39 C 72/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 950 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 950 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 10% ročně z částky 1 950 Kč jdoucím od 19. 10. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 1 489 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 6. 10. 2020 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo uhradit částku 1 950 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že dne 18. 9. 2019 byl žalovaný převezen na [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo], která je provozována žalobcem. Služba mu byla poskytnuta podle zákona č. 373/2011 Sb. Za poskytnuté služby byla žalovanému vystavena faktura na 1 950 Kč se splatností 18. 10. 2019. Tento dluh žalovaný vůči žalobkyni uznal co do důvodu a výše uznáním dluhu. Dlužnou částku však ani přes upomínky neuhradil. Náklady sestávají z poskytnuté zdravotní péče 441 Kč, provedené biochemie 250 Kč, 2x alkotestu po 80 Kč, celkem 160 Kč, zdravotnického materiálu za 19 Kč, mycích a dezinfekčních prostředků za 150 Kč. Dále jsou účtovány náklady na ubytování 900 Kč a pití 30 Kč. Ve věci byl vydán platební rozkaz, ten byl však pro jeho nedoručení žalovanému zrušen. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

2. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasil, žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil, soud tedy jeho souhlas předpokládal.

3. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti. Žalovanému byla dne 18. 9. 2019 vystavena faktura [číslo] za pobyt na protialkoholní záchytné stanici, a to na částku 1 950 Kč se splatností 18. 10. 2019. Z listiny označené jako uznání dluhu ve smyslu § 2053 občanského zákoníku žalovaný uvedl, že co do důvodu a výše uznává svůj dluh 1 950 Kč za vyšetření, ošetření a pobyt v [anonymizována tři slova] [ulice] dne 18. 9. 2019. Žalovaný se tento dluh zavázal uhradit do 30 dnů od podpisu listiny. Skutečnost, že žalovaná částka nebyla uhrazena, je dokumentována předžalobní upomínkou z 23. 6. 2020. Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

4. Podle ustanovení § 1721 občanského zákoníku ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit.

5. Podle ustanovení § 1723 odst. 1 občanského zákoníku závazek vzniká ze smlouvy, z protiprávního činu, nebo z jiné právní skutečnosti, která je k tomu podle právního řádu způsobilá.

6. Podle § 89e zákona č. 373/2011 Sb. prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly.

7. Podle ustanovení § 2053 občanského zákoníku uzná-li někdo svůj dluh, co do důvodu i výše prohlášením učiněný v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

8. Z provedených listin dospěl soud k závěru, že je na místě žalobě vyhovět. Žalobkyně prokázala, že žalovaný byl umístěn 18. 9. 2019 v [anonymizována tři slova] [ulice], [obec a číslo]. Dále prokázal, že žalovaný při odchodu z ošetření uznal svůj dluh vůči žalobkyni ve výši 1 950 Kč. Uznání dluhu splňuje podmínky uvedené v § 2053 občanského zákoníku, nastává tedy vyvratitelná domněnka existence dluhu. Bylo tedy na žalovaném, aby v případě nesouhlasu s podaným návrhem se účinně bránil a prokázal, že v době uznání dluh netrval. Protože tato situace nenastala, bylo na místě žalobě vyhovět. Žalobkyni vznikl též nárok na úrok z prodlení s odkazem na § 1970 občanského zákoníku v zákonné výši počínaje dnem následujícím po uplynutí lhůty splatnosti vystaveného daňového dokladu i lhůty uvedené v uznání závazku, tedy počínaje 19. 10. 2019.

9. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci plně úspěšná, má tedy právo na plnou náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši 1 489 Kč. Tato částka je tvořena třemi úkony právní služby po 200 Kč, a třemi paušálními náhradami po 100 Kč, dále pak DPH 21%, vše dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. při použití § 14b tohoto předpisu. Náhrada nákladů řízení je dále navyšována o soudní poplatek 400 Kč.

10. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu, žalovanému bylo uloženo splnit veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku v běžné třídenní lhůtě.