39 C 278/2025

Plný text

Okresní soud adresa - město rozhodl samosoudkyní tituly před jménem jméno FO ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované., IČO IČO žalované sídlem Adresa žalované zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta o ochraně držby

I. Žaloba, kterou mělo být žalované zakázáno jakkoli rušit držbu žalobce formou jakékoliv přítomnosti osob se žalovanou, jakkoliv spojených či jakýchkoliv třetích osob žalovanou jakoukoliv formou žalovanou pověřených, a to jak v jeho obydlí na adrese Anonymizováno, adresa na pozemku parc. č. hodnota v k. ú. adresa i na přilehlých pozemcích, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 10 043 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne datum se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zakázal žalované a jakýmkoliv osobám se žalovanou spojeným i třetím osobám, jakkoliv žalovanou pověřenými, rušit jeho držbu, která spočívá v užívání obydlí na adrese Anonymizováno a na přilehlých pozemcích (případně žádal o zákaz rušení držby pouze daného obydlí a pozemku, na kterém budova leží) bez výslovného souhlasu žalobce a bez jeho osobní přítomnosti. Skutkově k prokázání toho, že držba je rušena, uvedl, že dne datum ho v Anonymizováno:Anonymizováno hod. vzbudil hluk šířící se z místnosti sousedící s jeho ložnicí v objektu právě na adrese Anonymizováno. Následně žalobce zjistil, že se v nemovitosti pohybují další tři osoby. Jednalo se o tituly před jménem jméno FO, což je jednatel žalované společnosti, dále pak muže a ženu, přičemž žena byla cizí národnosti, muž byl pravděpodobně národnosti české. Žalobce je vyzval k tomu, aby jeho obydlí opustili, na což oni nereagovali. Neznámý muž odešel až poté, co žalobce zavolal Policii České republiky. Ta následně komunikovala s jednatelem žalované společnosti, který vysvětlil, že je spolumajitelem jak domu, tak pozemků a není tedy důvod, aby se zde nezdržoval. Příslušníci Policie České republiky tedy konstatovali, že je třeba věc řešit občanskoprávní cestou a ať tedy žalobce podá žalobu k soudu, což činí.

2. Ke své držbě žalobce uvedl, že v nemovitosti bydlí od roku 2008 a samozřejmě užívá i okolní pozemky, což je naprosto přirozené. Také nechce, aby tam bez jeho souhlasu a bez jeho vědomí se pohybovaly cizí osoby, ať už se jedná o statutární orgány žalované společnosti, případně jiné osoby, kdy zcela přirozeně má obavy o své věci a soukromí. Žalobce uvádí, že je si vědom toho, že žalovaná společnost je ideálním spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, nicméně ani tak není oprávněna do nemovitosti bez souhlasu druhého spoluvlastníka, kterým je otec žalobce, vpouštět další osoby bez jakékoliv kontroly.

3. Soud následně vyzval žalobce, aby předložil důkaz o držbě uvedených nemovitostí a dále pak, aby doložil, jakým způsobem došlo k rušení jeho oprávněné držby a předložil k tomu důkazy. Na tuto výzvu žalobce nereagoval.

4. Pokud se dne datum k věci vyjádřila žalovaná, tak uvedla, že nárok v žádném případě neuznává a navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta. Žalovaná potvrdila, že skutečně dne datum jednatel žalované společnosti nemovitosti, jejichž je společnost spoluvlastnicí, navštívil a pravděpodobně tedy žalobce vzbudil, byť je s podivem, že ještě v Anonymizováno hod. žalobce spal. Nicméně nestalo se tak záměrně s úmyslem jej poškodit. Žalovaná popsala, že co se týká domu samotného, jedná se o dvougenerační vilu o dvou bytových jednotkách, přičemž každá je v jednom podlaží. V prvním nadzemním podlaží je bytová jednotka, kde se zdržuje žalobce (zde poznamenáno, že bez souhlasu žalované, přičemž žalobce není vlastníkem nemovitostí), ve druhém nadzemním podlaží je pak bytová jednotka, kterou užívala právní předchůdkyně žalované. Dům je koncipován tak, že jsou zde společné prostory, a to konkrétně schodiště a sklepy. Bytová jednotka v prvním nadzemním podlaží, kde se zdržuje žalobce, je uzamčena a žalovaná do ní přístup nemá. Stejně tak je uzamčena jednotka ve druhém nadzemním podlaží, a to zase naopak žalovanou tak, aby tam neměl přístup nikdo jiný. V žádném případě se tedy třetí osoby neoprávněně nezdržují tam, kde je vstup znemožněn. Společně by však měly být užívány právě prostory určené k užívání obou bytových jednotek. Žalovaná upozornila na to, že v dané věci již jednou Okresní soud Plzeň-město rozhodoval, a to v rámci trestního řízení, kdy žalobce zcela neoprávněně vyměnil klíče od vstupních vchodových dveří, aby žalované znemožnil užívání. Ve věci Anonymizováno byl pravomocně uznán vinným. Žalovaná upozornila také na to, že ve věci vedené u Okresního soudu Plzeň-město sp. zn. Anonymizováno se žalobce domáhal vůči žalované určení existence věcného břemene, žaloba byla zamítnuta. Žalovaná tedy uvedla, že žalobce není držitelem jakéhokoliv práva, navíc v žalobě ani podstatné okolnosti netvrdí. Netvrdí, o jaké právo by se mělo jednat, lze pouze uzavřít, že bez souhlasu žalované, která je spoluvlastníkem jedné ideální poloviny, bydlí v bytové jednotce v prvním nadzemním podlaží. Žalovaná naopak nevidí žádný důvod, aby byla vyčleněna z užívání nemovitosti, jejímž je ideálním spoluvlastníkem.

5. K prokázání své držby předložil žalobce vyúčtování za elektřinu za období od 14. 12. 2024 do 24. 11. 2025, kdy společnosti právnická osoba. účtuje spotřebu elektřiny a stanovuje nové zálohy Jméno žalobce bez další specifikace. Zde soud konstatuje, že není možné identifikovat o jakého Jméno žalobce se jedná, neboť soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce se jmenuje shodně jako jeho otec, který právě je podílovým spoluvlastníkem uvedených nemovitostí. Pokud tedy není uvedeno datum narození či rodné číslo, není soud schopen identifikovat vůči jaké osobě je vyúčtování za elektřinu prováděno. K otázce vlastnického práva k předmětným nemovitostem byla předložena informace z katastru nemovitostí, podle níž jsou vlastníky předmětných nemovitostí Jméno žalobce (soud podotýká, že z úřední činnosti je známo, že se jedná o otce žalobce) a druhým spoluvlastníkem ve stejném rozsahu spoluvlastnického podílu je pak žalovaná. Žádné další skutečnosti soudu prokázány nebyly. Žalobce nereagoval na výzvu k doplnění ze dne datum.

6. Podle § 1003 obč. zák. držbu není nikdo oprávněn svémocně rušit. Kdo byl v držbě rušen, může se domáhat, aby se rušitel rušení zdržel a vše uvedl v předešlý stav.

7. Podle § 177 odst. 1 o.s.ř. domáhá-li se žalobce ochrany rušené držby, soud o žalobě rozhodne do patnácti dnů od zahájení řízení. Žalobce musí prokázat, že jde o svémocné rušení držby.

8. Podle § 178 o.s.ř. se v řízení soud omezí na zjištění poslední držby a jejího svémocného rušení.

9. Soud konstatuje, že žaloba o ochranu držby byla podána včas, ve lhůtě 6 týdnů od vědomosti žalobce o rušení držby (§ 1008 občanského zákoníku. Soud se tedy dále zabýval tím, zda jsou splněny podmínky pro vyhovění návrhu. Podle shora uvedených ustanovení pro to, aby byl žalobce v řízení úspěšný, musí prokázat, že je oprávněným držitelem, dále musí prokázat, že došlo ke svémocnému rušení držby a také, že jeho návrh na ochranu držby je určitý a přiměřený s odkazem na § 79 odst. 1 o.s.ř.

10. Z předložených důkazů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět, a to z několika důvodů. Předně žalobce, ačkoliv sám uvedl, že nejpozději ve lhůtě dvou dnů zašle čestné prohlášení druhého ideálního spoluvlastníka nemovitostí Jméno žalobce, nar. Datum narození žalobce o tom, že žalobce je oprávněn nemovitost užívat, tak neučinil. Soud tedy pro absenci tohoto důkazu (do dne vydání tohoto usnesení nebylo předloženo ničeho) ještě žalobce vyzval k tomu, aby své tvrzení o oprávněné držbě prokázal, nic takového se ale nestalo. Bylo by však snad možné uzavřít, že držba jako taková není sporná, pokud sama žalovaná uvedla, že žalobce užívá bytovou jednotku v 1. nadzemním podlaží. Skutečnost, že žalobce nemovitosti užívá, však byly seznatelné i z rozhodnutí zdejšího soud, konkrétně rozsudku ve věci Anonymizováno, s nimiž se soud pro účely rozhodnutí seznámil. Z odůvodnění obou rozhodnutí plyne, že žalobce nemovitosti, konkrétně bytovou jednotku v 1. NP, užívá dlouhodobě dříve se souhlasem své babičky, jednotku ve druhém nadzemním podlaží pak užívala p. jméno FO, nejprve na základě spoluvlastnického práva k nemovitostem, následně na základě práva doživotního užívání uděleného žalovanou.

11. Nebyl ale prokázán druhý aspekt, tedy to, že došlo k svémocnému rušení držby. Žalobce se omezil pouze na kusé sdělení, že byl v Anonymizováno Anonymizováno hodin dne datum probuzen hlukem z vedlejší místnosti. S ohledem na vyjádření žalované soud není schopen ani specifikovat o jakou místnost se jedná, pokud žalovaná tvrdí, že se nevyskytovala v bytové jednotce žalobce, resp. v bytové jednotce, kde se žalobce nacházel, ale pouze na chodbě, která je společná tak, aby mohla procházet do bytové jednotky ve druhém nadzemním podlaží. Zde soud poznamenává, že se seznámil i s náčrtkem domu, který provedl sám žalobce v řízení Anonymizováno dispozice odpovídá tvrzení žalované. V tomto případě soud dává za pravdu žalované, že tímto způsobem v žádném případě nedochází k rušení držby, byť by byla oprávněná, což prokázáno nebylo. Ze skutkových tvrzení žalobce ani nevyplývá, k jakým zjištěním dospěla právnická osoba, s jakým závěrem hlídka policie odjížděla a podobně. Pokud žalobce vyzval soud, aby vyžádal zprávu Policie České republiky, ani to není možné pro krátkost času určenou k rozhodnutí soudu dosáhnout a bylo na žalobci, aby tyto údaje zajistil (k čemuž byl též dne datum vyzván). Nic z toho se nestalo, takže z pohledu soudu není ani řádně prokázáno, že by držba skutečně rušena byla.

12. Co je pak podle názoru soudu zásadní, je mimo neprokázání svémocného rušení také to, že žalobce vymezil žalobní petit natolik neurčitě a široce, že se v žádném případě nedá hovořit o naplnění výjimečném institutu, kterým právě ochrana držby je, neboť žalobce se domáhá v podstatě toho, aby do nemovitosti neměla přístup žádná další osoba a pokud by tam kdokoliv vstoupil, musel by tam být pouze za přítomnosti žalobce a s jeho souhlasem. Takto široké vymezení v žádném případě neodpovídá charakteru nemovitosti a neodpovídá ani vlastnickým vztahům, které v nemovitosti jsou. Soud je si vědom poslední rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2466/2025, podle nějž v řízení „nehraje roli námitka, že rušitel je vlastníkem věci, když smyslem žaloby z rušené držby není rozhodování o hmotných subjektivních právech, ale ochrana posledního faktického stavu držby a její navrácení“, ovšem žalobou tak, jak byla podána, by byla žalovaná zcela bezdůvodně (neprokázáno rušení držby) prakticky úplně vyloučena z výkonu svého vlastnického práva. Soud proto dospěl k závěru, že je na místě žalobu zamítnout.

13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byla plně úspěšná žalovaná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši 10 043 Kč. Tato částka je tvořena dvěma úkony právní služby po 3 700 Kč (převzetí a příprava věci, vyjádření k žalobě), dvěma paušálními náhradami a DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.

14. O lhůtě k plnění (zaplacení náhrady nákladů řízení) bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1, část věty před středníkem o.s.ř., byla stanovena běžná třídenní lhůta. Proti tomuto usnesení mohou účastníci řízení podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li žalobce povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení poté, co se usnesení stane pravomocným a vykonatelným, může žalovaná navrhnout výkon rozhodnutí či exekuci.