39 C 306/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně a žalobce oba zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení příjmení sídlem adresa proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnického práva

I. Žaloba na určení vlastnického práva tak, že k datu 23. 2. 2021 byly v žalobě uvedené nemovitosti ve společném jmění manželů [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalované], a patřily do pozůstalosti po zemřelém [celé jméno žalobce], se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni uhradit žalované plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 10 164 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalované.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 6. 12. 2022 se žalobci domáhali určení vlastnického práva k nemovitostem, a to ve prospěch zůstavitele [celé jméno žalobce] a jeho manželky ke dni úmrtí [celé jméno žalobce]. Předmětem řízení byly bytová jednotka č. 1961 o velikosti 2+1 ve 4. nadzemním podlaží v budově [adresa] na pozemku parc. [číslo] zastavěná plocha a nádvoří včetně spoluvlastnického podílu na společných částech budovy [adresa] na pozemku parc. [číslo] spoluvlastnického podílu na pozemku parc. [číslo] to v rozsahu [číslo], dále pak spoluvlastnickému podílu na pozemku parc. [číslo] zahrada, též v rozsahu [číslo], když tyto nemovitosti jsou zapsány na [list vlastnictví] a [list vlastnictví] pro obec a katastrální území [obec]. Dále byly předmětem řízení pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, dále pak pozemek č. parc. [číslo] – zahrada, vše na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Mělo být určeno, že tyto nemovitosti byly k datu 23. 2. 2021 ve společném jmění manželů [celé jméno žalobce], který zemřel dne 23. 2. 2021, a [celé jméno žalované], jeho manželky a žalované, po úpravě petitu mělo být také určeno, že uvedené nemovitosti patří do pozůstalosti po zemřelém [celé jméno žalobce].

2. Žalobní návrh byl odůvodněn tím, že žalobci jsou potomci [celé jméno žalobce], který zemřel 23. 2. 2021, žalovaná je jeho druhou manželkou. Řízení o pozůstalosti bylo vedeno [anonymizováno] [jméno] [příjmení] pod sp. zn. [spisová značka]. Zůstavitel nezanechal závěť, dědictví bylo vypořádáno dle zákona. Dne 23. 2. 2015 a 25. 3. 2015 zemřelý [celé jméno žalobce] žalovaná byly účastníky notářského zápisu sepsaného notářkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení], těmito zápisy došlo k uzavření smlouvy o manželském majetkovém režimu. Účastníci zúžili rozsah společného jmění manželů, a to nejprve o bytovou jednotku č. 1961 včetně podílu na společných částech domu a příslušných pozemcích, druhým notářským zápisem pak o pozemky v k. ú. [část obce], kdy na jednom z pozemků stojí budova bez čp. a čísla evidenčního – chata. Uvedené nemovitosti se tak staly výlučným vlastnictvím žalované, byly vyčleněny ze společného jmění manželů. Žalobci však uvádějí, že v době, kdy bylo zúžení společného jmění provedeno, zůstavitel již nebyl schopen právních jednání. Žalovaná o špatném psychickém stavu svého manžela věděla, byla ustanovena opatrovníkem v rámci řízení o omezení způsobilosti zůstavitele k právním jednáním, věc byla projednávána Okresním soudem Plzeň-město pod sp. zn. 99 P 160/2016. Žalobci se prostřednictvím své právní zástupkyně obrátili na žalovanou, aby věc spravedlivě vypořádala, polovina bytové jednotky měla být součástí společného jmění, před svojí smrtí dokonce zůstavitel uvedl, že svoji polovinu přenechá druhé žalobkyni. Při jednání se řešila situace, že zůstavitel nebyl schopen právních jednání již k 23. 2. 2015, trpěl tzv. jinou [anonymizováno] nemocí, což je doložitelné lékařskými zprávami. Žalované bylo nabídnuto finanční vypořádání, bylo jí nabídnuto to, že je na ní, aby finančně vykompenzovala žalobcům to, že by nemovitosti nebyly součástí vypořádání. Jednání však probíhala v době, kdy zůstavitel ještě žil, byl umístěn v domě pro seniory u [anonymizováno]. [jméno] v [obec]. V žalobě je obsáhle popsáno, jakým způsobem se vyvíjel zdravotní stav [celé jméno žalobce], po jakou dobu byl hospitalizován, jaká vyšetření byla prováděna. V březnu 2015, na kontrole u [anonymizováno] [příjmení] byl konstatován těžký kognitivní deficit. Od července 2015 byl [celé jméno žalobce] hospitalizován na gerontologii Psychiatrické nemocnice v [obec], odtud byl již pouze přeložen do domova pro seniory v [obec] u [anonymizována dvě slova] Poslední tři roky před smrtí byl již pouze ležící a nepohyblivý. V rámci řízení o pozůstalosti vyzvala právní zástupkyně žalobců opět žalovanou k jednání, když samozřejmě do té doby nemohla být žaloba o určení vlastnického práva podána pro nedostatek aktivní legitimace. Žalovaná jednání odmítla, nechala za sebe jednat svého právního zástupce, který původně dohodu přislíbil s tím, že vyčká nabídky na řešení věci. Pozůstalostní řízení se tedy řešilo bez uvedených nemovitostí. Opětovně byla nabízena různá řešení, naposledy však právní zástupce žalované v září 2022 uvedl, že žalovaná o jakoukoliv dohodu se žalobci nemá zájem. Konstatoval, že [celé jméno žalobce] byl schopen své přání projevit a byl způsobilý uzavřít i smlouvu o zúžení společného jmění manželů. Žalobci však mají za to, že právní jednání z 23. 2. 2015 i 25. 3. 2015 jsou absolutně neplatná, neboť zemřelý již v té době nebyl způsobilý k tomu, aby mohl posoudit důsledky svého jednání. Aniž by soud o vlastnictví uvedených nemovitostí k datu smrti [celé jméno žalobce] rozhodl, nemůže být dědické řízení znovu otevřeno a majetek doprojednán. Tím je také dán naléhavý právní zájem na žalobě na určení. Žalobci dále doplnili, že naléhavý právní zájem je dán i tím že v rámci řízení o pozůstalosti nebylo rozhodováno majetku, který ale po právní stránce do pozůstalosti po zemřelém patřil, byla tedy zkrácena práva zákonných dědiců k jejich zákonnému dědickému podílu. Tržní hodnota bytu v době úmrtí [celé jméno žalobce] se pohybovala cca 2 800 000 Kč, cena zahrady pak cca 600 000 Kč. V případě řádného vypořádání by každý ze žalobců měl být spoluvlastníkem jedné šestiny na všech nemovitostech, případně by mu náležela částka k vypořádání cca 570 000 Kč. Pokud tedy žalobci nabízeli finanční vypořádání takové, že jim vyplatí 1 000 000 Kč, jednalo se o vypořádání naprosto spravedlivé. Rozhodnutí o vlastnickém právu zemřelého, resp. o tom, že majetek náležel ke dni jeho úmrtí do společného jmění manželů a má se stát součástí pozůstalosti, je tak jediným způsobem, jak se domoci správného narovnání a eliminace důsledků absolutně neplatného právního jednání. Bez rozhodnutí soudu a následného rozhodnutí soudního komisaře tedy nemůže ani dojít ke změně zápisu na straně vlastníka v katastru nemovitostí.

3. Žalovaná se vyjádřila k žalobě prostřednictvím svého právního zástupce 3. 1. 2023 a navrhla zamítnutí žaloby. Akcentovala zejména skutečnost, že je nejprve na žalobcích, aby řádně prokázali naléhavý právní zájem na podání žaloby na určení ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř. Naléhavý právní zájem je dán zejména tam, kde by bez tohoto určení bylo právo nebo právní vztah, na kterém je žalobce účasten, ohroženo, případně by se bez tohoto určení stalo jeho právní postavení nejistým. Zkoumání existence naléhavého právního zájmu je prvním, co v řízení o určení vlastnického práva je třeba zkoumat, a to dokonce z úřední povinnosti. Žalovaná uvedla, že podle jejího názoru naléhavý právní zájem na žalobě na určení dán není, neboť řízení o pozůstalosti je pravomocně skončeno, kdy dne 21. 9. 2021 byla schválena dohoda dědiců o rozdělení pozůstalosti, účastníky byli žalobci i žalovaná. Z usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 9. 2021 č. j. 29 D 560/2021-46 je zcela evidentní, že v řízení o pozůstalosti nebyly projednávány žádné nemovité věci. Soudnímu komisaři byly známy notářské zápisy a mezi stranami není sporné ani to, že žalobci jejich platnost zpochybňovali neformálně již před zahájením řízení o pozůstalosti. Žalovaná konstatuje, že žalobci nepochybně mohou mít naléhavý právní zájem na určení svého spoluvlastnického práva k předmětným nemovitostem, a to právě na základě vylíčených skutkových tvrzení, kdy velikost jejich případného spoluvlastnického podílu již zmíněným usnesením o pozůstalosti byla vyřešena. V žádném případě však nemůžou mít naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že uvedené nemovitosti byly ke dni úmrtí zůstavitele ve společném jmění jeho a žalované, a staly se tak součástí pozůstalosti. Žalobkyně odkázala na novou právní úpravu platnou od 1. 1. 2014, která zásadně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla následně dodatečně v dědickém řízení projednána. Nelze nechat bez povšimnutí, že právní úprava hovoří o nových sporných aktivech. Jednalo-li se o uvedené nemovitosti, žalovaná již konstatovala, že o jejich spornosti žalobci se domnívali již před smrtí otce žalobců. Žalovaná v témže podání pro bezpečnost vznesla také námitku promlčení práva dovolat se relativní neplatnosti provedených právních jednání, když tato proběhla v únoru a v březnu 2015, promlčení je tříleté, běh počátku promlčecí doby je den, kdy právo mohlo být vykonáno na poprvé. Nesprávně uplatněný žalobní petit, tedy nemůže vést k vyhovění žalobnímu nároku. Na svých stanoviscích účastníci setrvali i při jednání soudu.

4. Z provedených listinných důkazů bylo zjištěno, že žalovaná je zapsána jako výlučná vlastnice nemovitostí, konkrétně bytové jednotky č. 1961 v domě [adresa] na pozemku č. parc. [číslo] ([list vlastnictví]), náleží jí také spoluvlastnický podíl o velikosti [číslo] na pozemku parc. [číslo] ([list vlastnictví]), samozřejmě se shodným podílem na společných částech budovy. [příjmení] vlastnictví je veden pro katastrální území i obec Plzeň. Dále bylo ověřeno, že žalovaná je také zapsána jako výlučný vlastník pozemků č. parc. [číslo] – zahrada a č. parc. [číslo] – ostatní plocha, kdy součástí pozemku je stavba bez čísla popisného a čísla evidenčního, vše uvedeno na [list vlastnictví] pro [územní celek], [katastrální uzemí]. Bylo ověřeno, že vlastnické právo k uvedeným nemovitostem přešlo na žalovanou na základě smluv o manželském majetkovém režimu sepsaných formou notářských zápisů. Notářským zápisem z 23. 2. 2015 sepsaným [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec] pod č. [anonymizována dvě slova] [rok], [spisová značka] uzavřeli žalovaná se svým manželem [celé jméno žalobce] smlouvu o manželském majetkovém režimu a smlouvu o zřízení služebnosti bytu. Na základě této smlouvy došlo k zúžení společného jmění manželů, a to právě ve vztahu k bytové jednotce č. 1961 se spoluvlastnickým podílem na společných částech budovy [adresa] a pozemcích parc. [číslo] (spoluvlastnický podíl [číslo]). Na základě uvedeného notářského zápisu se výlučnou vlastnicí uvedených nemovitostí stala právě žalovaná, manželovi bylo zřízeno právo služebnosti bytu. Notářským zápisem z 25. 3. 2015, který byl sepsán toutéž notářkou pod č. NZ 84/ 2015, N 96/2015 opět uzavřeli žalovaná se svým manželem smlouvu o manželském majetkovém režimu, tentokrát o tom, že pozemek parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je budova bez č. p. a čísla evidenčního a pozemek parc. [číslo] – zahrada zapsáno na [list vlastnictví] pro obec Plzeň a k. ú. [část obce], se stává opět výlučným vlastnictvím žalované. K těmto notářským zápisům dotazovaná notářka uvedla, že si na přesné okolnosti sepisu s ohledem na časový odstup nepamatuje, popsala však obecný postup při sepisu notářských zápisů, kdy účastníci jsou jednoznačně seznamováni s obsahem svého zamýšleného právního jednání a jsou také seznamování s jeho důsledky. Pokud by notářka měla pochybnosti o tom, že jsou v době sepisu způsobilí chápat důsledky svého jednání, notářský zápis by nesepsala. Z usnesení Okresního soudu Plzeň-město ze dne 21. 9. 2021, které téhož dne nabylo právní moci sp. zn. 29 D 560/2021-46 bylo ověřeno, že účastníci tohoto řízení jsou dědici po zemřelém [celé jméno žalobce], všichni byli také účastníky řízení o pozůstalosti. Soudní komisař konstatoval, že cena majetku ve společném jmění zůstavitele a žalované činila 341 102,70 Kč, z čehož z titulu vypořádání společného jmění manželů náleží žalované 170 552 Kč. Zbývající hodnota pozůstalosti, tedy představuje 170 552 Kč, kdy byla zjištěna pouze aktiva (nebyla projednávána žádná věc nemovitá), v řízení o pozůstalosti byla schválena dohoda dědiců, kdy veškeré věci po zůstaviteli převzala žalovaná, která každému ze žalobců byla zavázána vyplatit částku 56 851 Kč. Mezi účastníky nebylo sporné to, že o uvedených právních jednáních, tedy o smlouvách sepsaných notářským zápisem, komunikovali ještě před smrtí [celé jméno žalobce] a následně i v době, kdy byla řešena pozůstalost. V tomto směru byla k důkazu provedena i korespondence, která byla vedena právní zástupkyní žalobců ve vztahu k právnímu zástupci žalované, a to včetně emailové korespondence s několika návrhy řešení.

5. Další návrhy na doplnění dokazování soud zamítl pro nadbytečnost, neboť musel dát za pravdu žalované o tom, že nejprve je třeba prokazovat naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 o.s.ř. (určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem), a to se žalobcům nepodařilo.

6. Právní úprava řízení o pozůstalosti je od 1. 1. 2014 upravena v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník a v zákoně o zvláštních řízeních soudních.

7. Podle ustanovení § 1475 odst. 2 občanského zákoníku pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluhy uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci. Podle ustanovení § 1479 občanského zákoníku, vzniká dědické právo smrtí zůstavitele.

8. Podle § 172 odst. 1,2 zákona o zvláštních řízeních soudních, aktiva pozůstalosti zjistí soud především ze soupisu pozůstalosti, nebo ze seznamu pozůstalostního majetku, anebo ze společného prohlášení dědiců o pozůstalostním majetku. Nebyla-li pozůstalost zjištěna podle odstavce 1, soud aktiva pozůstalosti objasní z údajů dědiců, a uvede je v seznamu aktiv. Nedohodnou-li se dědici na rozhodných skutečnostech o tom, co vše patří do aktiv pozůstalosti, ke spornému majetku se v řízení a při projednání pozůstalosti nepřihlíží.

9. Podle ustanovení § 189 odst. 1 zákona o zvláštních řízeních soudních, nepřihlíží-li se v řízení a při rozhodování o pozůstalosti k majetku nebo dluhům zůstavitele v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věta druhá, § 172 odst. 2 věta druhá nebo § 173 věta druhá, mohou se účastníci domáhat svých práv žalobou.

10. Podle § 193 odst. 1 z.ř.s. objeví-li se po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, případně též pasivum pozůstalosti, soud o ně doplní v dosavadním řízení vyhotovený soupis nebo seznam o aktivech a pasivech pozůstalosti, to neplatí, jde-li o aktiva nebo práva, k nimž se v důsledku postupu podle § 162 odst. 2 věty druhé, § 172 odst. 2 věty druhé nebo § 173 věty druhé, nepřihlíží.

11. Je to tedy právě § 189 odst. 1 z.ř.s., který řeší situace, kdy k nějakému majetku v rámci řízení o pozůstalosti nebylo přihlíženo. Je pak nepochybně možné, aby ti, kdo tvrdí, že je třeba, aby aktiva pozůstalosti byla rozšířena o další majetek, své nároky uplatnili, a to i po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti. Nicméně pokud je žaloba podána až po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, formulace takovéto žaloby musí již odpovídat konkrétnímu právu dědice. Ve vztahu ke konkrétním nemovitostem se tak jedná o přesné vymezení konkrétního spoluvlastnického podílu tak, aby zároveň bylo respektováno konečné rozhodnutí ve věci pozůstalosti ohledně podílů, do kterých byl majetek, který byl projednán, nabyt. Dikce § 193 odst. 1 část věty za středníkem z.ř.s., jednoznačně vylučuje, aby nová sporná aktiva pozůstalosti, která se objeví po právní moci rozhodnutí o pozůstalosti, byla dodatečně projednána. Není tedy možné rozhodovat o tom, že dané nemovitosti (či jiná aktiva) byla ke dni úmrtí v majetku zůstavitele, případně ve společném jmění zůstavitele a jeho manželky či manžela. V takovémto případě není na žalobě naléhavý právní zájem, uvedené rozhodnutí totiž neřeší konečným způsobem právní postavení účastníka řízení, nemůže ani vést ke změně ve veřejných rejstřících. Pro zjednodušení lze říct, že dědic se může určovací žalobou znějící tak, že věc právo nebo jiná majetková hodnota náležela ke dni smrti zůstavitele do jeho výlučného vlastnictví nebo společného jmění manželů jen do doby, než nabude právní moci rozhodnutí o dědictví podle § 185 z.ř.s., když současně musí být splněn předpoklad, že jde o právo k takovému majetku, k němuž soud v řízení o pozůstalosti v důsledku neshody dědiců o rozhodných skutečnostech nepřihlížel. Ovšem v době po právní moci rozhodnutí o dědickém právu se může dědic s podáním žaloby ve sporném řízení domáhat vůči ostatním dědicům ohledně sporných aktiv zpravidla již jen vydání věci bezdůvodného obohacení anebo určení práva nebo právního vztahu. Ovšem pouze ve vztahu k vlastnictví jeho samotného v podílu, tak jak byl v řízení o pozůstalosti již zjištěn.

12. Je také otázkou, jak nahlížet na okolnost, že v rámci řízení o pozůstalosti vůbec majetek nemovitý, o který se jedná v tomto řízení, nebyl označen jako sporný. Je pak namístě zabývat se také tím, zda lze uvedený majetek vůbec hodnotit jako nové sporné aktivum pozůstalosti tak, aby bylo možné bez dalšího podat žalobu na určení vlastnického práva ke konkrétnímu spoluvlastnickému podílu, či zda je nutné nejprve dát podnět k dodatečnému projednání dědictví, kde by byla řešena právě spornost uvedených aktiv a teprve následně by toto řízení mělo být přerušeno právě pro vyřešení žaloby o určení vlastnického práva jednotlivých dědiců.

13. Nicméně pokud nebylo sporováno uvedené aktivum řízení o pozůstalosti a nebyl ani iniciován návrh na dodatečné projednání dědictví, rozhodně nelze hovořit o tom, že by žalobci měli naléhavý právní zájem na tom, aby bylo určeno, že zůstavitel měl ve svém majetku, resp. ve společném jmění se žalovanou uvedené nemovitosti. Nic na tomto závěru nezměnilo ani doplnění petitu o to, že by uvedené nemovitosti ke dni úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce] měly do společného jmění náležet a náležet k tomuto datu i do aktiv pozůstalosti.

14. Soud tedy uzavírá, že žaloba byla zamítnuta pro nedostatek naléhavého právního zájmu, pro úplnost odkazuje na rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2019 č. j. 22 Co 84/2018-242.

15. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci byla plně úspěšná žalovaná, má tedy právo na náhradu nákladů řízení ve výši 10 164 Kč. Žalované náleží právo na náhradu nákladů za tři úkony právní služby po 2 500 Kč (příprava a převzetí věci, vyjádření k žalobě, účast u jednání soudu dne 21. 3. 2023) při aplikaci ustanovení § 9, odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., za tři paušální náhrady po 300 Kč a DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb.