39 C 64/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa vedlejší účastník řízení: právnická osoba , IČO se sídlem adresa zastoupen anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno , advokátem sídlem adresa o zaplacení 18 903 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 483 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8, 25% ročně jdoucím od 16. 3. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 2 420 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,25% ročně jdoucím od 16. 3. 2021 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný a vedlejší účastník jsou povinni společně a nerozdílně nahradit žalobkyni náklady řízení v celkové výši 13 937 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 23. 3. 2021 a následně doplněnou 4. 6. 2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 18 903 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Žaloba byla odůvodněna tím, že 11. 12. 2020 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil žalovaný. Ten řídil vozidlo tov. zn. Škoda Felicia [registrační značka], poškodil vozidlo žalobkyně Škoda Fabia [registrační značka]. V důsledku dopravní nehody si žalobkyně byla nucena půjčit náhradní vozidlo v půjčovně [jméno] [příjmení], toto měla v době od 14. 12. 2020 do 4. 1. 2021 půjčeno za denní sazbu 950 Kč. Za dobu užívání 22 dnů tak mělo být hrazeno 20 900 Kč. Pojistitel žalovaného informoval žalobkyni o vyřízení pojistné události dopisem z 28. 12. 2020, uvedl, že likvidace pojistné události byla provedena formou totální škody. Obvyklá cena poškozeného vozidla před dopravní nehodou byla stanovena částkou 30 000 Kč a hodnotou zbytků vozidla 8 100 Kč. Rozdíl byl žalobkyni vyplacen. Žalobkyně se ale rozhodla poškozené vozidlo opravit, když zjistila, že oprava bude hospodárná. Oprava vedla k uvedení vozidla do stavu před dopravní nehodou, trvala obvyklou dobu, o provedení opravy informovala pojistitele žalovaného. Ten konstatoval přípisem z 8. 1. 2021, že bude kompenzovat i zapůjčení náhradního vozidla, ovšem pouze za dobu tří dnů v denní sazbě 550 Kč bez DPH. Žádným způsobem nebylo vysvětleno krácení pojistného plnění, které bylo vypočteno ve vztahu ke kompenzaci půjčení náhradního vozidla na částku 1 997 Kč. Žalobkyně s tímto postupem nesouhlasí, náhradní vozidlo měla zapůjčené pouze po dobu opravy poškozeného vozidla, ta trvala obvyklou dobou. Také účtovaná denní sazba (950 Kč) je v místě a čase obvyklá. Žalobkyně tedy vyzvala přímo žalovaného jakožto viníka dopravní nehody k zaplacení s dodatečnou lhůtou do 15. 3. 2021, ten však nereagoval. Pokud byla žalobkyně vyzvána k doplnění, uvedla, že náhradní vozidlo si zapůjčila 14. 12. 2020, neboť její vozidlo bylo nepojízdné od 11. 12. 2020 (pátek). Technik pojišťovny provedl prohlídku vozidla 16. 12. 2020. Žalobkyně zjistila, že oprava je možná, neboť vozidlo bylo před nehodou ve velmi dobrém technickém stavu a bez koroze. Proto obratem opravu poškozeného vozidla zajistila. K otázce potřeby náhradního vozidla uvedla, že denně dojíždí do zaměstnání do [obec], syna dováží do základní školy ve [anonymizováno], jiné volné vozidlo v rodině není. Navíc se jednalo o období Vánoc a před Vánoci, kdy žalobkyně samozřejmě obstarávala nákupy pro svoji rodinu a rodiče, se kterými následně chtěla strávit také vánoční svátky, přičemž rodiče bydlí v obci [obec]. Vozidlo bylo opraveno 4. 1. 2021, pojistné plnění obdržela žalobkyně 5. 1. 2021. Délka opravy činila 11 pracovních dnů. Co se týče ceny za pro použití náhradního vozidla, s ohledem na časovou tíseň nesháněla nejlevnější půjčovnu, ale obrátila se na autopůjčovnu [jméno] [příjmení] v důsledku výborných referencí. Žalobkyni bylo zapůjčeno srovnatelné vozidlo značky Toyota Yaris. I zpětně částku 950 Kč považuje za naprosto obvyklou, pokud zjišťovala ceny u jiných autopůjčoven, ty půjčují auta řádově i za částku přesahující 1 000 Kč na den. V podání doručeném soudu 4. 6. 2021 žalobkyně doplnila, že od začátků měla enormní zájem vyřešit spor mimosoudně prostřednictvím své právní zástupkyně, k dohodě však nedošlo. Odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3831/17, dále pak sp. zn. I. ÚS 2932/20 a sp. zn. I. ÚS 3204/18. Žalobkyně k výzvě soudu dne 14. 6. 2021 upřesnila, že musela používat náhradní vozidlo k dopravě syna do školy ve [anonymizováno], dále pak navštěvovala svoji matku, která bydlí v [anonymizováno], okres [okres]. Také ke svému pracovnímu zařazení a nutnosti používat vozidlo k dopravě do zaměstnání předložila pracovní smlouvu, včetně dodatků. Upozornila také, že není vlastníkem jiného vozidla, které by mohlo být po dobu poškození automobilu použito. K prokázání svého tvrzení o oprávněnosti účtování denní sazby doložila výpisy z ceníků u některých autopůjčoven.

2. Ve věci byl dne 21. 4. 2021 vydán platební rozkaz, proti kterému podal žalovaný prostřednictvím své právní zástupkyně odpor. Žalovaný učinil nesporným, že způsobil dopravní nehodu, poškozenou byla žalobkyně. On nebyl vlastníkem automobilu, vlastník automobilu, jeho dědeček, měl uzavřenou řádnou pojistnou smlouvu se společností [právnická osoba] Pojistná událost byla této pojišťovně řádně oznámena. Stejně tak byla dopravní nehoda nahlášena Policii České republiky. Ví o tom, že žalobkyni byla vyplacena částka pojistného plnění za opravu automobilu a za zapůjčení náhradního vozidla, jedná se tedy o veškeré nároky uplatněné na pojišťovně. Žalovaného žalobkyně nikdy nekontaktovala s tím, že plnění pojišťovny považuje za nedostatečné. Nekontaktovala jej telefonicky, pokud zasílala upomínky, zasílala je na adresu trvalého pobytu, ačkoliv věděla, že tam žalovaný nebydlí. Má také za to, že předžalobní upomínku nelze považovat za kvalifikovanou výzvu, žaloba je předčasná. On má za to, že žalobkyně používala náhradní vozidlo neúměrně, on tuto skutečnost nemohl nějak ovlivnit. Bylo by také třeba zabývat se tím, jakou si vybrala opravnu, jaká zde byla délka opravy, zda se žalobkyně chovala ekonomicky tak, aby šetřila i právo druhé strany sporu. Pokud žalovaný kontaktoval žalobkyni po doručení platebního rozkazu s návrhem nějakého kompromisního řešení, obdržel pouze návrh na uznání dluhu a jeho plnění ve splátkách, což nemohl akceptovat. Navrhuje proto o zamítnutí žaloby.

3. Podáním ze dne 10. 5. 2021 navrhla [právnická osoba] svůj vstup do řízení jako vedlejší účastník na straně žalované. Žádný z účastníků proti tomuto postupu nebrojil, soud tedy konstatuje, že [právnická osoba] se stala v řízení vedlejším účastníkem na straně žalované. Pokud se vedlejší účastník k žalobě vyjádřil podáním z 24. 5. 2021, navrhl zamítnutí žaloby s konstatováním, že žalovaný prostřednictvím [právnická osoba] splnil veškeré povinnosti, které v souvislosti s uzavřenou pojistnou smlouvou byly. Ke genezi sporu uvedl vedlejší účastník, že škodní událost byla nahlášena 15. 12. 2020, přestože se tak mělo stát již 11. 12. 2020. Následující den bylo poškozené vozidlo prohlédnuto technikem, ten zdokumentoval poškození vozidla, pořídil fotografie a sepsal, jaké díly by bylo třeba vyměnit, opravit, jakou práci by to vyžadovalo. Již tento technik informoval žalobkyni, že oprava vozidla pravděpodobně není ekonomická. Tento názor potvrdil i likvidátor, 17. 12. 2020 byla žalobkyně informována o tom, že likvidace proběhne formou ekonomické totální škody, žalobkyně byla zcela jasně poučena o dalším postupu. Lze tedy uzavřít, že nejpozději 17. 12. 2020 věděla žalobkyně o tom, že další náklady na zapůjčení náhradního vozidla nejsou účelné, byla informována, že pouze do 17. 12. 2020 budou náklady spojené s náhradním vozidlem hrazeny. Není tedy pravdou, že by se o likvidaci formou totální škody žalobkyně dozvěděla až 28. 12. 2020. Proto jí byla následně vyplacena náhrada za užívání vozidla pouze za dny 15. 12. 2020 až 17. 12. 2020 v denní sazbě 550 Kč bez, dále jí bylo vyplaceno pojistné plnění 21 900 Kč představující rozdíl mezi obecnou cenou vozidla a hodnotou použitelných zbytků. Právní zástupce vedlejšího účastníka pak odkázal na právní rámec nároků na náklady spojené s pronajmutím náhradního vozidla včetně nároků na provedení likvidace pojistné události, kdy zmínil, že v podstatě shodná náhrada škody by byla i v případě, kdy z by se pojišťovna nerozhodla pro řešení formou totální škody, kdy i za situace, kdy poškození chce vozidlo opravit, má právo na náhradu škody, která se rovná ceně vozidla před poškozením po odečtení obvyklé ceny zbytků vozidla. Vedlejší účastník akcentoval, že je třeba zásadně vycházet z předpokladu, že po prohlášení o totální škodě je pronájem náhradního vozidla nadále neúčelný, což bylo mnohokrát judikováno. Zásadně pak náklady nájmu náhradního vozidla lze považovat za účelné pouze do doby, kdy je jisté, že oprava prováděna nebude. Vedlejší účastník je si vědom poslední závěrů Ústavního soudu ČR, který uvedl, že je třeba zohlednit i skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby si mohl dovolit zakoupit nové vozidlo, bez toho aniž by čekal na zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Toto však není daný případ. Navíc poukazuje na to, že Ústavní soud ČR nikterak nekonkretizoval, jak má být postupováno v řešení otázky poskytování náhradních vozidel, a to i ve světle posledních rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, například sp. zn. 25 Cdo 1455/2019 (opět účelnost vynaložených nákladů). Vedlejší účastník následně podáním doručeným soudu 15. 6. 2021, doplnil, že naprosto nesouhlasí s tím, že by žalobkyně měla nárok na náhradu náhradního vozidla tak, jak uvedla. Odkázal na to, že nároky uplatňován z titulu povinného odpovědnostního pojištění, rozsah náhrad však není nikterak rozšířen, nároky jsou kryty v rozsahu stanoveném podle občanského zákoníku. Není tedy možné, aby vedlejší účastník plnil nároky požadované neoprávněně, není možné, aby byl na úkor pojištěného přiřknut poškozenému nepřiměřený zisk, odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 25 Cdo 712/2011 [ulice] účastník také vytkl soudu, že není ochoten akceptovat stanovisko, podle kterého proplácení nákladů na náhradní vozidlo vzniká až ode dne na hlášení a tím, kdo je povinen škodu nahlásit je právě poškozený. Navíc se poškození mohou obrátit přímo na pojistitele a vyžadovat po něm pojistné plnění, je na poškozeném, aby byl sám iniciativní a uplatnil újmu, která mu v souvislosti s dopravní nehodou vznikla. Škodní událost měla být nahlášena obratem, nikoliv až 15. 12. 2020, call centrum pojišťovny funguje každý všední den, nebylo nutné vyčkávat, když škoda mohla být nahlášeno již v pátek 11. 12. 2020 či 14. 12. 2020, případně mohla být uplatněna e-mailem. [ulice] účastník také vyslovil pochybnosti o délce opravy, podle názoru pojišťovny by samotná oprava byla hotova do pěti pracovních dnů, akceptovatelná by byla doba 10 dnů pro získání náhradních dílů a podobně. Vytýká žalobkyni, že nepoptala u místních servisů možnost opravy. Také se negativně vymezil proti tvrzení žalobkyně, že bylo nutné používat náhradní vozidlo k dopravě dětí do školy, tento argument neobstojí. Obsáhle se vedlejší účastník vyjádřil k okolnosti, že ani za situace, kdyby škoda nebyla řešenou řešena v režimu ekonomické totální škody, nebylo by možné odhlédnout od ekonomičnosti opravy, ani za této situace není škůdce či odpovědnostní pojistitel škůdce povinen poškozenému hradit jakékoliv náklady, které vynaložil v souvislosti se škodní událostí, pokud tyto jsou v nepřiměřené výši. Také není možné hradit náklady na zapůjčení náhradního vozidla za dobu, která zjevně převyšuje dobu obvyklou, po kterou by měla být provedena oprava. Tyto náklady jdou pouze k tíži poškozeného, vždy je třeba akcentovat obvyklost doby opravy (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky 32 Cdo 4764/2014). Bylo na žalobkyni, aby prokázala mimořádné okolnosti, které ji nutily mít vozidlo zapůjčené po tak dlouhou dobu, tuto vedlejší účastník rozhodně nepovažuje za obvyklou. [ulice] účastník také vytkl žalobkyni, že nepředložila fakturu za opravu vozidla, není tedy možné dovodit, co přesně bylo na vozidle opraveno, nelze porovnat se závěry likvidátorů.

4. Mezi stranami nebylo sporu o proběhlé dopravní nehodě stejně jako o tom, kdo byl viníkem poškození vozidla žalobkyně. Stejně tak nebylo sporné, že pojistné plnění ve výši 21 900 Kč bylo vyplaceno dne 4. 1. 2021, přijato 5. 1. 2021, zbytek 1 997 Kč až následně. Sporné nebylo ani zaslání předžalobní výzvy žalovanému, ovšem s obranou žalovaného, že žalobkyně věděla, že se nezdržuje v místě svého bydliště, což však soud považuje za zcela irrelevantní.

5. Ze záznamu o dopravní nehodě ze dne 11. 12. 2020 bylo zjištěno, že vozidlo řízené žalovaným narazilo přední částí do zadní části vozidla žalobkyně při parkování. Poškození vozidla bylo zdokumentováno fotografiemi, kdy je seznatelné poškození zadní části [příjmení] [jméno] [příjmení] 44 83. Dopisem ze dne 28. 12. 2020 informoval vedlejší účastník žalobkyni o vyřízení pojistné události ze dne 11. 12. 2020 tak, že likvidace byla provedena formou totální škody, přičemž hodnota vozidla byla stanovena částkou 30 000 Kč. Pojistné plnění bylo poukázáno na účet žalobkyně ve výši 21 900 Kč včetně DPH s tím, že právní základ nároku byl prokázán ve výši 100 %. Hodnota zbytků vozidla byla vyčíslena částkou 8 100 Kč. Dopisem ze dne 8. 1. 2021 bylo žalobkyni sděleno vedlejším účastníkem, že bylo ukončeno šetření pojistné události s tím, že na účet poskytovatele náhradního vozidla bylo zasláno pojistné plnění 1 997 Kč jako náklady spojené se zapůjčením náhradního vozidla. Částka 18 903 Kč byla odečtena, neboť nebyla akceptována doba zapůjčení od 18. 12. 2020 do ukončení nájmu, také denní sazba zapůjčení vozidla byla shledána vysokou, akceptováno bylo pouze 550 Kč bez DPH. Žalobkyně dále předložila technický průkaz poškozeného vozidla Škoda Felicia s tím, že vozidlo bylo zapsáno do evidence 10. 10. 2001 Poslední technická prohlídka proběhla 19. 9. 2019.

6. Ze smlouvy o nájmu dopravního prostředku uzavřené dne 14. 12. 2020 bylo zjištěno, že pronajímatel [jméno] [příjmení] pronajal žalobkyni vozidlo Toyota Yaris na dobu od 14. 12. 2020 do 28. 12. 2020 za nájemné 950 Kč za každý započatý den zapůjčení vozidla. Podle čl. 7 bylo vozidlo poskytováno jako náhradní, když vozidlo nájemce bylo poškozeno v důsledku dopravní nehody. Dodatkem [číslo] byla dohodnuta změna původně stanovené od trvání nájmu na dobu do 4. 1. 2021. Dopisem ze dne 5. 3. 2021 vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k náhradě škody ve výši 18 903 Kč s argumentem, a který je totožná se skutkovými tvrzeními v žalobě. Dopis byl zaslán doporučeně 5. 3. 2021 na adresu trvalého pobytu žalovaného.

7. K otázce obvyklé ceny za zapůjčení náhradního automobilu byly provedeny listinné důkazy zajištěné stranami i vyžádané soudem. Ze zprávy autopůjčovny [příjmení] expres předložené žalobkyní bylo zjištěno, že Škoda Fabia Combi je půjčována za 1 000 Kč denně, tato zpráva však není datována. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno] také bez data uvedla, že automobil Toyota Yaris je půjčován za 1 150 Kč denně, při dalším půjčení v rozmezí 15-30 dnů cena klesá na 920 Kč denně. Z přehledu limitních denních sazeb půjčovného [právnická osoba] pro dobu od 1. 1. 2020 bylo zjištěno, že denní sazba zapůjčení malého vozidla (mezi nimi také Škoda Fabia) činí v délce do 14 dnů 835 Kč včetně DP s tím, že pokud je vozidlo starší než 6 let, kategorie vozidel se snižuje tak, že malá vozidla jsou řešena jako vozidla mini, kde denní sazba pronájmu činí 666 Kč denně včetně DPH. Pokud se soud dotazoval dalších společností provozujících autopůjčovny, společnost [právnická osoba] k 10. 6. 2021 sdělila, že v roce 2020 sice neměla k dispozici vozy Škoda Felicia, půjčovné za vůz nejlevnější kategorie by nepřevyšovalo 500 Kč denně. [právnická osoba] uvedla, že vozidlo odpovídající kategorie by v případě pronájmu na 8-19 dní bylo účtováno sazbou 690 Kč denně. Ze zprávy autopůjčovny [právnická osoba] a [anonymizováno] [obec] bylo zjištěno, že osobní automobil Škoda Fabia je půjčován na dobu 11-30 dnů za půjčovné 847 Kč, včetně DPH denně. [právnická osoba] uvedla, že Škoda Fabia by na dobu 15-29 dní byla zapůjčena za 1 100 Kč denně. Ze zprávy [právnická osoba] bylo zjištěno, že obvyklé sazby při zapůjčení náhradního vozidla nižší střední třídy, například Škoda Fabia na dobu 15-30 dnů činí 847 Kč, včetně DPH. [jméno] [příjmení] – Auto [obec] sdělil, že půjčené náhradní vozidlo Škoda Fabia je poskytováno za 350 Kč plus DP pro případ půjčení na dobu delší než 15 dnů.

8. Neekonomičnost opravy prokazoval vedlejší účastník kalkulací nákladů na opravu, kdy cena opravy byla vypočtena na částku 45 396,09 Kč. Z prohlášení [jméno] [příjmení], které bylo provedeno jako listinný důkaz, bylo zjištěno, že e jedná o osobu, která opravovala havarované auto žalobkyně. Sdělil, že auto převzal 17. 12. 2020 s poškozením zadního nárazníku, výztuhy zadního nárazníku, pátých dveří, zadního světla a bočnice, dále pak plastové vložky. Téhož dne automobil odstrojil stroje. Následně popsal práce, které byly provedeny v pátek 18. 12. 2020 (provedl vytažení zadního čela a dalších dílů), nebyly k dispozici náhradní díly. Klempířské práce pokračovaly v pondělí a v úterý 21. 12. 2020 a 22. 12. 2020, 23. 12. 2020 pak byly ošetřeny sváry, byly instalovány nové díly. 28. 12. 2020 (pondělí) proběhla příprava nalakování, které pak bylo realizováno 29. 12. a 30. 12. 2020 31. 12. 2020 byly ošetřeny dutiny karosérie, zalepeno sklo pátých dveří a došlo k částečnému nastrojení, které bylo ukončeno 4. 1. 2021, kdy byl vůz předán žalobkyni. Oprava byla fakticky prováděna 10 pracovních dnů, což zcela odpovídá zjištěným poškozením. Aby byly zachovány požadované technické postupy, podle sdělení nebylo možné provést opravu za kratší dobu. Cena opravy činila 21 500 Kč. Soud konstatuje, že posoudil tento listinný důkaz jako způsobilý k prokázání tvrzení žalobkyně o ekonomičnosti provedené opravy i o době nezbytné pro provedení opravy.

9. Vedlejší účastník argumentoval mimo jiné tím, že žalobkyně ohlásila vzniklou škodu pozdě, dále pak že jí bylo známo již bezprostředně po prohlídce likvidátorem, že věc bude řešena formou totální škody. Toto doložil sdělením ze dne 15. 12. 2020 lety, kdy jej žalobkyně informována, že škoda byla zaregistrována, žalobkyně byla požádána o zaslání dalších dokladů. O datu nahlášení pojistné události svědčí i e-mailová korespondence, kdy pojistná událost byla ohlášena 15. 12. 2020. Zápis o poškození motorového vozidla v podobě protokolu o prohlídce je datován 16. 12. 2020 s tím, že technik [jméno] [příjmení] navrhuje řešení formou totální škody. V protokole jsou označeny díly, které by bylo třeba vyměnit, stejně tak jsou vymezeny potřebné práce s poznámkou, že věc bude řešena totální škodou, ovšem poškozenému je uloženo vyčkat rozhodnutí likvidátora. O tom, že věc bude řešena formou totální škody, svědčí i e-mailová korespondence kdy 17. 12. 2020 bylo zmocněnec žalobkyně informován o tomto způsobu likvidace, neboť náklady na opravu vozu jsou vyšší než cena samotného vozidla, oprava je proto ne ekonomická. Zároveň pojišťovna nabízí žalobkyni odkup vozidla. Žalobkyně byla zároveň upozorněna, že dne 17. 12. 2020 končí nárok na zapůjčení náhradního vozu, respektive další zapůjčení je již na náklady žalobkyně. Písemně toto vyjádření bylo zasláno žalobkyni s datem 28. 12. 2020 O proplacení nákladů na náhradní vozidlo za dobu tří dnů byla žalobkyně informována dopisem z 8. 1. 2021.

10. K nutnosti užívat náhradní vozidlo byla provedena pracovní smlouva žalobkyně včetně dodatků, podle nichž je místem výkonu práce [obec], dále pak zpráva MÚ [obec], podle níž je žalobkyně vlastníkem jediného vozidla, právě Škoda Fabia, [registrační značka]. Další důkazy prováděny nebyly, neboť soud neshledal jejich potřebu.

11. Podle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Podle § 2911 občanského zákoníku způsobil-li škůdce poškozenému škodu porušením zákonné povinnosti, má se za to, že škodu zavinil z nedbalosti.

12. Podle § 2927 občanského zákoníku, kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Podle § 2929 občanského zákoníku místo provozovatele nahradí škodu ten, kdo použije dopravního prostředku bez vědomí nebo proti vůli provozovatele. Provozovatel nahradí škodu společně a nerozdílně s ním, pokud mu takové užití dopravního prostředku z nedbalosti umožnil. Na tomto místě soud poznamenává, že je si vědom skutečnosti, že žalovaný není vlastníkem předmětného vozidla, je však osobou, která bez všech pochybností vozidlo řídila při vzniku škody, tedy při kolizi mezi vozidlem řízeným žalovaným a vozidlem žalobkyně. Žalobkyně měla na výběr, vůči komu svůj nárok na náhradu škodu škody uplatní, kdy samozřejmě mohla postupovat přímo proti vedlejšímu účastníkovi jako osobě, která odpovídá za výplatu pojistného plnění ve vztahu k automobilu škůdce, kterým v tomto případě nebyl řidič vozidla. Mohla se také s odkazem na ustanovení paragrafu 2927 občanského zákoníku v kontextu se zákonem č. 168/1999 Sb., obrátit i proti provozovateli vozidla, respektive jeho vlastníkovi. Zvolila však žalobu o náhradu škody vůči škůdci, soud tedy postupoval podle ustanovení § 2894 a následujících občanského zákoníku.

13. Soud se zabýval tím, zda jsou splněny všechny aspekty pro přiznání nároku na náhradu škody a dospěl k závěru, že skutečně vinou žalovaného došlo ke škodní události, v jejímž důsledku byla žalobkyni způsobena škoda, došlo ke snížení hodnoty jejího majetku. Předmětem řízení byly pouze náklady na zapůjčení náhradního vozidla, tedy posouzení toho, zda nároky žalobkyně jsou odůvodněné, a zda v kontextu s ustálenou judikaturou se nejedná o náklady nepřiměřené či o plnění, které by se zcela vymykalo zákonnému nároku na náhradu újmy v souvislosti s poškozením automobilu. Soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je v převážné části důvodný.

14. Předmětem řízení učinila žalobkyně pouze nárok na doplacení nákladů spojených s pronájmem náhradního vozidla, které bylo zapůjčeno v době od 14. 12. 2020 do 4. 1. 2021 za 20 900 Kč při denní sazbě zapůjčení vozidla 950 Kč. Ze strany pojišťovny však bylo uhrazeno pouze 1 997 Kč za období od 14. 12. 2020 do 17. 12. 2020 s argumentem, že toho dne byla žalobkyně informována o tom, že škoda je řešena formou totální škody a veškeré další náklady spojené s půjčením vozidla jdou k její tíži. Druhou spornou okolností pak byla denní sazba za zapůjčení náhradního vozidla jako příliš vysoká a tedy nikoliv obvyklá, vedlejší účastník byl ochoten hradit pouze částku denní sazbě 550 Kč bez DPH (tu za uvedené 3 dny i uhradil)

15. Po provedené dokazování však soud dospěl k závěru, že tato argumentace nemůže obstát, neboť má za prokázané, že řešení vyřízení pojistné události formou totální škody při posouzení ceny opravy se nejeví být relevantním závěrem pojišťovny a rozhodně nelze žalobkyni vytýkat, že se rozhodla pro provedení opravy vozidla, která v konečném důsledku byla zaplacená částku 21 500 Kč.

16. Co se týče denní sazby zapůjčení náhradního vozidla, soud vycházel z listinných důkazů, které měl k dispozici, konkrétně z listin předložených žalobkyní, limitních denních plnění, kterými argumentovala žalovaná strana a vedlejší účastník a dále pak také listinami, které si soud vyžádal v průběhu řízení v podobě zpráv jednotlivých auto půjčoven. Lze uzavřít, že vymezené ceny za poskytnutí automobilu se pohybovaly v rozmezí od 350 Kč do 1 000 Kč. S ohledem na objektivnost stanovení běžné částky půjčovného soud vyčlenil extrémně nízké platby půjčovného stejně jako extrémně vysoké platby půjčovného a vyhodnotil, že obvyklá cena půjčovného za automobil, který typově odpovídá vozidlu Škoda Fabia, činí 840 Kč denně včetně DPH. Tuto částku považuje za obvyklou právě s ohledem na to, že o této částce se shodla větší část oslovených subjektů. Pro úplnost soud poznamenává, že už vůbec nebyl ochoten přistoupit na další argument vedlejšího účastníka, a to takový, že sazbu je třeba posuzovat nikoliv ve vztahu k automobilům označeným jako malé automobily, ale s ohledem na stáří poškozeného automobilu je třeba vycházet ze sazeb vozidel "mini". Tato úvaha je naprosto irelevantní, není důvod neposkytnout náhradu denní sazby, která odpovídá skutečně poškozenému vozidlu, protože jen velmi těžko si lze představit, že jen díky stáří vozidla se poškozený bude muset spokojit s vozem nižší kategorie, ačkoliv jeho poškozené vozidlo splňuje parametry odlišné.

17. Dále se soud zabýval otázkou odůvodněné délky užívání náhradního vozidla a uzavírá, že doba od 14. 12. 2020 do 4. 1. 2021 byla vyhodnocena jako taková, které bylo třeba pro zajištění potřeb poškozené. Výrazným specifikem při posouzení odůvodněné doby bylo období, ve kterém byla oprava vozidla prováděna. K poškození automobilu došlo v pátek 11. 12. 2020. Žalobkyně zapůjčila náhradní automobil až od následujícího pracovního dne, tedy od pondělí 14. 12. 2020. Tvrzení, že vozidlo potřebovala pro dopravu dítěte do školy, pro zajišťování nákupů a cesty do zaměstnání, návštěvy rodiny žijící mimo [obec], má soud za logická. Vedlejší účastník namítal, že od 21. 12. 2020 nebylo nutné vozit dítě žalobkyně do školy, toto soud uznává, když bylo ověřeno, že vánoční prázdniny byly v souvislosti s epidemií covid-19 prodloužené již od 21. 12. 2020. Tato skutečnost však nic nemění na tom, že žalobkyně byla i nadále nucena dojíždět do zaměstnání, když místo výkonu práce bylo doloženo pracovní smlouvou. Dále je zcela nepochybné, a soud má za to, že toto není třeba s ohledem na obecnou zkušenost prokazovat, že zejména v období před vánočními svátky je zajišťováno rozhodně více aktivních činností ve směru nákupů než v jiném období roku (možná i za použití § 121 o.s.ř., kdy není třeba dokazovat obecně známé skutečnosti). Zcela logický je také argument ten, že v období vánočních svátků byl automobil používán k návštěvám rodičů, v tomto případě, konkrétně matky žalobkyně, která žije mimo [obec]. Soud je si vědom skutečnosti, že k těmto okolnostem neshromažďoval žádné další důkazy, neboť považuje za naprosto nadbytečné a nelogické provádět důkazy k jednotlivým dnům, kdy byl automobil zapůjčen s dotazováním se, jaké konkrétní činnosti žalobkyně vykonávala v daný den. I zde opět samozřejmě hraje roli skutečnost, že ve vymezeném období bylo několik dnů svátků a pracovního volna, kdy konkrétně Štědrý den vyšel na čtvrtek pracovního týdne s automaticky navazujícím prvním a druhým svátkem vánočním v pátek a sobotu, následuje neděle 27. 12. 2020. Další pracovní týden byl také zkrácený, kdy státní svátek 1. ledna vyšel na pátek. Jen velmi těžko si lze představit, že by žalobkyně, která možná v některý z uvedených dnů automobil nepotřebovala, by jej vracela do půjčovny s tím, že následující den si jej opět půjčí pro zajišťování svých potřeb. V kontextu tohoto rozložení pracovních a nepracovních dnů daného období vyzněla zcela logicky i informace osoby opravující automobil, kdy postup prací byl fakticky rozložen do osmi pracovních dnech. Soud tedy z těchto důkazů uzavírá, že dobu opravy vykázanou žalobkyní považuje za obvyklou, stejně tak za nutnou považuje v té souvislosti i dobu, po kterou bylo půjčeno náhradní vozidlo, ovšem za částku 840 Kč denně. Proto bylo žalobě co do částky 16 483 Kč vyhověno, k zamítnutí došlo co do částky 2 420 Kč s tím, že se jedná právě o rozdíl v účtované a následně soudem zjištěné obvyklé denní sazbě 18. Soud je si vědom celé řady rozhodnutí, která oba účastníci uváděli ve svých vyjádřeních. Z hlediska soudu prvého stupně je zásadní nález Ústavního soudu České republiky ze dne 24. 7. 2018 sp. zn. I ÚS 3831/2017, podle něhož podstatou užívání náhradního vozidla je umožnit pojištěnci zachování určitého životního standardu situaci, kdy dojde, ať již k částečnému nebo totálnímu poškození vozidla. Poskytnutím náhradního vozidla nebude poškozen ponechán v tísni a bude mu umožněno vést, co do kvality, obdobný život jako před dopravní nehodou. Výše škody není dána jen hodnotou zničeného vozidla ale též náklady, které by poškozený nemusel vynaložit v případě, že by ke škodě nedošlo. Pokud se jedná o situaci, kdy jsou tyto náklady účelně vynaložené, není důvod pro to, aby je nesl poškozený. Ústavní soud v tomto nálezu upozorňuje na skutečnost, že ne každý poškozený je natolik solventní, aby se mohl okamžitě zakoupit nové vozidlo, je třeba vyčkat zaslání finančních prostředků od pojišťovny. Také není důvod, aby se poškozený, jehož vozidlo bylo poškozeno pouze částečně, měl nacházet v lepším postavení než ten, jehož vozidlo bylo zničeno totálně. V odůvodnění se uvádí, že pro posouzení důvodnosti nároku na náhradu náhradního vozidla musí být splněna podmínka účelnosti využití. V podstatě obdobným způsobem reagoval Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 14. 1. 2021, sp. zn. I ÚS 2932/2020, kdy řešil situaci, kde soudy nalézací se zabývaly argumentací vedlejšího účastníka (téhož jako v tomto řízení), podle které pojišťovny považují náklady na zapůjčení náhradního vozidla za neúčelné od okamžiku, kdy jej poškozený vyrozuměn o způsobu řešení likvidace totální škodou. Soud prvého stupně se zcela ztotožňuje zejména s tou částí nálezu Ústavního soudu, ve které se uvádí, že je třeba, aby si poškozený zachoval určitý životní standard i v situaci, kdy dojde k poškození jeho vozidla. Soud v tomto případě jednoznačně stojí na straně žalobkyně, která se, nikoliv z vlastní viny, ocitla ve velmi exponovaném období roku v situaci, kdy byla vystaven problémům s dojížděním do zaměstnání, s přepravou dítěte do školy, se zajišťováním běžného fungování rodiny i nákupů pro nadcházející vánoční období. Soud nemá nejmenší důvod neuvěřit, že právě v tomto období je užívání automobilu vždy ještě intenzivnější než v jiných obdobích roku. Není důvod za takovéto situace žalobkyni sankcionovat tím, že být nebyly proplaceny náklady na použití náhradního vozidla v celé době, kterou uvedla.

19. Soud naprosto nesouhlasí s argumentací vedlejšího účastníka, podle kterého s ohledem na likvidaci totální škody nebylo účelné opravu provádět, neboť hodnota vozu byla stanovena na 30 000 Kč. Toto tvrzení je naprosto odtržené od běžného života. Automobil žalobkyně bylo v době poškození sice téměř 20 let starý, byl však způsobilý k provozu na pozemních komunikacích (platná technická kontrola z 2019) a zcela zjevně byl běžně užíván. Je samozřejmé, že tabulková cena takto starého vozu se bude limitně blížit nule, je však otázkou, za jakou částku by tento vůz byl prodejný. Naprosto odlišná kategorie je pak také ta, na jakou částku si jej cení samotný poškozený, kdy vozidlo řádně servisuje, snaží se odstraňovat veškeré nedostatky, samozřejmě počítá s tím, že vozidlo vydrží ještě nějakou dobu. Ze strany žalobkyně nezaznělo, že by měla v úmyslu automobil měnit, že by jí jeho jízdní vlastnosti nevyhovovaly, či že by měla v úmyslu kupovat nový automobil. V kontextu toho se jeví její rozhodnutí pro opravu jako zcela logické řešení. Soud by samozřejmě nesouhlasil za situace, že by oprava dosahovala řádu desítek tisíc Kč a výrazným způsobem by cenu automobilu převýšila, nicméně v případě provedení opravy za částku 21 500 Kč se jeví být uzavření pojistné události formou totální škody za přinejmenším předčasné. Proto nelze klást k tíži žalobkyně, že se pro opravu rozhodla, protože v její situaci se jednalo o zcela logické řešení.

20. Soud se nemíní pouštět ani do úvah na téma doby nutné pro zakoupení nového vozu. Aktuální informace o trhu s automobily svědčí spíše o tom, že fyzické osoby si pořizují automobily ojeté, použité a nikoliv automobily nové, neboť ty bývají osobám, které jako nepodnikatelé nemohou uplatnit odpisy v majetku, nákladové položky či odečet DPH, finančně nedostupné. V tomto kontextu soud nahlíží na další argumentaci, že pokud bylo vyplaceno pojistné plnění či byla žalobkyně informována o jeho výši, opět nemá nárok na další náklady spojené s provozem náhradního vozidla, jako na nepoužitelnou. Jen velmi těžko si lze představit, že by žalobkyně bez dalšího druhý den po poškození automobilu dokázala vybrat automobil, který by splňoval její požadavky. Soud má za to, že nemusí být předmětem dokazování obecně známá skutečnost, že pokud si osoba vybírá automobil ke koupi prostřednictvím autobazaru či nabídkových serverů, nejedná se o obchod ze dne na den, vždy tomu předchází minimálně několikadenní, respektive týdenní výběr.

21. Soud proto uzavírá, že z jeho pohledu je nárok žalobkyně ve shora uvedené části zcela důvodný, neboť prokázala, že náhradní automobil potřebovala používat, nepoužívala ho nadbytečně dlouhou dobu, a ani jejich rozhodnutí o provedení opravy nelze označit za neadekvátní. Soud nevidí důvodu, proč v takovémto případě žalobkyni neumožnit, aby se svého nároku domohla vůči škůdci pokud pojišťovna (vedlejší účastník) zaujal striktní stanovisko zcela v souladu s interními normami, bohužel zcela odtržená od běžného života 22. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř.. Žalobkyně bylo ve věci úspěšná v rozsahu 87,20 %, neúspěšná v rozsahu 12,8 %, náleží tedy právo na náhradu nákladů řízení 74,40 %. Žalobkyně účtovala celkem 8 úkonů právní služby po 1 860 Kč (příprava a převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby, sepis vyjádření 13. 5. 2021, sepis vyjádření 4. 6. 2021, účast u jednání soudu 8. 6. 2021, sepis vyjádření 14. 6. 2021 a účast u jednání soudu 22. 7. 2021), 8 paušálních náhrad po 300 Kč, DPH 21 % a soudní poplatek 800 Kč, celkem 21 709 Kč. Na náhradě nákladů řízení bylo tedy přiznáno 13 937 Kč, když tyto bylo uloženo uhradit společně a nerozdílně žalovanému a vedlejšímu účastníkovi ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

23. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř., byla stanovena lhůta k plnění ve třídenní, zde soud však poznamenává, že s ohledem na skutečnost, že žalovaný je v insolvenci, nelze vůči němu uvést exekuční řízení.