10 C 219/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený obecným zmocněncem jméno celé jméno žalovaného narozeným dne 24. 10. 1970 bytem adresa žalovaného o zaplacení 10 932 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni</b> <b>-) částku 3 244 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 3 244 Kč od 7. 3. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) částku 5 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 100 Kč od 3. 11. 2020 do zaplacení,</b> <b>-) částku 2 588 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 2 588 Kč od 24. 3. 2021 do zaplacení,</b> <b>do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 20 589,55 k rukám zástupkyně žalobkyně advokátky Mgr. [jméno] [příjmení], do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 10 932 Kč s příslušenstvím, kterou žalovaný dluží žalobkyni z titulu neuhrazeného zákonného poplatku za nepojištěné vozidlo traktor [registrační značka] za období od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2019, tj. 184 dní, celkem ve výši 3 244 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 2 944 Kč a poplatku spojeného s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč a dále za období od 1. 9. 2019 do 26. 6. 2020, tj. 300 dní, celkem ve výši 5 100 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 4 800 Kč a z poplatku ve výši 300 Kč a dále za období od 27. 6. 2020 do 16. 11. 2020, tj. 143 dní, celkem ve výši 2 588 Kč, která se skládá ze základu příspěvku ve výši 2 288 Kč a z poplatku ve výši 300 Kč. Splatnost příspěvku nastala ohledně vozidla v jednotlivých obdobích dne 6. 3. 2020, 2. 11. 2020 a 23. 3. 2021, přičemž žalovaný ani po výzvách neuhradil ničeho.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že od 10. 9. 2017 již není majitelem předmětného vozidla, majitelem se stala právnická osoba, společnost [právnická osoba], které byl vlastníkem a zároveň jednatelem. Tuto společnost následně prodal i s traktorem a toto prokazoval kupní smlouvou.

3. Žalobkyně k vyjádření žalovaného uvedla, že žalovaný neprokázal, že by vlastníkem předmětného vozidla v předmětných obdobích nebyl, pokud by žalovaný převedl vlastnické právo k vozidlu, byl by povinen podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, do 10 pracovních dnů ode dne tohoto převodu podat k obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla. K vozidlu bylo evidováno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] u [právnická osoba] od 19. 3. 2013 do 1. 7. 2017, kdy z pojistné smlouvy vyplývá, že společnost [právnická osoba] byla ve smlouvě uvedena jako vlastník a provozovatel vozidla. Dále bylo k vozidlu sjednáno pojištění od 24. 5. 2017 [číslo] u [právnická osoba], kde v pojistné smlouvě byl jako vlastník, provozovatel i pojistník vozidla uveden [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození] (otec a obecný zmocněnec žalovaného), kdy smlouva měla být ukončena ke dni 19. 9. 2018 z důvodu neplacení pojistného. Žalobkyně tak má pochybnosti o pravosti kupní smlouvy předložené žalovaným. Žalobkyně dále uvedla, že kupní smlouva předložená žalovaným, nebyla platně sjednána a k převodu vlastnického práva k vozidlu na základě ní nedošlo s ohledem na porušení § 13 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „zákon o obchodních korporacích“), neboť není opatřena úředně ověřenými podpisy stran smlouvy. Předložená kupní smlouva je tak absolutně neplatná.

4. Žalovaný při jednáních uvedl, že předmětné vozidlo bylo původně společnosti [právnická osoba], následně bylo převedeno na žalovaného, kdy pojistníkem na pojistné smlouvě byl uveden [jméno] [celé jméno žalovaného], a to z důvodu vyššího bonusu u pojišťovny, následně bylo vozidlo prodáno zpět společnosti [právnická osoba], jak vyplývá z předložené kupní smlouvy. Vozidlo bylo používáno neustále pro společnost [právnická osoba], ale nemělo STK, nebylo možné s ním jezdit, avšak když žalovaný převáděl svůj obchodní podíl ve společnosti [právnická osoba], kde byl jediným společníkem a jednatelem, tak vozidlo bylo v účetnictví majetku společnosti [právnická osoba], a proto bylo převedeno z žalovaného zpět na společnost [právnická osoba] Předložená kupní smlouva je platná vzhledem k tomu, že žalovaný uzavíral kupní smlouvu jako fyzická osoba, nikoliv právnická osoba s tím, že k tomuto existuje judikatura, kterou však nebyl schopen označit. Kupní smlouvu opatřenou úředně ověřenými podpisy ani na výzvy soudu žalovaný nebyl schopen doložit. Žalovaný dále v průběhu řízení uváděl, že sdělí soudu aktuálního vlastníka a provozovatele předmětného vozidla a předloží soudu kopii technického průkazu vozidla včetně e-mailové komunikace ohledně zaslání kupní smlouvy o jeho prodeji žalobkyni, toto však ve stanovených lhůtách neučinil.

5. Z výzev k úhradě příspěvku do garančního fondu ČKP ze dne 21. 1. 2020, 19. 8. 2020 a 7. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobkyně postupem podle § 15 odst. 1 a 3 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen„ zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“), zjistila, že žalovaný je vlastníkem a provozovatelem vozidla traktor [registrační značka], [příjmení]: KH [číslo], číslo technického průkazu ZA [číslo], které je v registru vozidel evidováno jako provozované. Současně bylo zjištěno, že za období od 1. 3. 2019 do 16. 11. 2020, nebylo vozidlo pojištěno, a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo za období od 1. 3. 2019 do 31. 8. 2019 ve výši 2 944 Kč, za období od 1. 9. 2019 do 26. 6. 2020 ve výši 4 800 Kč a za období od 27. 6. 2020 do 16. 11. 2020 ve výši 2 288 Kč, se stanovením zákonné lhůty 30 dní v souladu s § 4 odst. 6 a § 4 odst. 7 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Následně žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu nedoplatku příspěvku do garančního fondu upomínkami ze dne 16. 4. 2020, 25. 11. 2020 a 15. 4. 2021. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému ještě předžalobní upomínky dne 11. 1. 2021, 5. 2. 2021 a 21. 7. 2021.

6. Z kupní smlouvy bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi žalovaným jako prodávajícím a společností [právnická osoba], [IČO], zastoupené jednatelem [celé jméno žalovaného] (tj. žalovaným) jako kupujícím s tím, že předmětem kupní smlouvy byl prodej a koupě vozidla tovární značky Kioty, typ EX50H, rok výroby 2013, [příjmení]: KH [číslo], [registrační značka], číslo technického průkazu: ZA [číslo], počet ujetých kilometrů 5 890 mth, za cenu 250 000 Kč s tím, že kupující zaplatí cenu v hotovosti při podpisu smlouvy. Předmět smlouvy je uveden v článku III/1, následně je označen článek III/2, v němž není uveden žádný text. V článku IV. odstavci 1 je pak uvedeno: Cena vozidla specifikovaného v článku III/1, III/2 této smlouvy je 250 000 Kč. V záhlaví smlouvy je uvedeno, že smluvní strany smlouvu uzavřely dne 13. 9. 2017, v závěru smlouvy je následně uvedeno: v [obec] dne 10. 9. 2017, podpis kupujícího a podpis prodávajícího.

7. Ze sdělení Městského úřadu Nýřany bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem předmětného vozidla byl žalovaný od 12. 6. 2017.

8. Z výpisu z databáze žalobkyně, výzvy k zaplacení dlužného pojistného, oznámení o zániku pojištění, pojistné smlouvy, bylo zjištěno, že k předmětnému vozidlu bylo evidováno pojištění odpovědnosti z provozu vozidla z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] kterou uzavřel jako pojistník [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], kdy pojištění trvalo od 24. 5. 2017 do 19. 9. 2018 a zaniklo z důvodu neplacení pojistného. Jednalo se o pojištění u [právnická osoba] Předtím bylo evidováno pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla z titulu uzavřené pojistné smlouvy [číslo] od 19. 3. 2013 do 1. 7. 2017 u [právnická osoba], kdy vlastníkem a provozovatelem vozidla byla uvedena společnost [právnická osoba]

9. Z výpisu z registru silničních vozidel, karty vozidla, sdělení Městského úřadu Nýřany a sdělení Městského úřadu Rakovník, bylo zjištěno, že vlastníkem a provozovatelem vozidla v období 21. 3. 2013 až 12. 6. 2017 byla [právnická osoba] s.r.o. v likvidaci (dříve [právnická osoba]), v období od 12. 6. 2017 do 19. 1. 2022 [celé jméno žalovaného], [datum narození] (žalovaný) a od 19. 1. 2022 [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa]. Žalovaný v současné době není veden v registru vozidel jako vlastník a provozovatel motorového vozidla.

10. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s.r.o. v likvidaci, [IČO], bylo zjištěno, že dříve se jednalo o společnost [právnická osoba], ke změně zápisu obchodní firmy došlo dne 21. 10. 2017 na [právnická osoba] a dne 8. 4. 2021 na [právnická osoba] v likvidaci. Jediným společníkem této společnosti byl od 10. 12. 2011 do 21. 10. 2017 žalovaný, jeho vklad činil 200 000 Kč a obchodní podíl 100 % a následně se stala jediným společníkem od 21. 10. 2017 společnost simma, s.r.o, [IČO], sídlem [adresa], Slovenská republika. Jediným jednatelem společnosti byl od 10. 12. 2011 do 21. 10. 2017 žalovaný. [právnická osoba] byla zrušena s likvidací a jmenován likvidátor na základě rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 9. 2. 2021, č. j. 85 Cm 470/2021-3, které nabylo právní moci dne 16. 3. 2021, a společnost byla vymazána z obchodního rejstříku dne 9. 5. 2022 z důvodu ukončení likvidace společnosti.

11. Ze spisu Okresního soudu Plzeň-sever sp. zn. 25 C 188/2020 bylo zjištěno, že dne 1. 5. 2020 byl podán návrh na vydání elektronického platebního rozkazu mezi totožnými účastníky řízení ohledně totožného předmětného vozidla na úhradu příspěvku za období od 20. 9. 2018 do 28. 2. 2019, kdy žalovaný též nesouhlasil s žalobou s totožnou argumentací, že v uvedeném období již nebyl vlastníkem předmětného vozidla a to na základě kupní smlouvy ze dne 10. 9. 2017 a předložil kupní smlouvu totožnou s výše uvedenou. Z protokolu o jednání a usnesení ze dne 9. 10. 2020, č. j. 25 C 188/2020-29, bylo zjištěno, že byl schválen smír účastníků řízení, v němž se žalovaný zavázal zaplatit žalobkyni částku 2 892 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. Usnesením ze dne 19. 10. 2020, č. j. 25 C 188/2020-32, bylo řízení zastaveno a usnesení o schválení smíru zrušeno z důvodu zpětvzetí žaloby, když žalovaný dne 9. 10. 2020 dlužnou částku včetně nákladů řízení uhradil. 12. [příjmení] povinnou k úhradě příspěvku nepojištěných je podle § 4 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, vlastník a provozovatel vozidla. Zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla vychází z premisy správnosti údajů uvedené v registru silničních vozidel (§ 4 odst. 2 citovaného zákona), avšak jde o vyvratitelnou právní domněnku pro určení osob povinných k zaplacení příspěvku, kdy domnělý provozovatel či vlastník vozidla se povinnosti k zaplacení příspěvku zprostí, pokud prokáže, že v rozhodné době nebyl provozovatelem nebo vlastníkem vozidla a že zápis v registru silničních vozidel je chybný, tj. že vlastníkem či provozovatelem vozidla je jiná osoba, než zapsaná v registru vozidel.

13. Žalobkyně zjistila v evidenci registru vozidel na Ministerstvu dopravy ČR dálkovým přístupem, postupem podle § 15 odst. 1 a 3 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, že žalovaný je provozovatelem a vlastníkem předmětného vozidla a současně bylo zjištěno, že v předmětných obdobích nebylo vozidlo pojištěno a to v rozporu s § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, které ukládá každému vlastníku vozidla toto vozidlo podle citovaného zákona pojistit. Žalobkyně prokázala, že zaslala žalovanému výzvy k úhradě příspěvku za nepojištěné vozidlo v žalované výši se stanovením zákonné lhůty v souladu s § 4 odst. 6 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla s tím, že povinnost vlastníka a provozovatele zaplatit žalobkyni příspěvek za nepojištěné vozidlo vyplývá s ustanovení § 4 odst. 1 citovaného zákona. Splatnost příspěvků ve vazbě na lhůtu stanovenou ve výzvě nastala dne 6. 3. 2020, 3. 9. 2020 a 23. 3. 2021. Před podáním žaloby pak žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvy k úhradě dlužných částek. Výše příspěvku, který má být zaplacen, je podle § 4 odst. 3 citovaného zákona činěn součinem počtu dní, po které bylo vozidlo nepojištěno a výše denní sazby stanovené včetně paušální částky nákladů na vymáhání vyhláškou Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. [příjmení] poplatku za výzvu k zaplacení činí 300 Kč podle citované vyhlášky Ministerstva financí Celkem tak žalovaný dluží částku 10 932 Kč, přičemž se dostal do prodlení s úhradou dluhu marným uplynutím lhůty stanovené ve výzvách žalobkyně a je povinen žalobkyni uhradit podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve vazbě na § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), rovněž zákonný úrok z prodlení.

14. Žalovaný v průběhu řízení prokazoval kupní smlouvou o prodeji předmětného vozidla, že v rozhodné době nebyl jeho provozovatelem ani vlastníkem. V daném případě se však jednalo o smlouvu uzavřenou mezi jednočlennou společností zastoupenou jediným jednatelem a společníkem, jako kupujícím, kdy tímto jednatelem a společníkem byl žalovaný, a žalovaným, jako prodávajícím, u níž § 13 zákona o obchodních korporacích vyžaduje písemnou formu s úředně ověřenými podpisy.

15. Žalovaným předložená kupní smlouva ze dne 10. 9. 2017 (či dne 13. 9. 2017, jak uvedeno shora), kterou žalovaný uzavíral současně jako prodávající (jako fyzická osoba) a dále i na straně kupující společnosti [právnická osoba], jako její jediný jednatel a společník, úředně ověřenými podpisy není opatřena. Žalovaný byl soudem vyzván k předložení kupní smlouvy opatřené úředně ověřenými podpisy, avšak tuto nepředložil, když se jednoznačně vyjádřil tak, že smlouvu opatřenou úředně ověřenými podpisy smluvních stran není schopen předložit.

16. Pravidlo stanovené v § 13 zákona o obchodních korporacích dopadá právě na případy, kdy je na obou stranách podepsána stejná osoba (jediný společník coby zástupce jednočlenné společnosti na straně jedné a on sám jako fyzická osoba na straně druhé). Má-li společnost pouze jediného společníka, hrozí, že smlouvy uzavřené mezi společností jednající jediným společníkem jako jejím zástupcem (lhostejno, o jaký právní důvod se opírá jeho zástupčí oprávnění) a tímto společníkem mohou být dodatečně„ upravovány“, a to jak jde-li o jejich obsah, tak jde-li o datum jejich uzavření, popřípadě může být tvrzeno jejich uzavření v minulosti, aniž se tak ve skutečnosti stalo. Právě proto, aby k uvedenému nedocházelo, tj. aby se následně„ neobjevovaly“ smlouvy, jež ve svém důsledku mohou negativně zasáhnout do práv či oprávněných zájmů třetích osob (typicky věřitelů společnosti či společníka), vyžaduje zákon písemnou formu (jež zachytí obsah právního jednání) a úřední ověření podpisu (jež současně postaví najisto datum, kdy smlouva byla uzavřena). Ustanovení § 13 tak chrání právní jistotu (předem neurčeného okruhu) třetích osob, zejména pak věřitelů společnosti a společníka, před případným nekorektním jednáním společníka a zástupce společnosti v jedné osobě. Tím současně chrání i podnikatelské prostředí jako takové. Jinými slovy, pravidlo obsažené v komentovaném ustanovení spadá mezi právní normy chránící veřejný pořádek a důsledky jeho porušení upravuje § 588 o. z. (viz [příjmení], I., [jméno], B., [příjmení], F., [příjmení], P., [příjmení], P. [příjmení] o obchodních korporacích. Komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, § 13, s. [číslo]).

17. Vzhledem k výše uvedenému má soud za to, že v daném případě je předložená kupní smlouva absolutně neplatná pro rozpor se zákonem, neboť nesplnění požadavku zákonem stanoveného způsobuje neplatnost právního jednání žalovaného ve smyslu § 588 o. z. Smysl a účel § 13 zákona o obchodních korporacích nebyl naplněn a s ohledem na okolnosti konkrétní věci jsou pochyby i o obsahu právního jednání a o tom, kdy bylo učiněno, když smlouva obsahuje dvě rozdílná data uzavření smlouvy a žalovaný ač sám navrhoval, že sdělí soudu aktuálního vlastníka a provozovatele předmětného vozidla a předloží soudu kopii technického průkazu vozidla, toto neučinil, ačkoliv z provedeného dokazování vyplynulo, že k převodu předmětného vozidla na současného vlastníka [jméno] [příjmení] došlo na základě plné moci udělené tomuto přímo žalovaným dne 17. 2. 2020, tj. ale v době, kdy již žalovaný dle jím předložené kupní smlouvy z roku 2017, nebyl vlastníkem předmětného vozidla, a na základě této plné moci bylo vozidlo v registru převedeno až po dalších dvou letech a to v roce 2022, a dále vzhledem k výši základního kapitálu společnosti [právnická osoba], a výši obchodního podílu jediného společníka 200 000 Kč a kupní ceně vozidla 250 000 Kč, byla smlouva posouzena tak, že se nejedná o smlouvu uzavřenou v rámci běžného obchodního styku a za podmínek v něm obvyklých, kdy toto žalovaný ani nenamítal.

18. K námitce žalovaného, že předložená kupní smlouva je platná vzhledem k tomu, že žalovaný uzavíral kupní smlouvu jako fyzická osoba, nikoliv právnická osoba, k čemuž dle tvrzení žalovaného existuje judikatura, kterou však nebyl schopen označit, soud dodává, že pravidlo obsažené v § 13 zákona o obchodních korporacích se nepoužije na smlouvy uzavřené mezi dvěma jednočlennými společnostmi zastoupenými stejným jediným společníkem, což není daný případ, ale dopadá právě na případy, kdy je na obou stranách podepsána stejná osoba (jediný společník coby zástupce jednočlenné společnosti na straně jedné a on sám jako fyzická osoba na straně druhé). Tvrzení žalovaného, že vozidlo v době pojištění nemělo STK a bylo umístěno na soukromém pozemku, je v dané věci irelevantní. Žalobě tak bylo s ohledem na výše uvedené zcela vyhověno.

19. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud jí proto přiznal podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), právo na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ a. t.“), tj. 900 Kč, odměny advokáta za 4 úkony právní služby po 1 540 Kč dle § 7 a. t., tj. 6 160 Kč, tří režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., tj. 300 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., tj. 1 200 Kč, náhrady za promeškaný čas v délce 24 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 a. t., tj. 2 400 Kč, náhrady cestovních výdajů ve výši 5 395 Kč a dále 21 % DPH ve výši 3 434,55 Kč ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř., celkem 20 589,55 Kč. Náhrada cestovních výdajů ve výši 5 395 Kč je tvořena jízdným třikrát na trase [obec] – [obec] a zpět (tam a zpět 200 km) za použití automobilu Hyundai, při spotřebě 3,9 l, sazbě náhrady vozidla 4,70 Kč km, ceny pohonných hmot 47,10 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty, vždy 1 307 Kč, celkem 3 921 Kč, a jedenkrát jízdným na trase [obec] – [obec] a zpět (tam a zpět 202 km) za použití automobilu Škoda Octavia III při spotřebě 5,1 l, sazbě náhrady vozidla 5,20 Kč km, ceny pohonných hmot 41,20 Kč a 21 % daně z přidané hodnoty, tj. 1 474 Kč.