2 C 130/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 19 038,11 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 100 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 9 100 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 9 938,11 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 19 038,11 Kč od 28. 6. 2024 do 26. 10. 2025 a se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 938,11 Kč od 27. 10. 2025 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 19 038,11 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od společnosti právnická osoba., IČ IČO (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Uplatňovaný nárok žalobkyně odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o úvěru. Před uzavřením smlouvy právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalovaný byl lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. V této souvislosti žalobkyně výslovně uvedla, že k tomuto nenavrhuje žádné důkazy. Žalovaný dle žalobních tvrzení čerpal úvěr ve výši 9 100 Kč. Úvěr byl žalovanému zaslán na jeho bankovní účet. Smluvní poplatek za poskytnutí úvěru činil 9 938,11 Kč. Úvěr byl splatný dne datum. Žalovaný však k datu splatnosti neuhradil ničeho, žalobkyně proto poplatek požaduje ve výši před slevou. Žalovaný úvěr v celé výši neuhradil, přestože mu byla dne datum zaslána předžalobní výzva. Žalobkyně v žalobě rovněž dodala, že pokud by soud neměl nárok ze smlouvy za prokázaný, požaduje zaplacení jistiny úvěru z titulu bezdůvodného obohacení.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, dodatku č. hodnota k této smlouvě z téhož dne a seznamu postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni v souladu s § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. oznámením ze dne datum, odeslaným podle podacího lístku dne datum.

5. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným prostředky komunikace na dálku dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno (dále jen „smlouva“). Podpis žalovaného byl nahrazen zadáním verifikačního SMS kódu. Na základě smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 100 Kč dne datum, a to na bankovní účet žalovaného č. č. účtu uvedený ve smlouvě, jak vyplývá z potvrzení banky o provedení tuzemské odchozí platby. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnutou částku vrátit a zaplatit poplatek za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 9 938,11 Kč, za předpokladu, že bude úvěr řádně splacen, ve výši 3 795,61 Kč. Žalovaný byl podle smlouvy povinen úvěr splatit ve lhůtě 30 dnů, tedy do datum. Úroková sazba podle smlouvy činila 40 % ročně. RPSN dosahovala dle smlouvy 9 202,60 %. Žalovaný úvěr ve lhůtě splatnosti neuhradil. Žalovaný nic nezaplatil ani na předžalobní výzvu, ve které mu byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění v délce 3 dnů. Předžalobní výzva byla žalovanému zaslána podle podacího lístku dne datum.

6. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

11. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalovaného úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú.. Žalobkyně výslovně uvedla, že nenavrhuje důkazy ke svým tvrzením týkajícím se posuzování úvěruschopnosti. Soud nadto shledal smlouvu absolutně neplatnou pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 40 % ročně, RPSN ve výši 9 202,60 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 8,86 %, RPSN ve výši 9,31 %). Soud proto vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona.

12. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaný obdržel od právní předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z. Tento nárok alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma, když uplatnila alternativní nárok na vydání bezdůvodného obohacení a současně nenavrhla ke zkoumání úvěruschopnosti žádné důkazy, jak uvedla v žalobě. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 9 100 Kč, když tato částka byla žalovanému poskytnuta a žalovaný nic neuhradil. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalovaného dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Žalovaný je tedy v prodlení ode dne následujícího po uplynutí této lhůty, tj. od datum. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl v řízení zcela nečinný, a soud proto nemohl zjistit jeho možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu však soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

13. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 800 Kč na 1 000 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 200 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení, neboť úspěch a neúspěch účastníků byl srovnatelný. Žalobkyně byla úspěšná v rozsahu 47,8 % a žalovaný v rozsahu 52,2 %. Žalovanému nadto žádné náklady podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.