39 C 40/2023

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného fakticky bytem adresa o zaplacení částky 5 548,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 548,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,50% ročně z částky 5 548,11 Kč jdoucím od 3. 12. 2021 do zaplacení, se sjednaným úrokem v sazbě 10,75% ročně z částky 5 548,11 Kč jdoucím od 17. 12. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů řízení ve výši 1 489 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 15. 12. 2022 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 5 548,11 Kč s příslušenstvím v podobě smluveného úroku a úroků z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že právní předchůdce žalobce právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 8. 9. 2015 rámcovou službu o finančních službách, na jejím základě se žalovaný stal klientem právnická osoba Zároveň byla uzavřena smlouva o zřízení a vedení běžného účtu č. bankovní účet a smlouva o kontokorentním úvěru do výše 5 000 Kč. Úrok pro prostředky poskytnuté v rámci kontokorentu byl sjednán 18,90% ročně. Žalovaný se zavázal výši kontokorentu nepřekročit, platit anonymizována dvě slova ceny za služby spojené se správou a vedením kontokorentu, splatné úroky a ceny za služby připisovat vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce k jistině. Protože žalovaný nesplnil sjednané podmínky, kontokorent přečerpal do částky 5 548,11 Kč, banka od smlouvy odstoupila a debetní zůstatek žalovaného ke dni 2. 12. 2021 převedla na účet pohledávek. Záporný zůstatek vznikl kombinací nepovoleného přečerpání (5 462,41 Kč), úroků a úroků z prodlení (85,70 Kč). O jeho vyrovnání byl žalovaný požádán. Dne 30. 6. 2022 postoupila právnická osoba svoji pohledávku za žalovaným žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dne, ani žalobci však pohledávku neuhradil. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Protože žalobce předložil spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Žádný z účastníků se ve stanovené lhůtě nevyjádřil (žalobce souhlas vyslovil již v podané žalobě), soud tedy souhlas předpokládal podle § 101 odst. 4 o.s.ř. a jednání ve věci nenařizoval.

3. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Aktivní legitimace žalobce byla osvědčena Smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou dne 30. 6. 2022 mezi právnická osoba a právnická osoba, jmění této společnosti přešlo fúzí k 31. 10. 2022 na žalobce. Strany sjednaly postoupení pohledávek s odkazem na přílohu. Dne 8. 9. 2015 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným rámcovou smlouvu o finančních službách pro vedení účtu č. bankovní účet. Dne 9. 9. 2015 byla uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru do výše 5 000 Kč s úrokovou sazbou 18,90% ročně, RPSN při uzavření smlouvy 42,55% s přesně sjednanými podmínkami splácení (smlouva o rámcových službách, o vedení účtu, o kontokorentním úvěru, standardní informace o spotřebitelském úvěru). Žalovaný sám o úvěr požádal a předložil doklady o úvěruschopnosti (žádost o poskytnutí úvěrového produktu, potvrzení o výši příjmu). Následně byla k uvedenému účtu vydána žalovanému platební karta anonymizována dvě slova debetní (potvrzení o převzetí karty ze dne 21. 9. 2015, dohoda o změně 16. 6. 2016). Pohyby na účtu byly dokumentovány výpisem z účtu žalovaného, z něhož je seznatelný i debetní zůstatek. Právní zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovaného k dorovnání dopisem ze dne 28. 11. 2022. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

4. Podle § 2662 občanského zákoníku smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

5. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky.

6. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Z předložených listinných důkazů má soud za zjištěné, že nárok žalobce zcela důvodný. Soudu bylo prokázáno, že žalovaný uzavřel s právnická osoba smlouvu o běžném účtu s povoleným debetním zůstatkem ve formě kontokorentu do 5 000 Kč. Z listinných důkazů má soud za prokázané, že žalovaný účet včetně povoleného debetního zůstatků využíval (výběry platební kartou) následně se dostal do debetního zůstatků v nepovolené výši. Žalobce listinnými důkazy dále prokázal, že s ohledem na neplnění podmínek sjednaných ve smlouvě jeho právní předchůdce od smlouvy odstoupil. Výše pohledávky ke dni jejího postoupení byla dokumentována historickým výpisem z účtu a odpovídá skutkovým tvrzením žalobce. Soud má tedy za zjištěné, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena řádná smlouva o běžném účtu, dále pak smlouva o kontokorent, kterou je možné podřadit pod právní režim smlouvy o úvěru. Z této smlouvy tedy vznikla žalovanému povinnost plnit sjednané měsíční splátky za čerpání finančních prostředků. Vzhledem k tomu, že žalovaný tyto skutečnosti nepopřel, své povinnosti plynoucí ze smlouvy však neplnil, soud mu tuto povinnost uložil v tomto rozsudku, ovšem ve vztahu k právnímu nástupci, tedy žalobci. Aktivní legitimaci žalobce má soud za prokázanou z předložené Smlouvy o postoupení pohledávek, z dodatku k této smlouvě včetně přílohy. Součástí přiznaného nároku jsou také úroky z prodlení v zákonné výši, samozřejmě pak také smluvní úroky jako úplata za poskytnutí finančních prostředků v souladu se smlouvou o úvěru.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodoval soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., když žalobce byl ve věci zcela úspěšný. Žalobci náleží celková náhrada 1 489 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč, dále pak náleží odměně za tři úkony právní služby po 200 Kč a 3 paušální náhrady po 100 Kč a DPH 21% z úkonů advokáta a paušálních náhrad, to vše dle vyhl. č. 177/1996 Sb., když hodnota úkonu i paušální náhrady je účtována dle ustanovení § 14b odst. 1, odst. 5 písm. a) citované vyhlášky.

9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalovanému byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta. Proti tomuto rozsudku není možné podat odvolání, když bylo rozhodováno o plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, přičemž k příslušenství pohledávky se nepřihlíží. Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může žalobkyně podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuční návrh.