39 C 90/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované fakticky ulice a číslo , PSČ obec o zaplacení 23 624 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 624 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 588 Kč jdoucím od 16. 5. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 13. 5. 2015 do 15. 5. 2017 ve výši 1 390,24 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 001 Kč jdoucím od 16. 5. 2017 do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od 17. 7. 2015 do 15. 5. 2017 ve výši 1 032,97 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení sjednaného úrokem v sazbě 19,98% ročně z částky 8 588 Kč jdoucím od 6. 9. 2015 do zaplacení a o zaplacení sjednaného úrokem v sazbě 19,98% ročně z částky 7 001 Kč jdoucím od 9. 7. 2015 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 613,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 19. 3. 2011se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 23 624 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši, se sjednaným úrokem a náklady řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že [právnická osoba], jako věřitel a žalovaná jako dlužník uzavřeli dvě smlouvy o zápůjčce. Dne 13. 7. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobce a žalovaná smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku zaplatit ve splátkách po 307 Kč týdně, celkem bylo sjednáno 60 splátek. Za poskytnutí půjčky byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč Poslední splátku uhradila žalovaná dne 5. 5. 2015, původní splatnost byla sjednána do 6. 9. 2015. Žalovaná neuhradila celkem 8 588 Kč na jistině a 7 181 Kč na poplatku. Dne 15. 5. 2014 uzavřela právní předchůdkyně žalobce a žalovaná smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta částka 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala zápůjčku zaplatit ve splátkách po 307 Kč týdně, celkem bylo sjednáno 60 splátek. Za poskytnutí půjčky byl sjednán souhrnný poplatek ve výši 8 361 Kč Poslední splátku uhradila žalovaná dne 5. 5. 2015, původní splatnost byla sjednána do 9. 7. 2015. Žalovaná neuhradila celkem 7 001 Kč na jistině a 3 608,51 Kč na poplatku. Aktivní legitimaci žalobce odůvodnil odkoupením této pohledávky od původního věřitele na základě smlouvy ze dne 15. 5. 2021. Žalobce následně oznámil žalované postoupení pohledávky a vyzval ho dopisem ke splnění dluhu, ovšem bez výsledku. Ve věci byl dne 14. 4. 2021 vydán platební rozkaz, ten se však nepodařilo žalované doručit do vlastních rukou a byl zrušen. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Žalobce při podání žaloby předložil soudu dostatek listinných důkazů, které mohly být podkladem pro rozhodnutí bez jednání dle ust. § 115a o.s.ř. Právní zástupce žalobce souhlasil s tímto postupem již v žalobě, žalovaná se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud tedy postupoval v souladu s ustanovením § 101 odst. 4 o.s.ř. a ve věci jednání nenařizoval.

3. Z předložených listin byly zjištěny tyto skutečnosti. Dne 13. 7. 2014 byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o zápůjčce. Výše zápůjčky byla sjednána na 10 000 Kč, poplatek pak 8 361 Kč. Celková částka byla stanovena na 18 361 Kč, tato měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, resp. výše poslední splátky byla stanovena na 248 Kč. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami žalobce (z obsahu smlouvy), potvrdila také převzetí finanční částky. Dne 15. 5. 2014 byla uzavřena mezi [právnická osoba], jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem smlouva o zápůjčce. Výše zápůjčky byla sjednána na 10 000 Kč, poplatek pak 8 361 Kč. Celková částka byla stanovena na 18 361 Kč, tato měla být splacena v 60 týdenních splátkách po 307 Kč, resp. výše poslední splátky byla stanovena na 248 Kč. Ve smlouvě žalovaná potvrdila, že se seznámila s obchodními podmínkami žalobce (z obsahu smlouvy), potvrdila také převzetí finanční částky. Dopisem ze dne 15. 5. 2017 právní předchůdce žalobce oznámil žalované postoupení pohledávky na žalobce. Výzvu k zaplacení učinil též právní zástupce žalobce dne 21. 6. 2018, zároveň oznámil postoupení pohledávky. Aktivní legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 5. 2017 včetně přílohy, kde figuruje i pohledávka za žalovanou ([číslo]). Další důkazy navrhovány ani prováděny nebyly.

4. Podle § 2391 občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech.

5. Z předložených důkazů dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi účastníky (resp. právním předchůdcem žalobce a žalovanou byly uzavřeny 2 smlouvy o zápůjčce dle občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. Bylo sjednáno, že žalovaná vrátí dlužné částky včetně sjednaného příslušenství vždy ve splátkách po 460 Kč týdně. Žalobce prokázal, že ze strany žalované nedošlo k vrácení všech finančních prostředků a příslušenství, ke kterému se žalovaná podpisem smlouvy zavázal. Soud tedy žalobě vyhověl, co do jistiny dlužné částky a zákonného úroku z prodlení s odkazem na ustanovení § 1970 občanského zákoníku.

6. Nedůvodným shledal soud nárok na sjednaný úrok, který byl ze strany žalobce účtován od 9. 7. 2015, resp. 6. 9. 2015. Soud vychází z první strany smlouvy, kde je zcela jednoznačně stanovena, jaká výsledná částka bude ze strany žalované uhrazena, jednoznačně je vyčíslena i částka úroku za půjčení peněz, a to ve výši vždy 1 277 Kč. K vrácení těchto úroků se žalovaná zavázala, tato se objevila vždy v dlužném poplatku a soud ji považuje za zcela legitimní. Nikoliv však další úrok. Soud považuje ujednání v obchodních podmínkách, dle nichž je i dále účtován sjednaný úrok za takové, které je v rozporu s ujednání na prvé straně smlouvy. S ohledem na tento závěr soud v části úroku v sazbě 19,98% ročně žalobu zamítl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobce byl ve věci úspěšný co do 62,80%, neúspěšný co do 37,20%, má tedy právo na zaplacení náhrady nákladů řízení v rozsahu 25,60%. Žalobci by v případě plného úspěchu náležela celková náhrada 2 398 Kč spočívající v zaplaceném soudním poplatku ve výši 946 Kč, dále pak ve 3 úkonech právní služby po 300 Kč, 3 paušálních náhradách po 100 Kč a DPH 21 % dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., při použití ustanovení § 14b) tohoto předpisu. 25,60 % z této částky tedy představuje náhradu nákladů řízení ve výši 613,90 Kč.

8. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle §160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř., žalované byla stanovena ke splnění všech v tomto rozsudku uvedených povinností běžná třídenní lhůta.