2 C 64/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 114 248,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 45 074,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 45 074,85 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení částky 69 173,87 Kč a zákonného úroku z prodlení z částky 63 166,45 Kč od 8. 7. 2025 do 9. 2. 2026 a zákonného úroku z prodlení z částky 18 091,60 Kč od 10. 2. 2026 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 1 143 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně (původně jako právnická osoba.) se žalobou podanou nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 114 248,72 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že jde o pohledávku vyplývající ze smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum. Tato smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím webových stránek žalobkyně. Žalobkyně dále uvedla, že před uzavřením smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, a to na základě údajů sdělených žalovanou a provedené lustrace žalované v registrech NRKI, BRKI, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí a v databázi neplatných dokladů. Žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná je schopna úvěr splácet a smlouvu s ní uzavřela. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč, a to s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky formou splátek vrátit a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Žalobkyně vyplatila žalované bezhotovostními převody dne datum částku 39 181 Kč a dne datum částku 23 000 Kč. Žalovaná splátky úvěru řádně a včas neplnila, žalobkyni uhradila pouze částku 17 106,83 Kč. V důsledku prodlení žalované přistoupila žalobkyně k vypovězení úvěru, o čemž žalovanou informovala a vyzvala ji k úhradě celé dlužné částky. Žalovaná však žalobkyni zbývající dlužnou částku nezaplatila ani na předžalobní výzvu, která jí byla zaslána dne datum. Žalobkyně v žalobě dále uvedla, že pokud by soud neměl nárok z titulu shora uvedené smlouvy za prokázaný, alternativně požaduje vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně (dříve právnická osoba.) se žalovanou uzavřela elektronickými prostředky dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, jejíž součástí byly všeobecné obchodní podmínky žalobkyně (dále jen „smlouva“). V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně ověřila její totožnost, jak dokládá autorizace ověření totožnosti a BankID výpis. Dále ověřila měsíční příjem žalované ve výši 60 370 Kč, a to z výpisu příjmových transakcí, jak vyplývá z dokumentu „identifikované příjmy“. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaná uvedla měsíční příjem ve výši 45 000 Kč a měsíční výdaje, a to na bydlení ve výši 5 000 Kč, na splátky půjček ve výši 10 000 Kč, na další nezbytné potřeby 8 000 Kč a ostatní zbytné výdaje v částce 5 000 Kč. Žalobkyně vyčíslila minimální měsíční výdaje žalované na částku 16 330 Kč. Disponibilní příjem žalované žalobkyně stanovila rozdílem mezi příjmy a výdaji na částku 23 900 Kč s tím, že žalované byla ponechána rezerva 600 Kč. Na základě toho žalobkyně vyhodnotila, že žalovaná je schopna úvěr splácet a smlouvu s ní uzavřela. Podle smlouvy byla žalobkyně povinna poskytnout žalované bez účelového určení peněžní prostředky až do výše 80 000 Kč. Z potvrzení banky vyžádaného soudem na návrh žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila žalované v období od datum do datum částky 39 181,68 Kč a 23 000 Kč bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu. Žalovaná tedy načerpala celkem částku 62 181,68 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit formou denních splátek a zaplatit žalobkyni úrok, kdy denní úroková sazba podle čl. VI. smlouvy činila 0,883 %. Dále byl v čl. VI. smlouvy sjednán poplatek za vyplacení každé tranše úvěru ve výši 1,99 % z čerpané částky. Žalovaná si také zvolila volitelné služby, a to službu „Klidné spatní“ spočívající v možnosti odkladu splátek za poplatek 3,66 Kč denně, službu „Presto“ za poplatek 165 Kč za expresní vyplacení tranše a službu „Informační SMS servis“ za poplatek 0,96 Kč denně. RPSN podle smlouvy dosahovala 1 256,96 %. Žalovaná byla povinna úvěr splácet v denních splátkách dle splátkového kalendáře. Splátky však řádně a včas nehradila. Celkem žalovaná zaplatila žalobkyni částku 17 106,83 Kč. Z důvodu prodlení žalované s úhradou splátek žalobkyně vypověděla závazek ze smlouvy, o čemž žalovanou informovala dopisem zaslaným emailovou formou dne datum. Žalované byla následně dne datum zaslána předžalobní výzva k plnění, jak dokládá podací lístek.

5. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

7. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Žalobkyně v řízení neprokázala, že před uzavřením smlouvy důkladně prověřovala schopnost žalované úvěr splácet v souladu s § 86 z. s. ú. Z doložených důkazů vyplývá, že žalobkyně dostatečně nezkoumala ekonomickou a majetkovou situaci žalované, když vycházela ze soupisu všech příjmových transakcí žalované, nikoli ze skutečných příjmů, neověřovala výdaje žalované, její další závazky či platební morálku. Soud proto podle § 87 odst. 1 z. s. ú. vyhodnotil smlouvu jako neplatnou. K této neplatnosti přihlíží soud ze zákona. Soud nadto spatřuje důvod neplatnosti smlouvy rovněž ve zjevném rozporu smlouvy s dobrými mravy podle § 588 o. z., neboť protiplnění za poskytnutí úvěru (úroková sazba ve výši 322,3 % ročně, RPSN ve výši 1 256,96 %) bylo sjednáno ve zcela zjevně nepřiměřené výši, která mnohonásobně překračuje výši obvyklou v době uzavření smlouvy (dle databáze ČNB ARAD se jednalo o úrokovou sazbu ve výši 14,70 % ročně, RPSN ve výši 8,57 %).

11. S ohledem na absolutní neplatnost smlouvy vypořádal soud žalobkyní uplatňovaný nárok v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 o. z., neboť bylo plněno, aniž tu byl platný závazek. Nárok na vydání bezdůvodného obohacení alternativně uplatnila sama žalobkyně, a to pro případ, že soud nebude mít nárok ze smlouvy za prokázaný. Soud tedy žalobkyni již nepoučoval o následcích neunesení důkazního břemene ve vztahu k tvrzenému zkoumání úvěruschopnosti žalované, když těchto následků si žalobkyně zjevně byla vědoma. S ohledem na shora uvedené soud přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalované ve výši 45 074,85 Kč, když žalované byla poskytnuta celkem částka 62 181,68 Kč a žalovaná uhradila 17 106,83. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Počátek prodlení žalované soud stanovil v návaznosti na zaslání předžalobní výzvy. Podle § 573 o. z. má soud za to, že předžalobní výzva se do dispozice žalované dostala třetí pracovní den po jejím odeslání, tedy dne datum. Žalované byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění v délce 3 dnů. Konec lhůty připadl na sobotu, ve smyslu § 607 o. z. je posledním dnem lhůty následující pracovní den. Prodlení žalované proto nastalo dne datum. Soud tedy žalobě v uvedeném rozsahu vyhověl. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 87 odst. 1 z. s. ú. podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla v řízení zcela nečinná, a soud proto nemohl zjistit její možnosti za účelem stanovení přiměřené lhůty. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaná plnění.

12. Soud výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 4 570 Kč na 5 713 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 1 143 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. Žalovaná byla v řízení převážně úspěšná v rozsahu 60,5 %, a měla by proto právo na poměrnou náhradu nákladů řízení v rozsahu 21 %, avšak žádné náklady žalované podle obsahu spisu nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pokud nebude částka uvedená ve výroku III. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.