25 C 423/2020

Plný text

Okresní soud Plzeň - sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci manželky: osobní údaje manželky bytem adresa manžela a manželky zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem v  obec , ulice ulice 16 a manžela: osobní údaje manžela bytem adresa manžela a manželky zastoupený advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o rozvod manželství <b>I. Manželství účastníků [celé jméno manželky], dříve [příjmení], rozené [příjmení], narozené [datum], a [celé jméno manžela], narozeného [datum], uzavřené dne [datum] před Obecním úřadem Zbůch, se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Návrhem ze dne [datum] se manželka domáhala rozvodu manželství tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že se s manželem začali postupně vzájemně odcizovat, mezi účastníky docházelo čím dál častěji k neshodám, manžel začal projevovat svoji nadřazenost, což později vyústilo k opakovanému verbálnímu i fyzickému napadání její osoby ze strany manžela. Manžel byl z důvodu opakovaných útoků dne [datum] vykázán Policií ČR ze společného obydlí manželů a následně bylo dne [datum] Okresním soudem Plzeň - sever vydáno předběžné opatření ve věci ochrany před domácím násilím, na základě kterého byl manžel povinen opustit společné obydlí, nezdržovat se v jeho bezprostředním okolí a zdržet se nežádoucího sledování a osočování manželky. S ohledem na agresivní chování manžela nemůže manželka nadále setrvávat v manželství a považuje je za hluboce, trvale a nenapravitelně rozvrácené, přičemž vyloučila možnost jeho obnovení. Manžel s rozvodem manželství souhlasil, jelikož se vzájemně odcizili, mají různé představy o hospodaření a dochází mezi nimi k hádkám. Manžel zároveň uvedl, že manželka navázala vztah se sousedem, [jméno] [příjmení], se kterým má v úmyslu žít v období po rozvodu manželství ve společné domácnosti. Manžel popřel, že by projevoval svoji nadřazenost a také tvrzení manželky o opakovaném verbálním a fyzickém napadání její osoby z jeho strany se nezakládají na pravdě. Jakmile manželka oznámila, že udržuje vztah s [jméno] [příjmení] a má v úmyslu se rozvést, neměl manžel proti rozvodu námitek, když v té době již mezi účastníky neexistoval prakticky žádný citový vztah a manželství představovalo pouze formální svazek. Dle manžela bylo možné záležitost neřešit formou smluveného rozvodu, manželka však prohlásila, že se svým přítelem hodlá setrvat v bytě, kde dosud společně účastníci bydlí a manžel ať se odstěhuje třeba na ulici. Následně manželka předložila manželovi návrh dohody o úpravě majetkových poměrů, bydlení a výživného pro dobu po rozvodu, dle které byl manžel mimo jiné povinen poskytnout manželce veškerou součinnost k tomu, aby se ona stala jediným nájemcem bytu, který v současné době společně užívají na adrese [adresa manžela a manželky]. S tímto návrhem dohody manžel nesouhlasil, neboť v bytě, který nyní společně s manželkou užívají, žil ještě v období před uzavřením jejich manželství, nejdříve s bratrem a poté sám, manželka se do tohoto bytu přistěhovala teprve po uzavření manželství. Manžel navrhl manželce, že jí pomůže s hledáním jiného bydlení, ona však prohlásila, že si nové bydlení hledat nehodlá, neboť ženu s dítětem nikdo z bytu vystěhovat nemůže, a pokud se z bytu manžel dobrovolně neodstěhuje, postará se o to, aby byl nucen byt vyklidit nedobrovolně, a navíc zajistí, aby byl propuštěn ze zaměstnání a skončil bez prostředků na ulici. Manžel rovněž považuje manželství za hluboce a trvale rozvrácené, které se pro oba účastníky stalo pouze formálním a dnes již také obtížným svazkem. Účastníci uzavřeli manželství před Obecním úřadem Zbůch dne [datum] (dle oddacího listu) a po uzavření manželství začali společně bydlet v bytě na adrese [adresa], který je zároveň jediným společným bydlištěm účastníků. Z manželství se nenarodily žádné děti, manželé spolu intimně nežijí přibližně od srpna 2020 a od října 2020, kdy byl manžel vykázán policií ze společného obydlí, již společné soužití neobnovili (dle výslechu obou manželů). [příjmení] mezi účastníky je to, že k sobě vzájemně nic necítí, intimně se nestýkají a dlouhodobě spolu nežijí, v čem se ale rozcházejí, je příčina citového ochlazení, kdy manželka tvrdí, že k rozvratu manželství došlo z důvodu chování manžela, který ji fyzicky a psychicky napadal a poškozoval zařízení bytu, zatímco manžel spatřuje příčinu rozvratu v mimomanželských vztazích manželky. Z potvrzení o vykázání Policií ČR ze dne [datum] a usnesení zdejšího soudu ze dne 16. 10. 2020, č.j. 10 Nc 2/2020-20, které bylo potvrzeno usnesením odvolacího soudu ze dne 16. 11. 2020, č.j. 61 Co 241/2020-47, bylo prokázáno, že došlo k vydání předběžného opatření ve věci ochrany před domácím násilím a manželovi bylo uloženo, aby opustil společné obydlí a zdržel se nežádoucího sledování a obtěžování manželky. Usnesením zdejšího soudu ze dne 8. 1. 2021, č.j. 25 Nc 501/2020-88, které bylo rovněž potvrzeno odvolacím soudem, však byl návrh manželky na prodloužení doby trvání výše uvedeného předběžného opatření zamítnut, jelikož manželka neprokázala ohrožení její osoby či jejího nezl. syna ze strany manžela. Při rozhodování o návrhu na prodloužení doby trvání předběžného opatření nebylo prokázáno, že by docházelo k agresivnímu chování manžela vůči její osobě, přičemž při předchozím rozhodování soudu dle § 400 až 409 z.ř.s. postačovalo pouze osvědčení rozhodných skutečností, pro které bylo návrhu manželky vyhověno. Manžel v rámci svého výslechu uvedl, že příčinou rozvratu manželství je poměr manželky s jiným mužem, fyzické násilí vůči manželce popřel. Podle § 755 odst. 1 občanského zákoníku manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 756 občanského zákoníku soud, který rozhoduje o rozvodu manželství, zjišťuje existenci rozvratu manželství a přitom zjišťuje jeho příčiny, pokud dále není stanoveno jinak. Z provedeného dokazování a vyjádření obou manželů v průběhu řízení jednoznačně vyplynulo, že ani jeden z účastníků manželství zachovat nechce. Je třeba vzít v potaz, že manželství je založeno na dobrovolném soužití muže a ženy. Deklarují-li manželé dlouhodobě absenci vůle ke společnému soužití, je na místě závěr, že manželství je ve smyslu § 755 odst. 1 občanského zákoníku hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a že nelze očekávat obnovení manželského soužití. V tomto směru má soud ve smyslu § 756 občanského zákoníku za prokázanou existenci rozvratu manželství. Příčiny rozvratu manželství nelze spatřovat výlučně na jedné ze stran manželského svazku. Manželé nedokázali najít shodu na způsobu společného soužití, který by vyhovoval oběma. Měli mezi sebou dlouhodobě konflikty zapříčiněné rozdílnými představami o výchově nezl. syna manželky, o péči o domácnost, o hospodaření se společnými prostředky a trávení volného času. Za daných okolností, kdy navíc manželka v době trvání manželství navázala vztah s panem [příjmení], dospěl soud k závěru, že soužití manželů je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, nelze již očekávat jeho obnovení, a proto manželství účastníků s ohledem na shora uvedené skutečnosti rozvedl. Žádný z účastníků nemá podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů, v řízení o rozvod zásadně právo na náhradu nákladů řízení.