25 C 112/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 178 444,92 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 662 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 11,5 % od 12. 4. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v rozsahu rozdílu částky 145 245 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 145 245 Kč ve výši 11,5 % ročně od 23. 8. 2025 do zaplacení, částky 33 199,92 Kč, úroků ve výši 68,34 % ročně z částky 121 288,47 Kč od 23. 8. 2025 do 15. 9. 2025 ve výši 5 305,44 Kč, úroku ve výši 12 % ročně z částky 121 288,47 Kč od 16. 9. 2025 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 23. 8. 2025 dosáhne částky 440 928 Kč na straně jedné a částkou přiznanou výrokem I. tohoto rozsudku na straně druhé.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 178 444 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému téhož dne poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši nominální úrokové sazby 68,34 % ročně splácet ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách ve výši 8 723 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem prosinec 2024, přičemž součástí každé splátky měla být i měsíční úhrada za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 068 Kč. Smlouva měla být uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, konkrétně prostřednictvím emailové komunikace, kdy žalovaný smlouvu podepsal svým jménem, příjmením a doplněním jedinečného kódu poskytnutého žalobkyní. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobkyně prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti a dalších zdrojů, zejména dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného, ověření v databázích SOLUS a NRKI, provedeného scoringu klienta a ověření, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku.

2. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, kdy do data zesplatnění celého úvěru uhradil pouze částku 8 723 Kč dne , datum, , částku 8 723 Kč dne , datum, , částku 8 723 Kč dne , datum, , částku 8 723 Kč dne , datum, a částku 17 446 Kč dne , datum, . Žalobkyni tak vzniklo s ohledem na prodlení žalovaného právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 1 497 Kč a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 800 Kč. V důsledku prodlení žalovaného mělo následně dojít ke dni , datum, k automatickému zesplatnění celého úvěru, neboť žalovaný se měl dostat do prodlení s úhradou splátky č. , hodnota, splatné dne , datum, o délce 65 dnů. Podle tvrzení žalobkyně se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru ve výši 141 880,62 Kč, sestávající ze zbývající dlužné původní jistiny úvěru ve výši 121 288,47 Kč a dlužného úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 20 592,15 Kč.

3. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovanému vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu dle bodu 6.5 smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, kterou touto žalobou požaduje za období od , datum, do data vyhotovení žaloby ve výši 33 199,92 Kč. Žalobkyně se dále domáhala zaplacení úroku za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 121 288,47 Kč ode dne , datum, do zaplacení, a to v nominální roční úrokové sazbě 68,34 % ročně za dobu od , datum, , Anonymizováno, do , datum, ve výši 5 305,44 Kč a od , datum, v nominální úrokové sazbě 12 % ročně do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 440 928 Kč. Žalobkyně současně uplatnila úhradu za pojištění schopnosti žalovaného splácet úvěr ve výši 1 068 Kč a z částky 145 245 Kč, zahrnující dlužnou novou jistinu úvěru, smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného a dlužnou úhradu za pojištění, požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení. Žalovaný uvedené částky neuhradil ani na základě předžalobní upomínky.

4. Soud ve věci nařídil na den , datum, jednání, ke kterému se žalovaný bez omluvy nedostavil, soud proto jednal v jeho nepřítomnosti. K jednání se nedostavila ani žalobkyně, která byla omluvena, dostavila se však její právní zástupkyně, která uvedla, že žalobkyně na podané žalobě trvá, odkazuje na obsah písemného podání žaloby ze dne , datum, a že od podání žaloby žalovaný ničeho neuhradil.

5. Provedenými listinami má soud za prokázané, že žalovaný dne , datum, požádal o poskytnutí úvěru a že mezi účastníky měla být téhož dne uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , a to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, , dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, , listiny týkající se podpisu smlouvy na dálku, hlášení klienta, základních informací o klientovi, kopie občanského průkazu žalovaného, potvrzení o provedené platbě 1 Kč, zaslané SMS informace o vyplacení a důkazu o přijaté SMS pro vyplacení soud zjistil, že žalovaný byl při sjednávání úvěru identifikován a že smlouva měla být uzavřena způsobem popsaným žalobkyní, tedy doplněním údajů žalovaného a využitím technického postupu pro uzavření smlouvy na dálku. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , splátkového kalendáře ze dne , datum, a smlouvy o úvěru soud zjistil, že žalovanému měl být poskytnut úvěr ve výši 125 000 Kč, který měl být splácen ve čtyřiceti osmi měsíčních splátkách po 8 723 Kč, přičemž smluvní úrok byl sjednán ve výši 68,34 % ročně a součástí splátek měla být rovněž úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr. Z dokladu o vyplacení úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 125 000 Kč. Z přílohy č. , hodnota, k návrhu na uzavření smlouvy o úvěru, přihlášky do pojištění ze dne , datum, , informací o pojištění a pojistných podmínek soud zjistil, že žalovaný měl být současně přihlášen do skupinového pojištění schopnosti splácet úvěr a že úhrada za toto pojištění měla být zahrnuta do sjednaných měsíčních splátek.

6. Z předsmluvního formuláře, hodnocení klienta ze dne , datum, , výpisu ověření z registru SOLUS, výpisu z bankovního registru klientských informací NRKI a potvrzení o příchozích úhradách na účet žalovaného soud zjistil, že žalobkyně před poskytnutím úvěru zjišťovala osobní a majetkové poměry žalovaného, ověřovala jeho úvěrovou historii v registrech a vycházela též z příjmů žalovaného, přičemž podle vyjádření zástupkyně žalobkyně jedno z potvrzení dokládalo přijetí mzdy žalovaného od zaměstnavatele ve výši 29 714 Kč dne , datum, . Z plného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu soud zjistil, že žalobkyně je osobou oprávněnou k poskytování spotřebitelských úvěrů. Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil dne , datum, částku 8 723 Kč, dne , datum, částku 8 723 Kč, dne , datum, částku 8 723 Kč, dne , datum, částku 8 723 Kč a dne , datum, částku 17 446 Kč, tedy celkem částku 52 338 Kč, přičemž jiné úhrady z provedených důkazů ani z tvrzení žalobkyně nevyplynuly. Z výzev k zaplacení ze dne , datum, , , Datum narození advokátky, a , datum, , oznámení o zesplatnění úvěru ze dne , datum, a karty klienta soud zjistil, že žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, že byl žalobkyní vyzýván k úhradě dlužných částek a že žalobkyně považovala úvěr ke dni , datum, za zesplatněný. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu ze dne , datum, soud zjistil, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě uplatněného dluhu.

7. Z databáze ČNB ARAD soud dále zjistil, že v listopadu 2024 činila výše úroků u úvěrů na spotřebu domácnostem se splatností do pěti let 8,51 % ročně a RPSN činila 8,81 %. Z provedeného dokazování tak soud učinil skutkové zjištění, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 125 000 Kč, žalovaný na poskytnuté plnění uhradil celkem částku 52 338 Kč a po podání žaloby ničeho dalšího neuhradil, přičemž žalobkyně na základě smluvních ujednání požaduje zaplacení částky 145 245 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně od , datum, do zaplacení, dále částky 33 199,92 Kč, úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 121 288,47 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 305,44 Kč a úroku ve výši 12 % ročně z částky 121 288,47 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 440 928 Kč.

8. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení nebyl prokázán vznik platného závazkového vztahu v podobě smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, ve spojení se zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouva, z níž žalobkyně dovozuje žalovaný nárok, je absolutně neplatná pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Tento závěr soud dovozuje především z ujednání o výši úroku za poskytnutí úvěru, který byl sjednán v nominální roční úrokové sazbě 68,34 % ročně, a dále z celkového nastavení smluvních podmínek, podle nichž měl žalovaný při poskytnutí částky 125 000 Kč hradit čtyřicet osm měsíčních splátek po 8 723 Kč, jejichž součástí byla též úhrada za pojištění schopnosti splácet úvěr. Smluvní úrok ve výši 68,34 % ročně představuje úplatu za poskytnutí peněžních prostředků a jako takový je třeba jej posuzovat z hlediska jeho přiměřenosti ve vztahu k obvyklé úrokové míře v době uzavření smlouvy. Z databáze ČNB ARAD bylo při jednání zjištěno, že v listopadu 2024 činila výše úroků u úvěrů na spotřebu domácnostem se splatností do pěti let 8,51 % ročně a RPSN činila 8,81 %. Sjednaná úroková sazba tak několikanásobně převyšovala obvyklou úrokovou míru u srovnatelných úvěrů poskytovaných bankami, a to i při zohlednění skutečnosti, že žalobkyně je nebankovním poskytovatelem spotřebitelských úvěrů. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor, že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Z uvedené judikatury lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. V daném případě však sjednaný úrok tuto hranici zjevně přesahuje, neboť oproti zjištěné sazbě 8,51 % ročně představuje více než osminásobek obvyklé sazby.

12. Soud přitom nezjistil žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroku v daném případě akceptovat. Naopak z provedených listin vyplývá, že se jednalo o standardní spotřebitelský úvěr poskytnutý podnikatelem spotřebiteli v rámci jeho běžné podnikatelské činnosti, nikoli o individuálně odůvodněný mimořádně rizikový obchod, jehož ekonomické okolnosti by mohly takovou výši úplaty za poskytnutí peněžních prostředků ospravedlnit.

13. Soud se dále zabýval tím, zda lze ujednání o úroku oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Dospěl přitom k závěru, že v daném případě takový postup možný není. Úrok za poskytnutí úvěru je pojmovým znakem smlouvy o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, neboť dlužník se u tohoto smluvního typu zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Ujednání o úroku tak netvořilo pouze vedlejší či okrajovou část smlouvy, nýbrž podstatnou složku ekonomického obsahu smluvního vztahu, od níž se odvíjela výše splátek, celková částka splatná žalovaným, výše nové jistiny po zesplatnění i další sankční a akcesorická ujednání. Za této situace nelze dovodit, že by smlouva byla uzavřena i bez neplatného ujednání o úroku, popřípadě že by bylo možné ponechat v platnosti její zbývající část a pouze nepřiměřené ujednání o úroku vypustit. Neplatnost ujednání o výši úroku proto v daném případě způsobuje neplatnost smlouvy jako celku. Na tomto závěru nic nemění ani to, že žalobkyně předložila listiny dokládající posouzení úvěruschopnosti žalovaného a své oprávnění poskytovat spotřebitelské úvěry, neboť tyto skutečnosti samy o sobě nemohou zhojit zjevný rozpor smluvního ujednání o výši úplaty za poskytnutí peněžních prostředků s dobrými mravy.

14. Žalobkyni proto nevznikl nárok na zaplacení smluvních úroků, smluvních pokut, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením, úhrad za pojištění ani na plnění z titulu nové jistiny úvěru vytvořené na základě smluvního ujednání o zesplatnění.

15. Soud v předmětné věci dále poukazuje na povinnost poskytovatele spotřebitelských zápůjček a úvěrů prověřit schopnost dlužníka splácet poskytnutý úvěr či zápůjčku podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud pro zjednodušení ohledně posuzování úvěruschopnosti odkazuje na závěry plynoucí z rozhodnutí vyšších soudů (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2018, sp. zn. 1 As 30/2015, nebo rozhodnutí Soudního dvora EU ze dne 05. 11 2018, sp. zn. C-679/18).

16. Ze zákonných ustanovení a citovaných rozhodnutí plyne, že obecně je povinností poskytovatele úvěru při prověřování schopnosti žadatele o spotřebitelský úvěr prověření, zda tento úvěr v budoucnu bude žadatel schopen splácet. Při tom musí vycházet především z porovnání příjmů žadatele o úvěr a jeho výdajů, ale také z plnění dosavadních dluhů žadatelem.

17. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k požadavku na doložení těchto tvrzení žadatelem. Poskytovatel by tak měl při zjišťování informací od spotřebitele provádět prověřování sdělovaných údajů z jemu dostupných zdrojů alespoň v určitém rozsahu a trvat na jejich spolehlivém a objektivním doložení žadatelem (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek či jiného příjmu, doložením výpisu z účtu žadatele apod.). Pokud pak některé informace není poskytovatel úvěru schopen zjistit (prověřit) jinak než z tvrzení spotřebitele, lze považovat za vhodné, aby byl spotřebitel v zájmu pravdivosti zjišťovaných údajů a v zájmu předcházení jejich zkreslení poskytovatelem alespoň přiměřeně poučen též o možných trestně právních následcích, tj. o tom, že pokud by uvedl nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčel, mohl by se tím spotřebitel dopustit úvěrového podvodu. Je sice pravdou, že výklad dané normy by neměl vést k nereálným požadavkům kladeným na poskytovatele úvěrů, a tedy nelze od něj očekávat nějaké hlubší systematické až detektivní prověřování pravosti a pravdivosti všech spotřebitelem poskytnutých informací. Nicméně pokud má být zachován smysl a účel normy, a alespoň elementární míra požadovaného odborného přístupu ze strany poskytovatele, nelze uvažovat o tom, že posouzení úvěruschopnosti bylo řádné, pokud proběhlo bez zjištění (prověření či doložení) spotřebitelem poskytnutých tvrzení.

18. Mělo by tedy dojít k porovnání příjmů a výdajů spotřebitele poskytovatelem úvěru a způsobu plnění dosavadních dluhů na základě konkrétních a v daném případě určitých skutečností plynoucích z žadatelem uvedených údajů a předložených listin či jiných důkazů. V prvé řadě by pozornost věřitele měla směřovat ke zjištění reálných příjmů spotřebitele na jedné straně (např. z výplatních pásek či mzdových listů za delší časový úsek v závislosti na výši úvěru a délce jeho splácení) a současně jeho výdajů na straně druhé. S výdaji pak souvisí i druhá návazná oblast, a to zkoumání způsobu plnění dosavadních dluhů zahrnující jak zjištění dosavadního zatížení spotřebitele dalšími závazky, jejich rozsahem, výší a délkou dalšího předpokládaného splácení, tak dosavadní historií jejich plnění, zejména pokud se jedná o závazky již ve fázi vymáhání či exekuce.

1. V předmětné věci žalobkyně však při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného vycházela zejména z údajů a podkladů poskytnutých žalovaným, z výpisů z registrů SOLUS a NRKI, a v hodnocení klienta je uvedeno, že žalovaný žije sám, avšak z občanského průkazu, jehož kopii žalobkyně měla k dispozici a předložila ji i soudu, vyplývá, že žalovaný je ženatý. Vzhledem k uvedenému nelze mít za to, že žalobkyně před poskytnutím úvěru úvěruschopnost žalovaného posoudila důkladně, na základě spolehlivých a dostatečných informací, jak vyžaduje zákon.

19. Smlouva o úvěru je tak v daném případě s ohledem na uvedené rozpory neplatná i z pohledu § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

20. Právním důvodem vzniku pohledávky žalobkyně tak není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku platí, že kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl. Provedenými listinami bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému poskytla částku 125 000 Kč a žalovaný na toto plnění uhradil celkem částku 52 338 Kč. Aktuální výše bezdůvodného obohacení žalovaného proto činí rozdíl mezi poskytnutou částkou a dosud uhrazeným plněním, tedy částku 72 662 Kč. V tomto rozsahu je žaloba důvodná.

21. Jelikož se nejedná o platný smluvní závazek ze smlouvy o úvěru, nemohl soud přiznat žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, , který žalobkyně dovozovala od smluvního zesplatnění úvěru. Prodlení žalovaného s vydáním bezdůvodného obohacení mohlo nastat až poté, co byl žalovaný k jeho vydání žalobkyní vyzván a uplynula mu lhůta k plnění. Z předžalobní výzvy ze dne , datum, a podacího archu má soud za prokázané, že žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzvala k úhradě uplatněného dluhu. S ohledem na obsah této výzvy soud dovodil, že žalovaný byl povinen plnit nejpozději do , datum, a do prodlení se dostal ode dne , datum, . Od tohoto dne proto soud žalobkyni přiznal ze zjištěné výše bezdůvodného obohacení zákonný úrok z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyní požadovaná sazba 11,5 % ročně nepřevyšuje zákonnou výši úroku z prodlení stanovenou pro rozhodné období.

22. Ve zbývající části soud žalobu zamítl. Zamítnutí se týká rozdílu mezi žalobkyní požadovanou částkou 145 245 Kč s úrokem z prodlení od , datum, a částkou 72 662 Kč s úrokem z prodlení přiznaným od , datum, , dále částky 33 199,92 Kč požadované jako smluvní pokuta po zesplatnění úvěru, smluvního úroku ve výši 68,34 % ročně z částky 121 288,47 Kč od , datum, do , datum, ve výši 5 305,44 Kč a smluvního úroku ve výši 12 % ročně z částky 121 288,47 Kč od , datum, do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od , datum, dosáhne částky 440 928 Kč. Tyto nároky žalobkyně odvozovala výlučně od smlouvy o úvěru a jejích ujednání o úroku, zesplatnění, nové jistině a sankcích, přičemž tato smlouva byla soudem shledána absolutně neplatnou. Žalobkyni tak z ní nemohlo vzniknout právo na požadované smluvní plnění ani na smluvní sankce.

23. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla ve věci úspěšná pouze částečně, když jí byla přiznána částka odpovídající nevydanému bezdůvodnému obohacení, zatímco v podstatné části žalobou uplatněných smluvních nároků byla neúspěšná. Žalovanému, který byl v řízení pasivní, žádné náklady řízení podle obsahu spisu nevznikly.

24. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.