2 C 106/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 19 700 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 19 700 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 19 700 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené se společností , právnická osoba, , IČ , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou elektronickými prostředky smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, . Před uzavřením smlouvy byla vyhodnocena úvěruschopnost žalované, a to na základě tvrzení žalované o příjmech a výdajích a na základě lustrace žalované ve veřejných databázích. V této souvislosti žalobkyně uvedla, že však nedisponuje příslušnou dokumentací. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalované peněžní prostředky v celkové výši 31 327 Kč. Žalovaná se ve smlouvě o úvěru zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však žalovaná dle žalobních tvrzení řádně a včas neplnila. Dlužnou částku neuhradila ani na předžalobní výzvu, která byla žalované zaslána dne , datum, . Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovanou nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, a to ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne , datum, odeslaným dne , datum, , jak vyplývá z podacího lístku.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ve znění pozdějších dodatků (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Podpis žalované byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Právní předchůdkyně se ve smlouvě zavázala poskytovat žalované opakovaně finanční prostředky do výše úvěrového rámce, která byla dodatky ke smlouvě postupně navyšována z původně ujednané částky 5 000 Kč až na částku 11 988 Kč. Z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy v období od , datum, do , datum, celkem částku 31 327 Kč, a to vždy převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, uvedený ve smlouvě, přičemž poslední platba dne , datum, byla zaslána na účet žalované č. , č. účtu, ověřený prostřednictvím korunové platby. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit úrok v konečné výši 200 % ročně. RPSN pak byla ve smlouvě udávána ve výši 442,60 %. Žalovaná však úvěr řádně nesplácela. Na splátkách úvěru uhradila celkem 51 125 Kč. Žalovaná byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dlužné částky, jak dokládá předžalobní výzva, kterou žalobkyně žalované zaslala podle podacího lístku dne , datum, .

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú., když svá tvrzení ohledně úvěruschopnosti nedoložila důkazy, kterými, jak sdělila, nedisponuje. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Nadto soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 200 % ročně, RPSN ve výši 442,60 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 15,57 % ročně, RPSN ve výši 9,68 %).

12. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma a sama již v žalobě sdělila, že dokumenty ohledně zkoumání úvěruschopnosti nedisponuje. Žalované byla poskytnuta částka 31 327 Kč, přičemž žalovaná uhradila celkem 51 125 Kč. Žalovaná tedy zaplatila více, než byla povinna z titulu bezdůvodného obohacení vrátit. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

13. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků, když žalované, která byla v řízení plně úspěšná, žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly.