39 C 63/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátkou sídlem adresa o: zaplacení částky ve výši 3 383,52 Kč s přísl.

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 3 383,52 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10 % ročně z částky 3 293,52 Kč jdoucím od 26. 12. 2019 do zaplacení a z částky 90,00 Kč jdoucím od 12. 3. 2020 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 200 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město 28. 4. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit jí částku 3 383,52 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovanému byla ve dnech 24. a 25. listopadu 2019 poskytnuta ve Fakultní nemocnici [obec] lékařská péče. Žalovaný nebyl zdravotně pojištěn, proto měl poskytnutou péči hradit z vlastních prostředků. Za lékařské úkony byla žalovanému vystavena faktura [číslo] na částku 3 293,52 Kč se splatností 25. 12. 2019, kterou neuhradil. Žalovanému byla také vystavena faktura za návštěvu pohotovosti 24. 1. 2020, ani tuto neuhradil. Nereagoval ani na zaslané upomínky.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soudu se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu, neboť se jej nepodařilo obeslat ani na uváděnou adresu v České republice, ani prostřednictvím soudu ve Slovenské republice. Proto mu bylo usnesením ze dne 1. 9. 2021 ustanoven opatrovník. Opatrovník v podané žalobě uvedl, že považuje skutková tvrzení žalobkyně za neprokázaná. Opatrovník zpochybnil skutečnost, že žalovaný nebyl v době ošetření zdravotně pojištěn, neboť žalobkyně nepochybně eviduje pouze údaje, které jsou poskytovány ze strany pacientů. Je možné, že údaje o žalovaném jsou v klinickém informačním systému chybně. Opatrovník také zpochybnil, že žalovaný rozuměl obsahu listiny, která mu byla předložena, možná nepochopil, že má péči hradit z vlastních prostředků. Opatrovník také namítl, že samotné faktury nejsou právním titulem pro vymáhání, není zřejmé, jaké faktické úkony byly žalovanému poskytnuty. Nebylo ani prokázáno, že by zdravotní péče byla poskytnuta v takovém rozsahu, v jakém byla fakturována. Není také jasné, že byl žalovaný dopředu seznámen s případnými náklady zdravotní péče, nepovažuje se ani za prokázané, že by byly faktury žalovanému předány.

3. Pokud se ke stanovisku opatrovníka vyjádřila podáním ze dne 15. 9. 2021 žalobkyně, s argumenty opatrovníka nesouhlasila. Konstatovala, že informace o zdravotním pojištění žalovaného nepochází jen z jejího interního systému, ale jedná se o informace Všeobecné zdravotní pojišťovny, která uvedla, že žalovaný nebyl pojištěn v rámci systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud se týče námitky, podle kterého žalovaný nemusel rozumět obsahu listiny, upozornila žalobkyně na to, že žalovaný je občan Slovenské republiky, nepochybně je tedy schopen pochopit text v českém jazyce, nejednalo se navíc o nezbytnou zdravotní péči. Skutečnost, že listy jsou podepsány žalovaným, je dokumentována několika listinami, které má Fakultní nemocnice k dispozici. Co se týče právního podkladu pro vymáhání pohledávky, upozornila žalobkyně na skutečnost, že faktura je opatřena přílohou v podobě konkrétních zdravotních úkonů, které byly ve prospěch žalovaného provedeny, doložen byl i výpis z klinického informačního systému, kde je přehled poskytnuté péče.

4. Protože žalobkyně předložila spolu se žalobou dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí soudu ve věci bez nařízení jednání podle § 115 a o.s.ř., dotázal se soud účastníku, zda s tímto postupem souhlasí. Oba s tímto postupem souhlasili, soud tedy jednání ve věci nenařizoval.

5. Z předložených listin byly zjištěny následující skutečnosti. Z údajů interního systému žalobkyně bylo prokazováno, že žalovaný označený jménem, příjmením, datem narození, bydlištěm ve Slovenské republice, bydlištěm v České republice i číslem pojištěnce, je evidován jako platící pacient. Skutečnost, že údaje o nepojištění nebyly čerpány pouze z informací pacienta, byla doložena sdělením VZP, kdy výsledek ověření je takový, že pojištěnec nebylo 24. 11. 2019 systému zdravotně pojištěn. Zároveň byl předložen dokument označený jako hlášení o ošetření nepojištěného pacienta v rámci Fakultní nemocnice [obec], kdy z textu, který je takto ošetřovanému pacientovi předkládán, je zřejmé, že veškerá poskytnutá ošetření budou účtována podle platných předpisů o úhradách zdravotní péče, která musí být pacientem zaplacená. Je zmíněn i postup pro případ, že by pacient měl uzavřeno zdravotní pojištění ve vlastní zemi s tím, že bude o zaplacení vystaveno potvrzení, které by následně mělo být smluvní pojišťovnou vyřízeno. Listina je opatřena podpisem. K ověření totožnosti byla předložena kopie občanského průkazu Slovenské republiky číslo HN [číslo] platného do 21. 3. 2028, občanský průkaz je vystavený pro žalovaného. Lustrací v evidenci odcizených či ztracených průkazů Slovenské republiky bylo zjištěno, že uvedený občanský průkaz není evidovaný jako ztracený nebo odcizený, podpis na občanském průkazu lze ztotožnit s průkazem s podpisem na listině, kdy pacient byl seznámen s povinností dlužné platby uhradit. Skutečnost, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení pohledávek, je dokumentována výzvou k zaplacení zasílanou žalovanému na uváděnou adresu v České republice 25. 4. 2020. Z výpisu pojištění je zřejmé, že v době od 16. 8. 2019 do 30. 11. 2019 nebyl žalovaný zdravotně pojištěn, stejně tak nebyl pojištěn v době od 30. 7. 2020. Dále byla předložena faktura [číslo] na částku 3 293,52 Kč s datem splatnosti 25. 12. 2019, kdy je účtováno ošetření na chirurgické ambulanci 24. 11. 2019, a to cílené vyšetření chirurgem, sutura rány a podkoží, ošetření a převaz rány včetně ošetření kůže (účtováno celkem 463 bod), dále pak dne 25. 11. 2019 je účtováno 2053 bodů za CT vyšetření s větším počtem skenů. Výkon pohotovostní služby ústavní z 24. 11. 2019 je vyúčtování částku 224 Kč, každý bod zdravotní péče je pak násoben finanční částkou 1,22 Kč. Celková částka tedy představuje 3 293,52 Kč. Faktura za ošetření na pohotovostní chirurgické ambulanci 24. 1. 2020 byla vystavena 3. 3. 2020 se splatností 11. 3. 2020. Žalobkyně dále předložila výpis ze svého interního systému, ze kterého je seznatelné, že žalovaný byl ošetřován u žalobkyně již v roce 2017. K datu 24. 11. 2019 je zaznamenán výjezd zdravotnické záchranné služby a návštěva chirurgické ambulance, včetně CT vyšetření následujícího dne. 24. 1. 2020 je opět zaznamenán výjezd zdravotnické záchranné služby a návštěva chirurgické ambulance, následně pak ověření zdravotního pojištění žalovaného. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

6. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění je pojištěncem podle tohoto zákona osoba, která nemá trvalý pobyt na území České republiky, pokud je zaměstnancem zaměstnavatele, který má sídlo nebo trvalý pobyt na území České republiky, pokud jí bylo uděleno povolení k dlouhodobému pobytu za účelem vědeckého výzkumu, pokud jí byl udělen azyl na území České republiky, pokud jí byla udělena doplňková ochrana na území České republiky, pokud jí bylo uděleno oprávnění k pobytu za účelem poskytnutí dočasné ochrany, dále jsou pak vymezeny další kategorie osob, které lze považovat za pojištěnce. V dalších ustanoveních § 3 jsou pak specifikovány podmínky, za kterých vzniká a zaniká zdravotní pojištění.

7. Z provedených listinných důkazů soud uzavírá, že nárok žalobkyně je zcela důvodný. Žalobkyně prokázala, že ve dnech 24. 11. 2019, 25. 11. 2019 a 24. 1. 2020 poskytla žalovanému zdravotní péči. Rozsah této péče je jednoznačně dokumentován v příloze k faktuře [číslo] také výpisem z interního systému žalobkyně. Stejně tak je ověřeno, že 24. 1. 2020 bylo žalovaný ošetřen na chirurgické ambulanci v rámci pohotovostní služby. Soud konstatuje, že nemá důvodu důkazy předložené žalobkyní jakýmkoliv způsobem zpochybňovat. Skutečnost, že žalovaný nebyl v době poskytovaného ošetření zdravotně pojištěn, je dokumentována opět interním systémem Fakultní nemocnice [obec], ale také informací z portálu Všeobecné zdravotní pojišťovny. Skutečnost, že byl žalovaný upozorněn na povinnost hradit poskytnutou zdravotní péči, plyne z hlášení o ošetření nepojištěného pacienta, když tato listina je podle názoru soudu žalovaným podepsána (podpis se lze ztotožnit s podpisem na předložené kopie občanského průkazu). Rozhodně se pak soud nemůže přiklonit k argumentaci opatrovníka žalovaného, který by snad neměl porozumět textu v českém jazyce. Z textu jednoznačně vyplývá, že žalovaný byl upozorněn na povinnost částku uhradit, ale byl mu také vysvětlen mechanismus, pokud je pojištěn ve své zemi, že může žádat o proplacení vzniklých nákladů. Soud tedy uzavírá, že veškerá skutková tvrzení žalobkyně považuje za prokázaná listinnými důkazy, žalobu považuje za zcela důvodnou, a tedy jí plně vyhověl. Nárok na úrok z prodlení je dán ustanovením § 1970 občanského zákoníku.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř.. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 200 Kč. Tato částka je tvořena soudním poplatkem ve výši 1 000 Kč, dále pak dvěma paušálními náhradami po 100 Kč dle vyhlášky č. 254/2015 Sb.

9. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., když žalovanému bylo uloženo splnit povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.