39 C 93/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň - město rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Pavlíčkovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 4 845 Kč s příslušenstvím o vzájemném návrhu o zaplacení částky 12 500 Kč

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 425 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení v sazbě 8,50% ročně z částky 1 125 Kč jdoucím od 14. 11. 2021 do zaplacení, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému, v souvislosti s uplatněním nároku na zaplacení částky 4 845 Kč s příslušenstvím, náhradu nákladů řízení v rozsahu 40%, tedy částku 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 12 500 Kč se zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, v souvislosti s uplatněním vzájemného nároku na zaplacení částky 12 500 Kč, plnou náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 7 155,94 Kč, a to ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou doručenou Okresnímu soudu Plzeň-město dne 14. 3. 2022 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by žalovanému bylo uloženo zaplatit částku 3 420 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení a částku 1 425 Kč v podobě zákonného úroku z prodlení a náklady řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný neuhradil za dvě motorová vozidla tzv. povinné ručení (povinné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), vznikla mu tedy povinnost zaplatit příspěvek podle zákona č. 168/1999 Sb. Poprvé bylo uvedeno, že byl zjištěn osobní automobil [registrační značka] se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do [číslo] cm3, který neměl v době od 1. 4. 2021 do 18. 5. 2021 uzavřeno pojištění z odpovědnosti z provozu vozidla. Vozidlo tak bylo nepojištěno 48 dní, denní sazba podle vyhlášky k předmětnému zákonu činí 65 Kč denně. Jako vlastník vozidla byl zjištěn dotazem na [stát. instituce] právě žalovaný. Ten byl vyzván k zaplacení příspěvku, jeho splatnost nastala 9. 11. 2021, příspěvek zaplacen nebyl. Žalobkyně tedy žádá zaplacení příspěvku 3 120 Kč, dále pak uplatňuje také 300 Kč jako příspěvek dle § 4 odst. 4 citovaného zákona. Dále bylo zjištěno, že žalovaný je evidován jako vlastník motocyklu se zdvihovým objemem válců nad 500 cm3, [registrační značka], k tomuto vozidlu nebylo uzavřeno povinné pojištění odpovědnosti v době od 6. 4. 2021 do 20. 5. 2021, tedy celkem po dobu 45 dní, když vyhláška k zákonu stanovuje denní sazbu pro takto nepojištěná vozidla 25 Kč. Žalovaný byl i v tomto případě vyzván k zaplacení, splatnost příspěvku nastala 13. 11. 2021, částka uhrazena nebyla.

2. Ve věci byl 22. 3. 2022 vydán platební rozkaz, proti kterému však žalovaný podal odpor. Ve zdůvodnění odporu konstatoval, že vozidla v uvedené době nevlastnil, někde má založenu i kupní smlouvu, kterou však ještě před podáním žaloby zasílal [obec] [anonymizována dvě slova]. Je pravda, že vlastník na sebe vozidlo nepřevedl, to ovšem neznamená, že by se vlastníkem nestal. V průběhu řízení předložil žalovaný kupní smlouvu datovanou 29. 3. 2021, podle které prodal [značka automobilu], [registrační značka] panu [jméno] [příjmení]. S ohledem na předložení této listiny, vzala žalobkyně podáním doručeném soudu dne 23. 1. 2023 žalobu částečně zpět, a to právě ohledně nároku na zaplacení částky 3 420 Kč s příslušenstvím, kterou spojovala s obdobím bez zaplacení povinného pojištění odpovědnosti za škodu osobního automobilu [registrační značka]. S odkazem na ustanovení § 96 odst. 1, 2 občanského soudního řádu soud usnesením ze dne 22. 2. 2023 č. j. 93/2022-121 řízení o zaplacení částky 3 420 Kč s úrokem z prodlení zastavil (usnesení ze dne 22. 2. 2023 č.j. 39 C 93/2022 – 121).

3. Ve zbytku, tedy co se týká nepojištěného období motocyklu, žalovaný tento nárok uznal (viz. protokol o jednání dne 16. 3. 2023). V té době již byly provedeny listinné důkazy, ze kterých bylo zjištěno, že žalovaný byl veden v registru majitelů vozidel jako vlastník motocyklu [příjmení] [jméno], [registrační značka], a to i v době od 6. 4. 2021 do 20. 5. 2021 Tyto skutečnosti byly zjištěny ze zprávy Magistrátu města Plzně, žalobkyně také předložila výpis z registru silničních vozidel, který poskytlo právě [stát. instituce] [země]. Výzvou ze dne 30. 8. 2021 vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě příspěvku do garančního fondu právě za uvedený motocykl za období od 6. 4. 2021 do 20. 5. 2021, tedy k zaplacení částky 1 425 Kč. Tato částka byla tvořena nákladem na uplatnění 300 Kč a příspěvkem 1 125 Kč (45 nepojištěných dnů za sazbu 25 Kč). Upomínku zopakovala žalobkyně dne 1. 12. 2021, dále pak dne 5. 1. 2022, tuto upomínku převzal žalovaný dne 6. 1. 2022. Naposledy byl k zaplacení vyzván také právní zástupkyní žalobkyně. Žalobkyně také prokázala, že byly uvedené výzvy žalovanému zasílány, s ohledem na uznání žalovaného, soud v této části žalobě vyhověl.

4. Podáním doručeným soudu dne 12. 1. 2023 vznesl žalovaný vůči žalobkyni vzájemný návrh, a to na zaplacení náhrady škody 12 500 Kč. Uvedl, že v listopadu 2021 náhodně při pojišťování nového vozu zjistil u pojišťovacího makléře, že je veden v registru jako řidič, který v minulosti způsobil nehodu, tedy je mu vypočítáváno vyšší pojistné než za situace, kdyby nehodu neměl. [příjmení] je však přesvědčen, že žádnou nehodu nezpůsobil. Dotazem u žalobkyně zjistil, že záznam byl zapsán na základě sdělení [anonymizována dvě slova]. Za dobu od 22. 6. 2007 do 17. 2. 2022 mu tedy neoprávněně uvedenou chybnou informací v databázi žalobkyně byla způsobena škoda v rozdílu mezi vypočteným pojistným a tím, co by mu bylo vypočteno, pokud by evidována dopravní nehody nebyla. Požaduje tedy částku 12 500 Kč s tím, že je to právě žalobkyně, která nese odpovědnost za správnost údajů v registru, tuto musí být schopna po celou dobu evidence dosvědčit. K výzvě soudu doplnil, že rozdíl v pojištění specifikuje u vozidla [příjmení] [jméno] 166, které vlastnil v době od 23. 4. 2008 do 4. 6. 2012, kdy mu ročně vznikala přeplácením pojistného škoda 1 480 Kč, dále pak u [značka automobilu] [registrační značka], které vlastnil od 18. 6. 2012 do 24. 2. 2023, kde ročně vznikala shodná škoda 1 480 Kč. Za uvedené období se tedy jedná o škodu 21 920,22 Kč, on však požaduje pouze polovinu této škody.

5. Ke vzájemnému návrhu se vyjádřila žalovaná podáním doručeným soudu dne 6. 2. 2023 a navrhla, aby žaloba v této části vzájemného návrhu byla zamítnuta s tím, že není ve věci pasivně legitimována. Nesporovala, že by se na ni žalovaný obrátil v souvislosti s tvrzenou vzniklou škodou. Chybný zápis byl podle jeho zjištění proveden na základě sdělení o nehodě [anonymizována dvě slova], která se měla stát v roce 2007. Žalobkyně namítla, že žalovaný hlavně žádným způsobem neprokázal, že by mu jím tvrzená škoda v uvedené výši skutečně vznikla. I pokud by tomu tak bylo, žalobkyně není v žádném případě pasivně legitimována. [ulice] pojistného měl mít vliv chybný záznam o dopravní nehodě. Z toho, že tento záznam měla předkládat [právnická osoba], je tedy zřejmé, že pokud vůbec k nějaké škodě došlo, pak by tento případný nárok měl být uplatňován právě ve vztahu k [právnická osoba] Žalobkyně uvedla, že daný registr (bonus/malus) skutečně pouze spravuje. Je závislá na údajích, které získává od jednotlivých pojistitelů. Pokud však pojistník zjistí nedostatky v registru, je na něm, aby se primárně obrátil na konkrétní pojišťovnu. Pouze tato pojišťovna je totiž schopna nedostatek ověřit a opravu v registru realizovat. Žalobkyně nemá možnost ověřit věcnou správnost údajů, a také evidované údaje nemůže sama měnit. Pojišťovna by měla reagovat na žádost pojištěného, jeho žádost by měla posoudit, a pokud považuje nárok za oprávněný, má provést změnu údajů v registru. V žádném případě žalobkyně není subjektem, který by nad jednotlivými pojistiteli dozíral, není jejich nadřízeným, nemá jakékoliv oprávnění vstupovat do smluvních vztahů s jejich klienty. Odkaz žalovaného na článek 82 odst. 4 nařízení GDPR je pak podle názoru žalobkyně zcela lichý. Toto odkazuje na ochranu fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů. Jsou zde definovány osobní údaje (příkladmo jméno, příjmení, identifikační znak osoby, případně lokační údaje atd.), což však v žádném případě nesplňuje záznam o dopravní nehodě.

6. Pro potřeby rozhodnutí o vzájemném návrhu bylo ověřeno, že v předmětné době, za kterou se žalovaný domáhá náhrady škody (újmy), byl žalovaný vlastníkem uvedených automobilů. Byl předložen technický průkaz [značka automobilu], [registrační značka], u něhož je žalovaný evidován jako vlastník od 23. 4. 2008 do 4. 6. 2012. Z technického průkazu [značka automobilu] [anonymizováno], [registrační značka] bylo zjištěno, že je zde evidován žalovaný jako vlastník od 18. 6. 2012, následně bylo vozidlo převedeno na jiného provozovatele s tím, že v době od 30. 6. 2015 bylo opět evidováno na žalovaného. Co se týká výpočtu škody, zde žalovaný předložil vyjádření pojišťovacího makléře [jméno] [příjmení], který uvedl, že u obou uvedených automobilů může představovat rozdíl v pojistném, pokud je vlastník evidován jako ten, kdo způsobil dopravní nehodu a naopak tato evidence by neexistovala, částku 1 480 Kč ročně. Dále byla k důkazu v této souvislosti provedena emailová komunikace, kterou nejprve vedl žalovaný s [právnická osoba] Z těchto zpráv bylo ověřeno, že na [právnická osoba] se obrátil v listopadu 2021 žalovaný s tím, že zjistil, že byl evidován jako vlastník nehody. K tomu uvedla pracovnice [právnická osoba], že u smlouvy [číslo] byl uplatněn nárok na vyplacení pojistného plnění dne 27. 6. 2007, z toho důvodu byla [obec] kanceláři pojistitelů nahlášena pojistná událost. V prosinci 2021 reagovala [právnická osoba] na nesouhlas žalovaného, který sdělil, že nikdy nezpůsobil nehodu, ani nebyl uznán vinným z nehody, tak, že provedla šetření pojistné události, ovšem zjistila, že pojistná událost byla vedena pod č. 2007 [číslo] s vyplaceným pojistným plněním za způsobenou věcnou škodu. [právnická osoba] reagovala tak, že pojistitel si mohl provést vlastní šetření a stanovit míru účasti vozidel na vzniku dopravní nehody bez ohledu na to, zda bylo či nebylo rozhodnuto o přestupku např. Policií České republiky, případně správním orgánem. Dne 17. 2. 2022 bylo žalovanému sděleno ze strany [právnická osoba], že škodní událost byla z registru vymazána a neměla by mít vliv na bezeškodní průběh. Již v prosinci 2021 a následně v lednu 2022 se žalovaný obrátil také na [anonymizována tři slova], resp. na její právní zástupkyni s tím, že žádá o náhradu škody, bylo mu však sděleno, že žalobkyně je pouze tím, kdo spravuje registr bonus/malus, veškeré údaje, které jsou tam zapisovány, však vycházejí od pojistitelů. Soud v této věci další důkazy neprováděl.

7. Podle § 18 zákona č. 168/1999 Sb., se zřizuje [název žalobkyně] jako profesní organizace pojistitelů. Jedná se o právnickou osobu se sídlem v [obec]. [příjmení] jiné, kancelář spravuje garanční fond a fond zábrany škod, vede evidence a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti (§ 18 odst. 2 písm. f) citovaného zákona).

8. Podle § 15 citovaného zákona, pojistitel sděluje kanceláři údaje o vzniku, době přerušení, změně a zániku pojištění odpovědnosti nejméně v rozsahu údajů, které stanoví Ministerstvo vyhláškou, a to nejpozději do jednoho měsíce ode dne vzniku příslušné skutečnosti. Podle odst. 9 tohoto paragrafu pojistitele, sdělují kanceláři údaje o škodných a pojistných událostech včetně osobních údajů ke zpracování pro účely § 3b odst. 2, § 18 odst. 2 písm. f) a g) tohoto zákona.

9. Podle ustanovení § 3b odst. 2 citovaného zákona, při sjednávání výše pojistného v pojistné smlouvě zohlední pojistitel celkový předcházející škodní průběh pojištění odpovědnosti pojistníka, a to se slevou na pojistném v případě bezeškodného průběhu pojištění nebo přirážkou k pojistnému v případě výplaty pojistného plnění z pojištění odpovědnosti.

10. Pro vyhodnocení oprávněnosti nároku se soud zabýval prvotně námitkou žalobkyně o tom, že není ve věci pasivně legitimována a nezbylo mu, než této námitce přisvědčit. Soud vycházel z ustanovení § 18 odst. 1 a § 15 odst. 9 zákona č. 168/1999 Sb. Z těchto ustanovení jednak jednoznačně vyplývá, že žalobkyně, tedy [název žalobkyně] je zřízena pouze jako profesní organizace pojistitelů, která má zákonem vymezené úkoly (§ 18 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.). Mimo jiné slouží k tomu, aby jako profesní organizace vedla evidence a statistiky pro účely pojištění odpovědnosti, když v § 15 odst. 9 citovaného zákona je přesně uvedeno, z jakých zdrojů tyto údaje shromažďuje. Jedná se o údaje sdělované pojistitely, které jsou shromažďovány i s odkazem na § 3b citovaného zákona ve smyslu správného určování pojistného, které má být určeno právě i v souvislosti s tím, zda byla v průběhu rozhodného období spáchána či nespáchána dopravní nehody, resp., zda bylo či nebylo vypláceno jakékoliv pojistné plnění. Již z dikce tohoto zákona je zcela evidentní, že to není žalobkyně, která do systému údaje vkládá, zákon jí ani neukládá, aby tyto údaje jakýmkoliv způsobem kontrolovala, nemůže tedy v žádném případě odpovídat za správnost či nesprávnost uvedených údajů. Soud si dovolí přirovnat [anonymizována tři slova] k ostatním profesním organizacím v podobě České advokátní komory, Lékařské komory, [příjmení] znalců a tlumočníků, které v žádném případě nenesou odpovědnost za údaje, které jsou jim sdělovány jejími jednotlivými členy. Vztah, který upravuje zákon č. 168/1999 Sb., je v případě plnění zákonných povinností vztahem mezi pojistitelem a pojistníkem plynoucím z řádně uzavřené pojistné smlouvy. Pokud tedy pojištěný zjistí, že při plnění povinností z pojistné smlouvy došlo k jakémukoliv excesu ze strany smluvní pojišťovny, je na něm, aby se právě vůči tomuto subjektu domáhal náhrady případné újmy. V žádném případě za chybné údaje uvedené v registru, v němž jsou shromažďována data pro účely výpočtu pojistného, nemůže nést pouze správce tohoto registru, který údaje žádným způsobem netvoří. Proto soud žalobu zamítl, neboť důvodnou shledal námitku nedostatku pasivní legitimace. Pokud žalovaný argumentoval Nařízením o ochraně osobních údajů (GDPR), soud tuto argumentaci nepovažuje za přiléhavou. Žalobkyně nepochybně osobní údaje shromažďuje, je správcem osobních (a jiných údajů), odpovídá za dodržování zásad zpracování osobních údajů. Spravované údaje nejsou žalobkyní získávány přímo od dotčených subjektů, ale z jiných zdrojů (pojistitelé, Ministerstvo dopravy ČR, Policie ČR a další). Údaje zpracovává žalobkyně toliko pro svoji činnost (pro kterou byla zákonem zřízena, a která je v tomto zákoně také definována). [příjmení] jiné i pro činnost související s vedením databáze škodných a pojistných událostí. Z pohledu Nařízení GDPR má nepochybně každý subjekt, o jehož osobní údaje se jedná, žádat o úpravu zpracování, případně o výmaz, o opravu. Žalovaný sám uvedl, že došlo k opravě v registru, svého práva na opravu se tedy domohl. Nebylo však prokázáno, že by žalobkyně jakýmkoliv způsobem práva na ochranu osobních údajů porušila (nebylo namítáno vadné zpracování či poskytnutí), nedopustila se tedy žádného protiprávního jednání, které by odpovědnost za vzniklou újmu mohlo zakládat (při současném naplnění dalších atributů nutných pro vyvození odpovědnosti za újmu). Soud tedy uzavřel, že žalobkyně není tím subjektem, který by za újmu žalovaného způsobenou chybným výpočtem pojištění odpovídal.

11. Co se týká výroku o náhradě nákladů řízení, soud tyto rozdělil podle toho, o jaká řízení se jednalo.

12. K nároku na původně uplatněných 4 845 Kč s příslušenstvím soud aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu ve spojení s § 146 odst. 2 věta první občanského soudního řádu. V konečném rozhodnutí bylo konstatováno, že důvodně žalobkyně podala návrh na zaplacení částky 1 425 Kč s příslušenstvím, když k tomuto nároku byla dostatečná skutková tvrzení a byly předloženy i důkazy svědčící o oprávněnosti nároku, který navíc žalovaný uznal. Soud se však neztotožnil s argumentací žalobkyně, že důvodně byla podána i žaloba o zaplacení příspěvku za vozidlo [anonymizováno] v částce 3 420 Kč s příslušenstvím. Soud totiž uvěřil tvrzení žalovaného o tom, že ještě před podáním žaloby (14. 3. 2022) na výzvu [obec] kanceláře pojistitelů reagoval a zaslal kupní smlouvu (tu, která byla následně předložena Okresnímu soudu Plzeň-město). Žalovaný v této souvislosti předložil doručenku datové zprávy, která byla [obec] kanceláři pojistitelů doručena 13. 12. 2021 v 13:49 hodin s tím, že se týká jednacího čísla [číslo] a vozidla [anonymizováno], [registrační značka], v předmětu zprávy je uvedeno, že se dokládá kupní smlouva – jiný vlastník. Datum odeslání zprávy koresponduje s upomínkami, které byly žalovanému zasílány [anonymizována tři slova], nebyly však zaznamenány žádné důkazy, kterými by žalobkyně prokazovala, že na danou zprávu adekvátně reagovala. Proto soud vyhodnotil, že žaloba o zaplacení částky 3 420 Kč nebyla podána důvodně, je třeba tedy na ni pohlížet jako na procesní neúspěch žalobkyně. Pokud soud posuzoval poměr úspěchu a neúspěchu v této věci, dospěl k závěru, že v řízení o zaplacení částky 4 845 Kč, byl žalovaný úspěšný v 70%, neúspěšný v 30%, proto má právo na zaplacení 40% náhrady nákladů řízení. Ve vztahu k tomuto nároku provedl žalovaný pět úkonů v podobě podaného odporu, odůvodnění odporu, účasti na jednání dne 19. 1. 2023, podání 30. 1. 2023, kde byla dokládána právě doručenky od datové zprávy a jednání 16. 3. 2023. Podle vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v § 2 odst. 1 a 2 činí výše paušální náhrady 300 Kč za každý úkon. Žalovaný by tedy měl nárok na zaplacení pěti úkonů po 300 Kč v případě plného úspěchu, s ohledem na poměr úspěchu a neúspěchu ve věci v rozsahu 40% mu bylo přiznáno právo na zaplacení částky 600 Kč. Co se týká uplatnění nákladu v podobě cestovného na trase [obec] - [obec] a zpět, kde měl žalovaný absolvovat školení, zde soud uvádí, že pro případ náhrady jakýchkoliv cestovních výdajů, vychází pouze z toho, kde účastník, případně právní zástupce má místo bydliště či sídlo podnikání. Bydlištěm žalovaného je [obec], soud tedy neviděl žádný důvod k tomu, aby přiznával jakékoliv náklady na cestovné.

13. O náhradě nákladů řízení ve vztahu pro uplatnění vzájemného návrhu soud vycházel z ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy ve věci byla zcela úspěšná žalobkyně. Ve vztahu ke vzájemnému návrhu uplatnila žalobkyně svým vyúčtováním ze dne 17. 3. 2022 částku 7 155,94 Kč, kterou v konečném kontextu soud žalobkyni přiznal. Žalobkyně vyúčtovala dva úkony právní služby po 1 620 Kč, dvě paušální náhrady po 300 Kč, dále pak náhradu za promeškaný čas v délce šesti půlhodin po 100 Kč, náhradu cestovních výdajů 1 474 Kč a DPH. Soud konstatuje, že ve vztahu k uplatněnému vzájemnému návrhu provedla žalobkyně minimálně tři úkony právní služby, kdy se k podanému vzájemnému návrhu vyjádřila, následně se účastnila dvou jednání soudu ve dnech 19. 1. 2023 a 16. 3. 2023. Soud tedy toto vyúčtování posoudil tak, že žalovaná se sama práva na náhradu nákladů řízení v části vzdala, když účtovala pouze dva úkony právní služby. Co se týká cestovného, bylo účtováno pouze za ujetí 202 km, což odpovídá jedné cestě na trase [obec] - [obec] a zpět. Byl předložen technický průkaz [anonymizována dvě slova], [registrační značka] se spotřebou paliva 5,1 benzínu BA na 100 km. Podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. činí náhrada za jeden km 5,20 Kč, cena benzínu je účtována 41,20 Kč za litr. Vyúčtované náklady soud tedy posoudil jako takové, které byly v souvislosti s obranou proti vzájemnému návrhu jako odůvodněné a tyto přiznal ve výši 7 155,94 Kč, když žalobkyně je i plátcem DPH.

14. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem občanského soudního řádu. Účastníkům bylo uloženo, aby veškeré povinnosti dle tohoto rozsudku splnili v běžné třídenní lhůtě.