku úrazu, ani k tomu, jestli léčení proběhlo řádně, ale bylo jeho znaleckým úkolem pouze konstatovat, jaká doba léčení u prokázaného poškození zdraví odpovídá běžné době léčení a zda lze pracovní neschopnost, v níž byl žalobce ještě na konci roku 2020, klást právě do příčinné souvislosti se zraněním vzniklým dne 28. 3. 2019. Znalec uvedl, že s ohledem na pracovní zařazení žalobce, které představuje poměrně značnou manuální zátěž v podobě přenášení zásilek, se přiklání k době léčení maximálně tři měsíce, neboť v takovém případě by zvažoval delší klidový režim a hlavně následnou rehabilitaci do úplného vyřešení. Podle názoru soudu velmi přehledně odpověděl i na otázky právních zástupců, kdy vysvětlil, proč tak dlouhá pracovní neschopnost žalobce nesouvisí s konkrétním poškozením zdraví. Velmi přesvědčivě odkázal na provedená objektivní vyšetření, kterých se žalobci dostalo jednak bezprostředně po úrazu, myšleno tím v prvním týdnu po jeho vzniku, ale i následně, kdy i dle stanoviska znalce bylo provedeno naprosto nestandardní množství a rozsah vyšetření, ať už se jednalo o sonografické vyšetření, magnetickou rezonanci či další metody. Nicméně právě výsledky těchto vyšetření mu umožnily vyloučit i situaci, na které odkazoval žalobce či jeho právní zástupce, potažmo též právní zástupce žalovaného v podobě možných změn ještě před úrazem, eventuálně změn, ke kterým by jako k chronickým změnám došlo právě po uvedeném úrazu. Znalec vysvětlil, že ani standardními zobrazovacími metodami nebyly při provedeným vyšetřením zjištěny žádné situace v podobě natržení vazů či úplného přetržení vazů, nebyla tam následně zjištěna ani žádná poškození v podobě tzv. skvrnité porózy, hovořil-li zástupce žalobce o možném [anonymizována dvě slova]. Právě z toho důvodu, že na výsledcích vyšetření neshledal žádné závažné poškození, přiznal v důsledku úrazu lehké poškození právě s dobou léčení maximálně tří měsíců, kdy jak je shora uvedeno, tuto nejzažší hranici vysvětlil právě pracovním zařazením žalobce.

10. K tvrzením žalované, že na její straně nedošlo k žádnému pochybení, byl k důkazu proveden také protokol o kontrole provedené Oblastním inspektorátem práce ze dne 4. 9. 2019, ve kterém bylo konstatováno, že kontrolou nebyly zjištěny žádné nedostatky. Předmětem kontroly bylo mj. i plnění povinností vyplývajících z právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce či povinností na úseku rovného zacházení a mezi jinými byla právě řešena dokumentace úrazu žalobce ve vztahu k jeho pracovnímu poměru a následné pracovní neschopnosti včetně korespondence se smluvní pojišťovnou. Soud nicméně konstatuje, že z dané listiny neučinil žádná zjištění, tento důkaz neměl žádnou relevanci ve vztahu k projednávané věci.

11. K trvání pracovní neschopnosti byl předložen zápis o kontrole dočasné pracovní neschopnosti s tím, že pro ukončení pracovní neschopnosti nejsou shledány důvody. Ani o tomto však soud neměl pochybnosti, zdravotní omezení žalobce i v době jednání soudu, plynulo z lékařských zpráv i z vizuálního vnímání soudu.

12. Dopisem ze dne 16. 7. 2019 vyzval právní zástupce žalobce žalovaného jako vyplacení náhrady za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti. Další korespondence je datována 28. 8. 2019, kdy právní zástupce žalobce již právnímu zástupci žalované popisuje úrazový děj a žádá provedení odškodnění v podobě náhrady za ztrátu na výdělku. Reakce zástupce žalovaného je datována 13. 8. 2019 a následně 4. 9. 2019, kde jsou požadovány doplňující doklady pro posouzení, zda se jedná o pracovní úraz a jsou vzneseny odpovídající nároky.

13. Ohledně dlužných částek a posouzení oprávněnosti nároku byly předloženy výplatní pásky za měsíc leden 2019 s výpočtem hrubé mzdy 17 479 Kč, za únor 2019 výpočtem hrubé mzdy 17 336 Kč březen 2019 14 720 Kč. Za měsíc září 2018 bylo podle výplatní pásky vyplaceno žalobci 17090 Kč hrubého, Za měsíc říjen 2018 bylo vyplaceno 17 388 Kč hrubého, za měsíc listopad 2018 bylo vyplaceno 17 279 Kč hrubého a za měsíc prosinec 2018 bylo vyplaceno 17 247 Kč hrubého. Žalobce dále, doplnil, že 13. 5. 2019 vyplatil žalovaný ještě 5 060 Kč, Česká správa sociálního zabezpečení vyplatila žalobci 23. 5. 2019 4 832 Kč, 24. 6. 2019 10 323 Kč, 23. 7. 2019 10 890 Kč a 22. 8. 2019 11 253 Kč (výpis z bankovního účtu). Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

14. Věc byla posouzena podle zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce ve znění účinném ke dni vzniku pracovního úrazu, tedy 28. 3. 2019.

15. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním. Podle odst. 4 tohoto ustanovení je zaměstnavatel povinen nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu, i když dodržel povinnosti vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, pokud se povinnosti nahradit škodu nebo nemajetkovou újmu zcela nebo z části nezprostí.

16. Podle § 271a odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a plnou výší náhrady mzdy nebo platu podle § 192 nebo odměny z dohody podle § 194 a plnou výší nemocenského. Náhrada za ztrátu na výdělku podle věty první přísluší zaměstnanci do výše jeho průměrného výdělku před vznikem škody i za dobu, kdy mu podle § 192 odst. 1 část věty druhé za středníkem, nepřísluší náhrada mzdy nebo platu, anebo odměny z dohody.

17. Podle § 352 zákoníku práce je průměrným výdělkem zaměstnance průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

18. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle § 354 odst. 1, 2 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce se průměrný výdělek zjistí jako průměrný hodinový výdělek.

19. Podle § 271k odst. 1 zákoníku práce je pracovním úrazem pro účely tohoto zákona poškození zdraví nebo smrt zaměstnance, došlo-li k nim nezávisle na jeho vůli krátkodobým, náhlým a násilným působením zevních vlivů při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním (§273, §274). Podle § 273 odst. 1 zákoníku práce plněním pracovních úkolů je výkon pracovních povinností vyplývajících z pracovního poměru a správních vztahů založených dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr, jiná činnost vykonávána např. zaměstnavatele a činnost, která je předmětem pracovní cesty. Podle § 274 odst. 1 zákoníku práce v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů jsou úkony potřebné k výkonu práce a úkony během práce obvyklé nebo nutné před počátkem práce nebo po jejím skončení a úkony obvyklé v době přestávky v práci na jídlo a oddech konané v objektu zaměstnavatele a dále vyšetření u poskytovatele zdravotních služeb prováděné např. zaměstnavatele nebo vyšetření v souvislosti s noční prací, ošetřením při první pomoci a cesta k němu a zpět.

20. Soud se v rámci dokazování zabýval nejprve tím, zda na straně žalovaného došlo k pracovnímu úrazu či nikoliv (námitky žalované strany o tom, že žalobce si úraz způsobil sám svojí liknavostí, kdy dlouhodobě neřešil své zdravotní problémy v podobě bolesti ruky), dále pak poté, co dospěl k závěru, že se o pracovní úraz jednalo, zabýval se otázkou náhrady mzdy.

21. Soud má za prokázané, že dne 28. 3. 2019 v pracovní době došlo k úrazu žalobce v podobě poškození zápěstí pravé ruky. Skutečnost, že došlo v dané době k úrazu je dokumentována jednak záznamem o úrazu. Záznam o úrazu je sepsán sice až 3. 4. 2019, nic to však nemění na skutečnosti, že k poškození zdraví došlo, neboť otázka nahlášení pracovního úrazu či vůbec sepisu záznamu o úrazu, nevypovídá nic o tom, zda se o pracovní úraz jedná a došlo k němu (viz. komentář zákoníku práce Wolters Kluwer – Aspi). Z hlediska žalobce je úrazový děj popsaný tak, že k úrazu došlo dne 28. 3. 2019 v 7:45 hodin u [anonymizováno] v [obec]. Toto časové zařazení potvrdila i slyšená svědkyně [celé jméno svědkyně], která při výslechu před soudem dne 6. 2. 2020 uvedla, že v uvedený den jí do lékárny [anonymizováno] v [obec] dodával zboží právě žalobce. Toho dne přijel, zazvonil na lékárnu a nesl přepravky s léky. Vykřikl, chytil se za ruku s tím, že se mu s rukou něco stalo. Zároveň ji požádal, jestli by mu ruku stáhla, ona mu jí tedy zafixovala obinadlem. Uvedla, že blíže úrazový děj popsat nedokáže, opakovaně ve své výpovědi však konstatovala, že za její přítomnosti žalobce vykřikl a chytil se za ruku. Soud nemá důvodu této výpovědi nevěřit, už vůbec tak nemá v úmyslu spekulovat o tom, zda ze strany žalobce nešlo o pouhou snahu nějakým způsobem zajistit si pracovní neschopnost. Uzavírá tedy, že podle provedených důkazů, zejména s přihlédnutím ke svědecké výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] a účastnické výpovědi žalobce, se úraz stal 28. 3. 2019. Je nepochybné, že k úrazu došlo při plnění pracovních úkolů, kdy žalobce prováděl rozvážku léků v souladu se svojí pracovní smlouvou (pracovní smlouva z 31. 5. 2019 – na pozici řidič), kdy mezi stranami nebylo sporu o tom, že v rámci pracovní náplně byl žalobce povinen léky rozvážet. Ostatně tuto okolnost potvrdila sama žalovaná strana, pokud předkládala i seznam zásilek toho dne doručovaných včetně jejich hmotnosti k prokázání toho, že žalovaná strana žádným způsobem neporušila povinnosti při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. O tom, že pracovní úraz v uváděné podobě i uvedeného data vznikl, svědčí pak také předložené lékařské zprávy, kdy první je datována 1. 4. 2019, kdy poprvé žalobce lékaře navštívil, dále pak z výpovědi svědka [celé jméno svědka], který podrobnosti první návštěvy žalobce u lékaře popsal také ve své výpovědi před soudem dne 6. 2. 2020. Tento svědek uvedl, že 1. 4. 2019 za ním přišel žalobce s tím, že ve čtvrtek manipuloval s bednou a následně pocítil křupnutí v pravém zápěstí. Objektivní nález svědčil o utrpěném úrazu, zápěstí bylo prosáklé, bolestivé, byla zjištěna i omezená hybnost. Tento svědek také následně popsal další vývoj popisovaného zranění, resp. následného chorobí, tento popis však nemá dalšího významu pro rozhodnutí soudu ve věci. Soud tedy ze shora uvedených důkazů dospěl k závěru, že 28. 3. 2019 utrpěl žalobce pracovní úraz, poškození zápěstí pravé ruky. Je tedy dán nárok na náhradu za ztrátu na výdělku ve smyslu ustanovení § 271a zákoníku práce.

22. Soud se dále zabýval tím, zda je odůvodněný požadavek na náhradu za ztrátu na výdělku za dobu čtyř měsíců, konkrétně dubna, května, června a července 2019, kdy žalovaná strana kromě toho, že namítala skutečnost, že se nejedná o pracovní úraz, namítala také skutečnost, že délka trvání pracovní neschopnosti (která byla ukončena až k 31. 12. 2020 přiznáním nároku na invalidní důchod) je ve vztahu k utrpěnému zranění nepřiměřeně dlouhá. Pro tyto účely soud zadal ke zpracování znalecký posudek. Z tohoto znaleckého posudku [anonymizováno] [celé jméno znalce] ze dne 10. 3. 2021 bylo lze učinit závěr takový, že 28. 3. 2019 utrpěl žalobce podvrtnutí/natažení zápěstního kloubu vpravo s označením [anonymizována dvě slova]. Znalec také vyjádřil závěr, že tento úraz nebyl způsobilý vyvolat trvalé následky, nejednalo se o úraz zásadního charakteru. Běžná doba léčení byla stanovena znalcem v délce řádově čtyři až šest týdnů, v případě výkonu manuálně náročné práce, maximálně tři měsíce. Při svém výslechu před soudem 18. 5. 2021 znalec velmi podrobně vysvětlil, jakým způsobem ke svým závěrům došel a na závěrech svého znaleckého posudku setrval. Vysvětlil zejména to, že vycházel z objektivně zjištěných stavů žalobce při provádění jednotlivých vyšetření, kdy ve velmi krátké době byly použity nestandardně široké vyšetřovací metody přes sonografii, vyšetření magnetickou rezonancí, chladovým testem a podobně, když toto u podobných typů úrazu rozhodně není běžné. Konstatoval, že z těchto objektivních vyšetření bylo potvrzeno, že již 1. 4. 2019 bylo zápěstí poškozené v té podobě, jaká byla zjištění praktického lékaře při vizuálním kontaktu s pacientem, zároveň ale bylo zjištěno, a to právě zobrazovacími metodami, že nejsou porušeny žádným způsobem, ani šlachy, ani vazy, ani jiné části. Nebyly zjištěny ani příznaky [anonymizována dvě slova], na který odkazuje v jedné z lékařských zpráv [anonymizováno] [příjmení]. Právě proto, že zobrazovacími metodami nebyly zjištěny žádné známky poškození v podobě natržení či zhmoždění, event. přetržení šlach či vazů, označil poškození jako lehké poškození v podobě třetího stupně, tedy nejlehčího stupně poškození. Ze své znalecké činnosti konstatoval právě dobu, po kterou lze klást pracovní neschopnost do souvislosti s utrpěným úrazem, a to v délce čtyř až šesti týdnů, resp. tří měsíců. Konkrétně v případě žalobce uvedl, že se přiklání k délce tří měsíců z toho důvodu, že žalobce vykonává manuálně náročnou práci při přenášení břemen, kdy je nepochybně vhodné, aby ruce byla poskytnuta dostatečně dlouhá doba na rekonvalescenci, regeneraci a následnou rehabilitaci. Soud tedy uzavírá, že ze závěrů tohoto znaleckého posudku vzal za prokázané, že pracovní neschopnost žalobce lze klást do příčinné souvislosti s úrazem utrpěným 28. 3. 2019 po dobu tří měsíců, tedy pracovní neschopnost, ve které byl žalobce v měsících dubnu, květnu a červnu 2019. Jen pro úplnost soud dodává, že znalec se sice vyjadřoval i k otázce toho, zda lze u žalobce hovořit o pracovním úrazu, toto však není v kompetenci znalce, neboť se jedná o právní hodnocení, se kterým se však soud vypořádal již výše, kdy uvedl důvody, pro které shledal, že úraz z 28. 3. 2019 posoudil právě jako úraz pracovní.

23. Soud se dále zabýval otázkou výše nároku, který žalobce uplatnil. Předmětem žaloby byla náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za měsíce duben, květen, červen a červenec 2019. Po výslechu znalce vzal žalobce žalobu zpět co do částky 6 052 Kč s příslušenstvím, kdy se jedná o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti za měsíc červenec 2019. Žalovaná strana s tímto zpětvzetím souhlasila, soud proto ve smyslu ustanovení § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu ve výroku I. tohoto rozsudku řízení o zaplacení částky 6 052 Kč se zákonným úrokem z prodlení zastavil a nadále se zabýval pouze otázkou náhrady za ztrátu na výdělku za měsíce duben, květen a červen 2019 (pracovní neschopnost od 1. 4. 2019, pracovní úraz z 28. 3. 2019).

24. Pro účely výpočtu průměrného výdělku, soud vycházel z rozhodného období posledního kalendářního čtvrtletí roku 2018, když k pracovnímu úrazu došlo v březnu 2019. Za měsíc říjen 2018 bylo vyplaceno žalobci za 160 odpracovaných hodin celkem 17 388 Kč hrubého, za měsíc listopad 2018 bylo žalobci vyplaceno za 165 odpracovaných hodin celkem 17 279 Kč hrubého a za měsíc prosinec 2018 bylo žalobci vyplaceno za 149 odpracovaných hodin 17 247 Kč hrubého. Průměrný hodinový výdělek byl tedy stanoven na 98,32 Kč. Pro výpočet náhrady za jednotlivé měsíce se soud zabýval tím, kolik bylo evidováno v jednotlivých měsících duben, květen, červen 2019 odpracovaných hodin, kdy v měsíci dubnu se jednalo o 176 hodin, květnu 184 hodin a červnu 160 hodin. Žalobci by tedy za měsíc duben 2019 náležela hrubá mzda ve výši 17 304, 30 Kč. Žalovanou bylo vyplaceno 5 060 Kč, českou správou sociálního zabezpečení 4 832 Kč (shodná tvrzení účastníků, doklad o výplatě nemocenské), žalobci by tedy vznikl rozdíl 7 413 Kč. Tuto částku soud přiznal, neboť odpovídala požadavku žalobce. Za měsíc květen 2019 by měl žalobce nárok na zaplacení částky 18 090,90 Kč. Žalobci bylo vyplaceno českou správou sociálního zabezpečení 10 323 Kč (výpis z účtu žalobce), vznikl mu tedy nárok na zaplacení rozdílu ve výši 7 767,10 Kč. Protože však žalobce uplatnil pouze částku 6 982 Kč, soud je takto vyčíslenou náhradou vázán a tuto částku žalobci přiznal. Za měsíc červen by činil nárok na výplatu mzdy částku 15 731,20 Kč, vyplaceno bylo 10 890 Kč (výpis z účtu žalobce). Žalobci tedy vznikl nárok na doplatek 4 841,20 Kč, i tuto částku soud přiznal. Soud tedy uzavírá, že žalobci vznikl nárok na zaplacení částky 19 235,20 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení jdoucího vždy od každého 20. dne následujícího měsíce v souladu s pracovní smlouvou týkající se výplaty mzdy. Nárok byl tedy co do částky 1 573 Kč zamítnut.

25. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, kdy žalobce byl ve věci částečně úspěšný, má tedy právo pouze na část náhrady nákladů řízení. Žalobce byl ve věci úspěšný, co do 71,80%, neúspěšný v rozsahu 28,20% (soud uvažuje jednak o zamítnutí části návrhu, ale jednak i o částečném zpětvzetí ve smyslu ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu). Má tedy právo na náhradu nákladů řízení v rozsahu 43,60%. Žalobci bylo přiznáno právo na náhradu nákladů spojených s právním zastoupením, a to celkem za 17 úkonů právní služby po 2 180 Kč. Jedná se o úkony: převzetí a příprava věci, předžalobní upomínka ze dne 16. 7. 2018, porada s klientem 24. 8. 2018, výzva žalované straně 28. 8. 2018, podání žaloby. Dále pak je přiznán úkon za vyjádření ve věci 11. 11. 2019, 28. 11. 2019 a doplnění 2. 1. 2020, podání z 12. 2. 2020 a vyjádření ke znaleckému posudku z 8. 4. 2021. Žalobci je dále přiznáno právo na zaplacení úkonů v podobě porady s klientem 17. 3. 2020 a 31. 3. 2020, kdy soud tyto porady chápe jako nezbytné jednání k řešení žádosti o zaplacení nákladů spojených se znaleckým posudkem a následné žádosti o osvobození od soudních poplatků. Také shora uváděné porady, které soud přiznal, jsou vždy kladeny do souvislosti, buď s proběhlým či nadcházejícím jednáním, případně jsou vázány na některou z výzev soudu. Čtyři úkony právní služby pak lze shledávat v účasti u jednání soudu dne 6. 2. 2020, kdy jednání přesáhlo dvě hodiny, stejně tak, jako jednání 18. 5. 2021 43,60% nákladů řízení představuje právě přiznaných 22 242 Kč jako náklady spojené s právním zastoupením. Soud konstatuje, že neakceptoval vyúčtování zástupce žalobce ohledně nákladů řízení ze dne 21. 5. 2021, pokud účtoval poradu s klientem 8. 11. 2019, kdy dle názoru soudu se nejednalo o účelně vynaložený náklad právního zastoupení, neboť pokud se mělo jednat o schůzku před podáním vyjádření ze dne 11. 11. 2019, jedná se o skutečnosti, které byly právnímu zástupci žalobce známy již při sepisu žaloby a měly být v této žalobě uvedeny. Dále ze stejného důvodu, tedy pro neúčelnost nebylo přiznáno právo na náhradu úkonu právní služby za poradu s klientem 20. 8. 2020, když v tomto období nebyly ve spise činěny žádné úkony, není zaregistrováno ani žádné další podání žalobce a podobně. Stejně tak nebylo přiznáno právo na proplacení porady ze dne 17. 5. 2021, kdy není zřejmý obsah této porady, neboť stanovisko ke znaleckému posudku a příprava pro výslech znalce lze podřadit pod poradu s klientem a následný sepis vyjádření ke znaleckému posudku v březnu 2021. Pokud pak bylo účtováno vyjádření ze dne 9. 12. 2019, zde zástupce žalobce pouze konkretizoval důkazy, které uváděl ve svých předchozích vyjádřeních, ovšem bez relevantních dat v podobě adresy navrhované svědkyně. Nejedná se tedy o úkony, které podle názoru soudu jsou účelně vynaloženy, a proto by měly být straně žalované dány k úhradě. Naopak oproti vyúčtování žalobce se soud z úřední povinnosti zabýval úkony v podobě jednání soudu a konstatoval, že za obě jednání náleží žalobci dva úkony právní služby za každé, neboť jednání přesáhla v obou případech dvě hodiny.

26. Výrok V. je odůvodněn také ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu s tím, že ve věci bude následně vydáno samostatné usnesení. Žalobce zaplatil náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku zálohou ve výši 7 500 Kč. Na základě usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 29. 3. 2021 č. j. 39 C 216/2019-197 bylo znalci vyplaceno znalečné v souvislosti s podaným znaleckým posudkem ve výši 10 500 Kč. Následně byl znalec ještě slyšen při jednání soudu 18. 5. 2021, o náhradě spojené s tímto výslechem však nebylo ke dni vydání rozhodnutí soudu rozhodnuto a znalečné nebylo ani vyplaceno, není tedy známa konečná výše nákladů spojených s podáním znaleckého posudku. Soud tedy vyčkává konečného rozhodnutí a výplaty těchto finančních prostředků, aby s ohledem na konečnou částku rozhodl, jednak o nákladech, které v souvislosti s tím žalobci vznikly a má právo na jejich náhradu i v důsledku poměru úspěchu a neúspěchu ve věci, dále pak z tohoto důvodu nebylo rozhodnuto ani o konkrétní povinnosti žalované strany uhradit náklady spojené s výplatou znalečného ve smyslu § 148 odst. 1 občanského soudního řádu, když tyto náklady dosud nejsou známy.

27. Výrok VII. je odůvodněn ustanovením § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Podle tohoto ustanovení je-li navrhovatelem řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný. V řízení o náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti je navrhovatel osvobozen s odkazem na ustanovení § 11 odst. 2 písm. e) zákona č. 549/1991 Sb. Žalobě bylo vyhověno, co do částky 19 237 Kč, poplatková povinnost z této částky činí 1 000 Kč. Tato část soudního poplatku tedy přechází v rámci přenosu poplatkové povinnosti na žalovanou stranu.

28. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalované bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.