2 C 12/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 12 060 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 7 060 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 9 000 Kč od 17. 12. 2024 do 28. 10. 2025 a s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 4 000 Kč od 29. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 17 060 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota. V souladu s touto smlouvou žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit úrok. Tuto svoji povinnost však žalovaný podle žalobních tvrzení řádně a včas nesplnil. Žalobkyně proto úvěr ke dni Anonymizováno zesplatnila, o čemž žalovaného informovala dopisem. Žalovaný však dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní výzvu, která mu byla zaslána dne datum. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. V průběhu řízení žalobkyně vzala žalobu v rozsahu částky 5 000 Kč s příslušenstvím zpět, neboť žalovaný před podáním žaloby dne datum tuto částku uhradil. Soud v této části tedy řízení zastavil. Předmětem řízení tedy nadále zůstalo zaplacení částky 12 060 Kč s příslušenstvím.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným v žádosti o spotřebitelský úvěr. Příjmy a výdaje žalovaného žalobkyně ověřila z výpisů z bankovního účtu žalovaného za měsíce duben až červen 2022. Z těchto výpisů vyplývá, že mzda žalovaného činila v průměru 25 112 Kč. Dále z těchto výpisů bylo zjištěno, že žalovaný měl několik dalších závazků, když v průběhu tohoto období čerpal nejméně 17 úvěrů od nebankovních společností. Žalobkyně přesto vyhodnotila, že žalovaný je schopen úvěr splácet a smlouvu s ním uzavřela. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy podpis žalovaného byl nahrazen zadáním autorizačního SMS kódu. Žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč dne datum, když tuto částku zaslala na bankovní účet žalovaného č. č. účtu uvedený ve smlouvě. Toto bylo zjištěno z potvrzení o provedení transakce. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni formou pravidelných měsíčních splátek vrátit a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně. RPSN byla ve smlouvě udávána ve výši 5 826,38 %. Z toho důvodu, že žalovaný splátky úvěru nehradil a dostal se do prodlení, žalobkyně využila svého práva a v souladu se smlouvou úvěr s účinností ke dni datum zesplatnila. O této skutečnosti žalobkyně informovala žalovaného v upomínce ze dne datum. Žalovaný na dlužnou částku uhradil před podáním žaloby dne datum částku 5 000 Kč. O tuto částku byla žaloba vzata zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno. Žalovanému byla zaslána ohledně dlužné částky také předžalobní výzva, a to dne datum, jak je patrno z podacího lístku.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že právní předchůdkyně žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalovaného, když vycházela z údajů tvrzených žalovaným a z bankovních výpisů. Z těchto výpisů však byla zřejmá skutečná výše příjmu žalovaného i vysoký počet jeho dalších závazků u nebankovních společností. Takovéto zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nevyhovuje požadavkům § 86 z. ú. s. a vyplývají z něj důvodné pochybnosti, že žalovaný byl skutečně schopen úvěr splácet. Nelze tedy než uzavřít, že zkoumání úvěruschopnosti ze strany žalobkyně tak, jak bylo doloženo, bylo nedostatečné. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.

12. Soud tedy uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 5 000 Kč, když žalovanému byla poskytnuta částka 10 000 Kč, přičemž žalovaný na splátkách uhradil 5 000 Kč. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Konec lhůty připadl na státní svátek, proto s ohledem na § 607 o. z. je žalovaný v prodlení od datum. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela neaktivní, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

13. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle § 146 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, neboť částečné zastavení řízení zavinila žalobkyně a současně žalovanému, který byl ve věci převážně úspěšný v rozsahu 70,7 %, a který by proto měl právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 41,4 %, žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.