10 C 29/2022

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Šibrovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení 7 632 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 7 632 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 632 Kč od 18. 7. 2020 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 7 632 Kč s příslušenstvím, kterou dle žalobního tvrzení žalovaný dluží žalobkyni z titulu náhrady nákladů spojených s léčbou poškozeného [jméno] [příjmení], narozeného dne 15. 11. 1999, jemuž vznikla zranění v důsledku napadení žalovaným, který byl v této souvislosti pravomocně uznán vinným z přestupku proti občanskému soužití. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), vyzval účastníky, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně ani žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagovali, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Z listin založených ve spise ve spojení s žalobními tvrzeními soud učinil následující závěr o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl příkazem Městského úřadu Nýřany, odboru sociálního a správního sp. zn. MUNY/2666/2019 ze dne 29. 1. 2020 uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, kterého se dopustil tím, že dne 22. 10. 2019 okolo 15.15 hodin v obci [obec] před domem na adrese [adresa], bytem [adresa], a tímto jednáním způsobil [jméno] [příjmení] tupé trauma lbi. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 26. 2. 2020. Poškozený [jméno] [příjmení] je pojištěncem žalobkyně, přičemž z vyčíslení nákladů léčebné péče ze dne 5. 2. 2020 vyplývá, že žalobkyně vynaložila v souvislosti s léčbou poškozeného částku 7 632 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 25. 6. 2020, kterou žalovaný osobně převzal dne 2. 7. 2020. Žalovaný však na výzvu žalobkyně nereagoval a neuhradil žádnou částku. Podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, má příslušná zdravotní pojišťovna vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny. Vzhledem ke zjištěnému skutkovému stavu a citovaným zákonným ustanovením je uplatněný nárok dán, a proto bylo žalobě vyhověno. Podle § 1970 zákona č.89/2012 Sb., občanský zákoník, má žalobkyně též právo na úrok z prodlení ve výši podle § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení pak soud rozhodl ve smyslu ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci zcela úspěšná, přiznal v plné výši právo na jejich náhradu, a to v částce 1 000 Kč, kterou tvoří zaplacený soudní poplatek za žalobu.