39 C 235/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovaným:

1. Jméno žalované A , narozený Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A 2. Jméno žalované B , narozená Datum narození žalované B bytem Adresa žalované A oba zastoupeni advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky pro zaplacení 46 791,50 Kč s příslušenstvím I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni částku 32 160 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 32 160 Kč jdoucím od 1. 9. 2022 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.II. Žaloba o zaplacení částky 16 631,50 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 15,00% ročně z částky 16 631,50 Kč jdoucím od 1. 9. 2022 do zaplacení se zamítá.III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 19 798 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně.IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice prostřednictvím Okresního soudu , adresa, -město státem hrazené náklady řízení ve výši 2 010,25 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.V. Žalovaní jsou povinni uhradit České republice prostřednictvím Okresního soudu , adresa, -město státem hrazené náklady řízení ve výši 4 412 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu , adresa, -město dne 28. 7. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovaným bylo uloženo uhradit společně a nerozdílně částku 46 791,50 Kč. Žaloba byla odůvodněna tím, že se jedná o nárok na náhradu škody, která byla způsobena žalobkyni tím, že se zřítila na její pozemek stěna chránící pozemek žalovaných, tím došlo k poškození automobilu a právě polovinu částky, která nebyla kryta pojistným plněním vypočetla žalobkyně jako škodu. Uvedla, že žalovaní mají ve společném jmění pozemkovou parcelu č. parcelní 291/4, jejíž součástí je jednopodlažní zahradní stavba. Terén tohoto pozemku je vůči okolním pozemkům navýšen zhruba o 0,8m. Žalobkyně je vlastníkem pozemku parc. č. , hodnota, . Oba tyto pozemky rozdělovala dvojitá rozhrada, na hranici pozemku stály souběžně dvě zděné stěny, z nichž každá přiléhala k jednomu z pozemků. Dne 13. 5. 2021 došlo ke zřícení obou cihlových stěn, právě na pozemek parc. č. , hodnota, a sutiny poškodily vozidlo žalobkyně Ford Transit. Prvý žalovaný nahlásil tuto škodnou událost na svoji pojišťovnu, ta ji registrovala, nicméně společnost , právnická osoba, uzavřela, že k pádu zdi došlo v důsledku atmosférických srážek, tedy nikoliv porušením povinnosti žalovaných a nemůže být náhrada škody vyplácena z pojistného plnění. Žalobkyně provedla sanaci zřícené stěny prostřednictvím firmy , Anonymizováno, o. za sanaci stěny zaplatila 227 500 Kč. Dále bylo nutné opravit vozidlo, za to bylo vyúčtováno 17 600 Kč. Celkem tedy na sanaci zděné stěny a opravy vozidla vynaložila žalobkyně částku 245 100 Kč. Protože i žalobkyně uplatnila škodu u své smluvní pojišťovny, získala pojistné plnění 151 517 Kč. Nekryto tedy zůstalo 93 583 Kč. Žalobkyně má za to, že je spravedlivé, aby polovinu částky uhradili právě žalovaní jako majitelé sousedního pozemku. Tito tedy byli vyzváni k zaplacení částky 46 791,50 Kč, jejich reakce ovšem byla negativní s tím, že oni nejsou odpovědni za zřícení stěny, problémem byla nedostatečná údržba ze strany žalobkyně. Žalobkyně si nechala zpracovat odborné vyjádření společností , právnická osoba, Z tohoto odborného vyjádření ze dne 15. 3. 2022 vyplynulo, že ke zřícení zděné stěny na pozemek žalobkyně došlo vlivem jejího přetížení od bočního tlaku zeminy přicházející od výše položeného pozemku, tedy od pozemku žalovaných. Na zvýšení účinku bočního tlaku měla nezanedbatelný vliv i tíha stavby za opěrnou zdí. Je tedy zřejmé, že první zděná stěna oddělující pozemek žalovaných nevydržela účinky bočního tlaku, vyboulila se a tomuto tlaku vystavila tedy i druhou stěnu chránící pozemek č. parc.

293. Proto se stěny rozlomily.

2. Žalovaní se prostřednictvím své právní zástupkyně dne 12. 10. 2023 vyjádřili tak, že se žalobou nesouhlasí. Odborné vyjádření nepovažují za správné, je nesporné, že skutečně dne 13. 5. 2021 došlo ke zřícení cihlové zdi na pozemku parc. č. , hodnota, a v důsledku pádu této zdi spadla částečně i zeď, která tvořila hranici jejich pozemku. Žalovaný skutečně škodní událost nahlásil, nicméně poté, co obdržel stanovisko pojišťovny, konstatoval, že ani on není odpovědný za škodu způsobenou na vozidle, neboť neporušil žádnou povinnost stanovenou zákonem. Žalovaní odmítají také závěry odborného vyjádření, a to z toho důvodu, že vycházejí z předpokladů, které neodpovídají skutečnosti. Naprosto chybně je uvažováno se základy stavby, které podle odborného vyjádření jsou v hloubce asi 80 cm, nicméně vypracovávající ing. , jméno FO, se ani neseznámil s projektovou dokumentací. Podle odborného vyjádření bylo zdivo postupně narušováno fyzikálním působením vody, teploty a prostředí, malta degradovala stejně jako cihly. Žalovaní však mají k dispozici letecké snímky už z roku 2000 a následně 2020, ze kterých je zřetelné, že zeď na pozemku žalobkyně je již v mírném oblouku, takže je evidentní, že podíl na pádu zdi měly, jak výše uvedené tlaky, tak i samotný stav zdi. Žalovaní mají k dispozici i doklady o tom, že zeď v posledních 25letech spadla již nejméně dvakrát, pak byla opravena tzv. plentováním. Zdivo je staré asi 140 let, bylo velmi zdegenerované, navíc zeď nebyla nijak udržována a ani v horní části nebyla zajištěna proti vodě. Špatný stav cihel je zcela zřejmý z dokumentace. Je tedy na žalované, aby prokázala, že uvedená zeď spadla v příčinné souvislosti s porušením povinnosti žalovaných. Co se týká vlivu zahradní stavby, tak ani ten, nemohl mít vliv na pád zdi. Zahradní přístřešek stál na pozemku ještě dávno před tím, než uvádí žalobkyně, jedná se o stavbu z roku 1914 a základem této stavby byla vytvořena železobetonová základová deska a přístřešek byl obnoven již na jaře 2012. Základy této stavby jsou pak z kamenných bloků asi o šíři 60 cm a roznášejí právě tíhu stavby do základu. V důsledku stavby tedy nemohou působit boční tlaky, není tedy vůbec jasné, jak dospěl ing. , jméno FO, k údaji o předpokládaném základu stavby 80 cm. Stavba přístřešku je zcela stabilní, jsou k dispozici fotografie pořízené od 20. 2. 2020 až do 3. 10. 2023, ze kterých je zřejmé, že stavba se žádným způsobem nepohybuje, je stabilní, nejsou zde zjištěny ani žádné trhliny. Podle žalovaných není ani správný předpoklad žalobkyně o tom, že nejprve spadla zeď ve vlastnictví žalovaných a v důsledku toho spadla zeď ve vlastnictví žalobkyně. Z fotodokumentace je evidentní, že je to zcela naopak. Na zdi žalovaných byly položeny čedičové dlaždice, zeď žalovaných byla asi o 45 cm nižší, než zeď žalobkyně. Vrcholové dlaždice ze zdi žalovaných jsou u paty původní zdi, což svědčí právě o tom, že tato zeď spadl až dodatečně. Co se týká tvrzeného kořenového systému, jemuž také žalobkyně přikládá důraz, žalovaní popírají, že by jakékoliv kořeny přerůstaly z jejich pozemku. Kořenový systém náletového javoru pochází z pozemku parc. č. , hodnota, společnosti , právnická osoba, . Žalovaní se ve svých podáních opakovaně vymezovali proti závěrům odborného vyjádření i proti závěrům znaleckého posudku, neboť nesouhlasili s tím, že by z jejich pozemku mohl být působen nepřiměřený boční tlak na druhou zeď pozemky oddělující. Přístřešek byl zbudován na základech původní stavby, přičemž nebylo nikdy zjištěno, že by tyto základy nějakým dramatickým způsobem ovlivňovaly vedlejší stěnu. Zahradní domek sám o sobě nevykazuje ani trhliny, ani nic jiného. Přístřešek tedy nemohl mít na zřícení nebo nezřícení stěny žádný vliv. Voda stékající ze střechy zahradního přístřešku byla zachytávána okapem na jaře 2022. Je stále stejná a je odváděna do zahradní plastové nádrže. K přepadu vody do zahrady se přístřešku tedy nedochází. Pokud je argumentováno výrazně výškovým rozdílem mezi pozemky parcelní číslo , hodnota, a 291/4 je historickou skutečností, na níž se žalovaní žádným způsobem nepodíleli, nenavyšovali svůj pozemek, nedocházelo to k takovým úpravám, aby došlo k ovlivnění zdi.

3. Protože strany nedošly ke stejnému závěru, nicméně jevily snahu se mimosoudně vypořádat, jednání nebylo zahajováno, naopak usnesením ze dne 10. 7. 2024 bylo ke shodnému návrhu účastníků přerušeno. Následně bylo ovšem v řízení pokračováno s tím, že účastníci se mimosoudně nedohodli.

4. Mezi účastníky nebylo sporné to, že skutečně jsou vlastníky sousedních pozemků (včetně informace o pozemcích z KN) a dne 13. 5. 2021 došlo ke zřízení zdí, které oba pozemky oddělovaly. Pád zdi a výsledné rozložení sutin bylo také dokumentováno fotodokumentací, která byla pořízena právě v době pádu zdi, část je také součástí znaleckého posudku znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, .

5. Tvrzení o výši škody doložila žalobkyně fakturou č. , hodnota, ze dne 18. 8. 2021 dodatele , právnická osoba, s tím, že se jedná o fakturu za sanaci havárie svahu ve , Anonymizováno, ulici za částku 227 500 Kč. Úhrada byla provedena z účtu žalobkyně u , Anonymizováno, 1. 9. 2021 (výpisem z účtu 1387693108). Dále pak fakturou za opravu vozidla , Anonymizováno, na částku 17 600 Kč od , jméno FO, ze dne 8. 6. 2021, včetně příjmového pokladního dokladu ze dne 8. 6. 2021 na uvedenou částku.

6. Bylo také prokázáno, že prvý žalovaný původně oznámil své smluvní pojišťovně , Anonymizováno, škodní událost v podobě následků zřícené zdi, ta ji evidovala pod č. , hodnota, (viz přípis 28. 5. 2021), obsah nahlášení projednával i se zástupkyní žalobkyně (e-mail 21. 5. 2021). Nicméně pojišťovna následně odmítla plnit s tím, že ke škodě nedošlo zaviněním klienta, ale v důsledku atmosférických srážek (e-mail 2. 7. 2021).

7. Předžalobní jednání bylo prokázáno komunikací právních zástupců účastníků, kteří původně řešili společně jednání s pojišťovnou, po odmítnutí proplacení nadále již žalovaní setrvávali na svém stanovisku, že žádnou povinnost neporušili, nebudou tedy hradit ani částky vynaložené žalobkyní (e-mail 22. 9. 2021, 19. 10. 2021). Stejně reagovali i na další výzvy právního zástupce žalobkyně dne (15. 8. 2022, 31. 8. 2022).

8. Soud provedl také listiny týkající se stavebního řízení – odstranění stavby zahradního přístřešku, tyto ale neměly žádný vliv na rozhodnutí ve věci, resp. na prokázání či neprokázání skutkových tvrzení účastníků řízení.

9. Soud dále k důkazu provedl odborné stanovisko společnosti , právnická osoba, ze dne ze dne 12. 11. 2021 a aktualizovaného dne 31. 1. 2023. Zde je popsána situace zjištěná místě, když místní šetření proběhlo 18. 5. 2021 (popsáno, že kompletně se zřítila horní část zdi, spodní část je poškozená), dále pak 2. 11. 2021 po výstavbě nové zdi. Součástí je také fotodokumentace. Ve vyjádření z 12. 11. 2021 je provedeno též schématické znázornění situace na obou pozemcích včetně znázornění působení sil V rámci tohoto stanoviska bylo konstatováno, že nelze ověřit stav základových konstrukcí bez doložení projektové dokumentace, nebo bez provedení destruktivní sondy, také nelze plně posoudit vzájemné spolupůsobení zachovaných částí stavby z roku 1914 a stavby nově provedené na betonové desce. Není však předpoklad provedení hlubokých základů stavby na pozemku žalovaných. Podle závěrů , Anonymizováno, . , jméno FO, došlo k poškození tak, že došlo k narušení první stěny bočním tlakem, vznikla vodorovná deformace, zejména v horní části, pak došlo k uvolnění cihel ve spárách v horní části a vzniku trhliny. Byla překročena a tahová pevnost malty, porušení se soustředilo na nejslabší místo s nejnižší pevností malty. Bez přibližně vodorovného tlaku a deformace druhé stěny by sama první stěna nebyla narušena. Příčinou bočního tlaku byl tlak zeminy, jehož velikost překročila mez únosnosti a odporu druhé stěny. Překročeno bylo i společné působení stěn navzájem, a to i z toho důvodu, že druhá stěna v zásypu byla v kontaktu přímo se zeminou. Také zde dlouhodobě působila vlhkost, protože nebyla ani identifikována jakákoliv forma izolace proti vlhkosti. Závěr byl tedy takový, že k porušení a pádu opěrné stěny na pozemku č. , hodnota, došlo vlivem přetížení této stěny od bočního tlaku, od stěny na sousedním pozemku č. , Anonymizováno, Tlak byl způsoben tlakem zeminy od výše položeného pozemku. Pokud se k situaci a k závěrům svého vyjádření vyjadřoval , tituly před jménem, , jméno FO, před soudem, uvedl, že na veškerých závěrech svého odborného vyjádření trvá. Byl na pozemku již 18. 5. 2021, kdy provedl místní šetření, zároveň měl k dispozici fotodokumentaci, další místní šetření provedl 2. 11. 2021. Podle jeho zjištění byly na hranici pozemku vystavěny dvě zděné stěny, na pozemku žalovaných to byla stěna z plných cihel o šířce 300 mm, na pozemku žalobkyně to byl stejný materiál, ale stěna byla silnější asi 450 mm a vedla přes celou délku pozemku až k pozemku dalšímu. Zdivo se vyvalilo, mezi stěnami byla při výstavbě zjevně několikacentimetrová mezera. Jednoznačně uzavřel, že neexistuje způsob jiný než právě působení bočního tlaku, aby se zeď o tloušťce 450 mm zřítila, podle jeho názoru docházelo postupně právě působením bočního tlaku k degradaci zdi na pozemku žalovaných a jejímu vyboulování, které následně dosáhlo až k zdi na pozemku žalobkyně. Značný vliv má také poměrně výrazný výškový rozdíl, působí tam tedy i statický tlak, který je pak zvyšován tlakem vody. Pokud byl konfrontován s tím, že zahradní domek na pozemku žalovaných nevykazoval žádné poruchy, přesto je tvrzeno, že zemina, na které stojí, mohla způsobit pád zdi, uvedl, že objekt je betonový a kompaktní a poruchy by ani vykazovat neměl, může například sesedat. Navíc domek nestojí přímo na hranici pozemku, ale za ní, takže v podstatě na zeď žalobkyně působila část pozemku, (klín zeminy), který je právě před ním. Pokud by zdi byly fakticky oddělené, podle jeho názoru by ke zřícení nedošlo. Mezi zdmi ale již byl napadaný materiál, a proto došlo k prolnutí. Určitý vliv mohl mít i kořenový systém, který do zřícené zdi zasahoval.

10. Strany sporu zadaly zpracování znaleckého posudku, ten vypracovala k jejich žádosti znalkyně , tituly před jménem, , jméno FO, , tituly za jménem, dne 30. 7. 2024. Znalkyni byla položena celá řada otázek, ta na ně odpověděla tak, že skutečně příčinou zřícení opěrné zděné stěny na pozemku č. , hodnota, bylo překročení její mezní únosnosti vzhledem k působícímu zatížení. Zeď byla původně vystavěna jako stěna ohradní, teprve po navýšení pozemku se z ní stala stěna opěrná, aniž byla ověřena její statická únosnost. , právnická osoba, se odolnost stěny snižovala, opěrná stěna byla dlouhodobě namáhána přítomnosti vlhkosti i zemním tlakem z výše položeného pozemku č. , hodnota, a také hydrostatickým tlakem vlivem srážkové činnosti o chybějícího odvodu srážkových vod z výše položeného pozemku. Stěny byly téměř souběžné, vzdálené asi 5 cm od sebe, a navíc nebyla možnost provádět jejich údržbu pro nepřístupnost. Opěrná stěna i stěna za ní se jich nacházely za hranicemi životnosti. Nesouhlasila se závěrem, že by zřícení zdi způsobily zdi původně náležející stavebnímu objektu na pozemku č. , Anonymizováno, výstavba objektu nového (podzemní části budovy jsou dlouhodobě zasypány a nevykazují projevy deformace). Vliv neměl ani plot postavený na pozemku žalovaných, sloupky i plotová pole zůstaly po pádu v kolmé pozici. Nicméně mezi oběma stěnami docházelo k interakci, protože se mezi nimi hromadily usazeniny a působila i srážková voda a také teplotní rozdíly v důsledku mrazových cyklů. Na pád zdi neměl vliv ani plotový systém na pozemku č. , Anonymizováno, . Pokud byla znalkyně vyslechnuta při jednání soudu, setrvala na svých závěrech o tom, že příčinou pádu zdi je překročení mezní únosnosti zdiva a působení bočního tlaku zeminy, který v daném období mohl být intenzívnější v důsledku enormních srážek. Zdivo původní zdi bylo rozpadlé a působil na něj logicky tlak ze shora, ale i z boku. Podle jejího zjištění zdi navzájem interagovaly, protože mezi nimi sice původně byla mezera, ale následně v průběhu let už do ní byl napadaný materiál. Zdi nemohly být opravovány, protože se k nim v podstatě nedalo dostat, obě byly za hranicí své životnosti. Nemyslí si, že by k poruše došlo v důsledku tlaku ze stavby žalovaných. Podle jejího názoru je přijatelnější vysvětlení, že první spadla zeď na pozemku žalobkyně a následně došlo k pádu stěny na pozemku žalovaných, a to z toho důvodu, že obě stěny byly za hranicí životnosti a působil na něj, jak tlak hydrostatický, tak i tlak boční. Ani stěna na pozemku žalovaných neměla žádný odvodňovací systém (resp. pozemek žalovaných), nezachytila tam např. žádné štěrkové lože, které by vodu odvádělo, ani ve spodní části nebyly zdi opatřeny odvodňovacími otvory.

11. Z předložené i provedené fotodokumentace byl zachycen stav na místě samém před zřícením zdi, i po zřícení. Z fotodokumentace je zjevné, že byla vystavěna nová zeď místo části původní, ta je na hranici pozemku žalobkyně a žalovaných, dále pak na hranici pozemku žalobkyně a dalšího subjektu, který nebyl účastníkem řízení. Byla také zřejmá část původní zdi (pohledově vpravo od domu žalobkyně na pozemek žalovaných), o které se účastníci shodně vyjádřili, že se jedná o zeď původní, která se nezřítila, je ve stavu v podstatě obdobném jako část zdi, která spadla. Uvedená stojící část není zatížena tím, že by oddělovala různě vysoké pozemky, i z tohoto lze podle názoru soudu přisvědčit závěrům zkoumání znalkyně o působícím bočním tlaku a vzájemné interakci zdí, které byly příčinou zřícení. Soud zjišťoval situaci na pozemku také při místním šetření, které proběhlo 25. 3. 2025, kde samozřejmě již není nechycen stav původní (po zřícení zdi), ale bylo lze konstatovat, že mezi pozemky je výrazný výškový rozdíl. Je také zřejmé, že nově vystavěná zeď stejně jako zeď původní sousedí nejen s pozemkem žalovaných, ale také s pozemkem třetí osoby, konkrétně společnosti Invel plus, s r. o. Pozemek společnosti Invel je nižší než pozemek žalovaných.

12. Přímo k pádu zdi se vyjádřila svědkyně , jméno FO, , pracovnice žalobkyně, která potvrdila, že v dopoledních hodinách po vydatném dešti, který trval asi týden, se zřítila zeď na hranici pozemku, při ní došlo k poškození automobilu. Zeď byla v té době v podobném stavu jako zeď, která ještě u hranice pozemku stojí.

13. Další důkazy prováděny nebyly. Soud pro nadbytečnost neprováděl důkazy projektovou dokumentací stavby zahradního domku žalovaných.

14. Podle § 2900 občanského zákoníku vyžaduji tyto okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného. Jedná se o zakotvenou tzv. generální prevenční povinnost, která stíhá všechny účastníky soukromoprávních i veřejnoprávních vztahů.

15. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil? Podle § 2911 občanského zákoníku způsobili škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnost. Má se toto, že škodu zavinil z nedbalosti.

16. Podle § 2938, odst. 1, 2 občanského zákoníku při zřícení budovy nebo odloučení její části v důsledku vady budovy nebo nedostatečného udržování budovy, nahradí její vlastník škodu z toho vzniklou. Společně a nerozdílně s ním hradí škodu předešlý vlastník, má-li škoda příčinu v nedostatku vzniklém za trvání jeho vlastnického práva, na nějž nástupce neupozornil a došlo-li ke škodě do roka od zániku jeho vlastnického práva.

17. Soud dospěl k závěru, že je na místě žalobě vyhovět, neboť uzavřel z předložených důkazů následující závěry.

18. Soud má za prokázané, že jak na pozemku žalobkyně, tak na pozemku žalovaných označené č. parc. 293 a 291/4 byly historicky postaveny dvě zdi, jejichž charakter a struktura jsou popsány v odborném vyjádření znalce , jméno FO, i znalkyně , jméno FO, . Jednalo se o zdi oddělující oba pozemky, přičemž zeď postavená na pozemku č. parc. 293 oddělovala i další pozemek třetího subjektu. Bylo také jednoznačně prokázáno, že došlo ke zřícení zdi na pozemku 293 a části zdi na pozemku 291/4 v roce 2021, když tomuto zřícení podle shodných tvrzení účastníků i vyjádření svědkyně Janotové předcházely dlouhodobé deště. Soud také má za prokázané, že v důsledku zřícení zdi byl poškozen automobil Ford Tranzit, na jehož opravu byla vynaložena částka 17 600 Kč, v souvislosti s odstraněním suti a výstavbou nové zdi vynaložila žalobkyně částku 227 500 Kč, celkem tedy byla nucena vynaložit na odstranění vzniklých škod částku 245 100 Kč. Po nahlášení pojistné události plnila pojišťovna částkou 151 517 Kč, uhrazeno nebylo 93 583 Kč (vystavené faktury, doklady o zaplacení, sdělení o výplatě).

19. Dále bylo nutné vyhodnotit, zda byly naplněny i další předpoklady pro to, aby k náhradě škody byly zavázáni žalovaní, tedy aby bylo zjištěno jejich protiprávní jednání a příčinná souvislost mezi tímto jednáním a vznikem škody. Co se týká protiprávního jednání žalovaných, lze uzavřít, že v podstatě nelze klást žalovaným za vinu žádné úmyslné porušení právní povinnosti v tom smyslu, že by byly prováděny úkony na jejich pozemku sousedícím s pozemkem žalobkyně tak, aby se dalo předpokládat, že škoda tímto působením vznikne. Nebylo zjištěno, že by výstavbou zahradního domku, jak argumentovala žalobkyně, došlo ke změně ve vzájemných vztazích sousedících pozemků, tak, aby pozemek žalobkyně byl ohrožen, nebyloo, že by základy zahradního domku, eventuálně základy původních staveb jakýmkoliv způsobem poškozovaly majetek žalobkyně. Nicméně v řízení bylo prokázáno, a zde soud odkazuje zejména na odborné vyjádření inženýra , jméno FO, i znalecký posudek znalkyně , jméno FO, , že příčinou zřícení zdi na pozemku žalobkyně bylo zvýšení bočního tlaku zeminy nad rámec únosnosti zdi. Oba se shodli na tom, že mezi zdmi nastala vzájemná interakce způsobená právě dlouhodobým působením bočního tlaku, který vedl k vyboulení zdi na pozemku žalovaných, kdy následně tento tlak byl přenesen na zeď žalobkyně. Soud má i s fotodokumentace za prokázané, že mezi zdmi postupem času vymizela původně ponechaná mezera. V této mezeře byl jednak materiál a dále pak i kořenový systém stromů, o kterých nebylo podle názoru soudu prokázáno, že by pocházely z pozemku žalovaných. Nicméně lze uzavřít, že oba znalci se shodli na jednoznačné příčině zřícení, kdy došlo právě k působení bočního zemního tlaku. Je pravdou, že se jednalo o situaci dlouhodobou, kdy finální výsledek byl s vysokou mírou pravděpodobnosti vybuzen právě déletrvajícími dešťovými srážkami, které, jak uvedli účastníci, ale například i svědkyně , jméno FO, , trvaly téměř týden. Nicméně výsledek byl takový, že došlo ke zřícení zdi. Znalkyně , jméno FO, také uvedla, že zcela evidentně ani jedna ze zdí nebyla opatřena systémem, který by od paty zdí odváděl vodu, která by se sem stahovala z pozemku žalovaných. Ani to nebylo mezi účastníky sporné, když odvodnění pozemku , Anonymizováno, bylo v podstatě prováděno až po roce 2021 (soud nehovoří o odvodu dešťové vody ze stavby). Soud je si vědom skutečnosti, že výškové poměry obou pozemků byly stanoveny historicky a žádný z účastníků se na nich fakticky svým jednáním nepodílel, nicméně i přesto je na vlastnících pozemků, aby se chovali tak, aby jejich pozemek nadále neohrožoval pozemky sousedící, a to i prováděním běžné údržby zařízení, které mají sloužit k tomu, aby právě tato ochrana byla zachována.

20. Soud se zabýval i otázkou stavu zdi žalobkyně a pokud žalovaní argumentovali tím, že pokud by zeď byla v pořádku, ke zřícení by nedošlo. K této otázce se vyjádřil , tituly před jménem, , jméno FO, , který konstatoval, že uvedená zeď by sama o sobě bez působení bočního tlaku nespadla. Jedním z důvodů bylo to, že tato zeď podle jeho zjištění byla širší než zeď žalovaných. Nicméně dalším argumentem pro úvahu, že se zeď sama o sobě by se nezřítila, je i faktická skutečnost, že na druhé části pozemku žalobkyně (při pohledu na pozemek žalovaných zprava) stále stojí část zdi, která zde byla i v roce 2021. Nicméně nesousedí s pozemkem žalovaných a nebyla tedy vystavena tlaku zdi z pozemku jejich. I to považuje soud za důkaz, že samotná kvalita uvedené zdi neměla v podstatě vliv na to, aby k pádu došlo či nikoliv. Oba znalci se shodli na tom, že zeď, respektive obě zdi byly za hranicí své životnosti, byly sice částečně opravovány, ovšem bez následku na jejich výslednou statiku. Soud tedy uzavírá, že právě ze znaleckého posudku znalkyně , jméno FO, a jejího výslechu, stejně tak z odborného vyjádření inženýra , jméno FO, i jeho výslechu před soudem má za prokázané, že příčinou pádu zdi bylo právě mezní působení bočního tlaku zeminy z pozemku žalovaných, a interakce na zeď žalobkyně.

21. Co se pak týče protiprávního jednání žalovaných, soud opakuje, že nebyly zjištěny žádné konkrétní kroky, kterými by žalovaní způsobili svým aktivním jednáním škody, nicméně zcela zjevně byla i na jejich straně porušena prevenční povinnost zajistit svůj majetek tak, aby nedošla ve smyslu § 2900 občanského zákoníku k nedůvodné újmě na majetku dalších osob. Občanský zákoník v ustanovení § 29 38 odst. 1,2 uvádí povinnost vlastníka budovy nahradit újmu, která vznikne v souvislosti s vadou budovy nebo nedostatečného udržování budovy. V tomto případě soud konstatuje, že vycházel z úvahy, že nebyla dostatečně udržována zeď na hranici pozemku, což bylo prokázáno i fotodokumentací a zjištěními na místě samém. Mezi oběma zdmi byl v době zřícení napadaný materiál, který měl být odstraňován. Oba znalci se vyjádřili v tom směru, že pokud by mezera mezi zdmi byla zachována, samozřejmě by boční tlak působit nemohl, neboť zdi by nebyly provázané. Právě z toho důvodu nedostatečné údržby a zajištění zdi samotné (byť soud nepopírá, že s ohledem na těsnou blízkost zdi druhé to bylo velmi obtížné) bylo odpovědnost žalovaných zjištěna. Je evidentní, že na tomto postupu se zcela shodnou měrou podílela i žalobkyně, proto soud dospěl k závěru, že je skutečně na místě škodu vzniklou v důsledku zřícení obou zdí také mezi oba subjekty a vlastníky zdí rozdělit. Proto bylo žalobě v uvedené části vyhověno s výpočtem, který je uveden následně.

22. Žalobkyně uvedla, že k požadavku na zaplacení částky 46 791,50 Kč dospěla tak, že částku, která nebyla vyplacena pojišťovnou a činila rozdíl mezi skutečně vynaloženými finančními prostředky a plněním pojišťovny ve výši 93 583 Kč vydělila dvěma s tím, že zcela logicky 1/2 jde právě za žalobkyní a druhá polovina za žalovanými jako vlastníky sousedního pozemku, jejichž zeď se podílela na zřícení zdi žalobkyně. Soud konstatuje, že tuto částku ovšem redukoval. Výpočet vycházel z toho, že pojišťovna plnila 151 517 Kč, poměrově toto plnění soud rozdělil tak, že 141 050 Kč bylo vyplaceno na náklady vzniklé v souvislosti se zřícením zdi samotné a její novou výstavbou, 10 912 Kč pak na opravu automobilu (procentní část ze skutečně vynaložených částek). Z opravy automobilu tedy nebylo uhrazeno 6 688 Kč, z nákladů na výstavbu zdi pak 86 450 Kč. Bylo prokázáno, že poškozený automobil stál na pozemku žalobkyně v části, kde skutečně došlo k poškození automobilu pouze v důsledku pádu zdi pod pozemkem žalovaných. Z částky 6 688 Kč, tedy na náhradu škody způsobené na vozidle, náleží 3 344 Kč, k jejichž úhradě byli žalovaní zavázáni. Co se však týče nákladů spojených se zřícením a následným vybudováním zdi, zde soud konstatuje, že zřícené zdi neoddělovaly pouze pozemek žalobkyně a žalovaných, ale souvisely také se sousedním pozemkem společnosti Inel plus s.r.o,, i ve prospěch jejich pozemku pak byla vybudována další zeď oddělující pozemek žalobkyně a právě pozemek této společnosti. Proto soud uzavřel, že považuje za spravedlivé, aby náklady spojené s odstraněním suti a následnou výstavbu nové zdi nenesli žalovaní v rozsahu jedné poloviny, ale pouze v rozsahu jedné třetiny. Bylo jim tedy uloženo zaplatit 28 816 Kč, což je 1/3 z částky 86 450 Kč. Celkem se tedy jedná o částku 32 160 Kč.

23. Důvodným shledal soud i požadavek na, za zaplacení zákonného úroku z prodlení v sazbě 15 % ročně, a to od 1. 9. 2022 do zaplacení, kdy se jedná o lhůtu, která, kterou žalobkyně žalovaným pro poskytnutí plnění stanovila.

24. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Posuzoval-li soud poměr úspěchu a neúspěchu ve věci, s ohledem na přiznané finanční plnění konstatoval, že žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 68,70 %, neúspěšná v rozsahu 31,30 %. Bylo jí tedy přiznáno právo na náhradu nákladů řízení, 37,40 %. Právní zástupce žalobců provedl celkem , hodnota, úkonů právní služby. Jednalo se o převzetí a přípravu věci, předžalobní upomínku 15. 8. 2022, sepis žalobního návrhu, podání soudu 6. 11. 2023, návrh na přerušení řízení 8. 7. 2024 a vyjádření ve věci 20. 2. 2025. Dále je také třeba zohlednit účast na jednání soudu dne 30. 11. 2023, dále pak 21. 1. 2025, kde délka jednání přesáhla dvě hodiny, stejně tak jako u jednání 25. 3. 2025. Dále je třeba přiznat právo na zastoupení při místním šetření. 25. 3. 2025. Za každý z těchto úkonů vznikl nárok na plnou náhradu odměny advokáta ve výši 2 980 Kč, a to s odkazem na ustanovení § 7, bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále náleží právnímu zástupci žalobkyně právo na zaplacení odměny právní služby za účast u jednání, při kterém byl vyhlášen rozsudek v polovině tarifní hodnoty, tedy 1 490 Kč. Je třeba také přiznat právo na zaplacení paušálních náhrad, přičemž za úkony do 31. 12. 2024 náleží paušální náhrada ve výši 300 Kč (tedy celkem 1 800 Kč), za úkony provedené po 1. 1. 2025, je paušální náhrada přiznávána v částce 450 Kč, tedy 3 150 Kč. Odměna za právní zastoupení včetně daně z přidané hodnoty činí 51 062 Kč. Po připočtení zaplaceného soudního poplatku se jedná o 52 934 Kč. 37,4 % z této částky tedy představuje 19 798 Kč, k jejíž úhradě jsou povinni žalovaní.

25. Výrok IV a V je odůvodněn ustanovením § 148 odst. 1 o. s. ř. podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatkům. Usnesením Okresního soudu , adresa, -město ze dne 3. 2. 2025, č. j. , spisová značka, byla znalkyni , tituly před jménem, , jméno FO, přiznána odměna za účast u jednání soudu. 21. 1. 2025 ve výši 6 422,25 Kč. Toto usnesení nabylo právní moci 20. 2. 2025. Odměna byla vyplacena 20. 2. 2025. I tato částka byla rozdělena podle poměru úspěchu a neúspěchu ve věci. Žalobkyni tedy bylo uloženo uhradit 2 010,25 Kč, žalovaným pak 4 412 Kč.

26. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle ust. § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., ke splnění byla stanovena běžná třídenní lhůta.