25 C 63/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 78 747,26 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 53 393,99 Kč se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 12,75 % z částky 32 980,53 Kč od 16. 11. 2024 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení jdoucím ročně ve výši 12 % z částky 20 413,46 Kč od 16. 1. 2025 do zaplacení, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 25 353,27 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 8 784,62 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne , datum, domáhá po žalovaném zaplacení částky 78 747,26 Kč s příslušenstvím a náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že původní věřitel, společnost , právnická osoba, ., IČO , IČO, , sídlem , adresa, , zřídila žalovanému po jeho registraci dne , datum, službu , Anonymizováno, , Anonymizováno, , přičemž žalovaný při zřízení služby souhlasil se všeobecnými obchodními podmínkami a smlouva byla uzavřena elektronicky zadáním identifikačního kódu zaslaného na jím uvedené telefonní číslo. V rámci této služby byl žalovanému poskytnut úvěrový rámec, z něhož mohl čerpat prostřednictvím , Anonymizováno, , Anonymizováno, nebo platební metody , Anonymizováno, tlačítko u partnerských obchodníků. Původní věřitel za něj hradil cenu nákupů obchodníkům a žalovaný byl povinen takto čerpané částky splácet ve sjednaných lhůtách, zpravidla k patnáctému dni následujícího měsíce, nejméně ve výši 10 % z neuhrazeného čerpání. Žalovaný měl současně možnost využít doplňkový splátkový limit, jehož prostřednictvím si mohl jednotlivé transakce rozložit do měsíčních splátek, přičemž pro případ prodlení byla sjednána možnost požadovat zákonný úrok z prodlení, náklady spojené s nestandardním průběhem smluvního vztahu a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalobkyně dále uvádí, že žalovaný čerpal služby v jednotlivých zúčtovacích obdobích, své povinnosti však řádně a včas neplnil, takže zůstaly neuhrazeny jistiny z vyúčtování za březen , Anonymizováno, ve výši 325,09 Kč, duben , Anonymizováno, ve výši 7 111,62 Kč, květen , Anonymizováno, ve výši 3 641,35 Kč, červenec , Anonymizováno, ve výši 4 380,55 Kč, srpen , Anonymizováno, ve výši 3 397,61 Kč, září , Anonymizováno, ve výši 6 870,62 Kč, říjen , Anonymizováno, ve výši 7 253,69 Kč a prosinec , Anonymizováno, ve výši 20 413,46 Kč, dále poplatky v souhrnné výši 7 000 Kč, poplatky z prodlení ve výši 12 382,59 Kč, smluvní pokuta ve výši 5 670,68 Kč a částka 300 Kč představující náklady spojené s vymáháním pohledávky. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni a žalovaný o tom byl podle tvrzení žalobkyně vyrozuměn spolu s předžalobní výzvou. Žalobkyně proto požaduje též zákonný úrok z prodlení z jednotlivých dlužných jistin, a to u sedmi vyúčtování od , datum, a u vyúčtování za prosinec , Anonymizováno, od , datum, do zaplacení.

2. K prověření úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně tvrdí, že původní věřitel před uzavřením smluvního vztahu řádně posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, a to zejména prostřednictvím registru , právnická osoba, , dále lustrací insolvenčního rejstříku za účelem ověření, zda žalovaný není účastníkem insolvenčního řízení, a kontrolou v Centrální evidenci exekucí za účelem zjištění, zda proti němu není vedeno exekuční řízení. Žalobkyně rovněž uvádí, že původní věřitel využil analytický nástroj , právnická osoba, , sloužící k hodnocení úvěruschopnosti a analýze rizikovosti žadatelů o úvěr. V doplnění žaloby žalobkyně dále konkretizovala, že žalovaný byl lustrován v registru , právnická osoba, a v registru SOLUS, jeho příjmy byly zjištěny ve výši 68 000 Kč a jeho celkové výdaje byly s ohledem na osobní stav odhadnuty analytickými nástroji původního věřitele na částku 11 486 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne , datum, , které bylo soudu doručeno do datové schránky až dne , datum, ve večerních hodinách a založeno do spisu po skončení jednání dne , datum, . V tomto vyjádření žalovaný omluvil svoji nepřítomnost při jednání dne , datum, a uvedl, že žalobní nárok v uplatněné podobě neuznává. Namítá především, že žalobkyni nemůže svědčit nárok ze závazku založeného úvěrovou smlouvou, ale nejvýše nárok na vypořádání bezdůvodného obohacení, neboť smlouva má být podle jeho názoru od počátku neplatná. Tuto neplatnost dovozuje jednak z okolností elektronického uzavření smlouvy ke službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, dne , datum, , kdy podle něj nebylo věrohodně prokázáno, že právě on projevil vůli uzavřít smlouvu v žalobkyní předloženém znění, ani že byl k elektronické smlouvě připojen takový prostředek identifikace či elektronický podpis, který by splňoval požadavky na zachycení jeho akceptace a neměnnost dokumentu. Dále žalovaný namítá, že v době zřízení účtu se nacházel v období zhoršeného psychického stavu a závislostního chování souvisejícího s léčbou deprese a vedlejšími účinky užívaných léků, přičemž v tomto období uzavřel více smluv s bankovními i nebankovními institucemi. Za zásadní obranu považuje žalovaný také tvrzení, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně neposoudila jeho úvěruschopnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť podle něj nezkoumala dostatečně jeho skutečné příjmy, výdaje na bydlení, splátky dalších úvěrů, běžné životní náklady ani případné zvýšené výdaje spojené se zdravotním stavem, a postupovala tak pouze formálně. Z toho žalovaný dovozuje absolutní neplatnost úvěrové smlouvy a tvrdí, že žalobkyně může požadovat nanejvýš vrácení skutečně poskytnuté jistiny bez úroků, poplatků, smluvních pokut a dalších sankcí. Výši této jistiny není podle svého tvrzení schopen sám ověřit, neboť nedisponuje úvěrovou historií ani podklady k čerpání a úhradám. Pro případ, že by soud žalobkyni nárok přiznal, žádá žalovaný s ohledem na svůj zdravotní a finanční stav o možnost plnění ve splátkách po 500 Kč měsíčně a dále navrhuje, aby žalobkyni nebyla podle § 150 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přiznána náhrada nákladů řízení; současně žádá přiznání náhrady nákladů řízení sobě jako nezastoupenému účastníku.

4. Soud při ústním jednání dne , Anonymizováno, dokazování listinami založenými ve spise a listinami obsaženými v systému CEPR. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla z původního věřitele postoupena na žalobkyni. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , předžalobní výzvy k plnění z téhož dne, podacího lístku ze dne , datum, a kopie nedoručené zásilky soud zjistil, že žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno a současně byl vyzván k úhradě dlužné částky, přičemž zásilka zaslaná žalovanému nebyla doručena. Ze smluv ke službě , Anonymizováno, účet ze dne , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , ze smluv o splátkovém limitu ze dne , datum, , , datum, a , datum, a z jejich příloh soud zjistil, že mezi původním věřitelem a žalovaným byly uzavírány smluvní dokumenty vztahující se ke službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, a ke splátkovému limitu, na jejichž základě měl žalovaný možnost čerpat peněžní prostředky prostřednictvím úvěrového rámce a rozkládat vybrané transakce do splátek. Z jednotlivých vyúčtování společnosti , Anonymizováno, za , Anonymizováno, , Anonymizováno, duben , Anonymizováno, ,, Anonymizováno, květen , Anonymizováno, , červen , Anonymizováno, , červenec , Anonymizováno, , srpen , Anonymizováno, , říjen , Anonymizováno, a prosinec , Anonymizováno, soud zjistil rozsah čerpání a vyúčtování částek uplatněných žalobkyní, přičemž z těchto listin vyplynulo, že žalovaný čerpal plnění, které nebylo v plném rozsahu uhrazeno. Z obchodních podmínek , právnická osoba, ., ceníku, podmínek služeb , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , jakož i z listiny označené jako principy posouzení úvěruschopnosti, soud zjistil obsah smluvních podmínek, které měly upravovat poskytování jednotlivých služeb, splatnost vyúčtování, smluvní sankce, poplatky a postup původního věřitele při posuzování úvěruschopnosti klientů.

5. Z protokolu o výsledku ověřování úvěruschopnosti žalovanéhosoud zjistil, že před uzavřením smluvního vztahu mělo být provedeno prověření žalovaného ve vztahu k jeho úvěruschopnosti. Při jednání zástupce žalobkyně k této listině uvedl, že zjištění ohledně úvěruschopnosti jsou zřejmě založena také na sdělení ze strany klienta, tedy žalovaného. K dotazům soudu ohledně některých příloh ke smlouvám o splátkovém limitu zástupce žalobkyně sdělil, že mu není známo, proč se v jednotlivých listinách liší částky jistiny, výše zápůjční úrokové sazby a RPSN, a že k těmto rozdílům nemá vysvětlení. Současně k výzvě soudu podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. nebyl schopen doplnit další konkrétní tvrzení a důkazy k tomu, jaké poplatky jsou požadovány v souhrnné výši 7 000 Kč, z jakých částek a za jaká období jsou uplatněny poplatky z prodlení ve výši 12 382,59 Kč a smluvní pokuta ve výši 5 670,68 Kč, a uvedl, že žalobkyně nemá k dispozici jiné podklady než ty, které byly připojeny k žalobě; ohledně nákladů spojených s vymáháním pohledávky ve výši 300 Kč odkázal toliko na ceník , Anonymizováno, , který byl při jednání čten k důkazu. Po provedeném dokazování zástupce žalobkyně nenavrhl doplnění dokazování a setrval na návrhu, aby žalobě bylo vyhověno, včetně přiznání nákladů řízení.

6. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

8. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení a výši úroku z prodlení s placením pohledávky výživného pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti, stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Po právní stránce soud posoudil vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako závazek ze smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 občanského zákoníku, neboť podstatou sjednané služby bylo poskytnutí peněžních prostředků ve prospěch žalovaného, respektive úhrada ceny zboží nebo služeb třetím osobám s následnou povinností žalovaného takto poskytnuté prostředky vrátit. Současně se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť šlo o odloženou platbu, úvěr nebo obdobnou finanční službu poskytovanou spotřebiteli. Na vztah účastníků proto dopadá rovněž zvláštní úprava ochrany spotřebitele obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru.

10. Soud se dále zabýval námitkami žalovaného směřujícími proti platnosti smluvního vztahu, zejména proti způsobu elektronického uzavření smlouvy a proti posouzení jeho úvěruschopnosti. K námitce, že nebylo prokázáno uzavření smlouvy v elektronické podobě, soud uvádí, že z provedených listinných důkazů, zejména ze smluv ke službě , Anonymizováno, , Anonymizováno, , smluv o splátkovém limitu a jejich příloh, jakož i z následných vyúčtování, bylo zjištěno, že žalovaný v rámci služby fakticky čerpal plnění, za které původní věřitel hradil částky třetím osobám, a že tato čerpání byla následně žalovanému vyúčtována. Samotná skutečnost, že smluvní dokumentace byla sjednána prostředky komunikace na dálku, nevede bez dalšího k závěru o neexistenci nebo neplatnosti smlouvy, jestliže z provedených důkazů plyne nejen existence smluvní dokumentace, ale též následné reálné čerpání sjednané služby. Žalovaný sice obecně zpochybnil způsob kontraktačního procesu, avšak konkrétně neoznačil, která čerpání by neprovedl, ani netvrdil skutkové okolnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že k čerpání došlo bez jeho vědomí nebo proti jeho vůli. Soud proto nepřisvědčil obraně žalovaného, že žalobkyně neprokázala vznik základního závazkového vztahu. Naopak z předložených listin a z vyúčtování dovodil, že mezi původním věřitelem a žalovaným vznikl závazkový vztah, jehož předmětem bylo poskytování úvěrového rámce a splátkového financování.

11. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, soud vycházel z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo před změnou závazku spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a poskytne úvěr jen tehdy, pokud z výsledku tohoto posouzení nevyplývají důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Podle § 86 odst. 2 téhož zákona se při posouzení úvěruschopnosti hodnotí zejména schopnost spotřebitele plnit povinnosti ze smlouvy na základě porovnání jeho příjmů, výdajů a dalších údajů o jeho finanční a ekonomické situaci, včetně údajů o závazcích a dosavadním plnění dluhů. Porušení této povinnosti může mít podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru za následek neplatnost smlouvy a omezení nároku poskytovatele toliko na vrácení jistiny v době přiměřené možnostem spotřebitele. Judikatura Nejvyššího soudu současně dovodila, že při neplatnosti smlouvy z důvodu porušení pravidel posouzení úvěruschopnosti nemá poskytovatel nárok na sjednané úroky a poplatky a zákonné úroky z prodlení mu vznikají až při prodlení spotřebitele s vrácením zbývající části jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

12. V projednávané věci však soud nedospěl k závěru, že by byly dány důvody pro posouzení smluvního vztahu jako absolutně neplatného pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobkyně tvrdila a protokolem o výsledku ověřování úvěruschopnosti dokládala, že původní věřitel ověřoval žalovaného v dostupných registrech, mimo jiné v registru Credit Check a SOLUS, a že u žalovaného byly zjištěny příjmy ve výši 68 000 Kč a výdaje odhadnuté analytickými nástroji původního věřitele ve výši 11 486 Kč. Soud nepřehlédl, že zástupce žalobkyně při jednání uvedl, že zjištění ohledně úvěruschopnosti jsou zřejmě založena také na sdělení žalovaného. Samotná skutečnost, že věřitel vycházel i z údajů poskytnutých spotřebitelem, však není v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, který výslovně připouští získání informací také od spotřebitele, pokud jsou tyto informace v konkrétním případě doplněny o další relevantní zdroje. Žalovaný oproti tomu netvrdil konkrétní výši svých příjmů a výdajů v době uzavření smluv, neprokázal, že by v rozhodné době objektivně nebyl schopen sjednané závazky splácet, a jeho tvrzení o psychických obtížích a zdravotním stavu, byť lidsky pochopitelná, sama o sobě nepostačují k závěru, že původní věřitel porušil povinnost posoudit úvěruschopnost v intenzitě zakládající neplatnost smlouvy. Soud proto vyšel z toho, že žalobkyně v rozsahu uplatněných jistin prokázala vznik a trvání dluhu žalovaného, zatímco obrana žalovaného směřující k posouzení věci jako pouhého vypořádání bezdůvodného obohacení nebyla důvodná.

13. Z provedených vyúčtování soud zjistil, že žalovaný čerpal prostředky, které nebyly řádně a včas uhrazeny, a žalobkyně prokázala neuhrazenou jistinu v celkové výši 53 393,99 Kč. Tato částka odpovídá součtu jednotlivých žalobkyní tvrzených jistin z vyúčtování za březen , Anonymizováno, ve výši 325,09 Kč, duben , Anonymizováno, ve výši 7 111,62 Kč, květen , Anonymizováno, ve výši 3 641,35 Kč, červenec , Anonymizováno, ve výši 4 380,55 Kč, srpen , Anonymizováno, ve výši 3 397,61 Kč, září 2024 ve výši 6 870,62 Kč, říjen , Anonymizováno, ve výši 7 253,69 Kč a prosinec , Anonymizováno, ve výši 20 413,46 Kč. U jistin splatných ke dni , datum, se žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, , a žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení z částky 32 980,53 Kč od , datum, do zaplacení. U jistiny z vyúčtování za prosinec , Anonymizováno, ve výši 20 413,46 Kč, splatné ke dni , datum, , se žalovaný dostal do prodlení dnem , datum, , a žalobkyni proto náleží zákonný úrok z prodlení z této částky od , datum, do zaplacení. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku, podle něhož může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat po dlužníkovi v prodlení se splácením peněžitého dluhu úrok z prodlení, přičemž jeho výše se řídí nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto přiznal zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 32 980,53 Kč od , datum, do zaplacení a ve výši 12 % ročně z částky 20 413,46 Kč od , datum, do zaplacení.

14. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobě nevyhověl. Žalobkyně kromě jistiny požadovala také poplatky v souhrnné výši 7 000 Kč, poplatky z prodlení ve výši 12 382,59 Kč, smluvní pokutu ve výši 5 670,68 Kč a částku 300 Kč představující náklady spojené s vymáháním pohledávky. Soud při jednání postupem podle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. vyzval žalobkyni k doplnění tvrzení a označení důkazů k tomu, jaké konkrétní poplatky a v jaké výši jsou uplatňovány, z jakých částek a za jaká období jsou požadovány poplatky z prodlení, z jakých částek a za jaká období je požadována smluvní pokuta a z čeho vyplývá vznik nákladů spojených s vymáháním pohledávky. Zástupce žalobkyně však k poplatkům, poplatkům z prodlení a smluvní pokutě uvedl, že nemá k dispozici jiné podklady než ty, které byly připojeny k žalobě, a že není schopen další tvrzení k těmto nárokům doplnit; ohledně částky 300 Kč odkázal toliko na ceník , Anonymizováno, , aniž by doložil konkrétní vznik těchto nákladů ve vztahu k projednávané pohledávce. Jelikož žalobkyně v této části neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní ohledně důvodu, výše a výpočtu uplatněného příslušenství a dalších nákladů, soud žalobu co do částky 25 353,27 Kč, sestávající z částek 7 000 Kč, 12 382,59 Kč, 5 670,68 Kč a 300 Kč, jako nedůvodnou zamítl.

15. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 8 784,62 Kč, přičemž tato částka představuje 35,6 % z jejich celkové výše 24 675,90 (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67,8 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 32,2 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 3 150 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 78 747,26 Kč sestávající z částky 4 260 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, a z částky 4 260 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 1 a. t. realizovaný po podání návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 17 790 Kč ve výši 3 735,90 Kč.

16. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. může soud určit delší lhůtu k plnění nebo povolit plnění ve splátkách, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v době rozhodování neměl k dispozici podání žalovaného, kterým by dokládal svoji aktuální majetkovou a příjmovou situaci, proto uložil žalovanému splnit povinnosti ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.