25 C 126/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 46 890 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 30 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od 07. 06. 2025 do 24. 11. 2025, zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od 25. 11. 2025 do zaplacení, a částky 4 890 Kč.

III. Žalobkyně je povinna doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever soudní poplatek ve výši 469 Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 1 913,79 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 46 890 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, na které žalovaný vyplnil své údaje a požadavky a byl mu zřízen uživatelský účet, žalobkyně žalovanému následně zaslala prostřednictvím webového rozhraní návrh úvěrové smlouvy, kterou žalovaný akceptoval, při registraci předložil též svůj občanský průkaz a doklady prokazující příjmy a výdaje. Na základě takto uzavřené smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky, které mu byly zaslány na jím uvedený účet vedený u č. , č. účtu, . Úvěr byl poskytnutý na dobu neurčitou s povinností zaplatit každý měsíc úrok ve výši 40 % z jistiny, a to vždy k šestému dni v měsíci. Jistina mohla být splacena částečně nebo zcela kdykoliv během trvání smlouvy. Vzhledem ke skutečnosti, že své povinnosti žalovaný neplnil, vyzvala ho žalobkyně k doplacení a následně úvěr ke dni , datum, zesplatnila. Podle tvrzení žalobkyně dluh činí 30 000 Kč na jistině úvěru, 12 000 Kč kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru, zákonný úrok z prodlení ode dne , datum, do zaplacení a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z jistiny za období od data prodlení, tedy ode dne , datum, , do data odeslání předžalobní výzvy, tedy do dne , datum, v kapitalizované výši 4 890 Kč. Žalovaná uvedenou částku ani na základě zaslané předžalobní upomínky ze dne , datum, neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala pasivní.

3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Po provedení předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že na účet žalovaného č. , č. účtu, byla dne , datum, zaslána částka 30 000 Kč, a to z účtu žalobkyně. V listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , která měla odpovídat ujednání stran, nebylo uvedeno datum splatnosti úvěru, bylo uvedeno, že žalovaný může splatit jistinu úvěru kdykoliv, úrok byl uveden ve výši 40 % měsíčně z jistiny a splácení úroku bylo upraveno tak, že nejpozději k šestému dni v měsíci musí být zaplacen úrok přirostlý za uplynulé období, RPSN byla uvedena ve výši 5 758,14 %. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že nebyla vrácena žádná částka. Přípisem ze dne , datum, oznámila žalobkyně žalovanému, že zesplatnila celý dluh najednou a vyzvala ji k zaplacení částky ve výši 81 273 Kč. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, pak vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů od doručení výzvy. Předžalobní upomínka byla předána k poštovní přepravě dne , datum, .

5. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru posoudila úvěruschopnost žalovaného ve smyslu § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když si od něj vyžádala podklady k posouzení jeho příjmů a finanční situace, konkrétně výpisy z bankovního účtu, popřípadě výplatní listy, a současně jej prověřila ve veřejně dostupných evidencích a úvěrových registrech ISIR, CEE, CRKI a BRKI a na jejich základě vyhodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet jako dostatečnou.

6. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění, dospěl soud k závěru, že mezi účastníky řízení nebyl prokázán vznik závazkového vztahu v podobě úročné zápůjčky či úvěru podle § 2390 nebo § 2395 občanského zákoníku ve spojení se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť se jedná o absolutně neplatnou smlouvu o úvěru, což soud dovozuje z ujednání o výši úroků, které měl žalovaný ze zapůjčených peněz žalobkyni uhradit. Soud totiž dospěl k závěru, že úrok ve výši 40 % měsíčně (tedy 12 000 Kč měsíčně s ohledem na poskytnuté plnění), který měl žalovaný vedle jistiny ve výši 30 000 Kč uhradit jako smluvní úroky ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, tedy formu úplaty za poskytnuté finanční prostředky, je ujednáním neplatným dle § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Pro zjednodušení odůvodnění těchto závěrů lze rovněž odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž je vyřčen názor na rozpor určité výše úroků sjednaných ve smyslu § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (podle současné úpravy § 2392 občanského zákoníku) v porovnání s úrokovou mírou obvyklou v době jejího sjednání, tj. s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Lze dovodit, že za přiměřený úrok by bylo možno ještě považovat úrok v sazbě, která by nepřevyšovala trojnásobek obvyklého úroku poskytovaného bankami. Tato sazba v dané době nepřekračovala v průměru 9 % ročně (www.cnb.cz, systém časových řad ARAD). Soud v daném případě nezjistil ani žádné mimořádné okolnosti, pro které by bylo možno takto vysokou sazbu úroků v daném případě akceptovat. Naopak z dostupných zjištění vyplývá, že se jednalo o standardní nabídku spotřebitelského úvěru.

9. Žalovanému tudíž nevznikla jiná povinnost, než žalobkyni vrátit poskytnutou částku – jistinu ve výši 30 000 Kč. Právním důvodem vzniku pohledávky s ohledem na absolutní neplatnost smlouvy jako celku není závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, ale plnění žalobkyně z neexistujícího či neplatného právního jednání, kterým se žalovaný bezdůvodně obohatil. Z hlediska právního posouzení se tedy jedná o bezdůvodné obohacení dle § 2991 odst. 2 občanského zákoníku. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku přitom platí, že kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Žalovaný nevrátil dosud žádné plnění, aktuální výše bezdůvodného obohacení tedy trvá v částce 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, uložil mu soud povinnost vrátit jistinu dluhu spolu se zákonným úrokem z prodlení v souladu s § 1970 občanského zákoníku, jehož výše požadovaná žalobkyní neodporuje § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

10. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení, pak k tomuto soud uvádí, že první doložená odeslaná výzva žalobkyně ze dne , datum, stanovila žalovanému třídenní lhůtu pro zaplacení. Žalobkyně předložila podací lístek, ze kterého bylo zjištěno, že upomínka byla předána poštovnímu úřadu k přepravě dne , datum, . Dne , datum, se již upomínka mohla dostat do sféry dispozice žalovaného. Žalovaný byl povinen plnit do tří dnů, tj. do , datum, . Soud má tak za prokázané, že žalovaný je v prodlení až ode dne , datum, , od kterého žalobkyni přiznal úroky z prodlení v zákonné výši.

11. Ve zbývající části, tedy co do zaplacení částky 12 000 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 42 000 Kč od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení z částky 12 000 Kč od , datum, do zaplacení, a částky 4 890 Kč, soud žalobu zamítl z důvodů výše uvedených.

12. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 469 Kč do celkové částky 2 345 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, a uložil jej žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu , adresa, -sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 913,79 Kč, přičemž tato částka představuje 36,46 % z jejich celkové výše 5 249 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 68,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 31,77 %). Tyto náklady sestávají ze soudního poplatku v částce 2 345 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 46 890 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč. Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství (srov. nález Ústavního soudu ze dne 30. 08. 2010, sp. zn. I. ÚS 2717/08).

14. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.