2 C 114/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 30 909,65 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 15 744,55 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 744,55 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 15 165,10 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 30 909,65 Kč od 24. 1. 2026 do 2. 3. 2026 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 165,10 Kč od 3. 3. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 373 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 37 300,97 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba, IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně dále uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným elektronickými prostředky smlouvu o úvěru č. hodnota. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 30 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě o úvěru zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou měsíčních splátek vrátit a zaplatit úrok ve výši 7 300,97 Kč. Tuto svoji povinnost však žalovaný dle žalobních tvrzení řádně a včas neplnil. Celkem žalovaný uhradil částku 14 255,45 Kč. Žalovaný byl ohledně úhrady dluhu opakovaně upomínán včetně předžalobní upomínky, která mu byla zaslána dne datum. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

2. V průběhu řízení vzala žalobkyně zčásti co do částky 6 391,32 Kč s příslušenstvím žalobu zpět, a to s odůvodněním, že žalovaný tuto částku uhradil již před podáním žaloby a nebyla započtena pro administrativní chybu. Řízení bylo v návaznosti na to v uvedeném rozsahu zastaveno usnesením zdejšího soudu ze dne datum, č. j. spisová značka.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

5. Žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění nároku u soudu, neboť pohledávku za žalovaným nabyla od právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, a to ve smyslu § 1879 – 1887 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“). Žalobkyně dále doložila, že postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne datum odeslaným dne datum, jak vyplývá z podacího lístku.

6. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku. Podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Právní předchůdkyně žalobkyně v souladu se smlouvou poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč, a to dne datum převodem na bankovní účet žalovaného č. č. účtu uvedený také ve smlouvě, jak soud zjistil z výpisu z účtu právní předchůdkyně žalobkyně a ze sdělení banky vyžádaného soudem k návrhu žalobkyně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky právní předchůdkyni žalobkyně vrátit a zaplatit úrok ve výši 112 % ročně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 191,80 %. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel. Na splátkách úvěru uhradil celkem 14 255,45 Kč. Žalovaný byl před podáním žaloby vyzván k úhradě dlužné částky, jak dokládá předžalobní výzva, kterou žalobkyně žalovanému zaslala podle podacího lístku dne datum.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

12. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení netvrdila ani neprokázala, že její právní předchůdkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. a sama navrhla, aby soud alternativně posoudil nárok žalobkyně co do jistiny jako bezdůvodné obohacení. S ohledem na alternativní nárok žalobkyně nebylo dokazováno, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, když soud shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 112 % ročně, RPSN ve výši 191,80 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,04 %, RPSN ve výši 8,43 % ročně). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.

13. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nevyzýval k doplnění tvrzení ani ji nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 15 744,55 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka 30 000 Kč a žalovaný uhradil celkem 14 255,45 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od datum. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela neaktivní, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

14. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 493 Kč na 1 866 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 373 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků. Žalobkyně byla ve věci převážně neúspěšná v rozsahu 57,8 %. Přičemž soud do míry neúspěchu žalobkyně promítl tu skutečnost, že žalobkyně vzala žalobu zčásti zpět z důvodů na své straně a zavinila tak částečné zastavení řízení. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný, avšak žádné náklady mu podle obsahu spisu nevznikly. Soud proto rozhodl, jak uvedeno ve výroku IV. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.