25 C 20/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 35 205 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 35 205 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 35 205 Kč od 24. 01. 2024 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 11 899,70 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne datum domáhala vydání soudního rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 35 205 Kč s příslušenstvím a nahradit náklady řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že žalovaný byl rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne datum, č.j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a trestného činu poškozování cizích práv, čímž způsobil právní předchůdkyni žalobkyně společnosti právnická osoba., IČO IČO (dříve právnická osoba Anonymizováno), sídlem adresa (v důsledku vkladu části podniku společnosti právnická osoba do společnosti právnická osoba, IČO IČO, s účinností od datum, přičemž tato společnost následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností právnická osoba a.s. s účinností ke dni datum), škodu ve výši 43 205 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným s účinností od datum postoupena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum, který byl spojen s předžalobní upomínkou a stanovil žalovanému lhůtu k uhrazení pohledávky do datum. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze 8 000 Kč a dále ničeho. Žalobkyně se tak domáhá částky 35 205 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal pasivní.

3. Soud postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, přičemž účastníci se k výzvě soudu nevyjádřili, čímž se jejich souhlas s tímto postupem předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

4. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav. Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne datum, č.j. spisová značka, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne datum, sp. zn. spisová značka, který nabyl právní moci téhož dne, byl žalovaný uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu a trestného činu poškozování cizích práv. Tohoto jednání se dopustil tím, že dne datum na jméno třetí osoby bez jejího vědomí a souhlasu uzavřel úvěrovou smlouvu č. hodnota, na jejímž základě odebral zboží v celkové hodnotě 43 205 Kč. Z této částky byla žalovaným uhrazena pouze částka 8 000 Kč, čímž poškozenému vznikla škoda ve výši 35 205 Kč. Pohledávka z titulu náhrady škody původně náležela společnosti právnická osoba V důsledku vkladu části podniku společnosti právnická osoba do společnosti právnická osoba, IČO IČO, s účinností od datum, přičemž tato společnost následně zanikla vnitrostátní fúzí sloučením se společností právnická osoba s účinností ke dni datum došlo k jejímu přechodu na společnost právnická osoba. Dne datum pak byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, na základě které přešla pohledávka za žalovaným s účinností od datum na žalobkyni jako nabyvatele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne datum, který byl spojen s předžalobní upomínkou a stanovil žalovanému lhůtu k uhrazení pohledávky do datum. Žalovaný však již na pohledávku neuhradil ničeho.

5. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

6. Podle § 2910 občanského zákoníku škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

7. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po zhodnocení uvedených skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo spolehlivě prokázáno, že se žalovaný dopustil trestního jednání, ze kterého byl uznán vinným a kterým způsobil žalobkyni, resp. její právní předchůdkyni, majetkovou újmu, kterou doposud neodčinil. Soud vzal za nesporné tvrzení žalobkyně, že na celkovou škodu ve výši 43 205 Kč bylo uhrazeno pouze 8 000 Kč a k úhradě tak zbývá částka ve výši 35 205 Kč, kterou žalobkyni přiznal. První prokázána výzva žalobkyně k plnění stanovila žalovanému datum úhrady ke dni datum, ode dne následujícího je pak žalovaný prokazatelně v prodlení, kdy soud od tohoto dne přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení ve výši podle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., kdy rozhodným datem pro určení výše úroku je právní moci trestního rozhodnutí, kterým byla žalovanému uložena povinnost k náhradě škody. Soud tedy žalobě, s ohledem na shora uvedené, vyhověl v plném rozsahu.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 11 899,70 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 409 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 205 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t., včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 35 205 Kč sestávající z částky 2 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024, a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 670 Kč ve výši 1 820,70 Kč.

11. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.