10 C 89/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Bc. Antonína Pektora a přísedících Ing. Jitky Vondřichové a Martina Bartoše ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou údaje o zástupci pro částka s přísl. <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 10 % od [datum] do zaplacení, a to vše ve lhůtě 1 měsíce od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se z části co do zaplacení [částka] se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně od [datum] do zaplacení zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení 67. [částka] ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobou z [datum] ve znění jejího doplnění se domáhal žalobce po žalovaném zaplacení [částka] představovaných částečnou náhradou škody v rozsahu limitace 4,5 násobku průměrné měsíční mzdy žalovaného ([částka]) s navýšením o zákonný úrok z prodlení ve výši 10% ročně jdoucím od [datum] do zaplacení ve vazbě na předžalobní upomínku z [datum] zaslanou [datum]. Žalobce svůj nárok odůvodňoval tím, že žalovaný, zaměstnaný u něj jako strojvedoucí, se v železniční stanici [obec] – hlavní nádraží [datum] dopustil nedovolené jízdy posunového dílu za seřaďovací návěstidlo s návěští zakazujícím jízdu, důsledkem čehož bylo vykolejení lokomotivy přes nesklopenou výkolejku, čímž nezajistil bezpečnost železniční dopravy v rozsahu své odborné způsobilosti a současně tak došlo ke vzniku škody. Žalobce dále uvedl, že šetřením mimořádné události bylo zjištěno, že za škodu odpovídá žalovaný podle § 250 zákoníku práce, který nedodržel v rámci své odborné způsobilosti vnitřní předpis SŽDC D1 článek 329, [číslo], [číslo], [číslo] a dopravní předpis ČD V2 článek 23 c). Žalobce dále uvedl, že v souvislosti s jednáním žalovaného musel na reparaci vzniklé škody uhradit [částka] a to bezhotovostně [datum] [právnická osoba] železničních a dopravních cest (SŽDC). Škoda podle žalobce byla složena z částky [částka] vynaložených na opravu ŽKV [číslo], dále částkou [částka] za přepravu ŽKC [číslo] na váhu. Konečně [částka] za výměnu pražců, doplnění kolejového lože, mzdy zaměstnanců, kteří prováděli opravu Správy železničních a dopravních cest. Žalobce dále uváděl, že s ohledem na ustanovení § 257 odst. 2 zákoníku práce (z.č. 262/2006 Sb. – dále jen ZPr) limitující odpovědnost zaměstnance na 4,5 násobek jeho průměrného měsíčního výdělku žalovaného ve výši [částka] došlo ke snížení požadované škody na žalovanou částku [částka]. Žalobce dále uvedl, že žalovaného vyzval dopisem ze [datum] k úhradě škody s tím, že jmenovaný ve lhůtě nic neuhradil. Následně žalobce žalovaného vyzval před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce opětovně upomínkou z [datum], převzatou [datum] marně k uhrazení náhrady škody.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil s odůvodněním, že za škodu neodpovídá vůbec, případně že z části je zde založena spoluodpovědnost žalobce a to z důvodu, že za nehodu může výpravčí [příjmení] [příjmení], který stavěl posunovou cestu a předtím, než dal žalovanému pokyn k zahájení posunu, měl v souladu s článkem [číslo] SŽDC D1 zkontrolovat správnost posunové cesty. Žalovaný uváděl, že pokud by jmenovaný správně postavil posunovou cestu, k nehodě by vůbec nedošlo. Z uvedeného dovozoval, že škodu nezavinil a není za ni odpovědný. Žalovaný se dále bránil, že žalobce, v pozici zaměstnavatele žalovaného, nesplnil svoji povinnost podle platného předpisu a to vyhlášky č. 175/1995 Sb. § 25 odst. 1, seznámit žalovaného s traťovými poměry. Žalovaný poukazoval na předpis ČD V2 článek 38, podle něj dojde-li k rozsáhlým stavebně technickým změnám parametrů dráhy, provede strojvedoucí v době platnosti potvrzené znalosti traťových a místních poměrů tzv. dodatečné poznání s tím, že úsek projede jedenkrát ve dne a jedenkrát v noci. V této souvislosti žalovaný na svoji obranu uváděl, že k incidentu došlo krátce poté, co po dlouhodobé pracovní neschopnosti nastoupil do práce za situace, kdy došlo z hlediska stavebně technického i označení jednotlivých kolejí a osazení návěstidly ke značné změně na železniční stanici [obec] – hlavní nádraží. Žalovaný in eventum na svoji obranu uváděl zpočátku, kdy připouštěl částečně svoji odpovědnost, že i pokud by soud dovodil odpovědnost žalovaného, pak žalobce pro porušení shora uvedené povinnosti spoluzavinil vznik škody (s odkazem na ustanovení § 302 f) ZPr) a to i za situace, kdy v průběhu řízení žalobce předložil potvrzení o tom, že byl žalovaný seznámen s traťovými poměry [datum], když sám žalovaný v této souvislosti poukazoval na to, že předchozí seznámení s traťovými poměry v železniční stanici [obec] – hlavní nádraží bylo [datum], tedy po době delší 13 měsíců a žalobci, zaměstnavateli žalovaného, tak vznikla povinnost umožnit mu seznámit se s tratí podle článku 22 předpisu ČD D2. Žalovaný dále namítal, že s ním žalobce v rozporu s ustanovením § 263 Zpr neprojednal otázku náhrady škody ve lhůtě 1 měsíce od zjištění škody.

3. Pokud jde o východiska z hlediska právního posouzení projednávané věci, pak podle § 250 odst. 1 Zpr má zaměstnanec obecnou povinnost nahradit zaměstnavateli škodu, kterou mu způsobil zaviněným porušením povinnosti při plnění pracovní úkolů nebo v přímé souvislosti s tím. Podle § 250 odst. 3 ZPr je zaměstnavatel povinen zavinění zaměstnance prokázat, přitom, byla-li škoda způsobena také porušením povinností ze strany zaměstnavatele, povinnost zaměstnance nahradit škodu se poměrně omezí. Podle § 257 odst. 4 Zpr, způsobil-li škodu také zaměstnavatel, je zaměstnanec povinen nahradit jen poměrnou část podle míry svého zavinění. Podle § 257 odst. 5 Zpr, je-li k náhradě škody společně zavázáno více zaměstnanců, je povinen každý z nich nahradit poměrnou část škody podle míry zavinění. Podle § 264 ZPr soud může rozhodnout o snížení výše náhrady škody z důvodu zvláštního zřetele hodných. Podle § 257 odst. 1 ZPr má zaměstnanec, kterému vznikla povinnost uhradit náhradu škody podle § 250 ZPr, nahradit skutečnou škodu a to v penězích, jestliže jí neodčiní uvedením v předešlý stav. Podle § 257 odst. 2 Zpr v případě náhrady škody způsobené nedbalostně, nesmí její výše přesáhnout částku rovnající se 4,5 násobku průměrného výdělku zaměstnance.

4. Se shora uvedeného v obecné rovině plyne, že předpokladem pro vznik nároku na náhradu škody vůči zaměstnanci je primárně existence pracovně právního poměru a porušení povinnosti ze strany zaměstnance, tedy jednání, které je případně v rozporu se stanoveným vnitřním předpisem (nebo zákonem) a to ve formě zavinění nedbalostního s tím, že dále zde musí být přítomen vznik škody, tedy majetkové újmy (umenšení majetku v důsledku vynaložených nákladů na reparaci škody) a konečně, zde musí být přítomna příčinná souvislost mezi porušení povinnosti a vznikem škody. Splnění těchto předpokladů musí přitom prokázat zaměstnavatel. V případě prokázání základních předpokladů je zaměstnanec povinen škodu nahradit, přičemž přednost má peněžní reparace před reparací naturální. Pro samotnou výši náhrady škody u nedbalostního zavinění je dále nezbytné zjistit, jaký byl průměrný výdělek podle § 351 a násl. ZPr. Pokud jde o otázku příčinné souvislosti, tak ta je podle judikatury otázkou skutkovou a nikoliv právní, neboť v řízení před soudem se zjišťuje, zda protiprávní úkony či škodná událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Přerušení příčinné souvislosti dochází jen za situace, kdy nová okolnost působila jako rozhodná příčina, která způsobila vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. V rozsudku NS ČR z 22.1.2014 sp. zn. 30 Cdo 237/2013 bylo k otázce existence příčinné souvislosti a jejímu přerušení uvedeno následující: Je běžné, že se kauzálního děje účastní více skutečností, které vedou ke vzniku škody. Mezi takovými skutečnostmi je však třeba identifikovat právně relevantní příčinu vzniku škody. Z celého řetězce všeobecné příčinné souvislosti, v němž každý jev má svou příčinu, zároveň je však příčinou jiného jevu, je třeba sledovat jen ty příčiny, které jsou důležité pro odpovědnost za škodu. Musí jít o skutečnosti podstatné, bez nichž by ke vzniku škody nedošlo. Pro existenci příčinné souvislosti je nezbytné, aby řetězec postupně nastupujících příčin a následků byl ve vztahu k vzniku škody natolik propojen, že již z působení prvotní příčiny lze dovozovat věcnou souvislost se vznikem škodlivého následku. Tzn., aby prvotní příčina bezprostředně vyvolala jako následek příčinu jinou a to případně příčinu další. K porušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. Zůstala-li původní škodná událost tou skutečností, bez níž by k následku nedošlo, příčinná souvislost se nepřerušuje.

5. Na základě projednání věci před soudem a provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním, z nichž dovodil níže uvedené právní závěry.

6. Pokud jde o existenci pracovního poměru žalovaného u žalobce, pak žalobce je právnickou osobou zapsanou v příslušném rejstříku (viz. výpis z Obchodního rejstříku) a žalovanému vznikl u žalobce pracovní poměr od [datum] na neurčito na pozici strojvedoucího (viz. pracovní smlouva z [datum]). Žalovaný (viz. jeho výpověď) byl zaměstnancem žalobce respektive jeho právního předchůdce již od roku 1981. Na pozici strojvedoucího působil od roku 1984, kdy složil potřebné zkoušky.

7. Pokud jde o okolnosti nástupu žalovaného do práce po pracovní neschopnosti a znalosti místních poměrů na železniční stanici [obec] – hlavní nádraží, pak žalovaný (viz. jeho výslech) nastoupil do práce zhruba po půlroční pracovní neschopnosti. S ohledem na typ a závažnost onemocnění po konzultaci s lékařem nastoupil do zaměstnání s tím, že může pracovat jen na posunech ve stanici. Zaměstnavatel (žalobce) mu v této souvislosti sdělil, že mu práci umožní s tím, že bude jezdit v železniční stanici [obec] – hlavní nádraží na pomocné posunové lokomotivě. Podle personálního grafikonu z přelomu ledna a února a ze začátku února byl žalovaný v práci od [datum] a v únoru až do [datum], kdy došlo ke škodní události, dalších pět dní. Podle článku 37 dopravního předpisu ČD V2, strojvedoucí potvrdí znalost traťových a místních poměrů na tiskopisu„ karta znalosti tratě“ s tím, že potvrzení je platné 13 měsíců. Podle článku 278 dopravního předpisu SŽDC D1 pokud zaměstnanec nevykonával dopravní službu déle než 12 měsíců na pracovišti, kde má dále vykonávat tuto službu, musí se znovu seznámit s traťovými poměry. Žalovaný na příslušném tiskopise„ katry znalosti tratě“ dne [datum] potvrdil znalost místních a traťových poměrů v železniční stanici [obec] – hlavní nádraží s tím, poslední předcházející potvrzení je datováno [datum]. Žalovaný k tomu uvedl (viz. jeho výslech), že seznámení se stavem trati se podepisuje každoročně před vánocemi, podle toho, na jaké trati obvykle strojvedoucí jezdí, přičemž bez větších cavyků stvrdí znalost tratě a dojde-li ke stavebně technickým změnám, je třeba jet opatrněji. Dále žalovaný uvedl, že po nástupu do práce po pracovní neschopnosti musel nejprve absolvovat mimořádné přezkoušení z příslušných předpisů, což spočívalo i v seznámení s pravidly BOZP a hasičských směrnic. Žalovaný však popřel ve své výpovědi, že by jej někdo seznamoval se změnou poměrů na nádraží a že by měl možnost si posunovou cestu, kde došlo ke škodní události projet. Dále žalovaný uvedl, že po provedeném proškolení, na základě dohody zaměstnavatelem, si vybral část staré dovolené a na svoji první směnu fakticky nastoupil 9.2., kdy zaznamenal, že v železniční stanici jsou jinak označeny koleje. Uváděl, že stavebně technické změny byly proti době před jeho nástupem do pracovní neschopnosti podstatné. Podle něj část, na které stál v době, kdy se škodní událost stala, se rekonstruovala v roce 2016 – 2019 a před tím [datum], kdy došlo ke škodní události, tam stál, po ukončení pracovní neschopnosti, poprvé. Žalovaný dále uvedl, že ostatní byli v průběhu služby ohleduplní. [příjmení] jezdil pomalu a opatrně a stejně jako ostatní strojvedoucí si musel za pochodu zvykat na nové označení kolejí.

8. Ve vztahu k okolnostem, které předcházely vzniku škodní události, činí soud níže uvedené skutkové a právní závěry. Bylo zjištěno, že žalovaný nastoupil po pracovní neschopnosti do služby jako strojvedoucí posunové pomocné lokomotivy v železniční stanici [obec] – hlavní nádraží a [datum] potvrdil na kartě znalosti tratě, že byl seznámen s traťovými poměry. V této souvislosti je z hlediska právního nutno uzavřít, že pokud učinil žalovaný toto jednostranné právní jednání, kterým jako zaměstnanec potvrdil splnění povinnosti zaměstnavatele seznámit jej s novými poměry, jak tvrdí žalovaný ve svém výslechu, v rozporu s jím tvrzenou skutečností, tedy že nebyl s poměry seznámen, pak tím porušil prevenční povinnost zaměstnance předcházet škodám ve smyslu § 249 odst. 1 ZPr a nemůže se dovolávat v této souvislosti případného faktického porušení povinností zaměstnavatele, i pokud by snad k němu reálně došlo. V této souvislosti se uplatní obecná zásada právní, že nikdo nemůže mít prospěch (zde v podobě případného spoluzavinění zaměstnavatele pro nesplnění jeho právní povinnosti) z vlastního protiprávního jednání, které u žalovaného spočívalo v nepravdivém potvrzení o seznámení se s poměry. V tomto ohledu byl tedy podle soudu nadbytečný výslech [jméno] [příjmení], navrhovaný žalovaným k doložení tvrzení, že žalobce nezajistil dodatečné seznámení s traťovými poměry v železniční stanici [obec] – hlavní nádraží i u jiných strojvedoucích. Nadto je k obraně žalovaného třeba uvést to, že i případné porušení povinnosti zaměstnavatele namítané žalovaným umožnit strojvedoucímu seznámit se s traťovými poměry, nemohlo být příčinou vzniku škody jako takové, neboť samo o sobě nemohlo vést ke změně škodlivého následku, kterým bylo vykolejení posunové lokomotivy, jenž bylo způsobeno, jak bude níže uvedeno, nesprávným nastavením posunové cesty výpravčím a následně porušením povinnosti žalovaného zastavit při návěstidle signalizujícím zákaz další jízdy. Z tohoto důvodu nelze uzavřít, že i pokud by měl žalovaný možnost projet si trať, že by ke škodlivému následku jeho jednání nedošlo. Uvedené platí o to více, když sám žalovaný ke skutkovým okolnostem uváděl, že ke vzniku škody došlo také v důsledku špatného počasí, toho že bylo šero a že návěstidlo, které ukazovalo zákaz jízdy, bylo umístěno na jiné straně než je obvyklé. Z výše uvedených důvodů podle soudu nepřicházela v úvahu aplikace ustanovení § 250 odst. 3 ZPr, kdy by byly důvody poměrně omezit povinnost zaměstnance nahradit škodu z důvodu porušení povinností zaměstnavatele, případně snad pro aplikaci ustanovení § 264 Zpr, umožňující z důvodu zvláštního zřetele snížit povinnost k náhradě škody.

9. Pokud jde o vlastní okolnosti vzniku škodní události (vykolejení posunového dílu -lokomotivy), pak mezi účastníky bylo nesporným, že žalovaný dne [číslo] vjel s lokomotivou za seřaďovací návěstidlo zakazující jízdu, v důsledku čehož došlo k vykolejení přes nesklopenou výkolejku a vzniku škody na železničním svršku a lokomotivě. Nesporným bylo v této souvislosti i to, že tím žalovaný porušil článek [číslo] dopravního předpisu SŽDC D1 zakazující posun za situace, kdy na návěstidle svítí modré světlo s povinností zastavit posunový díl před námezníkem na konci příslušné koleje. Současně dle zápisu ze šetření datovaného [datum] a shodně z uvedených skutečností žalovaným při výslechu vyplývá, že žalovanému [datum] výpravčí [příjmení] [příjmení] poté, co u něj objednal posun lokomotivy z 207 koleje na 105, cca po minutě oznámil, že posunová cesta je postavená a posun dovolen. Žalovaný zhasl světlo v kabině lokomotivy a poté, co viděl jasně bílé světlo na návěstidle se rozjel a zhruba po sedmi vteřinách, v rychlosti cca 19 km/h, v místě, kde byla maximálně povolená rychlost 30 km/h došlo k vykolejení lokomotivy. Žalovaný v rámci výslechu také uvedl, že teprve poté, co vystoupil z vykolejené lokomotivy a obešel ji, tak si uvědomil, že bílé světlo na návěstidle se týkalo vedlejšího návěstidla pro 205 kolej s tím, že pro 207 kolej svítila na návěstidle modrá, zakazující jízdu. Z obou důkazů lze také dovodit, že k nehodě došlo kolem 18:00 hodiny, byla již tma a vlhké počasí. Žalovaný ve své výpovědi uvedl, že se výpravčího [jméno] [příjmení] před zahájením posunu neptal, zda jsou návěstidla umístěna jinak než obvykle a ani po rozjezdu lokomotivy návěstidlo nekontroloval. Přitom podle článku [číslo] dopravního předpisu SŽDC D1 je ten, kdo řídí posun (v posuzované věci žalovaný) před uvedením vozu do pohybu povinen zjistit pohledem či dotazem, není-li toto s ohledem na místní poměry možné, co nejdříve v průběhu jízdy, zda pro zamýšlenou jízdu posunového dílu, platná nepřenosná návěstidla dovolují posun. Tento předpis žalovaný porušil. Současně podle článku 329 téhož předpisu platí, že zaměstnanec, kterému jsou návěsti určeny, musí zajistit podmínky (může-li je ovlivnit), aby návěstí mohl správně vnímat a řídit se tím. V této souvislosti nemohou obstát námitky žalovaného na špatné klimatické podmínky, neboť těm měl přizpůsobit svoje jednání při jízdě lokomotivy. Podle článku [číslo] předpisu SŽDC D1 je zakázán posun, je-li na návěstidle modré světlo. Tento předpis dopravní žalovaný rovněž porušil. Vázanost žalovaného předpisy SŽDC přitom plyne z článku 2.2 jeho pracovní smlouvy k důkazu provedené.

10. Současně bylo zjištěno ze zápisu ze šetření z [datum], že výpravčí panelista [příjmení] [příjmení] (zaměstnaný u [právnická osoba]) objednal u žalovaného, v pozici strojvedoucího, posun posunového dílu z koleje [číslo] na kolej [číslo]. Následně, poté, co postavil posunovou cestu, sdělil žalovanému, že může zahájit posun. Poté, co došlo k vykolejení lokomotivy, řízené žalovaným, výpravčí zjistil, že nastavil nesprávně posunovou cestu a to z koleje 205, kde na návěstidle svítila bílá, povolující posun na kolej [číslo]. V této souvislosti je zřejmé, že [příjmení] [příjmení] tím, že nesprávně postavil posunovou cestu a následně nezkontroloval její správnost a poté žalovanému sdělil, že cesta je připravena, porušil při nejmenším prevenční povinnost předcházet škodám ve smyslu § 249 odst. 1 ZPr s tím, že odpovědným je vůči svému zaměstnavateli SŽDC a nikoliv žalobci.

11. Soud v tomto případě dospěl k závěru, že nesprávné postavení posunové cesty výpravčím [jméno] [příjmení] a následné porušení povinnosti žalovaného strojvedoucího zjistit, zda návěstidlo koleje, na které se nacházel [číslo] je v poloze, kdy umožňuje projet přes výhybku, tedy svítí bíle a nikoliv modře, je z časového hlediska natolik propojeno, že bezprostředně souvisí se vzniklým následkem, neboť bez jednání výpravčího [jméno] [příjmení] ani žalovaného by nedošlo k vykolejení lokomotivy a vzniku škodlivého následku. Příčinná souvislost obou jednání s vzniklou škodou je dána úzkou časovou souvislostí. Pro zajištění bezpečného drážního provozu jsou stanovena pravidla pro celou řadu jeho aktérů, která by ve svém souhrnu měla vést k zabránění vzniku škody. V posuzované věci je právně nejvýznamnější příčinou, protože skutkově a časově nejbližším jednáním vzniku škody, porušení povinnosti žalovaného strojvedoucího, zastavit soupravu v případě zákazu jízdy, signalizovaného modrým světlem návěstidla, kterým by se předešlo vykolejení. Pokud by žalovaný dostál této své povinnosti ke škodě by jistě nedošlo. Tomuto porušení povinnosti však časově bezprostředně předcházelo porušení povinnosti prevenční ze strany výpravčího, který postavil nesprávně posunovou cestu a nezkontroloval správnost posunové cesty a dal žalovanému pokyn k jízdě. Pokud by výpravčí dostál svým povinnostem a zkontroloval by správnost postavené posunové cesty, pak by opět ke škodě jistě nedošlo. Lze tedy uzavřít, že žalovaný podle § 250 odst. 1 ZPr zaviněným jednáním v rozporu s právními předpisy ve formě nedbalosti, porušil své povinnosti vyplývající zejména ze shora citovaných článků dopravního předpisu SŽDC D1 a způsobil tak vykolejení posunového dílu - lokomotivy a následnou škodu a je tak povinen ve smyslu § 257 odst. 1 ZPr ji žalobci nahradit v rozsahu skutečné škody v penězích. Jelikož však nezavinil škodu výlučně svým protiprávním jednáním, je na místě dovodit odpovědnost žalovaného za vzniklou škodu pouze v rozsahu 70 % s tím, že z 30 % se na vzniku škody podílel protiprávní jednání výpravčího [jméno] [příjmení]. Vzájemný poměr nedbalostního zavinění byl soudem určen s ohledem na to, že žalovaný byl poslední osobou, která pokud by dodržela právní povinnosti, které se vázaly s výkonem práce strojvedoucího, byla sto zabránit vykolejení a vzniku škody, když však na vzniku škody se podílelo také porušení povinností výpravčího, neboť pokud by on splnil svoje povinnosti plynoucí z právních předpisů, tak by rovněž k vykolejení nedošlo. Nicméně tuto svojí právní povinnosti porušil výpravčí ještě předtím, než došlo k porušení povinnosti ze strany žalovaného, který byl tak poslední, jenž mohl vzniku škody zabránit.

12. Pokud jde o samotnou výši škody, samotný žalovaný učinil nesporným žalobní tvrzení o tom, že žalobce musel na reparaci vzniklé škody spojené s protiprávním jednáním žalovaného, vynaložit [částka] z čehož část škody představovala částku vyplacenou za provedené opravy [právnická osoba]. Za této situace při dovození odpovědnosti žalovaného za vzniklou škodu v rozsahu 70 % je možné po žalovaném požadovat částku [částka], která je 70 % z celkové škody [částka]. Současně musel soud zjišťovat s ohledem na nedbalostí zavinění škody žalovaný ve smyslu § 257 odst. 2 ZPr, zda částka přesahuje limitaci 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného. Žalovaný učinil nesporným, že jeho průměrný měsíční výdělek činil v rozhodné době [částka] a v tomto ohledu je zřejmé, že maximální výše částky, kterou může žalobce z pozice zaměstnavatele po žalovaném, jako zaměstnanci požadovat, je [částka]. Pokud tedy žalobci vznikl vůči žalovanému nárok na zaplacení [částka], je možné jej přiznat v plné výší, neboť tato částka nepřesahuje limitaci 4,5 násobku průměrného měsíčního výdělku žalovaného. Z těchto důvodů bylo žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověno (výrok I. rozsudku). S přihlédnutím k závěrům o částečném spoluzavinění škody jinou osobou než žalovaným (viz. bod 11. odůvodnění), byla žaloba z části, co do [částka] rozdílu mezi žalovanou částkou [částka] a přiznanou částkou [částka] zamítnuta (výrok II. rozsudku).

13. Žalobce uplatňoval vůči žalovanému i příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení. Ten může uplatňovat žalobce ve smyslu § 4 ZPr, podle kterého se pracovně právní vztahy řídí tímto zákoníkem, nelze-li jej užít, pak se řídí zákoníkem občanským. Přitom dostane-li se dlužník ve smyslu § 513 občanského zákoníku (z.č. 89/2012 Sb – dále jen OZ) do prodlení se svým závazkem, je povinen věřiteli uhradit ve smyslu § 1970 odst. 1 OZ, jde-li o prodlení s peněžitým plněním, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. rovněž zákonný úrok z prodlení. S ohledem na zaslanou předžalobní výzvu z [datum], doručenou podle dodejky [datum] a obsahující uvedení všech rozhodných okolností k vzniku nároku na náhradu škody s výzvou k zaplacení ve stanovené lhůtě, lze uzavřít, že se žalovaný, který reagoval již předtím na uplatnění nároku žalobce negativně, dostal do prodlení s úhradou důvodně úrokované částky [částka] od [datum] ve výši 10 % ročně do zaplacení. Žalobci byl tedy přiznán i zákonný úrok z prodlení z přiznané částky, naopak v rozsahu týkající se zamítané jistiny, byl zamítnut i žalobcem uplatněný nárok na příslušenství.

14. Námitka žalovaného spočívající v neprojednání výše požadované náhrady škody s žalovaným žalobcem ve lhůtě 1 měsíce ode dne, kdy bylo zjištěno, že škoda vznikla a že je zaměstnanec povinen ji uhradit ve smyslu § 263 odst. 1 ZPr není pro přiznání nároku podstatná, neboť případné nedodržení této lhůty, jenž má pořádkovou povahu, nemá za následek zánik či krácení nároku na náhradu škody. Nadto žalovaný byl vyzván k zaplacení přímo žalobcem [datum], na což reagoval odmítavě dopisem z [datum]. Následovalo zaslání předžalobní upomínky zástupcem žalobce dne [datum]. Předvídaný účel zákonného ustanovení byl tedy naplněn. Umístění návěstidla pro danou kolej na jiné než obvyklé straně (jak tomu v posuzované věci bylo) je z hlediska stavebně-technických a bezpečnostních předpisů v souladu s příslušnou technickou normou TMŽ 34 26 20 články [číslo] (str.27) bod [číslo] a [číslo] umožňující jeho umístění na obě strany. V tomto směru nedošlo ze strany zhotovitele k porušení předpisů a námitka žalovaného nemůže obstát. Žalovaným navrhované provedení závazné zprávy z události z [datum] uplatněné po koncentraci podle § 118b o.s.ř., jenž nastala [datum] na základě poučení při jednání dne [datum] bylo zamítnuto, neboť skutečnost, že se tato listina vyhotovená před koncem koncentrační lhůty dostala žalovanému do dispozice později z ní nečiní nový důkaz, který by představoval vyjímku z nepřípustnosti nových důkazů. Nadto se jedná o nadbytečný důkaz z hlediska posouzení, zda by se jím zjistily nové rozhodné skutečnosti pro toto řízení, neboť se týká šetření jiné drážní nehody. Za nadbytečné považoval soud i provedení fotodokumentace z šetření nehody předložené žalobcem s tím, že rozhodné okolnosti byly dostatečně zjištěny prostřednictvím jiných důkazů. Nepodstatné v tomto směru byla i foto výhledových poměrů z lokomotivy předložené žalovaným za obdobného počasí v jiné době, než v níž došlo k nehodě s ohledem na povinnosti žalovaného uvedené v odstavci 9. odůvodnění strana 6 rozsudku. Za nadbytečné považoval soud provedení tiskové zprávy k okamžiku dokončení rekonstrukce ŽST [obec] nádraží navrhované žalobcem, když tyto okolnosti s ohledem na potvrzení o znalosti tratě z [datum] žalovaným, nejsou s ohledem na závěr uvedené v odstavci 7. odůvodnění rozsudku, podstatné. Procesní námitka nepřípustnosti provedení důkazů předložených žalobcem při jednání soudu dne [datum] pro uplynutí koncentrační lhůty vznesená žalovaným není podle soudu důvodná. Poučení o koncentraci se účastníkům dostalo při jednání [datum] se stanovením lhůty 25 dní (tj. do [datum]). Žalobce však novými důkazy (karta znalosti tratě, čl. 37 předpisu ČD V2, personální grafikon, tech. norma TŽM [číslo]) reagoval na obranu žalovaného obsaženou v jeho podání ze dne [datum], kterým teprve dostatečně určitě vymezil své námitky (procesní obranu) uvedenou při jednání [datum], a o nichž se žalobce dozvěděl až doručením tohoto podání při jednání soudu dne [datum], tedy po uplynutí koncentrační lhůty. Nadto jde o důkazní návrhy, které se netýkají rozhodných skutečností, která by měl ve vztahu k uplatněnému nároku prokazovat žalobce, ale o důkazy, kterými žalobce reagoval na skutková tvrzení žalovaného na nichž stavěl svoji obranu. I z tohoto důvod se na provedené důkazy nevztahuje zákaz provedení.

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 a) o. s. ř. s přihlédnutím k zaslané předžalobní upomínce shora uvedené s tím, že žalobci byla přiznána podle § 142 odst. 2 o. s. ř. náhrada nákladů řízení z části a to v rozsahu 65,6 % z částky, kterou by žalobce mohl uplatňovat v případě plného úspěchu (od úspěchu 82,8 % byl odečten neúspěch v rozsahu 17,2 %). Žalobce nárokoval na nákladech řízení zaplacený soudní poplatek [částka] a dále 9 úkonů právní služby po [částka] podle § 7 vyhl.č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu – AT) za tyto úkony převzetí věci (PMoc z [datum]), předžalobní upomínka z [datum], žaloba z [datum], účast na jednání dne [datum] ([číslo]), [datum] ([číslo]), [datum] ([číslo] – 2x), [datum] ([číslo]), [datum] ([číslo]) – celkem [číslo] a 9 režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 3 AT [číslo] s navýšením o ztrátu času za 24 půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1a, odst. 3 AT za 3 hodiny cesty ze sídla AK k soudu ohledně 4 jednání [číslo], [číslo], [číslo] a 3/2 – clekem 24 ½ hodin tj. [částka] a jízdného podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši [částka] (2x [částka] vlakem + [částka] za MHD k UJ [číslo] a [číslo]), [částka] (vlakem a MHD k UJ [číslo]), a [částka] (OA [registrační značka] při spotřebě 3,8 l MN/100km dle TP, vyhláškové ceně MN 31,80 Kč/1l a 4,10 Kč/1km (vyhl.č. 358/2019 Sb.). Z částky [číslo] byla podle § 137 odst. 3 o.s.ř. s ohledem na plátcovství DPH zástupcem žalobce vypočtena 21 % DPH [číslo]. V případě plného úspěchu ve věci by žalobci přináležela náhrada [částka] ([příjmení]), [částka] (náklady pr.zástoupení), [částka] DPH v součtu [částka]. Z této částky činí 65 % částku [částka] celkem bylo na nákladech přiznáno xxxxxxxxxxxx Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. u obou výroků rozsudku a platební místo nákladů řízení bylo určeno podle § 149 odst. 1 o. s. ř.