39 C 57/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného jako insolvenční správce dlužníka jméno příjmení , datum narození o dlužné výživné v částce 104 500 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10 500 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Ve zbytku se žaloba zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobou doručenou Městskému soudu v Praze dne 26. 11. 2019 se žalobkyně domáhala toho, aby žalovaný jako insolvenční správce v insolvenčním řízení dlužníka [jméno] [příjmení], sp. zn. [spisová značka] uhradil pohledávku z titulu dlužného výživného 104 500 Kč s odkazem na trestní rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 51 T 48/2010. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 2. 2020 č. j. Ncp 129/2020-39, které nabylo právní moci dne 16. 4. 2020, bylo rozhodnuto, že k projednání a rozhodnutí věci jsou v prvním stupně věcně příslušné okresní soudy, věc byla postoupena Okresnímu soudu Praha-východ. Vrchní soud rozhodoval na základě předložení věci Městským soudem v Praze, kdy tento soud konstatoval, že se jedná o žalobu ve smyslu § 203 odst. 4 insolvenčního zákona. Neuspokojí-li osoba s dispozičním oprávněním pohledávky postavené na roveň pohledávkám za podstatnou v plné výši a včas, může se věřitel domáhat jejich splnění žalobou podanou proti osobě s dispozičním oprávněním, v těchto případech nejde o incidenční spor, není tedy dána příslušnost Městského soudu v Praze. Soud vysvětlil, že v rámci insolvenčního řízení byla skutečně pohledávka uplatněna, jedná se o pohledávku postavenou na roveň pohledávkám za majetkovou podstatou. Insolvenční správce tuto pohledávku však neuznal, neboť dlužník uvedl, že všechny závazky z titulu dlužného výživného byly vyrovnány. Usnesením Okresního soudu Praha - východ ze dne 31. 12. 2020 bylo rozhodnuto o místní nepříslušnosti Okresního soudu Praha – východ a věc byla postoupena soudu zdejšímu. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2021. Příslušnost v takovémto případě žaloby proti osobě s dispozičním oprávněním je dána sídlem insolvenčního správce, což je obvod Okresního soudu Plzeň-město. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 2. 2021. Spis byl doručen Okresnímu soudu Plzeň-město dne 14. 4. 2021.

2. V průběhu řízení žalobkyně setrvala na svém návrhu s argumentem, že se jedná o dluh na výživném za období měsíců srpna 2007 až února 2010, mimo měsíců říjen a listopad 2009, kdy bylo výživné z části uhrazeno. Doplnila, že výživné bylo stanoveno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. 19 Nc 30/2005, a to částkou 3500 Kč měsíčně splatnou vždy do každého 10tého dne v měsíci. Jiná úprava výživného provedena nebyla. Žalovaný uvedenou částku neuhradil, ačkoliv byl za spáchání tohoto skutku odsouzen rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2010 č. j. 51 T 48/2010-49 k trestu odnětí svobody v délce trvání dvou let s podmíněným odkladem na zkušební dobu čtyř let. Pokud se k žalobě vyjádřil žalovaný, uvedl, že se žalobou nesouhlasí, neboť on pohledávku uplatněnou v rámci insolvenčního řízení popřel. K popření přistoupil z toho důvodu, že dlužník konstatoval, že veškeré závazky týkající se výživného byly vyřešeny v dohodě o mimosoudním vyrovnání ze dne 31. 7. 2019. Žalobkyně však k tomuto argumentu uvedla, že dohoda o mimosoudním vypořádání byla uzavřena pro naprosto odlišné období, a to období, které se týkalo trestního řízení sp. zn. 1 T 45/2019, kde byl dlužník stíhán za neplacení výživného za období leden 2013 až duben 2019 Dohoda byla podepsána pouze z toho důvodu, aby mohlo být upuštěno od trestního stíhání a dlužníkovi nebylo zmařeno možné oddlužení. Při jednání soudu dne 17. 6. 2021 vznesl insolvenční správce námitku promlčení.

3. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2006 sp. zn. 19 Nc 30/2005 bylo zjištěno, že dlužníku [jméno] [příjmení] bylo uloženo hradit nezletilé [jméno] [příjmení] k rukám matky výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně splatné do každého desátého dne v měsíci. Rozsudek nabyl právní moci dne 11. 4. 2006. Z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 29. 6. 2010 č. j. 51 T 48/2010-49 bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byl uznán vinným ze spáchán přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákoníku a byl odsouzen k podmíněnému trestu odnětí svobody. Skutek byl popsán tak, že v době od srpna 2007 do 25. 2. 2010 nepřispíval na výživu své nezletilé dcery, ačkoliv mu tato povinnost byla stanovena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 28. 2. 2006. Za uvedené období uhradil pouze částku 4 000 Kč, a to v měsíci říjnu a listopadu 2009, kdy zaplatil po 2 000 Kč. Ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 1 T 45/2019 bylo zjištěno, že dne 19. 4. 2019 podalo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 10 dlužníka obžalobu pro neplacení výživného na dceru od ledna 2013 do dubna 2019. Ve věci byl dne 29. 4. 2019 vydán trestní příkaz, který uznal vinu dlužníka ze spáchání přečinu zanedbání povinné výživy podle § 196 odst. 1 tr. zák. a uložil trest odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 24 měsíců. Proti tomuto trestnímu příkazu však podal dlužník odpor s argumentací, že si není vědom žádné dlužné částky. Uvedl, že výživné hradil v hotovosti, ve dvou případech pak zaplatil peníze na účet. Jinak také financoval zájmové aktivity dcery, peníze předával přímo dceři, snaží se jí naopak finančně podporovat nad rámec vyměřeného výživného a každý měsíc splácí kapesné. Hlavní líčení bylo nařízeno na 10. 7. 2019, toto se nekonalo, neboť obžalovaný namítl nedodržení lhůty k přípravě. Ze spisu je dále zřejmé, že dne 31. 7. 2019 matka nezletilé požádala o zastavení trestního stíhání pro neplacení výživného, neboť mezi jí a otcem došlo k mimosoudnímu vyrovnání. Byla přiložena dohoda o mimosoudním vypořádání podepsaná 31. 7. 2019, kdy dlužník se zavázal uhradit na výživu nezletilé za uvedené období v souvislosti s trestním řízením sp. zn. 1 T 45/2019 celkem 200 000 Kč, a to tak, že 50 000 Kč uhradí do dvou pracovních dnů, 150 000 Kč do 31. 8. 2019. Následně mělo být výživné hrazeno prostřednictvím insolvenčního správce. Dne 5. 9. 2009 bylo v této trestní věci rozhodnuto tak, že obžalovaný se zprošťuje návrhu na potrestání, neboť trestnost činu zanikla podle § 197 tr. zákoníku. Rozsudek nabyl právní moci dne 5. 9. 2019. Dlužník sám nebyl navržen jako svědek k uvedenému řízení, pouze z emailové komunikace, kterou předložil insolvenční správce, bylo seznatelné, že podle jeho názoru je výživné vyřešeno kompletně právě dohodou o narovnání. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

4. Soud se prvotně zabýval námitkou promlčení vznesenou insolvenčním správcem a konstatoval, že co se týká této námitky, je z části důvodná. S ohledem na dobu, za níž dluh na výživném vznikl, tedy konkrétně srpen 2007 až únor 2010, soud postupoval při řešení této otázky dle tehdy platné právní úpravy, tedy úpravy dané zákonem č. 94/1963 Sb., zákon o rodině (jako speciálního k občanského zákoníku). Podle § 98 tohoto zákona se právo na výživné nepromlčuje, lze jej však přiznat jen ode dne zahájení soudního řízení, u výživného pro děti i za dobu nejdéle tří let zpět od tohoto dne. Práva na jednotlivá opětující se plnění, jakož i ostatní práva na peněžitá plnění vyplývající z tohoto zákona se však promlčují. Bylo-li výživné pro dítě přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu, promlčují se opětující se plnění po deseti letech; ustanovení § 10 odst. 3 občanského zákoníku se zde nepoužije. Není tedy možné aplikovat úpravu občanského zákoníku účinného v době, kdy dluh na výživném vznikal, kdy podle § 110 odst. 3 občanského zákoníku, úrok a opětující se plnění se promlčují ve třech letech. Soud tedy uzavřel, že promlčecí doba pro jednotlivé splátky výživného, které bylo určeno rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 v roce 2006, je desetiletá. Proto bylo třeba konstatovat, že námitka promlčení ze strany insolvenčního správce je v převážné části důvodná. Žaloba byla podána dne 26. 11. 2019, došlo tedy k promlčení všech splátek výživného splatných do 26. 11. 2009. Jako o nepromlčených lze hovořit pouze o splátkách výživného za měsíc prosinec 2009, leden a únor 2010, tedy celkem 3x 3 500 Kč. Jen pro úplnost soud dodává, že k přerušení promlčecí lhůty by došlo za situace aktivního úkonu vedoucího k vymáhání pohledávky. Při jednání soudu však žalobkyně uvedla, že exekuční řízení vůči otci dítěte nikdy vedeno nebylo, soud tedy uzavřel, že promlčení doba plynula bez přerušení. Pokud pak matka po jednání soudu a po vyhlášení rozsudku dne 19. 6. 2021 doplnil, že exekuce nebyla vedena, soud prvého stupně již k tomuto tvrzení nemůže přihlédnout.

5. Ohledně plateb za měsíce prosinec 2009 a leden a únor 2010 se soud zabýval tím, zda je důvodné požadovat po insolvenčním správci úhradu těchto plateb. Soud dospěl po provedeném dokazování k závěru, že nárok byl osvědčen. Mezi stranami bylo sporu o tom, jaké doby se dohoda o plnění výživného uzavřená v červenci 2019 týkala, pokud žalobkyně tvrdila, že se týkala konkrétního trestního řízení, dlužník pak uváděl prostřednictvím žalovaného, že se týkala veškerého dlužného výživného za dobu zpětně. Strany nenabídly k prokázání svých tvrzení žádné důkazy, soud tedy vycházel z předložených listin a z časového kontextu i z vyjádření žalobkyně.

6. Podle § 555 odst. 1 občanského zákoníku je právní jednání posuzováno podle svého obsahu.

7. Podle § 556 občanského zákoníku, co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

8. Z obsahu listiny je třetí osobě zřejmé, že se jedná o řešení dlužného výživného, dále pak je třetí nezávislé osobě zřejmé, že ze strany dlužníka je část dlužného výživného uznávána. Co je však zásadní a jednoznačně vyplývá z textu dohody, je odkaz na trestní řízení sp. zn. 1 T 45/2019. Protože strany se neshodly na tom, jaká byla vůle stran, kdy jejich postoje byly diametrálně odlišné právě k období, pro které byla dohoda uzavírána, přistoupil soud právě k rozhodnutí v tom směru, jak by na dohodu nahlížela nezávislá třetí osoba, pokud by měla její obsah interpretovat. Pokud oběma stranám sporu, a to je nepochybné, bylo známo, co je projednáváno v řízení sp. zn. 1 T 45/2019 a právě na tuto spisovou značku v rámci dohody o mimosoudním vypořádání odkázaly, soud není ochoten uvěřit tvrzení žalovaného, či dlužníka v insolvenčním řízení o tom, že touto dohodou bylo vyřešeno veškeré dlužné výživné. V obžalobě i v trestním příkazu ve věci sp. zn. 1 T 45/2019 je zcela zřetelně seznatelné období, pro které byl dlužník trestně stíhán, a to od ledna 2013 do dubna 2019. I časová souslednost podpisu dohody a následného postupu v trestním řízení a v insolvenčním řízení zcela jasně podle názoru soudu prokázala důvody pro uzavření dohody i záměr, který byl sdělen, a to tedy takový, aby se dalším trestním řízením nezmařila možnost dlužníka požádat v rámci insolvenčního řízení o oddlužení. Soud tedy uzavřel z provedeného dokazování, že dohoda o narovnání se týkala právě jen období, za které se žalobkyně nároku domáhá. Proto soud uložil insolvenčnímu správci pohledávku výživného uhradit v částce 10 500 Kč.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto s odkazem na ustanovení § 150 o.s.ř. Žalobkyně byla sice ve věci převážně neúspěšná, ale pouze díky vznesené námitce promlčení. Soud konstatuje, že pokud by za této situace ještě uložil žalobkyni uhradit náklady řízení, pak by měl za to, že jednoznačně došlo k poškození jejích práv, případně došlo k neúměrnému uplatnění práva ve vztahu k této osobě.