2 C 80/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Šmicovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 32 488 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 32 488 Kč s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 32 488 Kč od 18. 4. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 325 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 4 025 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k nadepsanému soudu domáhala vůči žalované zaplacení částky 32 488 Kč s příslušenstvím. Uplatňovaný nárok odůvodnila tím, že pohledávku za žalovanou nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum od společnosti Anonymizováno (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Žalobkyně uvedla, že žalovanou částku požaduje z titulu smlouvy o úvěru, která byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou dne datum. Na základě uvedené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované částku ve výši 30 000 Kč. Úvěr měl být splacen do datum. Splatnost úvěru byla následně prodloužena dodatkem ke smlouvě na datum. Žalovaná však žalobkyni uhradila pouze částku 11 000 Kč. Zbývající dlužnou částku žalovaná nezaplatila ani na předžalobní upomínku, která jí byla zaslána dne datum.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Žalobkyně v žalobě vyslovila souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). Žalovaná byla soudem vyzvána, aby se vyjádřila, zda s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, s tím, že nevyjádří-li se v soudem stanovené lhůtě, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Z těchto důvodů a jelikož bylo možné rozhodnout ve věci na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, rozhodl soud, aniž nařizoval jednání.

4. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávka za žalovanou byla žalobkyni postoupena ze strany právní předchůdkyně žalobkyně, společnosti Anonymizováno, na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum včetně seznamu postupovaných pohledávek, a to ve smyslu § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměn ve smyslu § 1882 o. z. dopisem ze dne datum odeslaným podle podacího lístku dne datum.

5. Z provedených listinných důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o úvěru č. Anonymizováno (dále jen „smlouva“), a to v intencích § 2395 a násl. o. z a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Smlouva byla uzavřena prostředky komunikace na dálku, kdy byl podpis žalované nahrazen elektronickým kódem Anonymizováno. V souladu se smlouvou poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému bez účelového určení částku 30 000 Kč, a to dne datum bezhotovostním převodem na bankovní účet žalované č. č. účtu, jak dokládá potvrzení o provedení transakce. Žalovaná byla podle úvěrové smlouvy povinna poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 30 dnů, tedy do datum. Splatnost úvěru byla následně prodloužena dodatkem ke smlouvě ze dne datum. Součástí jednorázové splátky byl podle smlouvy také poplatek za sjednání úvěru ve výši 12 600,33 Kč a smluvní úrok ve výši 887,67 Kč. Za prodloužení splatnosti se žalovaná zavázala zaplatit poplatek ve výši 2 072,06 Kč, úrok za dobu prodloužení ve výši 147,94 Kč a sankce za prodlení ve výši 1 730,73 Kč. Roční úroková sazba podle dodatku činila 36 % ročně a RPSN dosahovala 3 735,73 %. Celkem tedy byla žalovaná povinna splatit žalobkyni částku 43 486,08 Kč. Žalovaná uhradila pouze částku 11 000 Kč. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě zbývající dlužné splátky v předžalobní upomínce ze dne datum, která byla podle podacího lístku žalované zaslána dne datum.

6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Na základě provedených listinných důkazů a s přihlédnutím k žalobním tvrzením soud uzavřel, že žaloba je důvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z. a § 104 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Jelikož žalovaná jednorázovou splátku úvěru řádně a včas nezaplatila, vzniklo žalobkyni podle § 2395 o. z. na základě smlouvy o úvěru ze dne datum právo na úhradu dlužné částky v celkové výši 32 488 Kč, a to se zákonným úrokem z prodlení ode dne následujícího po splatnosti jednorázové splátky, tj. od datum. Co se týká vysoké výše roční sazby úroků, pak soud podotýká, že nelze přehlédnout, že v dané věci je úrok sjednán a také požadován nikoliv z poskytnutých peněžních prostředků, nýbrž za konkrétní časové období, které je relativně krátké (30 dnů), a je vyjádřen pevnou částkou, tudíž v případě prodlení dlužníka s plněním závazku úrok nebude narůstat v čase takovým způsobem, jako je tomu u poskytování úvěrů bankami. Krátká doba splatnosti také výrazně přispívá k tomu, že výše RPSN se jeví jako velmi vysoká. Pro posouzení věci soud považoval za podstatné rovněž to, že půjčená částka je nízká a s jejím poskytnutím jsou spojeny určité náklady (např. poplatek za sjednání úvěru) a poskytovatel by měl generovat také určitý zisk. V dané věci žalovaná obdržela částku 30 000 Kč, kterou měla vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru a se smluvním úrokem. Smluvní ujednání proto nelze považovat za takové, které výrazně znevýhodňují spotřebitele a jsou ve zřejmém rozporu s dobrými mravy. Nelze přehlédnout, že žalovaný za vyšší úrok získala téměř okamžitě jím požadovanou, a krom smluvního úroku ničím nezajištěnou částku. Navíc žalovaná byla v řízení zcela nečinná a ke svým smluvním povinnostem se nehlásila. Soud přihlédl rovněž ke skutečnosti, že žalovaná vyhledala nabídku na uzavření úvěrové smlouvy z vlastní inciativy a smlouvu uzavírala za užití prostředků komunikace na dálku. Pokud se týká příslušenství žalovaného nároku, svědčí žalobkyni rovněž právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1, 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to z celkové dlužné částky ve výši 32 488 Kč od datum do zaplacení. Soud tedy žalobě ze shora uvedených důvodů vyhověl v plném rozsahu.

9. Soud výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2 sazebníku soudních poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem k tomu, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z částky 1 300 Kč na 1 625 Kč podle položky 1 sazebníku. Žalobkyně je tedy povinna doplatit částku 325 Kč. Lhůta k zaplacení byla stanovena podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 142a o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 025 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 625 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 32 488 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. Povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokátky žalobkyně byla žalované uložena podle § 149 odst. 1 o. s. ř.

11. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Pokud nebude částka uvedená ve výroku II. zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem.