25 C 148/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 41 140,53 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky 41 140,53 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 140,53 Kč od 28. 03. 2026 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 412 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala proti žalovanému zaplacení částky 41 140,53 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že společnost Anonymizováno, jako její právní předchůdkyně uzavřela se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. Anonymizováno na jejímž základě měl žalovaný čerpat úvěr v konečné výši 41 140,53 Kč, splatný nejpozději dne datum. Žalovaný podle žalobních tvrzení poskytnuté peněžní prostředky do uvedeného data nevrátil. Pohledávku měla žalobkyně nabýt na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původní věřitelkou. Žalovaný byl k úhradě vyzván předžalobní výzvou odeslanou dne datum, avšak požadovanou částku neuhradil. Žalobkyně proto vedle částky 41 140,53 Kč požadovala také zákonný úrok z prodlení od datum. Ze žaloby současně vyplývá, že částka 41 140,53 Kč nepředstavuje samotnou výši peněžních prostředků vyplacených žalovanému, ale konečný účetní zůstatek složený z částky 29 500 Kč evidované jako jistina, poplatků ve výši 762,50 Kč a úroků ve výši 10 878,03 Kč.

2. Žalobkyně k tvrzenému posouzení úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že původní věřitelka porovnala jeho doložitelné příjmy a deklarované výdaje, ponechala mu rezervu odpovídající nejméně životnímu minimu a provedla jeho lustraci v databázích ISIR, CEE, CRKI a EUCB. Tvrdila, že na základě tohoto prověření nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Jako důkaz předložila listinu, která obsahuje údaje o příjmu žalovaného ve výši 18 000 Kč, respektive 27 000 Kč, měsíčních výdajích ve výši 5 000 Kč, dvou dětech a jednom výdělečně činném členu domácnosti. Tato listina se však podle svého obsahu vztahuje k požadovanému čerpání ve výši 2 000 Kč a k objednávce z prosince 2021, nikoli k uzavření smlouvy dne datum, k navýšení úvěrového limitu na 29 500 Kč dne datum ani k následnému čerpání částky 29 400 Kč dne datum. Listina navíc neobsahuje konkrétní výstupy z úvěrových registrů, způsob ověření příjmů a výdajů ani přezkoumatelný výpočet, na jehož základě původní věřitelka dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen plnit veškeré povinnosti vyplývající z revolvingového úvěru.

3. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, takže se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Na základě předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané následující skutečnosti. Z předložené smlouvy soud zjistil, že společnost Anonymizováno. a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru, jejímž předmětem byl neúčelový, bezhotovostní a nezajištěný spotřebitelský úvěr s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru. Smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou a uváděla úvěrový limit až 80 000 Kč. Smluvní úroková sazba činila 8,50 % měsíčně a vedle ní byl sjednán poplatek za každé čerpání ve výši 12,50 % čerpané částky. RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 262,91 %. Žalovaný měl každý měsíc hradit minimální splátku odpovídající 12,50 % nesplacené jistiny společně s úrokem a poplatkem za čerpání, nejméně však 1 000 Kč. Platby žalovaného měly být podle smlouvy započítávány nejprve na smluvní pokuty, poté na poplatky za čerpání, následně na smluvní úrok a teprve poté na jistinu. Dodatkem ze dne datum byla výše skutečně dostupného úvěrového limitu stanovena na 29 500 Kč.

5. Z výpisu čerpání a plateb soud zjistil, že žalovaný od datum do datum postupně vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši 94 988,29 Kč. Na úhradu závazků od počátku smluvního vztahu zaplatil celkem 122 748,34 Kč. Z této částky původní věřitelka započetla pouze 65 488,29 Kč na jistinu a zbývající část plateb ve výši 57 260,05 Kč na smluvní úroky, poplatky a další příslušenství. V důsledku smluveného způsobu započítávání plateb proto v účetní evidenci původní věřitelky zůstala jako neuhrazená jistina vedena částka 29 500 Kč, přestože souhrn plateb žalovaného převýšil celkovou částku skutečně vyplacených peněžních prostředků o 27 760,05 Kč. K této účetně evidované jistině byly připočteny poplatky ve výši 762,50 Kč a smluvní úroky ve výši 10 878,03 Kč, čímž vznikla žalovaná částka 41 140,53 Kč.

6. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Po právní stránce hodnotil soud věc následovně. Povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit pouhým převzetím údajů tvrzených žadatelem ani toliko obecným nahlédnutím do databází. Poskytovatel musí získané údaje přiměřeným způsobem ověřit, vyhodnotit skutečné příjmy a pravidelné výdaje spotřebitele, zjistit rozsah jeho dalších závazků a způsob jejich dosavadního plnění a být schopen doložit konkrétní podklady i postup, na jehož základě dospěl k závěru, že spotřebitel bude schopen úvěr řádně splácet. Věřitel tedy nedostojí požadavku odborné péče, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, a to ani tehdy, není-li dlužník evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Rovněž Ústavní soud zdůraznil, že soud je povinen skutečně zkoumat, zda poskytovatel úvěruschopnost budoucího dlužníka prověřil, neboť opomenutí tohoto přezkumu zasahuje do práva spotřebitele na soudní ochranu (nález Ústavního soudu ze dne 26. 02. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

10. Žalobkyně v projednávané věci neprokázala, že by původní věřitelka před uzavřením smlouvy dne datum disponovala spolehlivými a objektivně ověřenými údaji o skutečné výši příjmů žalovaného, jeho nezbytných životních nákladech, vyživovacích povinnostech, dalších úvěrových závazcích a historii jejich splácení. Nepředložila ani konkrétní výsledky tvrzených lustrací v registrech. Jediný doložený záznam označený jako posouzení úvěruschopnosti obsahuje vzájemně rozdílné údaje o příjmu žalovaného, zachycuje pouze deklarovaný souhrn měsíčních výdajů a vztahuje se k žádosti o dílčí čerpání ve výši 2 000 Kč z prosince 2021. Neprokazuje tedy řádné posouzení před uzavřením smlouvy, před navýšením dostupného úvěrového limitu na 29 500 Kč ani před čerpáním částky 29 400 Kč v září 2025. Z listiny rovněž není zjistitelné, jak byla při dvou dětech a jediném výdělečně činném členu domácnosti ověřena reálnost deklarovaných měsíčních výdajů ve výši 5 000 Kč a jak věřitelka vyhodnotila schopnost žalovaného nést náklady úvěru zatíženého úrokem 8,50 % měsíčně a poplatkem 12,50 % z každého čerpání.

11. Obecné tvrzení žalobkyně o použití matematického modelu, ponechání desetiprocentní rezervy a provedení lustrací nemůže nahradit důkaz o řádném, individuálním a přezkoumatelném posouzení konkrétní úvěruschopnosti žalovaného. Předložené podklady neumožňují uzavřít, že z výsledku posouzení bez důvodných pochybností vyplývala schopnost žalovaného splácet revolvingový úvěr za sjednaných podmínek. Naopak dlouhodobý průběh smluvního vztahu, v němž žalovaný přes platby převyšující celkově vyčerpanou částku nadále podle evidence věřitelky dlužil celou jistinu posledního významného čerpání, dokládá mimořádnou ekonomickou náročnost úvěru a význam rizik, která měla být před jeho poskytnutím a každým významným navýšením řádně zhodnocena.

12. Soud proto dospěl k závěru, že původní věřitelka poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru. Smlouva je proto podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná a žalobkyni nenáleží smluvní úroky, poplatky ani jiná smluvní plnění. Žalovaný byl povinen vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu. Při neplatnosti smlouvy podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky; případný nárok na zákonný úrok z prodlení může vzniknout teprve prodlením spotřebitele s vrácením zbývající části jistiny v době přiměřené jeho možnostem, přičemž samotná výzva věřitele toto prodlení nezakládá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. Jestliže žalovaný skutečně vyčerpal celkem 94 988,29 Kč a před podáním žaloby uhradil celkem 122 748,34 Kč, byla celá poskytnutá jistina uhrazena. Na tomto závěru nic nemění skutečnost, že původní věřitelka z přijatých plateb započetla na jistinu pouze 65 488,29 Kč a částku 57 260,05 Kč použila na úhradu smluvních úroků, poplatků a dalšího příslušenství. Takové pořadí započítávání nemůže při neplatnosti smlouvy založit existenci pohledávek, které věřitelce podle zákona vůbec nenáležely. Veškerá plnění žalovaného proto musela být zohledněna při vypořádání jistiny bez ohledu na jejich jednostranné účetní přiřazení původní věřitelkou. Po jejich zohlednění žalovaný nejenže nemá žádný nesplacený zůstatek jistiny, ale zaplatil o 27 760,05 Kč více, než kolik mu bylo celkem vyplaceno. Žalobkyni proto nevznikl nárok ani na žalovanou částku 41 140,53 Kč, ani na požadovaný úrok z prodlení.

14. Nad rámec uvedeného primárního důvodu zamítnutí žaloby soud dospěl k závěru, že smlouva je jako celek absolutně neplatná rovněž pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva ukládala žalovanému povinnost platit úrok ve výši 8,50 % měsíčně, tedy 102 % ročně při prostém přepočtu, a vedle něj poplatek ve výši 12,50 % z každého jednotlivého čerpání. RPSN byla ve smlouvě uvedena ve výši 262,91 %. Uvedené náklady nebyly výsledkem individuálně sjednaných služeb či mimořádných okolností konkrétního případu, ale součástí standardizovaného formulářového produktu. Poplatek za čerpání přitom svým hospodářským účelem nepředstavoval úhradu samostatné služby, ale další úplatu za poskytnutí peněžních prostředků. Společně se smluvním úrokem tak vytvořil extrémní a jednostranně zatěžující cenu úvěru. Sjednané pořadí započítávání plateb, podle něhož se jistina umořovala až po smluvních pokutách, poplatcích a úrocích, vedlo v konkrétním případě k tomu, že žalovaný po vyčerpání částky 94 988,29 Kč zaplatil již 122 748,34 Kč, avšak věřitelka přesto evidovala další dluh 41 140,53 Kč, včetně celé jistiny 29 500 Kč. Takový výsledek zakládá hrubý nepoměr mezi vzájemnými právy a povinnostmi stran a zjevně překračuje meze přijatelné smluvní úplaty.

15. Dobrým mravům zpravidla odporuje taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání, posuzovanou zejména ve vztahu k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Také Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje nezbytnost materiálního přezkumu formulářových spotřebitelských smluv a odmítá poskytovat soudní ochranu ujednáním, která vytvářejí hrubý nepoměr v neprospěch spotřebitele. RPSN ve výši 262,91 %, měsíční úrok 8,50 %, další poplatek 12,50 % z každého čerpání a konkrétní hospodářský výsledek smlouvy představují natolik výrazný exces, že smlouva jako celek zjevně odporuje dobrým mravům ve smyslu § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku.

16. Ujednání o úrocích a poplatcích nelze v daném případě oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Úplatnost je pojmovým znakem smlouvy o úvěru a ze smluvní dokumentace je zřejmé, že právě úrok a poplatek za čerpání tvořily základní hospodářský účel právního vztahu na straně poskytovatelky. Bez těchto ujednání by původní věřitelka smlouvu za stejných podmínek neuzavřela. Důsledkem absolutní neplatnosti smlouvy jako celku by proto byla pouze povinnost žalovaného vydat bezdůvodné obohacení vzniklé přijetím skutečně vyplacených peněžních prostředků podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Také tento nárok však zanikl splněním, neboť žalovaný zaplatil více, než činil celkový rozsah přijatého plnění. Žaloba proto nebyla důvodná ani při posouzení uplatněného nároku jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení a soud ji v celém rozsahu zamítl.

17. V dané věci nebyl vydán platební rozkaz, soud pokračoval v řízení, a proto podle Položky 2, bodu 2. Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, doměřil soud soudní poplatek částkou ve výši 412 Kč do celkové částky 2 058 Kč podle Položky 1 bodu 1. písm. b) Sazebníku, a uložil jej žalobkyni doplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

18. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř., tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně byla ve věci neúspěšná a žalovanému v řízení žádné náklady nevznikly. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Nebude-li částka uvedená ve výroku II. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem