2 C 64/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 114 248,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 074,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 074,85 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 69 173,87 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 63 166,45 Kč od 8. 7. 2025 do 9. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 18 091,60 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 1 143 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (původně jako , právnická osoba, .) se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 114 248,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, . Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů sdělených žalovanou a provedené lustrace žalované v registrech NRKI, BRKI, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet a smlouvu s ní uzavřela. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně vyplatila žalované bezhotovostními převody dne , datum, částku 39 181 Kč a dne , datum, částku 23 000 Kč. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas neplnila, žalobkyni uhradila pouze částku 17 106,83 Kč. V důsledku prodlení žalované přistoupila žalobkyně k vypovězení úvěru, o čemž žalovanou informovala a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná však žalobkyni zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne , datum, . Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně (dříve , právnická osoba, .) se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky dne , datum, smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně ověřila její totožnost, jak dokládá autorizace ověření totožnosti a BankID výpis. Dále ověřila měsíční příjem žalované ve výši 60 370 Kč, a to z výpisu příjmových transakcí, jak vyplývá z dokumentu „identifikované příjmy“. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 45 000 Kč a měsíční výdaje, a to na bydlení ve výši 5 000 Kč, na splátky půjček ve výši 10 000 Kč, na další nezbytné potřeby 8 000 Kč a ostatní zbytné výdaje v částce 5 000 Kč. Žalobkyně vyčíslila minimální měsíční výdaje žalované na částku 16 330 Kč. Disponibilní příjem žalované žalobkyně stanovila rozdílem mezi příjmy a výdaji na částku 23 900 Kč s tím, že žalované byla ponechána rezerva 600 Kč. Na základě toho žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet a smlouvu s ní uzavřela. Podle smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalované bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč. Z potvrzení banky vyžádaného soudem na návrh žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované v období od , datum, do , datum, částky 39 181,68 Kč a 23 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. , č. účtu, . Žalovaná tedy načerpala celkem částku 62 181,68 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit žalobkyni úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 0,883 %. Dále byl v čl. VI. smlouvy sjednán poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná si také zvolila volitelné služby, a to službu „Klidné spatní“ spočívající v možnosti odkladu splátek za poplatek 3,66 Kč denně, službu „Presto“ za poplatek 165 Kč za expresní vyplacení tranše a službu „Informační SMS servis“ za poplatek 0,96 Kč denně. RPSN podle smlouvy dosahovala 1 256,96 %. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v denních splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky však řádně a včas nehradila. Celkem žalovaná zaplatila žalobkyni částku 17 106,83 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně vypověděla závazek ze smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem zaslaným emailovou formou dne , datum, . Žalované byla následně dne , datum, zaslána předžalobní výzva k plnění, jak dokládá podací lístek.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalované, když vycházela ze soupisu všech příjmových transakcí žalované, nikoli ze skutečných příjmů, neověřovala výdaje žalované, její další závazky či platební morálku. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 322,3 % ročně, RPSN ve výši 1 256,96 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,70 % ročně, RPSN ve výši 8,57 %).

11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 45 074,85 Kč, když žalované byla poskytnuta celkem částka 62 181,68 Kč a žalovaná uhradila 17 106,83. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne , datum, . Žalované byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Konec lhůty připadl na sobotu, ve smyslu § 607 o. z. je posledním dnem lhůty následující pracovní den. Prodlení žalované proto nastalo dne , datum, . Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela nečinná, a soud proto nemohl zjistit její možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 4 570 Kč na 5 713 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 1 143 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná v rozsahu 60,5 %, a měla by proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 21 %, avšak žádné náklady žalované podle obsahu spisu nevznikly.