25 C 70/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 12 028,75 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 5 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 000 Kč od 08. 02. 2026 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba o zaplacení částky 6 778,15 Kč, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 403,18 Kč od 17. 09. 2025 do 07. 02. 2026, úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 403,18 Kč od 08. 02. 2026 do zaplacení a částky 250,60 Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne datum se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení částky 11 778,15 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 5 403,18 Kč od datum do zaplacení, dále zaplacení smluvní pokuty ve výši 250,60 Kč a náhrady nákladů řízení. Svou žalobu odůvodnila tím, že jako věřitelka uzavřela se žalovaným dne datum distančním způsobem smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota, na jejímž základě mu schválila úvěrový rámec do výše 25 800 Kč a téhož dne mu poskytla první část úvěru ve výši 5 000 Kč. Žalovaný se měl zavázat vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvním úrokem ve výši 1,066 % denně, poplatkem za vyplacení tranše ve výši 1,99 % z čerpané částky a poplatky za volitelné služby označené jako „Anonymizováno Anonymizováno“, „Anonymizováno“ a „Informační SMS servis“. Poskytnuté prostředky a příslušenství měl žalovaný splácet v pravidelných denních splátkách, přičemž první denní splátka byla splatná dne datum. Žalovaný podle tvrzení žalobkyně na dluh ničeho neuhradil. Žalobkyně proto tvrdila, že smlouvu dne datum vypověděla a žalovaný se dne datum dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. Žalovanou částku 11 778,15 Kč vyčíslila jako jistinu 5 000 Kč, poplatek za vyplacení tranše 99,50 Kč, smluvní úrok 6 374,97 Kč, poplatek za službu „Klidné spaní“ 109,84 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ 165 Kč a poplatek za službu „Informační SMS servis“ 28,84 Kč. adresa,60 Kč požadovala jako smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně za prvních 90 dnů prodlení.

2. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného podle své interní metodiky. Uvedla, že zjistila počet členů jeho domácnosti, počet výdělečně činných členů domácnosti, výši deklarovaných příjmů, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů a další výdaje a že žalovaného prověřila v úvěrových a veřejných registrech. Z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalovaný měl žít sám, jeho pravidelné měsíční výdaje na jiné půjčky měly činit 5 000 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč a žalobkyní stanovená rezerva 500 Kč. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 20 000 Kč, žalobkyně za ověřený čistý měsíční příjem považovala částku 18 854 Kč a disponibilní příjem vypočetla částkou 8 300 Kč. Výsledek posouzení označila jako úspěšný. Ve svém následném vyjádření však žalobkyně výši ověřeného měsíčního příjmu uvedla částkou 18 854 Kč, zatímco v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu původně tvrdila ověřený příjem ve výši 25 000 Kč.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstala pasivní.

4. Soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), a k projednání věci nenařídil ústní jednání, neboť věc bylo možno rozhodnout na základě účastníky předložených listinných důkazů, žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se k výzvě soudu nevyjádřil, čímž se jeho souhlas předpokládá (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).

5. Po provedeném dokazování měl soud za prokázaný následující skutkový stav. Žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. hodnota. Žalobkyně jednala při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti, zatímco žalovaný jako fyzická osoba mimo rámec podnikání nebo výkonu povolání. Jedná se proto o spotřebitelskou smlouvu a současně o smlouvu o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 800 Kč, pevná denní úroková sazba činila 1,066 % a roční procentní sazba nákladů byla ve smlouvě uvedena ve výši 2 253,08 %. První denní splátka byla splatná dne datum a jako datum splatnosti úvěru byl ve smlouvě uveden den datum. Dne datum žalobkyně poukázala na účet uvedený žalovaným částku 5 000 Kč. Žalovaný z této částky ani na její příslušenství nic neuhradil.

6. Z předloženého výpisu o posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalobkyně vycházela z deklarovaného příjmu žalovaného ve výši 20 000 Kč a za ověřený příjem považovala částku 18 854 Kč. Jako pravidelné výdaje zaznamenala splátky jiných půjček 5 000 Kč, náklady na bydlení 5 000 Kč a ostatní výdaje 1 000 Kč. Z listiny označené jako ověření příjmů vyplývá rozsáhlý soupis kreditních transakcí na bankovním účtu žalovaného. Listina však neobsahuje označení plátců jednotlivých částek, právní důvod plateb ani rozlišení mezi mzdou, dávkami, půjčkami, převody mezi vlastními účty, vrácenými platbami a jinými nahodilými příjmy. Vedle částek pohybujících se přibližně mezi 17 000 Kč a 20 000 Kč se na účtu opakovaně objevovaly četné částky 8 381 Kč, jednorázové příjmy v řádu desítek tisíc korun i více převodů ve stejné výši uskutečněných v jediném dni. Z pouhého soupisu příchozích transakcí proto nelze bezpečně zjistit zdroj, pravidelnost, stabilitu ani dlouhodobou udržitelnost příjmu ve výši 18 854 Kč. Předložená listina navíc uvádí, že posouzení bylo provedeno podle pravidel společnosti právnická osoba, ačkoli smluvní poskytovatelkou úvěru byla společnost právnická osoba. Žalobkyně nepředložila úplný bankovní výpis zachycující rovněž odchozí transakce, z něhož by bylo možné ověřit skutečné životní náklady, splátky jiných závazků a celkové hospodaření žalovaného.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

9. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

10. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

11. Povinnost důkladně posoudit úvěruschopnost nelze splnit pouhým mechanickým zaznamenáním částek sdělených spotřebitelem ani automatizovaným součtem příchozích plateb na jeho účtu. Poskytovatel musí být schopen doložit zdroj a pravidelnost rozhodných příjmů, zjistit reálné výdaje spotřebitele, jeho další závazky a způsob plnění dosavadních dluhů a všechny takto získané údaje vzájemně porovnat. Nejvyšší soud již v minulosti zdůraznil, že věřitel nedostojí povinnosti odborné péče, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení spotřebitele o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, přičemž tento nedostatek nenapravuje ani skutečnost, že spotřebitel není evidován v databázích dlužníků (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 07. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018).

12. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by před uzavřením smlouvy získala dostatečné a spolehlivé informace, na jejichž základě by bez důvodných pochybností mohla uzavřít, že žalovaný bude schopen dlouhodobě splácet úvěr úročený sazbou 1,066 % denně a současně hradit své běžné životní náklady a již existující splátky půjček ve výši 5 000 Kč měsíčně. Soupis příchozích transakcí bez identifikace jejich původu není dokladem stabilního čistého měsíčního příjmu. Žalobkyně současně neprokázala objektivní ověření výdajů žalovaného ani zjištění jeho dalších závazků a způsobu jejich splácení. Přestože jí již podle vlastních údajů žalovaného bylo známo, že měsíčně hradí na jiných půjčkách 5 000 Kč, nebyly předloženy žádné podklady o výši těchto dluhů, počtu věřitelů, zbývající době splácení nebo případném prodlení. Z provedeného posouzení proto nemohlo bez důvodných pochybností vyplývat, že žalovaný bude schopen úvěr řádně splácet. Žalobkyně poskytla žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou zákona o spotřebitelském úvěru, a smlouva je tudíž podle § 87 odst. 1 tohoto zákona neplatná. Následkem této neplatnosti je povinnost žalovaného vrátit pouze skutečně poskytnutou jistinu, nikoli smluvní úroky, poplatky za poskytnutí úvěru a doplňkové služby nebo smluvní pokutu. Takový závěr odpovídá dnes již konstantní judikatuře, podle níž při neplatnosti smlouvy z důvodu porušení § 86 odst. 1 věty druhé zákona o spotřebitelském úvěru poskytovateli nenáležejí sjednané úroky ani poplatky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 04. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021).

13. Soud nad rámec uvedeného dospěl rovněž k závěru, že smlouva je jako celek absolutně neplatná i podle § 580 odst. 1 a § 588 občanského zákoníku pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Žalobkyně poskytla žalovanému částku 5 000 Kč za smluvní úrok ve výši 1,066 % denně, což při prostém přepočtu odpovídá úrokové sazbě přibližně 389 % ročně, a ve smlouvě současně uvedla RPSN ve výši 2 253,08 %. Vedle toho požadovala poplatek za vyplacení tranše a poplatky za volitelné služby. Již do dne tvrzeného zesplatnění vyčíslila smluvní úrok částkou 6 374,97 Kč, která sama převyšuje poskytnutou jistinu, a celkové smluvní plnění bez smluvní pokuty částkou 11 778,15 Kč, tedy více než dvojnásobkem skutečně poskytnutých prostředků. Mimořádná výše úplaty není ospravedlněna hodnotou poskytnutého plnění, dobou jeho užívání ani jinými individuálními okolnostmi. Rozdělení odměny mezi úrok a několik formálně samostatných poplatků nemění její skutečný hospodářský význam ani její zjevnou nepřiměřenost.

14. Podle ustálené judikatury je s dobrými mravy zpravidla v rozporu taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru obvyklou v době sjednání, posuzovanou zejména podle nejvyšších sazeb uplatňovaných bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). V projednávané věci nejde pouze o mírné nebo rizikem odůvodnitelné překročení obvyklé úrovně úvěrových nákladů, ale o zcela mimořádný exces, vyjádřený RPSN ve výši 2 253,08 %. Takové smluvní nastavení vytváří hrubý nepoměr mezi hodnotou poskytnutých peněžních prostředků a plněním požadovaným po spotřebiteli a zjevně odporuje základním požadavkům poctivosti a přiměřenosti. Ujednání o úplatě přitom nelze oddělit od zbývajícího obsahu smlouvy, neboť úplatnost byla podstatou žalobkyní nabízeného produktu a z obsahu smlouvy ani z okolností případu nevyplývá, že by žalobkyně smlouvu uzavřela bez nároku na takto nastavené úroky a poplatky. Smlouva je proto absolutně neplatná jako celek a soud k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu.

15. V důsledku absolutní neplatnosti smlouvy je právním důvodem povinnosti žalovaného vrátit přijaté peněžní prostředky vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku. Žalovaný přijal částku 5 000 Kč a neuhradil žalobkyni ničeho. Jeho bezdůvodné obohacení proto činí 5 000 Kč. Žalobkyni naproti tomu nenáleží smluvní úrok 6 374,97 Kč, poplatek za vyplacení tranše 99,50 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno Anonymizováno“ 109,84 Kč, poplatek za službu „Anonymizováno“ 165 Kč ani poplatek za „Informační SMS servis“ 28,84 Kč. Nenáleží jí ani smluvní pokuta 250,60 Kč, neboť smluvní pokuta nemůže vzniknout na základě absolutně neplatné smlouvy a žalovaný nebyl v tvrzené době v prodlení s plněním platného smluvního závazku.

16. Předžalobní upomínkou ze dne datum byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu ve lhůtě tří dnů. Z potvrzení provozovatele poštovní služby vyplývá, že zásilka obsahující tuto výzvu byla podána k přepravě dne datum. Soud má za prokázané, že se zásilka mohla dostat do dispoziční sféry žalovaného nejpozději dne datum. Třídenní lhůta k plnění proto uplynula dne datum. Žalovaný byl nejpozději doručením výzvy jednoznačně seznámen s tím, že žalobkyně požaduje vrácení poskytnutých peněžních prostředků, a po marném uplynutí stanovené lhůty se dne datum dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení. Soud mu proto uložil zaplatit vedle částky 5 000 Kč také zákonný úrok z prodlení od datum do zaplacení podle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ve zbývající části nebyla žaloba důvodná. Z částky 11 778,15 Kč lze žalobkyni přiznat pouze skutečně poskytnutou a dosud nevrácenou jistinu ve výši 5 000 Kč. Rozdíl ve výši 6 778,15 Kč představuje smluvní úrok a poplatky, na něž žalobkyni z neplatné smlouvy nevzniklo právo. Důvodný není ani požadavek na smluvní pokutu ve výši 250,60 Kč. Žalobkyni nenáleží zákonný úrok z prodlení z částky 5 403,18 Kč za dobu od datum do datum, neboť žalovaný v tomto období nebyl v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení, ani úrok z prodlení od datum z částky 403,18 Kč, která přesahuje skutečně poskytnutou jistinu. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl.

18. V dané věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz a soud pokračoval v řízení. Z žalované částky 12 028,75 Kč činí soudní poplatek podle položky 1 bodu 1 písm. a) Sazebníku poplatků k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, částku 1 000 Kč. Žalobkyně při podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu zaplatila soudní poplatek ve výši 800 Kč. Soud jí proto podle položky 2 bodu 2 Sazebníku uložil doplatit rozdíl ve výši 200 Kč na účet Okresního soudu adresa-sever do tří dnů od právní moci rozsudku.

19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně požadovala na jistině celkem 12 028,75 Kč, avšak uspěla pouze co do částky 5 000 Kč, tedy přibližně ve 41,57 %, zatímco žalovaný byl úspěšný přibližně v 58,43 %. Po odečtení vzájemného úspěchu činí čistý procesní úspěch žalovaného přibližně 16,86 %. Žalovanému, který zůstal procesně pasivní, však žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

20. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že povinnost žalovaného zaplatit přiznané plnění i povinnost žalobkyně doplatit soudní poplatek uložil splnit do tří dnů od právní moci rozsudku. Soud tak rozhodl proto, že neshledal důvody pro stanovení delší lhůty. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu. Nebude-li částka uvedená ve výroku III. tohoto rozsudku zaplacena ve stanovené lhůtě, bude po marném uplynutí lhůty 30 dní od splatnosti vymáhána celním úřadem