39 C 39/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 zastoupený opatrovníkem Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 73 510,56 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75% ročně z částky 3 000 Kč jdoucím od 10. 2. 2022 do zaplacení se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 45 510,56 Kč spolus kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení z částky 45 510,56 Kč za období do 10. 1. 2022,se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 45 510,56 Kč jdoucím od 11. 1. 2022 do zaplacení,se sjednaným úrokem v sazbě 9,90% ročně z částky 42 488,28 Kč jdoucím od 11. 1. 2022 do zaplacení,se sjednaným úrokem v sazbě 9,90% ročně z částky 879,35 Kč jdoucím od 11. 1. 2022 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč spolus kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení k datu 7. 1. 2022 ve výši 2 150,40 Kč,se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 11,75% ročně z částky 25 000 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení,s kapitalizovaným sjednaným úrokem k datu 7. 1. 2022 ve výši 1 550,52 Kč,se sjednaným úrokem v sazbě 21,90% ročně z částky 25 000 Kč jdoucím od 8. 1. 2022 do zaplacení,to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 47 965,10 Kč, a to do 3 dnů od jeho právní moci k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 23. 11. 2023 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit celkem , hodnota, pohledávky. Částka 3 000 Kč s příslušenstvím představovala nepovolený záporný zůstatek na bankovním účtu číslo , hodnota, , kdy od smlouvy o poskytnutí bankovních služeb žalobkyně odstoupila od 9. 2. 2022. Další pohledávka ve výši 45 510,56 Kč představovala nesplacenou část poskytnutého úvěru. Ten byl žalovanému poskytnutý na základě smlouvy ze dne 27. 3. 2017 č. , tel. číslo, SU. Žalovanému bylo poskytnuto 100 000 Kč. Tyto měl uhradit v 60 pravidelných splátkách po 2 119,79 Kč měsíčně, poskytnuté finanční prostředky byly úročeny pevnou sazbou 9,90 % ročně. Pro neplnění závazků banka odstoupila od smlouvy ze dne 10. 1. 2022, kdy úvěr prohlásila za splatný. Pohledávka je tvořena jistinou 42 488,28 Kč, poplatky 879,35 Kč, smluvním úrokem a2 142,93 Kč k 10. 1. 2022 s úrokem z prodlení 64,34 Kč ke dni 10. 1. 2022. Poslední pohledávka ve výši 25 000 Kč představuje nepovolený debetní zůstatek na bankovním účtu č. 8653//, tel. číslo, /PD. Banka povolila přečerpání 25 000 Kč, bylo sjednáno, že poskytnuté finanční prostředky budou úročeny sazbou 21,90 % ročně. Pro neplnění sjednaných podmínek prohlásila banka úvěr za splatný 7. 1. 2022, nesplacená dlužná částka činila 31 450,92 Kč. Předmětem žaloby je dlužná jistina 25 000 Kč, smluvní úrok 1 550,52 Kč a úrok z prodlení 2 150,40 Kč. Aktivní legitimaci dovozuje žalobkyně ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023.

2. Žalobkyně následně svá skutková tvrzení doplnila k výzvě soudu podáním 15. 8. 2024. K první pohledávce představující nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu ve výši 3 000 Kč uvedla, že závazek plyne ze smlouvy o poskytování bankovních a dalších služeb. Strany se dohodly, že pro případ vzniku záporného zůstatku je žalovaný povinen neprodleně zajistit jeho vyrovnání. V opačném případě se záporný zůstatek úročí, banka má též oprávnění od smlouvy odstoupit. Není rozhodné, jakým způsobem záporný zůstatek vznikne, stačí, že jsou např. za vedení účtu strhávány poplatky, případně poplatky za transakce mezi stranami. Banka je oprávněna v takovýchto případech odepisovat prostředky bez souhlasu majitele účtu i za cenu nepovoleného přečerpání. Žalovaný se poprvé dostal do prodlení a překročil stav svého účtu 30. 6. 2021, kdy byl zapsán poplatek za vedení účtu.

3. K pohledávce z poskytnutého úvěru bylo uvedeno, že na základě informací získaných před podpisem smlouvy banka schválila poskytnutí úvěru 100 000 Kč. Banka získané informace, které předložil právě žalovaný, vyhodnotila podle příslušného ekonomického modelu, vycházela z toho, že údaje sdělené žalovaným jsou pravdivé. Dále žalobkyně doplnila, že po dobu trvání úvěrové smlouvy uhradil žalovaný celkem 63 006 Kč, jednotlivé platby jsou specifikovány za dobu od 30. 4. 2018 do 20. 9. 2019. Co se týká účtovaného poplatku, představuje součet platbě za pojištění schopnosti splácet za měsíc červen, červenec, srpen, září, říjen, listopad, prosinec 2021 a leden 2022 (8 × 119 Kč), když byla započtena platba 72,65 Kč. Celkem je tedy účtován poplatek 879,35 Kč. Žalobkyně dále, vysvětlila, jakým způsobem dospěla k částce 2 143,51 Kč, hovoří-li o kapitalizovaném nesplaceném úroku z úvěru. Jedná se o úrok z dlužné jistiny 42 488,28 Kč. Stejně tak byl objasněn výpočet kapitalizovaného úroku z prodlení, který je účtován za dobu od 10. 12. 2021 dole 10. 1. 2022 v sazbě 11,75 % ročně z dlužné jistiny po splatnosti 45 510,56 Kč.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, na adrese trvalého pobytu ve Slovenské republice se mu nepodařilo písemnosti doručit, proto mu byl ustanoven opatrovník. Ten při jednání soudu dne 25. 7. 2024 namítl, že absentují skutková tvrzení v podobě konkrétní struktury dlužných částek, zaplacených částek, také chybí vyjádření o tom, jakým způsobem byla prověřena schopnost žalovaného úvěr splácet. Při posledním jednání ve věci pak opatrovník žalovaného vznesl námitku promlčení s argumentací, že je třeba zohlednit splatnost jednotlivých splátek finančních prostředků poskytnutých žalovanému, nikoliv splatnost celého dluhu uvažovanou od zesplatnění pohledávky., právnická osoba, otázce nepovoleného debetu na bankovním účtu byla provedena smlouva o poskytování bankovních a dalších služeb uzavřená mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným 20. 3. 2017. Banka se zavázala vést pro klienta běžný účet, poskytovat služby přímého bankovnictví a poskytnout také debetní kartou. Klient se zavázal za služby banky hradit poplatky podle platného ceníku. Byl otevřen účet č. , č. účtu, v českých korunách. K účtu byla vydána debetní karta pro bezhotovostní transakce s limitem 70 000 Kč týdně, pro bezhotovostní transakce s limitem 30 000 Kč týdně. Žalovaný prohlásil, že se zároveň seznámil s obchodními podmínkami týkající se konkrétního poskytovaného produktů. Dopisem ze dne 25. 1. 2022 odstoupila banka od smlouvy o poskytování bankovních služeb s účinností k 9. 2. 2022 s tím, že tento účet je uzavřen. Banka uvedla, že k odstoupení přistoupila pro vznik nepovoleného záporného zůstatku na účtu, který nebyl uhrazen ani v přiměřené době po svém vzniku. Pohyb na uvedeném bankovním účtu byl dokumentován výpisem pohybů od 23. 7. 2018 do 3. 8. 2023.

6. K pohledávce z poskytnutého úvěru byl předložen návrh smlouvy o půjčce na kliknutí č. , tel. číslo, Byla sjednána výše úvěru 100 000 Kč, splatnost 60 splátkách, výše splátky 2 119,79 Kč měsíčně, úroková sazba 9,9 % ročně, RPSN 10,35 %. Výše poplatku za upomínku byla sjednána 500 Kč. Úvěr měl být poskytnut na účet klienta, celková částka ke splacení byla vyčíslena na 127 702,68 Kč. Úvěr byl poskytnut jako bezúčelový. Bylo sjednáno, že splátky jsou splatné k 15. dni měsíce, první splátka měla být zaplacena do 15. 4. 2018. Žalovaný také zvolil pojištění pro případ smrti, trvalých následků úrazu a podobně s tím, že poplatek za pojištění představuje 119 Kč měsíčně. V článku XIII bylo sjednáno, že banka je oprávněna od smlouvy odstoupit a úvěr prohlásit za splatný, pokud klient poruší některou z povinností sjednaných ve smlouvě o úvěru. Dokladem o souhlasu s uzavřením smlouvy je pak certifikát, kdy zaručeným kódem podepsal žalovaný smlouvu 27. 3. 2018. Banka akceptovala návrh smlouvy dopisem ze dne 27. 3. 2018. Čerpání úvěru bylo prokázáno mimořádný výpisem z účtů 9946111001, kde 27. 3. 2018 je zachycena transakce označená jako jednorázové čerpání spotřebitelského úvěru 100 000 Kč, stejná položka je i v listině zachycující pohyb na účtu od 23. 7. 2018 do 3. 8. 2023. Dopisem ze dne 7. 1. 2022 banka prohlásila úvěr za splatný, korespondence byla zasílána na adresu, kterou žalovaný uvedl. Byl vyzván k zaplacení dlužné částky 45 855,90 Kč.

7. K pohledávce z překročení povoleného debetu byl předložen návrh smlouvy o povoleném debetu na běžném účtu číslo , tel. číslo, , která byla podepsána 18. 12. 2018. Bylo sjednáno, že žalovaný je oprávněn na svém běžném účtu evidovat záporný zůstatek 25 000 Kč, úročený úrokovou sazbu 21,9 % ročně. Ve smlouvě byly také sjednány poplatky, a to 90 Kč za využití povoleného debetu měsíčně, 500 Kč za zaslání upomínky, 99 Kč měsíčně za správu účtu. Žalovaný se zavázal, že v okamžiku čerpání povoleného debetu nebude s prodlením v plnění žádné povinnosti podle smlouvy, objem příchozích transakcí musí v měsíčním průměru dosahovat nejméně jedné třetiny celkové výše úvěru. V opačném případě je banka oprávněna od smlouvy odstoupit. Smlouva byla ze strany banky akceptována 18. 12. 2018. Dopisem ze dne 7. 1. 2022 banka upozornila, že odstupuje od smlouvy a zesplatňuje celý závazek pro neplnění podmínek s tím, že dluh činí 31 450,92 Kč.

8. Aktivní legitimaci žalobkyně prokazuje smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 8. 2023, pohledávky za žalovaným jsou uvedeny v příloze smlouvy pod čísly 170, 171, 172 173. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno právní předchůdkyni žalobkyně 16. 8. 2023, žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení pohledávky, včetně oznámení o jejím postoupení 1. 11. 2023.

9. K otázce prověření schopnosti žalovaného z práce úvěr byl předložen protokol o ověření úvěruschopnosti klienta. Uvádí se, že po prověření v rámci standardních svalu schvalovacích postupů byl poskytnut úvěr, a to na základě průměrných příjmů na běžném účtu 23 952 Kč měsíčně. Co se týče povoleného debetu, podle obdobného protokolu vykazoval v té době žalovaný měsíční příjem průměrně 24 633 Kč. Soud ověřil příjmy žalovaného dosahované v období poskytování úvěru i rozhodnutí o povoleném debetu z mimořádného výpisu z účtu, kde je pravidelně vykazován měsíční příjem od zaměstnavatele , právnická osoba, . ve výši přesahující 20 000 Kč. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

10. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2399 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků.

12. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, žádat zaplacení úroků z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za sjednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. K promlčení přihlédne soud, jen namítne-li dlužník, že právo je promlčeno (§ 610 odst. 1 obč. zák.). Podle § 623 občanského zákoníku při dílčích plněních dluhu počne promlčecí lhůta běžet u každého dílčího plnění ode dne jeho dospělosti. Dospěje-li pro nesplnění některého dílčího plnění celý dluh, počne pro celý dluh běžet promlčecí lhůta ode dne dospělosti nesplněného dílčího dluhu. Podle § 629 odst. 1 obč. zák. trvá promlčení lhůta 3 roky.

14. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě vyhovět pouze zčásti. Co se týče posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, soud vyhodnotil, že žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, splnila veškeré povinnosti pro to, aby posouzení úvěruschopnosti mohlo být považováno za řádné a úplné. Soud vzal v úvahu, že finanční prostředky poskytovala bankovní instituce, poskytnutí bankovních prostředků, hovoří-li se o poskytnutém úvěru, je takové, že žádným způsobem nevybočuje z běžně poskytovaných finančních prostředků za úrokové sazby, které jsou optimální. Je zřejmé, že žalovaný byl prověřen v insolvenčním rejstříku, bylo zjištěno, že jeho doklady nejsou vedeny v databázi neplatných dokladů či dokladů ztracených, bylo zjištěno, že žalovaný nemá ani záznam v registrech osob, které úvěr nesplácí. Co se týče jeho příjmů, bylo ověřeno, a toto soud ověřil i z mimořádného výpisu z účtu, že žalovaný byl dlouhodobě zaměstnán u jednoho zaměstnavatele s příjmem převyšujícím 20 000 Kč měsíčně. Za této situace a posouzení nákladových položek podle běžného mechanismu právní předchůdkyně žalobkyně se soud ztotožňuje s tím, že nebyly překážky pro to, aby jednak byl povolen debetní zůstatek na účtu 25 000 Kč a také byl v březnu 2018 poskytnut stotisícový úvěr. Pokud jednotlivé splátky sjednaného úvěru měly činit 2 119 Kč, jedná se o částku, která v žádném případě nemohla být pro žalovaného likvidační či taková, která by je jakýmkoliv způsobem znevýhodňovala. Obdobně bylo také sjednáno splácení nepovoleného debetního zůstatku na účtu. Soud tedy uzavírá, že za této situace a při úvaze o dodatečných platbách, které byly spojené s poskytnutými finančními prostředky, prověřila právní předchůdkyně žalobkyně schopnost žalovaného úvěr splácet dostatečně, proto byly i uvedené smlouvy posouzeny jako platná právní jednání i s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru.

15. Co se týče částky 3 000 Kč, která představovala nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu žalovaného, soud nárok zamítl. Soud se opakovaně snažil získat od žalobkyně informace takové, které by vedly k rozklíčování, kdy se daná částka na běžném účtu objevila. Na to však žalobkyně nebyla schopna odpovědět. Soud totiž uvažoval tak, že není možné, aby byl sankcionován žalovaný za vznik nepovoleného debetního zůstatku ve výši 3 000 Kč, pokud v době po uzavření smlouvy o běžném účtu bylo s ním sjednáno, že je oprávněn mít na účtu záporný zůstatek do výše 25 000 Kč. Jakékoliv vysvětlení žalobkyně, kterého se soudu dostalo, nebylo schopno vysvětlit, proč je částka 3 000 Kč považována za záporný zůstatek nepovolený, pokud banka sama souhlasila s tím, že žalovaný je oprávněn na svém účtu mít záporný zůstatek tuto částku přesahující, resp. dosahující až 25 000 Kč. To, že uvedená částka se následně objevuje jako přičtená k částce 25 000 Kč v mimořádném výpisu z účtu, není podle soudu žádným důkazem toho, že částka 3 000 Kč je taková, která by měla být uložena žalovanému ke splacení. Nárok byl tedy zamítnut, neboť žalobkyně neprokázala svá skutková tvrzení, že nepovolený zůstatek 3 000 Kč na účtu existoval.

16. Odlišný postoj pak soud již zaujal k dalším částkám. Co se týče poskytnutého úvěru, v řízení bylo prokázáno, že žalovaný dostal vyplacenu částku 100 000 Kč, když tato částka je zachycena ve výpise z účtu. Jak jej shora uvedeno, soud posoudil smlouvu o poskytnutí úvěru za platné právní jednání, neboť splňuje veškeré náležitosti nejen občanského zákoníku, ale zejména zákona o spotřebitelském úvěru. Mezi stranami byly jasně stanoveny povinnosti, byly jasně stanoveny částky, k jejichž zaplacení je žalovaný povinen, byly stanoveny splátky, úroková sazba i RPSN. Tyto byly navíc nastaveny v takových sazbách, které se žádným způsobem nevymykají částkám, za které byly finanční prostředky v dané době poskytovány, ba naopak. V řízení bylo tvrzeno, a tato tvrzení nebyla ani stranou žalovanou sporována (ostatně jedná se o tvrzení ve prospěch žalovaného), že za dobu trvání smlouvy o úvěru zaplatil žalovaný celkem 63 608,18 Kč, z čehož jistina představuje 57 511,72 Kč. Z přehledu předloženého žalobkyní je zřejmé, že platby byly prováděny pravidelně od 30. 4. 2018 do 15. 8. 2019. Protože úvěr nebyl vrácen v plné výši, která byla sjednána podle uzavřené smlouvy na částku 127 702,68 Kč, uložil soud žalovanému zbylé částky uhradit, a to včetně úroku z prodlení i sjednaného úroku, který samozřejmě plyne i nadále z poskytnutých finančních prostředků, když oba tyto typy úroků byly zčásti kapitalizovány. Soud doplňuje, že se neztotožnil s námitkou promlčení, která byla vznesena stranou žalovanou. Opatrovník žalovaného argumentoval tím, že je třeba vycházet ze splatnosti jednotlivých splátek a nepochybně některé z těchto splátek jsou již promlčené. Soud ale konstatuje, že pokud provedl revizi předpokládaných splátek a splátek skutečně zaplacených, je zcela evidentní, že žalovanému bylo předepsáno k zaplacení celkem 60 splátek, 34 splátek zaplatil žalovaný do doby, než byl ze zesplatněn, respektive do roku 2019, kdy je vykazována poslední úhrada. Pokud byla první splátka splatná do 15. 4. 2018, je zřejmé, že v roce 2018 mělo být zaplaceno 9 splátek v roce 2019, v roce 2020 12 splátek, stejně tak v roce 2020. Do konce roku 2020 mělo být zaplaceno tedy 33 splátek (což žalovaný zjevně učinil, pokud splátek uhradil 34). Oprávněně by tedy byly žalovány nejméně splátky splatné od 23. 11. 2020 – tedy splátky nepromlčené (datum podání žaloby 23. 11. 2023) do budoucna. Ze shora uvedeného přehledu je ale zřejmé, že dlužné splátky se staly splatnými až v roce 2021, tedy aktuálně žádná z nich nemůže být promlčena. Touto úvahou se soud řídil, pokud námitku promlčení vznesenou zástupcem žalovaného posoudil jako neoprávněnou, proto bylo k žalobě o zaplacení nesplacené části úvěru vyhověno.

17. Stejně tak postupoval soud i ohledně částky, která představovala nepovolený debetní zůstatek na účtu, pokud žalovaný přesáhl částku, která mu byla umožněna a navíc neuhradil ani to, co již vyčerpal, tedy částku 25 000 Kč. Z předložených důkazů bylo opět soudem zjištěno, že i v tomto případě se jedná o ujednání stran, které splňovalo náležitosti zákona o spotřebitelském úvěru i občanského zákoníku. Nebyly zjištěny žádné excesy, které by měly vést soud k úvaze o tom, že smlouva platná není. Z předložených výpisů z účtu bylo zjištěno, že žalovaný skutečně využil své možnosti účet přečerpat a přečerpaná částka byla ověřena i z mimořádného výpisu z úvěru, stejně tak z listiny rozvahy, která byla soudu předložena. Bylo ověřeno, že 18. 9. 2021 byla částka 25 000 Kč označena jako nesplacená jistina. Protože žalovaný svým smluvním povinnostem nedostál a čerpanou částku nedorovnal, bylo mu uloženo, aby tak učinil v rámci daného rozsudku, a to opět včetně příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení a úroku, který byl žalobkyní požadován.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyni ve věci úspěšné v převážné části svého nároku bylo tedy přiznáno právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení (kdy zamítnutá položka 3 000 Kč s příslušenstvím byla ve vztahu k celému nároku považována za zcela marginální) v celkové výši 47 965,10 Kč. Tato částka sestává z odměny za právní úkony advokáta, a to celkem za 8 úkonů po 4 060 Kč (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní výzva, účast u jednání dne 25. 7. 2024, 19. 9. 2024 a 26. 9. 2024, vyjádření v reakci na námitky opatrovníka žalovaného ze dne 15. 8. 2024, vyjádření k námitce promlčení ze dne 20. 9. 2024), za úkon v polovině sazby 2 030 Kč (vyjádření k otázce mezinárodní příslušnosti k výzvě soudu), za 9 paušálních náhrad po 300 Kč a DPH 21%. Tyto částky byly přiznány v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o zaplacení soudní poplatek ve výši 2 941 Kč. Žalobkyni nebyla přiznána náhrada nákladů řízení za doplnění skutkových tvrzení k výzvě soudu ze dne 8. 3. 2024 a 16. 9. 2024, když oběma těmito podáními byla pouze napravována nedostatečnost podané žaloby.

19. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, kdy žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.