25 C 45/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o zaplacení 48 030 Kč s příslušenstvím

I. Řízení se zastavuje ohledně částky 6 030 Kč a částky 24 337 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 01. 04. 2025 do zaplacení.

II. Žaloba se do částky 17 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % od 01. 04. 2025 do zaplacení zamítá.

III. Žalobkyni se po právní moci tohoto rozsudku vrátí část zaplaceného soudního poplatku ve výši 922 Kč z prostředků Okresního soudu Plzeň-sever.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 48 030 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobkyně jako obchodní společnost poskytující mimo jiné spotřebitelské úvěry uzavřela s žalovanou dne , datum, , , datum, a , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaná dle vlastní volby vybrala dostupné parametry úvěru, zejména výši požadovaného úvěru a dobu jeho splatnosti, vyplnila registrační formulář se svými osobními údaji, telefonním číslem a e-mailovou adresou, zvolila heslo pro přístup ke svému uživatelskému profilu a odsouhlasila smluvní dokumentaci zaškrtnutím příslušného pole formuláře s odkazy na smluvní dokumentaci. Registrace a uzavření smlouvy měly být potvrzeny zadáním pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobkyně zaslala žalované na jí uvedené telefonní číslo, přičemž žalovaná měla do příslušného formulářového pole vložit SMS kód ve znění 89910 a jeho odesláním potvrdit svoji vůli být smlouvou vázána. K ověření totožnosti měla žalovaná poskytnout žalobkyni fotokopii svého dokladu totožnosti a provést ověřovací platbu ve výši 1 Kč z bankovního účtu, přičemž k identifikaci vzájemných plateb byl sjednán variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalované.

2. Žalobkyně dále uvedla, že k ověření výše příjmů žalovaná poskytla výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy a že žalovaná byla před poskytnutím úvěru lustrována ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI, přičemž na základě těchto skutečností nevznikly důvodné pochybnosti o její platební schopnosti a její žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru byla schválena. Žalobkyně tvrdila, že žalované poskytla úvěr dne , datum, , , datum, a , datum, převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , který měl být totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba, a to s uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl podle tvrzení žalobkyně poskytnut na dobu neurčitou, žalovaná se zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, přičemž podle smlouvy měla každý měsíc, vždy nejpozději k 26. dni v měsíci, hradit úrok přirostlý za uplynulé období a jistinu úvěru mohla splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy.

3. Žalovaná se dle tvrzení žalobkyně dostala do prodlení s úhradou úvěru, pročež byla žalobkyní opakovaně upomínána, a poslední upomínkou ze dne , datum, byla informována o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvána k jeho úhradě. Žalobkyně dovozovala, že žalovaná se dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, , přičemž právo žalobkyně na zesplatnění úvěru bylo sjednáno v čl. VI smlouvy. Žalovaná byla k úhradě dluhu vyzvána rovněž předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně odeslanou dne , datum, . Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 48 030 Kč sestávající z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru v kapitalizované výši 12 000 Kč, splatných nejpozději dne , datum, , a smluvní pokuty ve výši 6 030 Kč. Smluvní pokuta měla být sjednána pro případ prodlení žalované se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení, přičemž žalobkyně ji vypočetla z jistiny za každý kalendářní den v období od , datum, do dne odeslání předžalobní výzvy dne , datum, . Žalobkyně současně požaduje příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstal pasivní.

5. Zdejší soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, čímž se její souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

6. Po provedení předložených listinných důkazů má soud v tomto sporu za prokázané, že žalovaná dne , datum, , , datum, a , datum, uzavřela se žalobkyní prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně listinu označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Soud má dále za prokázané, že žalobkyně poskytla žalované peněžní prostředky převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , a to dne , datum, , , datum, a , datum, , přičemž celková výše poskytnuté jistiny činila 30 000 Kč a platby byly identifikovány variabilním symbolem , var. symbol, . V listině označené jako smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, bylo uvedeno, že úvěr je poskytován na dobu neurčitou, žalovaná může jistinu úvěru splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání smlouvy, smluvní úrok činí 40 % měsíčně z jistiny a žalovaná je povinna hradit úrok přirostlý za uplynulé období každý měsíc, vždy nejpozději k 26. dni v měsíci. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla ve smlouvě sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Z předložené upomínky ze dne , datum, bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanou informovala o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvala ji k úhradě dluhu. Z obsahu žalobního návrhu a připojených listin bylo dále zjištěno, že žalobkyně požaduje po žalované částku 48 030 Kč, která sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 12 000 Kč představujícího úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc čerpání úvěru a smluvní pokuty ve výši 6 030 Kč vypočtené sazbou 0,1 % denně z jistiny za období od , datum, do , datum, . Žalobkyně současně požaduje zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení. Předžalobní upomínkou odeslanou dne , datum, vyzval právní zástupce žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že žalovaná na úhradu dluhu ničeho nezaplatila.

7. Soud má rovněž za prokázané, že žalobkyně před poskytnutím spotřebitelského úvěru posuzovala úvěruschopnost žalované na základě údajů sdělených žalovanou, jí předložených dokladů a lustrací v dostupných rejstřících a databázích. Žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalované ověřovala mimo jiné lustrací z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, přičemž odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru měla žalovaná prohlásit, že má pravidelný měsíční příjem, že je schopna úvěr splatit a že řádně zvážila své možnosti. Z předloženého výpisu z úvěrového konta označeného jako žádost o spotřebitelský úvěr č. , hodnota, bylo zjištěno, že žalovaná uvedla, že je zaměstnána u společnosti , právnická osoba, na pozici kontrolorky od února 2023, její měsíční příjem činí 34 302 Kč, měsíční výdaje 5 000 Kč, žije sama v domácnosti, v domácnosti je jedna osoba s příjmem, bydlí v pronajatém bytě, není politicky exponovanou osobou, není vedena na sankčním seznamu, není v exekuci ani insolvenci a nejsou dány skutečnosti pro podání insolvenčního návrhu. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná k ověření výše příjmů poskytla výpisy ze svého bankovního účtu za období od ledna do června 2024, případně výplatní listy, a že z těchto dokladů vyplýval pravidelný příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , konkrétně nejméně ve výši 29 471 Kč za květen 2024, 35 163 Kč za červen 2024 a 38 270 Kč za červenec 2024. Žalobkyně popsala, že úvěruschopnost ověřovala výpočtem mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji žalované, přičemž klientům měla být ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, tato rezerva měla odpovídat alespoň životnímu minimu a úvěry měly být poskytovány tak, aby vracená částka v době splatnosti činila nejvýše 90 % rozdílu příjmů a výdajů. Podle tvrzení žalobkyně proto na základě sdělení žalované, předložených osobních dokladů, dokladů o jejích příjmech a výdajích a provedených lustrací elektronickým dálkovým přístupem do přístupných rejstříků a databází nevznikly důvodné pochybnosti o schopnosti žalované úvěr splácet, a proto bylo její žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru vyhověno.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Předně soud na základě částečného zpětvzetí žalobního návrhu žalobkyní řízení ve smyslu § 96 odst. 1, 2 o. s. ř. zastavil ohledně částky 6 030 Kč a částky 24 337 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 24 337 Kč od , datum, do zaplacení, neboť žalobkyně podáním ze dne , datum, vzala žalobu v tomto rozsahu zpět s odůvodněním, že v žalobním návrhu došlo k administrativnímu pochybení při zohlednění plateb žalované, když kontrolou spisového materiálu zjistila, že žalovaná před podáním žaloby uhradila žalobkyni částku v celkové výši 30 367 Kč. Žalobkyně proto vzala žalobu zpět v nároku na smluvní pokutu ve výši 6 030 Kč a dále v části nároku ve výši 24 337 Kč spolu s příslušenstvím, přičemž po tomto částečném zpětvzetí zůstala předmětem řízení částka 17 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z této částky od , datum, do zaplacení.

12. Ze zákonných ustanovení a ustálené judikatury plyne, že povinnost posoudit úvěruschopnost nelze splnit pouhým převzetím tvrzení žadatele o úvěr nebo toliko obecným nahlédnutím do registrů dlužníků, ale je zapotřebí, aby poskytovatel vycházel z objektivně doložených a ověřených údajů a aby byl schopen přesvědčivě doložit, na základě jakých konkrétních zjištění dospěl k závěru, že spotřebitel bude schopen úvěr řádně splácet. Nejvyšší správní soud vyložil, že součástí odborné péče je i obezřetnost vedoucí k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem a k požadavku na jejich doložení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015-39), zatímco Nejvyšší soud zdůraznil, že věřitel musí být při posouzení úvěruschopnosti schopen vycházet z dostatečných informací, nikoli jen z neověřeného osobního prohlášení spotřebitele (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Stejně tak Ústavní soud akcentoval povinnost obecných soudů zkoumat, zda poskytovatel před poskytnutím spotřebitelského úvěru skutečně prověřil schopnost spotřebitele úvěr splatit (srov. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18).

13. V daném případě soud dospěl k závěru, že žalobkyně svou povinnost řádně a důkladně posoudit úvěruschopnost žalované nesplnila. Žalobkyně sice tvrdila, že úvěruschopnost žalované posuzovala na základě údajů sdělených žalovanou, výpisů z bankovního účtu, případně výplatních listů, osobních dokladů žalované a lustrací v databázích ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI, avšak z předložených listin nevyplývá, že by žalobkyně provedla skutečné a individualizované posouzení finanční situace žalované v rozsahu požadovaném zákonem. Předložená žádost o spotřebitelský úvěr obsahuje především údaje deklarované žalovanou, zejména údaj o měsíčním příjmu ve výši 34 302 Kč a měsíčních výdajích ve výši 5 000 Kč, údaj o zaměstnání, způsobu bydlení, počtu členů domácnosti a prohlášení o neexistenci exekuce, insolvence a dalších negativních skutečností. Takové údaje však samy o sobě nepředstavují dostatečné posouzení úvěruschopnosti, neboť jde převážně o tvrzení žadatelky o úvěr, nikoli o objektivně a přezkoumatelně doložené zjištění jejích skutečných pravidelných výdajů, dalších závazků, způsobu plnění dosavadních dluhů a celkové ekonomické situace.

14. Žalobkyně dále tvrdila, že žalovaná doložila příjem ze zaměstnání u společnosti , právnická osoba, , a to za měsíce květen, červen a červenec 2024, a že k ověření příjmů poskytla výpisy z bankovního účtu za období od ledna do června 2024. Ani tyto skutečnosti však samy o sobě nepostačují k závěru o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované. Z předložených tvrzení a listin totiž není zřejmé, jak žalobkyně konkrétně vyhodnotila pravidelnost a stabilitu příjmů žalované, jak ověřila její skutečné pravidelné výdaje, zda a jak zohlednila náklady spojené s bydlením v pronajatém bytě, běžné životní náklady, případné další závazky a platební historii žalované, ani jak posoudila schopnost žalované hradit úvěr sjednaný na dobu neurčitou s úrokem ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Pouhé uvedení deklarovaných měsíčních výdajů ve výši 5 000 Kč bez dalšího ověření jejich reálnosti nemůže obstát jako dostatečné zjištění výdajové stránky rozpočtu spotřebitele. Stejně tak obecné tvrzení žalobkyně, že provedla výpočet rozdílu mezi doložitelnými příjmy a deklarovanými výdaji a že klientům ponechává rezervu ve výši 10 % rozdílu mezi příjmy a výdaji, neprokazuje, že by v konkrétním případě žalované bylo provedeno zákonem požadované posouzení založené na spolehlivých a dostatečných informacích.

15. Soud dále přihlédl k tomu, že žalobkyně neprokázala konkrétní výsledky tvrzených lustrací v registrech a databázích, zejména neprokázala, jaké údaje z těchto zdrojů o žalované zjistila, zda z nich vyplývaly její další závazky či jejich absence, zda žalovaná řádně plnila své dosavadní dluhy a jak byly tyto informace zapracovány do celkového posouzení její schopnosti splácet sjednaný úvěr. Obecné tvrzení o nahlédnutí do databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI nemůže nahradit prokázání konkrétního obsahu těchto lustrací ani úvahu věřitele, na jejímž základě byl učiněn závěr o dostatečné úvěruschopnosti žalované. Tím spíše tomu tak je za situace, kdy úvěr byl podle tvrzení žalobkyně poskytován ve více dnech, tedy dne , datum, , , datum, a , datum, ,, Anonymizováno, přičemž z předložených listin není zřejmé, zda žalobkyně úvěruschopnost žalované posuzovala samostatně a aktuálně i při dalších čerpáních či navýšeních úvěru.

16. Soud proto uzavírá, že z výsledku žalobkyní tvrzeného posouzení úvěruschopnosti žalované nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaná bude schopna spotřebitelský úvěr řádně splácet. Žalobkyně tak poskytla žalované spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a proto je smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, podle § 87 odst. 1 téhož zákona neplatná. Důsledkem této neplatnosti není povinnost žalované plnit podle neplatné smlouvy, ale toliko povinnost vrátit žalobkyni poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalobkyni proto nemohl vzniknout nárok na sjednaný smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny, smluvní pokutu ani na další plnění odvozené od neplatné smlouvy, včetně příslušenství požadovaného ze smluvně tvrzené dlužné částky. Tento závěr odpovídá i konstantní judikatuře Nejvyššího soudu, kdy § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je zvláštní soukromoprávní sankcí vůči poskytovateli, který porušil povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a poskytovateli tak náleží toliko vrácení nesplacené jistiny (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

17. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobkyně poskytla žalované jistinu úvěru v celkové výši 30 000 Kč. Žalobkyně současně sama uvedla, že žalovaná před podáním žaloby uhradila částku v celkové výši 30 367 Kč. Za situace, kdy v důsledku neplatnosti smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru mohla žalobkyně po žalované požadovat toliko vrácení poskytnuté jistiny ve výši 30 000 Kč, je zřejmé, že tato jistina byla před podáním žaloby již uhrazena v plném rozsahu. Žalobkyni proto vůči žalované nezůstala žádná neuhrazená část jistiny, kterou by bylo možno v tomto řízení přiznat. Zbývající žalobou uplatněná částka 17 663 Kč tak nemá oporu v platném právním důvodu, neboť po zohlednění neplatnosti smlouvy a plateb provedených žalovanou před podáním žaloby nejde o dosud nesplacenou jistinu spotřebitelského úvěru, nýbrž o plnění, na které žalobkyni vzhledem k porušení povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost žalované nárok nevznikl.

18. Soud proto žalobu v rozsahu zbývajícím po částečném zpětvzetí, tedy co do částky 17 663 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, zamítl. Žalobkyni nebylo možno přiznat ani požadované příslušenství, neboť příslušenství bylo odvozeno od částky, na jejíž zaplacení žalobkyni po aplikaci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a po zohlednění plateb žalované nevznikl nárok. Pokud žalobkyně pro případ neprokázání smluvního nároku požadovala posouzení věci jako nároku na vydání bezdůvodného obohacení, ani v tomto směru nemohla být úspěšná, neboť majetkový prospěch žalované odpovídající poskytnuté jistině úvěru byl před podáním žaloby uhrazen, a v rozsahu přesahujícím poskytnutou jistinu žalobkyně nemá vzhledem k neplatnosti smlouvy nárok na žádné další plnění.

19. O vrácení části zaplaceného soudního poplatku soud rozhodl podle § 10 odst. 7 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, neboť řízení bylo v části zastaveno před prvním jednáním ve věci samé na základě částečného zpětvzetí žaloby. Žalobkyni se proto po právní moci tohoto rozsudku vrátí část zaplaceného soudního poplatku ve výši 922 Kč z prostředků Okresního soudu Plzeň-sever.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, neboť řízení bylo v převážné části zastaveno z důvodu zpětvzetí žaloby učiněného po zjištění plateb žalované provedených již před podáním žaloby a ve zbývající části byla žaloba zamítnuta. Žalované, která byla v řízení pasivní, podle obsahu spisu žádné účelně vynaložené náklady řízení nevznikly.