2 C 255/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované pro určení vlastnického práva rozsudkem pro zmeškání

I. Určuje se, že , Jméno žalobkyně, , nar. , Datum narození žalobkyně, je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. , Anonymizováno, to vše nacházející se v obci , adresa, , katastrální území , adresa, , vedené Katastrálním úřadem pro Plzeňský kraj, Katastrální pracoviště , adresa, – sever, na LV , Anonymizováno, .

II. Žádnému z účastníků se právo na náhradu nákladů nepřiznává.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 153 b) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”).

2. Žalobkyně se domáhala určení, že je výlučnou vlastnicí ve výroku I. tohoto rozsudku označených nemovitých věcí, které jsou v katastru nemovitostí evidovány jako duplicitní zápis vlastnictví mezi účastnicemi řízení. Žalobkyně již v dané věci žalobu v minulosti podala, kdy řízení bylo zdejším soudem vedeno pod sp. zn. , spisová značka, . Řízení se tehdy týkalo dalších dvou osob na straně žalovaných (, jméno FO, , , jméno FO, ), vůči nimž bylo nakonec duplicitní právo vypořádáno. Ve vztahu k žalované zdejší soud usnesením č. j. , spisová značka, rozhodl o vyloučení věci k samostatnému řízení, a to s ohledem na skutečnost, že žalovaná tehdy procházela oddlužením a nebyla tak oprávněna se svým majetkem nakládat. Žalobkyně se následně (po skončení insolvenčního řízení) v dané věci de facto dohodla s žalovanou na určení vlastnického práva, kdy žalovaná podepsala dne , datum, souhlasné prohlášení. Z něho pak vyplývá, že žalovaná prohlašuje a činí nesporným, že není spoluvlastníkem nemovitých věcí, resp. že žalobkyně je výlučným vlastníkem nemovitých věcí. Za normálních okolností by tak bylo možno vypořádat duplicitu vlastnictví souhlasným prohlášením ze dne , datum, . Nicméně s ohledem na exekuční příkazy k prodeji nemovitostí zapsané na příslušném LV nelze na základě souhlasného prohlášení zapsat vlastnické právo, resp. duplicitu vypořádat, kdy katastr nemovitostí nemůže na základě souhlasného prohlášení zcizit vlastnické právo povinného k nemovité věci, je-li zatíženo exekučním příkazem k prodeji nemovitosti. Jelikož se vlastnického právo k nemovité věci nabývá až vkladem do katastru nemovitostí, nemohla se žalobkyně ani na základě souhlasného prohlášení dosud stát výlučným vlastníkem nemovitých věcí a duplicita vlastnictví tak nebyla dosud vypořádána. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, , č. j. KSPL , spisová značka, – , Anonymizováno, , vzal soud na vědomí, že žalovaná splnila podmínky oddlužení a osvobodil tak žalovanou od placení dalších pohledávek. Ke dni , datum, pak insolvenční řízení žalované pravomocně skončilo. Počínaje tímto dnem je tak žalovaná opět oprávněna nakládat se svým majetkem. Jelikož některé exekuční tituly po skončení insolvenčního řízení nebyly zrušeny a jsou tak nadále zapsány na příslušném LV a žalobkyni se nepodařilo dohodnout s věřiteli na zrušení exekučních příkazů, je zcizení vlastnického práva žalované k nemovitým věcem možné provést jedině na základě rozhodnutí soudu. Žalobkyně nabyla nemovitosti usnesením o vypořádání společného jmění manželů a dědictví ze dne , datum, , a usnesením o dědictví ze dne , datum, , po svých rodičích , Anonymizováno, , adresa, . Jako spoluvlastníci jsou evidováni žalobkyně a žalovaná s tím, že zapsaný podíl žalobkyně na nemovitostech je 2/30. Mezi právními předchůdci žalobkyně a žalovanou byl veden u Okresního soudu , adresa, -sever spor o určení vlastnictví pod sp. zn. , spisová značka, , a to ve věci žalobců , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , Jméno žalované, proti žalovaným , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, , jméno FO, . Rozsudkem Okresního soudu , adresa, -sever ze dne , datum, č.j. , spisová značka, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne , datum, sp.zn. , spisová značka, byla zamítnuta žaloba těchto žalobců o určení, že jsou podílovými spoluvlastníky části pozemku parc.č. , Anonymizováno, vše v k.ú. , adresa, , ohraničené hranicí pozemku par.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Žalobkyně zastává právní názor, že její právní předchůdci nabyly p.p.č. , Anonymizováno, v dobré víře od vlastníka, kterým byl československý stát a který svým rozhodnutím příslušného orgánu jim tuto pozemkovou parcelu přidělil do osobního užívání a o tomto osobním užívání byla sepsána řádná dohoda o zřízení práva osobního užívání podle tehdy platných předpisů. Již v původním řízení o určení vlastnictví vznesla žalobkyně námitku, že její právní předchůdci a posléze ona pozemkovou parcelu shora označenou po právu vydrželi. Žalobkyně má naléhavý právní zájem na určení, že je vlastnicí pozemkových parcel dle § 80 o.s.ř. Z tohoto určení práva je postavení žalobkyně nejisté, bez tohoto určení nelze odstranit v katastru nemovitostí duplicitní zápis vlastnictví podle zákona o katastru nemovitostí. Mezi stranami nedošlo k dohodě, žalobkyně se tak domáhá vydání rozsudku soudní cestou. Pozemek parc. č. , Anonymizováno, vznikl oddělením z , Anonymizováno, , a sdílí tedy její právní osud.

3. Žalovaná ve svém podání uvedla, že o předmětný pozemek nemá zájem, nepovažuje se za jeho vlastníka, za vlastníka označuje žalobkyni. Toto vyjádření je obsahově shodné se souhlasným prohlášením žalované ze dne , datum, .

4. Soud shledal naléhavý právní zájem (§ 80 o. s. ř.), neboť mezi účastnicemi trvá stav právní nejistoty, nemovitosti jsou zatíženy exekučními příkazy vůči žalované, hrozí jejich zpeněžení, duplicitu nelze odstranit jinak než soudním rozhodnutím.

5. Z pravomocného rozsudku sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že právní předchůdci žalobkyně nabyli pozemek parc. č. , Anonymizováno, na základě přidělení státem a dohody o osobním užívání, byli po celou dobu v dobré víře, vlastnické právo k pozemku nabyli vydržením nejpozději dne , datum, . Žaloba tehdejších vlastníků byla zamítnuta právě z důvodu vydržení. Z rozsudku bylo zejména zjištěno, že tímto rozsudkem byla zamítnuta žaloba žalobců , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, , , Jméno žalované, proti žalovaným , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , Anonymizováno, , jméno FO, o určení, že jsou podílovými spoluvlastníky části pozemku par.č. , Anonymizováno, vše v k.ú. , adresa, ohraničené hranicí pozemku par.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, se spoluvlastnickými podíly u první žalobkyně 4/10, u druhé žalobkyně ½, u třetího žalobce 1/30, u čtvrté žalobkyně 2/30. Z odůvodnění rozsudku bylo zjištěno, že žalobci jsou dle výpisu z katastru nemovitostí LV č. , hodnota, vedeného Katastrálním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -sever podílovými spoluvlastníky pozemku par.č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , první žalovaná je tak vlastnicí pozemku parc. č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -sever, druhá žalovaná pozemku par.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -sever, třetí a čtvrtý žalovaný jsou vlastníky pozemku par.č. , Anonymizováno, v k.ú. , adresa, , zapsaného na LV č. , hodnota, vedeného u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, -sever. Dle srovnávacího sestavení parcel ze dne , datum, byl pozemek zapsaný na LV č. , hodnota, , parcel č. , Anonymizováno, rozdělen na další pozemky kromě jiného parc.č. , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, . Skutečnost, že pozemky ve vlastnictví žalovaných, jsou totožné s částí pozemku ve vlastnictví žalobců, vyplynula ze snímků z katastrální mapy. Právní předchůdci žalobců nabyly pozemek parc.č. , Anonymizováno, dle zápisu v pozemkové knize, knihovní vložka , Anonymizováno, dne , datum, rozhodnutím o přídělu. Žalobci nabyly sporný pozemek na základě usnesení Státního notářství ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, usnesení Okresní , adresa, -jih ze dne , datum, č.j. , Anonymizováno, , darovací smlouvy sepsané formou notářského zápisu dne , Anonymizováno, . Dne , datum, třetí a čtvrtý žalovaný, tj. manželé , jméno FO, uzavřeli dohodu o zřízení práva osobního užívání pozemku, a to pozemku parc.č. , Anonymizováno, . Dohoda byla uzavřena s Československým státem, který byl zastoupen tehdejším Městským národním výborem v , adresa, . Uzavřením této dohody předcházelo rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne , datum, . Třetí a čtvrtý žalovaný doložili, že za užívání pozemku jim byla vyměřena úhrada. Žalovaná získala pozemek na základě rozhodnutí a přidělení pozemku do osobního užívání ze dne , datum, , následně pak byla dne , datum, uzavřena mezi Československým státem zastoupeným Městským národním výborem v , adresa, a manželi Tyrovými uzavřena dohoda o zřízení práva osobního užívání pozemku, a to pozemku parc., Anonymizováno, v k.ú. , adresa, . Na základě dohody o majetkovém vypořádání ze dne , datum, pak druhá žalovaná nabyla do svého výlučného vlastnictví sporný pozemek, což bylo prokázáno citovaným LV. Rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání ze dne , datum, tak byl přidělen pozemek parc.č. , Anonymizováno, do osobního užívání manželům , Anonymizováno, . V daném případě se jedná o rodiče prvé žalované. Dne , datum, byla uzavřena mezi Československým státem zastoupeným Městským úřadem v , adresa, a manželi , Anonymizováno, dohoda o zřízení práva osobního užívání k tomto pozemku, a to formou notářského zápisu. Prvá žalovaná tak předmětný pozemek získala na základě darovací smlouvy sepsané ve formě notářského zápisu ze dne , Anonymizováno, kterou uzavřeli s manželi , Anonymizováno, . Všichni žalovaní namítali, že vlastnické právo k předmětným nemovitostem vydrželi. Soud dovodil, že námitka vydržení je v daném případě opodstatněná. Z dokazování nebylo možné dovodit, že by žalovaní nebyli v dobré víře. K vydržení vlastnického práva ke sporným pozemkům došlo uplynutím 10 leté lhůty, po kterou žalovaní užívali pozemky v dobré víře, že jim patří, tedy manželé , jméno FO, dne , datum, (registrace dohody dne , datum, ), , jméno FO, dne , datum, (registrace dohody dne , datum, ) a , jméno FO, dne , datum, (registrace dohody dne , datum, ), když dle ust. § 872 odst. 6 občanského zákoníku jde-li o vydržení vlastnického práva pozemku podle tohoto zákona, kde na základě dosavadních předpisů bylo možno nabýt jen právo na uzavření dohody o osobním užívání pozemků, může si oprávněná osoba započítat dobu, po kterou její právní předchůdce měl nepřetržitě v držbě i před účinností tohoto zákona.

6. Z odůvodnění rozsudku Okresního soudu Plzeň-sever ze dne , datum, č.j. , spisová značka, , který nabyl právní moci dne , datum, tak soud zjistil, že právní předchůdci žalobkyně manželé , jméno FO, nabyli vlastnictví k pozemkové parcele č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, vydržením dne , datum, , tomuto předcházelo, že dne , datum, bylo vydáno rozhodnutí o přidělení pozemku do osobního užívání, na základě kterého byl pozemek par.č. , Anonymizováno, přidělen do osobního užívání manželům , jméno FO, , rodičům žalobkyně, kteří doložili, že za užívání pozemku jim byla též vyměřena úhrada. Ve shora citovaném rozhodnutích o přidělení pozemku do osobního užívání je uváděno, že předmětné pozemky jsou ve vlastnictví Československého státu. To, že se stát choval jako vlastník sporného pozemku svědčí i hospodářská smlouvu ze dne , datum, , přičemž se jedná o hospodářskou smlouva o převodu vlastnictví národního majetku, kdy jako předávající organizace je uveden Státní pozemek n.p. , adresa, a jako přejímací organizace , právnická osoba, v , adresa, . Všechny dohody o zřízení práva osobního užívání pozemku pak byly řádně registrovány státním notářstvím, dohoda manželů , jméno FO, dne , datum, .

7. Z rozsudku sp. zn. , spisová značka, soud zjistil, že v obdobné skutkové situaci byl duplicitní zápis odstraněn určovacím výrokem ve prospěch skutečného vlastníka, rozhodující význam byl přiznán právě závěrům o vydržení z řízení , spisová značka, .

8. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den , datum, . Žalované bylo dne , datum, doručeno předvolání k tomuto jednání, jehož součástí bylo poučení o skutečnosti, že pokud se žalovaná k jednání bez důvodné a řádné omluvy nedostaví a navrhne-li to na jednání strana žalující, bude soud pokládat tvrzení obsažená v žalobě o skutkových okolnostech, týkajících se sporu, za nesporná a na tomto základě může o žalobě rozhodnout rozsudkem pro zmeškání.

9. Žalovaná se k uvedenému jednání bez řádné omluvy nedostavila. Soud proto vyšel z tvrzení uvedených v žalobě jako z tvrzení nesporných a na jejich základě rozhodl v souladu s žalobním návrhem, neboť se nejedná o věc, ve které by nebylo možné uzavřít a schválit smír dle § 99 odst. 1 o. s. ř., nárok žalobkyně uplatněný žalobou není v rozporu s žádnou kogentní občanskoprávní normou. Podle ustanovení §153b odst. 2 o. s. ř. rozsudek pro zmeškání totiž nelze vydat ve věcech, v nichž nelze uzavřít a schválit smír (§ 99 odst. 1 a 2). Meze možnosti rozhodnout rozsudkem pro zmeškání jsou tedy zákonem dány týmiž okolnostmi, jimiž je omezena možnost uzavřít a schválit soudní smír. Znamená to, že rozsudkem pro zmeškání nelze rozhodnout ve věcech, u nichž jejich povaha nepřipouští uzavření smíru, a tehdy, kdyby rozsudek pro zmeškání byl v rozporu s právními předpisy. Právní teorie i soudní praxe zastává názor, že povaha věci připouští uzavření smíru zpravidla ve věcech, v nichž jsou účastníci v typickém dvoustranném poměru, jestliže hmotně právní úprava nevylučuje, aby si účastníci mezi sebou upravili právní vztahy dispozitivními úkony. Z uvedeného vyplývá, že povahou věci je vyloučeno uzavřít smír zejména a) ve věcech, v nichž lze zahájit řízení i bez návrhu (srov. § 13 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, (dále jen „z. ř. s.”)); b) ve věcech, v nichž se rozhoduje o osobním stavu (srov. např. § 13 z. ř. s. ve spojení s §§ 367, 371 z. ř. s.); c) ve věcech, v nichž hmotné právo nepřipouští vyřízení věci dohodou účastníků právního vztahu. Zda smír není v rozporu s právními předpisy je soud povinen zkoumat při rozhodování o schválení smíru. Protože smír je dvoustranným dispozitivním úkonem účastníků řízení, který má základ v hmotném právu, je smír v rozporu s právními předpisy zejména tehdy, jestliže a) dohoda účastníků je z hlediska obecných požadavků kladených na právní úkony neplatná; z tohoto pohledu je v rozporu s právními předpisy i takový smír, který nebyl učiněn určitě a srozumitelně (uvedený požadavek je důležitý také proto, že schválený smír je titulem pro exekuci); b) se příčí kogentním ustanovením zákona nebo je obchází (srov. Bureš, Drápal, Krčmář, Mazanec, Občanský soudní řád, Komentář, I. díl, 6. vydání, 2003, C. H. Beck, str. 332, bod 5 a 6). Konečně rozsudek pro zmeškání nelze vydat dle § 153b odst. 3 o. s. ř. tam, kde by takovým rozsudkem došlo ke vzniku, změně nebo zrušení právního poměru mezi účastníky, jinými slovy, kde by se jednalo o tzv. konstitutivní rozhodnutí.

10. V posuzované věci se jedná o spor o určení vlastnického práva. Z toho, co bylo řečeno o přípustnosti uzavření soudního smíru, je nepochybné, že předmětem tohoto řízení jsou subjektivní majetková práva, jimiž mohou účastníci (jejich nositelé) podle jejich povahy i podle příslušných zákonných předpisů volně nakládat, o nichž se rozhoduje ve sporném řízení, a ve kterém tedy účastníci mohou uzavřít smír. Ke shora uvedeným závěrům dospěl Nejvyšší soud ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 641/2005. Nejedná se o konstitutivní rozhodnutí, ale soud právně závazným způsobem deklaruje, kdo je vlastníkem nemovitostí.

11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně se vzdala práva na náhradu nákladů řízení, žalovaná žádné náklady neuplatnila. O nákladech řízení tak soud rozhodl, jak výše uvedeno.