39 C 230/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 45 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,25% ročně z částky 45 000 Kč jdoucím od 6. 2. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 17. 8. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 45 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a sjednaného úroku, který byl v části kapitalizován. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 2. 2. 2019 právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným smlouvu o zápůjčce [číslo]. Právní předchůdce žalobkyně před poskytnutím finančních prostředků posoudil schopnost žalovaného zápůjčku splácet, vyhodnotil poskytnuté informace, žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry. Byla předložena pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce, dále pak nájemní, resp. podnájemní smlouva. Žalovaný také potvrdil, že poskytuje pravdivé údaje. Na základě uzavřené smlouvy bylo žalovanému poskytnuto 45 000 Kč. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit také souhrnný poplatek 35 959 Kč. Tato částka je tvořena kapitalizovaným úrokem za půjčené peníze za celou sjednanou dobu splácení, jedná se o částku 11 028 Kč, což představuje úrokovou sazbu 29 % ročně. Částka 15 017 Kč představuje odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení, částka 9 914 Kč pak představuje poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Celou částku měl uhradit žalovaný v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč, splatnost poslední splátky byla určena 2. 8. 2020. Žalovaný závazky nesplnil, fakticky neuhradil do 18. 6. 2019 ničeho. Práva vymáhat pohledávku přešla na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek z 18. 12. 2020, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny 45 000 Kč, kapitalizovaný úrok 5 002,50 Kč, když se jedná o úrok v sazbě 29 % ročně za období od 3. 8. 2020 do 18. 12. 2020, dále pak požaduje úrok sazbě 29 % ročně z dlužné jistiny za období od 19. 12. 2020 do zaplacení. Předmětem žaloby je také kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od 18. 7. 2019 do 18. 12. 2020 ve výši 6 500 Kč a následně pak úrok z prodlení v sazbě 10 % ročně plynoucí od 19. 12. 2020 do zaplacení.

2. Ve věci byl 30. 8. 2021 vydán platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Soudu se následně nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, když tento neprochází evidencí obyvatel ani jiným registrem. Proto byl žalovanému dne 29. 12. 2021 ustanoven opatrovník dle § 29 odst. 3 o. s. ř.. Opatrovník se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 4. 1. 2022 a uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby. Pochopitelně uvedl, že žádné z tvrzení žalobkyně nemůže označit za nesporné. Pokud by však soud došel k závěru, že žalovanému skutečně byly poskytnuty finanční prostředky, namítá neplatnost smlouvy s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 580 občanského zákoníku. Opatrovník žalovaného, konstatoval,, že není prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně dostatečně posoudil úvěruschopnost spotřebitele, podle dostupných dokladů byla hodnocena toliko aktiva, [právnická osoba] se nezabýval výdaji ani způsobem plnění dosavadních dluhů. Co se týče neplatnosti smlouvy, opatrovník žalovaného poukázal na roční úrokovou sazbu 29 %, když tuto podle ustálené judikatury Nejvyššího soudu rozhodně nelze považovat za přiměřenou. Úroková sazba 29 % ročně přesahovala výrazným způsobem úrokovou míru v době sjednání smlouvy obvyklou. Opatrovník žalovaného tedy považuje smlouvu za neplatné právní jednání.

3. V reakci na toto vyjádření právní zástupce žalobkyně 10. 1. 2022 doplnil,, že jeho právní předchůdce svoji povinnost podle zákona o spotřebitelském úvěru jednoznačně splnil. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové a pracovní poměry, jeho informace byly ověřovány z jím předložených dokladů. Zákazník také podpisem smlouvy potvrdil, že právní předchůdce žalobkyně právě úvěruschopnost dostatečně posoudil. Situace žalovaného byla také posouzena náhledem do insolvenčního rejstříku, byla předložena pracovní smlouva. Žalobkyně poukázala také na to, že nelze spravedlivě požadovat po věřiteli, aby v případě nižších půjček s kratší dobou splácení (což ovšem podle názoru soudu rozhodně není zápůjčka částky 45 000 Kč) a nižším rizikem v podstatě detailně až detektivně prověřovat pravost a pravdivost sdělených informací. Upozorňuje na to, že žalovaný čestně prohlásil, že disponuje použitelným příjmem. Poukázal také na skutečnost, že předmětná smlouva byla uzavřená po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., podle kterého neprokázání splnění povinnosti posoudit dostatečně úvěruschopnost nezpůsobuje neplatnost smlouvy. V otázce úroků konstatovala žalobkyně, že smluvní úrok 29 % ročně je požadován zcela legálně, odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. [spisová značka], podle kterého nemůže být sjednání smluvních úroků v rozporu s dobrými mravy. Poukázal na dosavadní rozhodovací praxi Nejvyššího soudu České republiky, který připustil v závislosti na okolnostech konkrétního případu přiměřenost úroku, který je dvojnásobkem či trojnásobkem úrokové míry peněžních ústavů. Zástupce žalobkyně se pak také vyjadřoval k jednotlivým položkám, které byly součástí dodatečného poplatku za poskytnutí finančních prostředků, kdy se vyjadřoval k částce za zpracování, doručení a administrativní činnost, včetně flexibilního splácení, dále pak v částce zavedení zákaznického účtu. Soud však konstatuje, že tato tvrzení nebyla pro projednávanou věc zásadní z toho důvodu, že dlužných částek za tyto poplatky se u žalobkyně nedomáhá. Dále se pak právní zástupce žalobkyně vyjadřoval k otázce aktivní legitimace s ohledem na námitku opatrovníka, že nemá za dostatečnou smlouvu o postoupení pohledávek.

4. Při jednání soudu byly provedeny navržené důkazy. Soud zjistil, že 2. 2. 2019 uzavřel dlužník – žalovaný označený jménem, adresou a rodným číslem smlouvu o zápůjčce se společností [právnická osoba] Výše zápůjčky byla sjednána na 45 000 Kč s tím, že finanční prostředky jsou poskytovány v hotovosti. Ve smlouvě je vymezen poplatek za zápůjčku částkou 35 959 Kč, z čehož 11 028 Kč představuje úrok, 15 017 Kč částku za zpracování a administrativní činnost, včetně flexibilního splácení, 9 914 Kč je pak částka za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení. Soud již v této souvislosti konstatuje, že není zřejmé, jaký je rozdíl mezi flexibilním a komfortním splácením, když za obě tyto možnosti jsou účtovány finanční prostředky. Ve smlouvě bylo ujednáno, že celková částka 80 959 Kč bude uhrazena v 18 měsíčních splátkách po 4 498 Kč RPSN je vypočtena 12 712 % Součástí smlouvy jsou i obchodní podmínky. Podpisem smlouvy žalovaný převzetí peněz potvrdil. Ze zákaznické karty bylo zjištěno, že žalovaný ke své osobě uvedl, že trvale bydlí v [obec], [ulice a číslo], případně uvedl náhradní adresu [adresa]. Dále uvedl, že má další příjmy 4 000 Kč, disponuje kreditní kartou, má bankovní účet a nedluží jiné společnosti. Doložil pracovní smlouvu z 2. 4. 2019 a výplatní pásky za měsíc prosinec a listopad 2018. Z informace o platbách bylo zjištěno, že podle evidence právního předchůdce žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil. K důkazu byla provedena také pracovní smlouva žalovaného uzavřená 3. 4. 2018, ze které bylo zjištěno, že pracovní poměr žalovaného je pro pozici operátora v oddělení výroby, byl sjednán na dobu určitou jednoho roku, pracovní poměr měl skončit 2. 4. 2019. Z výplatní listiny za měsíc listopad 2018 bylo ověřeno, že základní mzda žalovaného činí 21 525 Kč, v tomto měsíci mu byl vyplacen třináctý plat 14 862 Kč a příplatky za práci v noci, za práci o víkendu a prémie. Strženo bylo pouze stravné. Z výplatní pásky za měsíc prosinec 2018 bylo zjištěno, že základní mzda činila 15 034 Kč, dále pak byly vypláceny prémie jako v předchozím případě, byla čerpána dovolená, celkem bylo vyplaceno žalovanému 19 868 Kč. Jiné doklady o příjmech a výdajích žalovaného předloženy nebyly, tedy ani nájemní smlouva, kterou žalobkyně operovala ev skutkových tvrzeních. K otázce aktivní legitimace předložila žalobkyně smlouvu o postoupení pohledávek, včetně přílohy, kde je vymezena pohledávka za žalovaným jako předmět postoupení s tím, že je označena jako pohledávka [číslo] plynoucí ze smlouvy o zápůjčce [číslo] což odpovídá označení původní smlouvy. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobkyně 6. 1. 2021, kde byl vyzván k doplacení dlužné částky ve výši 101 788 Kč do 10 dnů od doručení přípisu (dle podacího listu odesláno 25. 1. 2021). Naposledy byl žalovaný vyzván k zaplacení dopisem právního zástupce žalobkyně z 28. 6. 2021. Ze statistických údajů [obec] národní banky bylo ověřeno, že v době poskytnutí zápůjčky poskytovaly banky finanční prostředky domácnostem za 8,45 % ročně, pokud se jedná o úrok za nejnáročnější produkt, kreditní kartu, zde byly finanční prostředky poskytovány za úrok 19,15 %. Další důkazy navrhovány nebyly, byť byl zástupce žalobkyně vyzván k prokázání dostatečného prověření příjmů žalobce zejména pak s odkazem na údaje v zákaznické kartě, kde se objevuje další příjem 4 000 Kč, který nebyl ničím prokázán. Soud konstatoval, že žalobkyně řádným způsobem neprovedla šetření ohledně výdajů žalovaného.

5. Podle § 2390 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.

6. Podle § 580 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účelu zákona vyžaduje.

7. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o zápůjčce poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnosti spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivý, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

8. Podle § 87 odst. 1 tohoto zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věta druhá, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti ve tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitele pak povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 2991 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí, zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty, neboť tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Z předložených listinných důkazů soud uzavřel, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalovanému finanční prostředky v částce 45 000 Kč. Tato skutečnost plyne z uzavřené smlouvy v listinné podobě, kde žalovaný podpisem této listiny potvrdil, že uvedenou finanční částku v hotovosti převzal. Soud se však neztotožnil s právním názorem žalobkyně, že je namístě domáhat se zaplacení dlužné částky, včetně příslušenství s tvrzením, že mezi stranami byla uzavřena platná smlouva o zápůjčce. Soud konstatuje, že smlouvu považuje za neplatné právní jednání hned z několika důvodů.

11. Především lze konstatovat, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru tak, aby bylo možné konstatovat, že řádně posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Z listinných důkazů bylo pouze osvědčeno, že právní předchůdce žalobkyně měl k dispozici pracovní smlouvu a 2 výplatní pásky žalovaného, dále pak jeho prohlášení o příjmu. Soudu nebyly předloženy žádné listiny, které by ověřovaly údaje o výdajích, které je žalovaný povinen pravidelně hradit, byť se např. nabízely výpisy z bankovního účtu, když žalovaný sám potvrdil, že bankovním účtem disponuje. Soud také za nedostatečné posoudil i prověření samotného příjmu úvěrovaného. Jednak pracovní smlouva, která byla předložena, byla uzavřena pouze na dobu určitou, pracovní poměr měl končit 2. 4. 2019, smlouva o zápůjčce byla uzavírána 2 měsíce před skončením pracovního poměru., aniž s touto informací (když byly peníze poskytovány na 18 měsíců) bylo jakkoliv pracováno. Právní předchůdce žalobkyně žádným způsobem také neprověřil pravdivost údaje o tom, že žalovaný disponuje dalším měsíčním příjmem 4 000 Kč, nikde není specifikováno, o jaký příjem se jedná. Na skutečnost, že nebyla dostatečně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, upozornil i opatrovník žalovaného, soud toto stanovisko posoudil jako námitku relativní neplatnosti uplatněnou v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, a posoudil ji jako zcela důvodnou.

12. Nicméně i za situace, kdyby byla dostatečně prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet, soud by žalobě nevyhověl, neboť se neztotožňuje s tím, že finanční prostředky byly poskytovány takovým způsobem, aby na ně nebylo možné nazírat jako na jednání, které je v souladu s dobrými mravy. Soud konstatuje, že na dobu 1,5 roků bylo žalovanému poskytnuto 45 000 Kč, přičemž vráceno mělo být více než 80 000 Kč. Tato částka je zcela zjevně nepřiměřená. Pokud soud přepočetl dodatečný poplatek ve výši 35 959 Kč na roční úrokovou sazbu, dospěl k sazbě 53,27 %. Soud není ochoten přistoupit na argumentaci žalobkyně v tom směru, že úrok byl sjednán v sazbě 29 %, když další poplatky byly vysvětleny pouze velmi stroze a obecně. Úroková sazba 29 % ročně, tím méně pak úroková sazba 53,27 % ročně, se rozhodně ani nepřibližuje úrokové sazbě, která byla v dané době běžně poskytována. Navíc je zcela nepochybné, že pokud by měl spotřebitel v úmyslu nějakým způsobem do smlouvy zasáhnout právě v otázce úroků či poplatků, nebylo by mu vyhověno, i to je důvod, proč soud uzavřenou smlouvu posoudil jako neplatné právní jednání.

13. Naopak soud konstatuje, že se neztotožnil se námitkou opatrovníka žalované o nedostatku aktivní legitimace, soud považuje uzavřenou smlouvu o postoupení pohledávek za platné právní jednání a označení pohledávky za žalovaným, která byla předmětem postoupení, za dostatečné pro to, aby takto postoupená pohledávka byla nezaměnitelná s pohledávkou jinou.

14. Protože soud vyhodnotil uzavřenou smlouvu jako neplatnou, přiznal žalobkyni pouze nárok na zaplacení částky 45 000 Kč z titulu bezdůvodného obohacení s tím, že další platby jsou nedůvodné. Zároveň bylo žalobkyni přiznáno právo na úrok z prodlení v zákonné sazbě s tím, že úrok z prodlení počíná plynout od 6. 2. 2021 (nárok na vydání bezdůvodného obohacení a prodlení s vrácením je třeba hodnotit od prokázané výzvy k vrácení finančních prostředků). Soud vycházel z toho, že o postoupení pohledávky byl žalovaný informován dopisem z 6. 1. 2021, který podle podacího lístku byl odesílán 25. 1. 2021. Žalovanému byla stanovena desetidenní lhůta pro zaplacení částky, do prodlení se tedy dostal až po uplynutí této lhůty, kdy soud vyhodnotil, že poprvé mohla být listina doručená žalovanému 26. 1. 2021, lhůta k zaplacení pak uplynula 5. 2. 2021.

15. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta 16. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 143, odst. 2 o.s.ř., kdy s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, který byl téměř totožný (cca 60:40), soud právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. 17. lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.