25 C 342/2019

Plný text

Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní titul Janou Srpovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba o zaplacení částky částka, kapitalizovaného úroku do datum ve výši částka, se smluvním úrokem ve výši 23,99 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % p.a. z částky částka od datum do zaplacení.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně se domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost právnická osoba, na základě žádosti žalovaného o poskytnutí kreditní karty ze dne datum poskytla žalovanému úvěr ke kreditní kartě. Žádost byla bankou akceptována dne datum, kdy byl žalovanému otevřen úvěrový účet a poskytnuta Citi LIFE kreditní karta, čímž došlo k uzavření smlouvy o úvěru ke kreditní kartě, jejíž nedílnou součástí byly ulice podmínky a Sazebník poplatků. Na základě uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut na kreditní kartě úvěr ve výši částka. Poskytnutý úvěrový limit byl žalovanému vždy oznámen po poskytnutí úvěru, a to v souladu s odst. číslo. Obchodních podmínek. Dle odst. číslo. Obchodních podmínek byla banka oprávněna poskytnutý limit kdykoliv zvýšit až do výše částka dle odst. číslo. Obchodních podmínek. Výši poskytnutého úvěrového limitu oznámila banka žalovanému, stejně jako výši dostupného limitu a sjednanou částku úvěru vždy v měsíčním výpisu z účtu. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet minimálními měsíčními splátkami dle bodu 6.

4. Obchodních podmínek, a to jak jistinu úvěru, tak úroky a poplatky v souladu s ust. odst. 7.1. a 7.

4. Obchodních podmínek. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, jak vyplývá z měsíčních výpisů z účtu. Z tohoto důvodu banka využila svého práva a předmětný dluh ze smlouvy o úvěru ke kreditní kartě dne datum prohlásila za splatný v celé výši, kdy žalovaný dlužil částku částka. Tento dluh je tvořen jistinou ve výši částka a částkou částka, o který byl úvěrový rámec přečerpán, sestávající se z úroků dle výpisů. Žalobkyně dále požadovala smluvní úrok z úvěru ve výši 23,99 % p.a. z jistiny částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % p.a. z jistiny. Žalovaný a banka si v Obchodních podmínkách (bod číslo) sjednali, že v případě ukončení smluvního vztahu dle smlouvy je banka oprávněna učinit veškeré závazky ze smlouvy splatnými a je oprávněna i nadále, a to až do úplného splacení veškerých pohledávek, úročit dlužnou částku úrokovou sazbou sjednanou dle smlouvy a uveřejněnou v aktuálně platném Sazebníku. Žalobkyně požaduje zaplacení sjednaného smluvního úroku ve výši 23,99 % p.a. z žalované jistiny úvěru ode dne zesplatnění úvěru. Žalovaný svoji povinnost nesplnil a svůj dluh nezaplatil, a to ani po zaslání předžalobní výzvy k zaplacení. Aktivní legitimaci žalobkyně dovozuje ze smlouvy o postoupení pohledávek s přílohou číslo uzavřené mezi žalobkyní a právnická osoba, a.s., IČO, sídlem adresa žalobkyně, nástupce společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa, která nabyla pohledávku za žalovaným od původního věřitele, společnosti právnická osoba, IČO, sídlem adresa. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě ze dne datum namítal, že v roce 2008 si u právnická osoba požádal o kreditní kartu, která mu byla bankou vydána a kterou až do roku 2017 řádně splácel, když celkem uhradil cca částka. Po převzetí úvěrové karty Raiffeisenbank v roce 2017 byla žalovanému bez jakéhokoliv upozornění zvýšena minimální měsíční splátka téměř o částka, což jej dostalo do ještě větších finančních problémů. Úvěrový rámec byl žalovanému několikrát navyšován bez jeho žádosti až na částka. V té době měl již více než 2 roky finanční problémy, zasílal opožděně splátky na své půjčky a hypotéky a byl veden v bankovních i nebankovních registrech. Žalovaný dále poukázal na to, že před uzavřením smlouvy žalobkyně v rozporu s § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, nezkoumala, a to ani před navýšením úvěrového rámce s odbornou péčí, schopnost žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaný dále ve svém podání citoval znění výše citovaného § 9 zákona o spotřebitelském úvěru, který byl změněn zákonem č. 43/2013 Sb., a následně byl tento nedostatek výslovně sankcionovaný neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dle žalovaného je povinností věřitele mimo jiné nahlédnout i do databází shromažďujících informace o již existujících úvěrových vztazích spotřebitele, pokud lze z informací získaných od spotřebitele usuzovat, že již byl nebo stále je v jiném úvěrovém vztahu. Je-li věřitelem banka, je namístě, aby při zkoumání výdajů spotřebitele věřitel hodnotil i informace z databází shromažďujících informace o nebankovních úvěrových vztazích. Za dostatečné se považují pouze takové informace, které o příjmech a výdajích spotřebitele, ze kterých je věřitel získal, podávají objektivní obraz o jeho finanční situaci. Věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelům osobní (domácí) rozpočet a má povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele i při změně smlouvy o úvěru spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Tuto povinnost věřitel při uzavření smlouvy o úvěru ani při opakovaném navyšování úvěrového rámce až do částky částka nesplnil. Žalovaný dále namítal absolutní neplatnost úvěrové smlouvy ve smyslu ust. § 39 občanského zákoníku, neboť žalobkyně porušila povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, posoudit jeho úvěruschopnost s odbornou péči a poskytla žalovanému úvěr, aniž by bylo zřejmé, zda bude schopen úvěr splácet. Žalovaný dále namítl, že věřiteli zaslal na úvěrovou kartu mnohem více prostředků, než obdržel, čímž došlo k neoprávněnému obohacení a žalobkyně by měla být povinna rozdíl vrátit. Výpočty částek žalovaný neuvedl s odůvodněním, že mu žalobkyně zablokovala přístup k výpisům a přehledu celkového stavu úvěrového účtu, aby nemohl kontrolovat jím účtované poplatky a pokuty. V návrhu žalovaný dále namítá, že banky peníze, které půjčují, si vyrábějí. příjmení dle žalovaného nevlastní skutečné množství peněz, které spotřebitelům půjčují. Jedná se o tzv. letadlo. V okamžiku, kdy žalovaný podepsal úvěrovou smlouvu, banka dle žalovaného vytvořila peníze naťukáním do počítače na jeho úvěrový účet. Chce však, aby vrátil peníze skutečné, a to i s úroky, které ale banka nevytvořila ani tím, že by je naťukala do počítače. Ve skutečnosti úroky zaplatit bance nelze, protože neexistují. Žalovaný je přesvědčen, že banka tímto jednáním ztratila nárok na zaplacení jakéhokoliv úroku a v podstatě i zapůjčené částky, kterou v době poskytnutí úvěru ve skutečnosti vůbec neměla a nikomu jinému z účtu ani nezmizela. Soud věc projednal v nepřítomnosti žalovaného, který byl řádně a včas k ústnímu jednání předvolán, svoji neúčast však omluvil a souhlasil s projednáním věci v jeho nepřítomnosti. Soud proto jednal ve smyslu ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. v jeho nepřítomnosti. Soud opakovaně vyzýval žalobkyni, a to při jednání dne datum a následně i písemně usnesením ze dne 24. 11.2020, č.j. 25 C 342/2019-59, ve smyslu § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. k doplnění tvrzení a označení důkazů o tom, v jaké výši byl úvěr sjednán, jaká byla jeho splatnost, výše úroků z úvěru, jaké byly sjednané poplatky a pojištění, kdy a v jaké výši žalovaný úvěr čerpal, kdy, jakým způsobem nebo na základě jakých konkrétních skutečností došlo k zesplatnění úvěru, kolik činila jistina a jednotlivé další nároky žalobkyně ke dni zesplatnění úvěru, z jakých částek sestává jistina částka a z jakých částek a za jaké období (do datum) byl vyčíslen kapitalizovaný úrok částka, přičemž k prokázání uvedených skutečností soud vyzýval žalobkyni, aby označila důkazy a listiny případně předložila soudu. Zároveň byla žalobkyni ke splnění povinnosti tvrzení a důkazní poskytnuta přiměřená lhůta a byla poučena o případných nepříznivých následcích nesplnění těchto výzev. Podáním ze dne datum žalobkyně k tvrzení o výši kapitalizovaného úroku částka doplnila, že je tvořen smluvním úrokem ve výši 23,99 % z částky částka od datum do datum a dále z kapitalizovaným zákonným úrokem ve výši 8,5 % p.a. z částky částka od datum do datum. Dále žalobkyně tvrdila, že veškeré částky žalovaným čerpané jsou spolu i s částkami žalovaným splácenými i s úroky, na které byly tyto započteny, jsou patrné z jednotlivých měsíčních výpisů, na které žalobkyně odkázala, přičemž citovala usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 32 Cdo 581/2014, dle kterého„ Dovodí-li odvolací soud, že v rozporu s požadavkem určitosti návrhu je i odkaz na platební historii, z níž by měl soud zjišťovat, jaké úroky a poplatky hodlá žalobkyně v návrhu uplatnit, pak Nejvyšší soud považuje za běžné, že věřitelé pohledávek za smluv o úvěru dokládají v žalobě tvrzenou výši pohledávky výpisy z úvěrového účtu, neboť je nadbytečné opisovat výši úroku a úroku z prodlení z tohoto účtu a soudy je tato skutečnost akceptována, je-li výpis z účtu přehledný.“. Jelikož soud považoval toto doplnění za nedostatečné, vyzval žalobkyni znovu usnesením ze dne 24. 11. 2020, č.j. 25 C 342/2019-59, k doplnění tvrzení a označení důkazů ve smyslu ust. § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. ve lhůtě do 15 dnů od doručení uvedeného usnesení, ve kterém byla žalobkyně zároveň poučena, že v případě nesplnění uvedené výzvy může být ve věci se svojí žalobou neúspěšná. Podáním ze dne datum pak žalobkyně dále doplnil, že z předložených měsíčních výpisů z kreditní karty žalovaného je zřejmé, že žalovaný ke konci závazkového vztahu splácel nepravidelně, když vůbec neuhradil splátky za období datum až datum, datum až datum a dále za období od datum až datum, datum až datum, přičemž v převážné části roku 2017 hradil splátky pouze částečně. příjmení prohlásila úvěr za okamžitě splatný ke dni datum, a to dopisem ze dne datum adresovaným žalovanému. Žalobkyně tvrdila, že ke dni zesplatnění se celkový dluh rovnal částce částka, což představuje jistina ve výši částka, dále smluvní úrok ve výši částka. Následně však v uvedeném podání žalobkyně znovu uvedla, že kapitalizovaný úrok do datum činil částka a byl složen z kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 23,99 % z částky částka od zesplatnění do předání pohledávky žalobkyni do správy dne datum, tj. od datum do datum a kapitalizovaného zákonného úroku od zesplatnění do předání pohledávky žalobkyni do správy dne datum, který byl vypočten ve výši 8,50 % ročně z částky částka od datum do datum. příjmení částka představuje žalovaným vyčerpaný úvěrový limit, který během celého trvání závazkového vztahu vyčerpal, a to převážně výběry z bankomatu, bezhotovostními transakcemi a nákupy u obchodníků. Veškeré transakce jsou dle tvrzení žalobkyně uvedeny v každém jednotlivém výpise z účtu z kreditní karty, přičemž konečná výše vyčerpaného úvěrového limitu je zřejmá z posledního výpisu z účtu kreditní karty za období datum do datum. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z žádosti o kreditní kartu příjmení jméno od Citibank ze dne datum podepsané žalovaným soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, se sídlem adresa, Irsko, registrované v rejstříku společnosti v Irské republice, pod číslo provozující svoji obchodní činnost v České republice prostřednictvím právnická osoba, organizační složky se sídlem adresa, IČO, na základě žádosti žalovaného ze dne datum, byla žalovanému vydána kreditní karta č. anonymizováno. Žalovanému byl schválen úvěrový limit ve výši částka, do jehož výše byl žalovaný oprávněn prostřednictvím kreditní karty opakovaně čerpat prostředky. Žalovaný se zavázal čerpané prostředky splácet dle ujednání dle čl. IV. Podmínek ke smlouvě o úvěru s úrokem ve výši 23,99 % p.a. u bezhotovostních transakcí a s úrokem ve výši 29,99 % p.a. u hotovostních transakcí. Dne datum dle výpisu byl kreditní úvěrový limit poskytnut ve výši částka, přičemž minimální splátka činila částka. Dle výpisu z účtu kreditní karty za období od datum do datum byl však úvěrový limit již částka, přičemž minimální splátka činila částka. Dopisem ze dne datum prohlásil právní předchůdce žalobkyně, společnost právnická osoba, úvěr za okamžitě splatný ke dni datum, a to v celkové výši částka. Z měsíčních výpisů je zřejmé, že žalovaný čerpal prostředky v hotovosti i bezhotovostně, byly mu účtovány úroky z úvěru, poplatky za čerpání finančních prostředků, poplatky za vedení karty,„ Pojištění bezpečnosti s vaší kartou“ a také bonusy získané ode dne vydání karty. Žalobkyně za účelem specifikace uvedené dlužné částky navrhla provedení důkazu mj. měsíčními výpisy z účtu kreditní karty za období od datum do datum, které však soudu předloženy nebyly. Z předložených listin však nebylo možné zjistit, z jakých částek byl kapitalizován smluvní úrok do dne zesplatnění, (tj. datum) ve výši částka. Ve stejné výši byl pak dle tvrzení žalobkyně kapitalizován také úrok z částky částka od datum do datum, a to jako součet kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 23,99 % ročně a kapitalizovaného zákonného úroku ve výši 8,50 % ročně. Žalobkyně k důkazu předložila výpisy z účtu ke kreditní kartě za období od dubna 2008 do dubna 2018 (poslední měsíční výpis z účtu od datum do datum), tyto měsíční výpisy však nebyly seřazeny dle data vydání, za některé měsíce byly výpisy předloženy soudu opakovaně a naopak některé měsíční výpisy navrhované žalobkyní k provedení důkazu (od počátku smluvního vztahu do datum) mezi těmito listinami chyběly. Z měsíčních výpisů je zřejmé, že žalovaný čerpal prostředky jak v hotovosti, tak i bezhotovostně a byly mu účtovány poplatky jak za čerpání finančních prostředků, tak i poplatky za vedení karty, úroky z úvěru,„ Pojištění bezpečnosti s vaší kartou“ a také bonusy získané ode dne vydání karty. Žalobkyně dále k důkazu předložila sazebníky a obchodní podmínky za celé období trvání smluvního vztahu, ze kterých však s ohledem na nedostatek žalobních tvrzení soud neučinil žádná skutková zjištění. Žalovaný ve svém písemném vyjádření k žalobě uvedl, že na předmětný úvěr zaplatil již částku cca částka a vzhledem na jím tvrzenou neplatnost smlouvy zaplatil více, než mu bylo ze strany věřitele poskytnuto. Žalovaný se k ústnímu jednání dne datum nedostavil, zbavil se tak možnosti být poučen o důkazním břemeni ke svým tvrzením, že zaplatil více, než bylo jeho povinností. Podle § 3028 odst. 1 o.z. se tímto zákonem řídí práva a povinnosti účastníků ode dne nabytí jeho účinnosti. Podle § 3028 odst. 3 o.s.ř. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry (vyjma osobních, rodinných a věcných – viz. odst. 2) vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. S ohledem na uvedená přechodná ustanovení se právní poměry v této věci řídí zákonem č. 513/1991 Sb., ulice zákoník (dále jen„ obch. zák.“). Podle § 497 obch. zák. se smlouvou o úvěru zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžité prostředky do určité částky a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 501 odst. 1 obch. zák. je věřitel povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Podle § 502 odst. 1 věta prvá obch. zák. od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona. Podle § 506 obch. zák. je-li dlužník v prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než 3 měsíce, je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazku z této smlouvy. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupil původní věřitel právnímu předchůdci žalobkyně a následně byla smlouvou postoupena žalobkyni, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn přípisy ze dne datum, ze dne datum a datum. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů v souhrnu a jednotlivě soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako věřitel uzavřel s žalovaným jako dlužníkem platně smlouvu o úvěru ve smyslu ust. § 497 obch. zák., a to na základě návrhu žalovaného z úvěrové smlouvy ze dne datum nejpozději v dubnu 2008, jak vyplývá z výpisu čerpání kartou, když první čerpání proběhlo v hotovosti dne datum. Na posouzení smlouvy se použije výše citovaný zákon č. 513/1991 Sb., neboť se jedná o absolutní obchod podle § 261 odst. 3 písm. d) obch. zák. Podle ust. § 262 odst. 4 obch. zák. se ve vztazích podle § 261 použije ustanovení v této části na obě strany vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem, je však třeba použít ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhézních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele. Právní předchůdce žalobkyně se jako věřitel zavázal podle § 501 odst. 1 obch. zák. poskytnout žalovanému v rámci revolvingového úvěru postupně finanční prostředky do stanoveného limitu a žalovaný byl povinen tyto finanční prostředky vrátit. V smlouvě o úvěru byl sjednán úrok ve výši 23,99 % p.a. pro bezhotovostní transakce a úrok ve výši 29,99 % p.a. pro hotovostní transakce a tento úrok je žalovaný povinen zaplatit ve smyslu § 502 odst. 1 obch. zák. Žalovaný namítal, že je smlouva neplatná, když při navýšení úvěrového rámce právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí a neověřil si úvěruschopnost žalovaného. Z listin předložených žalobcem bylo zjištěno, že revolvingový úvěr byl poskytnut ve výši částka a s ohledem na dobrou platební morálku žalovaného byl následně úvěrový rámec postupně navyšován až na částku částka. Také s ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena nejpozději v měsíci dubnu 2008, má soud za to, že se ustanovení zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, účinného od 1. 1. 2011, na tento smluvní vztah nevztahují, a právní předchůdce žalobkyně nemusel zkoumat úvěruschopnost žalovaného jako žadatele o úvěr, když uvedený zákon ještě neplatil. Dále je třeba uvést, že poskytnutí kreditní karty s úvěrovým rámcem neznamená povinnost peněžní prostředky prostřednictvím platební karty čerpat a žalovanému muselo být také zřejmé, že bude-li peněžité prostředky čerpat, musí je rovněž splácet. Z uvedeného má soud za to, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání předmětné smlouvy o úvěru a ani později při navyšování úvěrového rámce neporušil ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. tak, aby jeho postup vedl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy, a to ani při zvýšení úvěrového rámce. Mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným tedy byla platně uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na základě které žalovaný postupně vyčerpal peněžní prostředky, jejichž skutečnou výši však žalobkyně dostatečně nedoplnila a neodstranila rozpory ve svých tvrzeních, když v žalobě uvedla, že dluh žalovaného ke dni datum v celkové výši částka je tvořen dluhem ve výši částka na jistině a částkou částka, o kterou byl úvěrový rámec přečerpán, představující úroky dle výpisů. Z žalobních tvrzení však neplyne, z jakých dlužných částek a za jaká konkrétní období jsou smluvní úroky ve výši částka ke dni zesplatnění úvěru uplatněny, když následně žalobkyně tvrdila, že částku částka představují kapitalizované úroky z částky částka za období od datum do datum. Z měsíčních výpisů z účtu žalovaného, na které žalobkyně odkazovala v souvislosti s doplněním tvrzení a které předložila k důkazu, se pak soudu vzhledem k jejich neúplnosti a nepřehlednosti nepodařila zjistit veškerá data a výše jednotlivých čerpání úvěru a úhrad splátek úvěru, ani jejich celkovou výši, nebylo možné zjistit výši pojištění, poplatků účtovaných žalovanému za služby banky či výši poskytovaných bonusů. Soud má za to, že žalobkyně v projednávané věci přes opakované výzvy soudu dle § 118a odst. 1 a odst. 3 o.s.ř. včetně poučení o případných následcích nesplnění této povinnosti, o možném neúspěchu ve sporu, nesplnila svoji povinnost vylíčit všechny právně relevantní skutečnosti uvedením údajů z listin (měsíčních výpisů z úvěrového účtu), z nichž v žalobě vycházela a navrhla je jako důkaz, soudu je však předložila v nepřehledné a neúplné podobě. Z předložených důkazů tak nebyla rozhodná tvrzení snadno zjistitelná, proto v této věci nepostačuje pouhý odkaz žalobkyně na výpisy z účtu dle výše citované judikatury Nejvyššího soudu ČR. Jelikož soudu chybí žalobní tvrzení, nemá úplný přehled o platební historii a započtení plateb žalovaného na pohledávky žalobkyně ze smlouvy, byla žaloba pro neunesení břemene tvrzení zamítnuta. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy žalovaný měl plný úspěch ve věci, nárok na náhradu však neuplatil. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení a to ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím soudu podepsaného.