25 C 89/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o zaplacení 36 648 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 36 000 Kč od 06. 12. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zčásti, co do zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 5 147,61 Kč od 06. 12. 2025 do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 5 147,61 Kč, částky 648 Kč a nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 215,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobou podanou nadepsanému soudu se žalobkyně vůči žalovanému domáhala zaplacení částky 36 000 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 147,61 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 41 147,61 Kč od datum do zaplacení, částky 648 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaným uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota. Uvedla, že žalovanému byl sjednán úvěrový rámec ve výši 36 000 Kč a že žalovaný v jednotlivých tranších podle smlouvy fakticky načerpal celkem částku 36 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit a hradit sjednané minimální měsíční splátky. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný nesplnil svou povinnost uhradit minimální měsíční splátku splatnou dne datum, v důsledku čehož se dostal do prodlení. Žalobkyně žalovanému zaslala první upomínku ze dne datum a druhou upomínku ze dne datum.Anonymizováno Jelikož žalovaný dlužnou částku neuhradil ani následně, žalobkyně jej vyzvala k úhradě a poskytla mu dodatečnou lhůtu k plnění do datum. Žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Ve věci samé bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů. Soud proto ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalovaného, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem vyjádřila souhlas již v žalobě a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav. Žalobkyně uzavřela se žalovaným dne datum elektronickými prostředky smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. hodnota (dále jen „smlouva“). Před uzavřením smlouvy žalobkyně poskytla žalovanému předsmluvní informace a smluvní dokumentaci ke spotřebitelskému úvěru. Ze smlouvy soud zjistil, že žalovanému byl sjednán úvěrový rámec ve výši 36 000 Kč. Dále bylo zjištěno, že RPSN byla ve smluvní dokumentaci uvedena ve výši 76,18 % a že modelová celková částka, kterou má spotřebitel zaplatit při předpokladech uvedených ve smlouvě, činila 129 600 Kč.

5. Z přílohy č. hodnota smlouvy a z doplnění žaloby soud zjistil, že žalobkyně před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela z údajů sdělených žalovaným, ze surových dat z bankovního účtu, z kontroly dokladů totožnosti, z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, z lustrací v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí a registru SOLUS, případně z dalších interních či externích databází. Z provedeného posouzení vyplynulo, že žalovaný deklaroval měsíční příjem 40 000 Kč, na bankovním účtu byl zjištěn příjem 18 000 Kč, přičemž žalobkyně z opatrnosti vycházela z nižší částky 18 000 Kč. Žalobkyně do výpočtu zahrnula náklady na bydlení ve výši 8 000 Kč, náklady domácnosti ve výši 6 000 Kč, výdaje na sázení a hazardní hry ve výši 200 Kč a rezervu na ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Na základě uvedeného vyčíslila finanční zůstatek žalovaného na částku 1 800 Kč měsíčně a uzavřela, že žalovaný je schopen úvěr splácet. Soud má vzhledem k rozsahu použitých podkladů, porovnání příjmů a výdajů i provedeným lustracím za to, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila dostatečně a vyhověla požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

6. Dále bylo soudem zjištěno, že žalobkyně podle smlouvy poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 36 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobkyni vrátit a plnit své povinnosti podle smluvních podmínek. Žalovaný však neuhradil ani minimální měsíční splátku splatnou dne datum. Žalobkyně jej následně vyzvala první upomínkou ze dne datum a druhou upomínkou ze dne datum k úhradě dlužné částky. Žalovaný však ani přes tyto výzvy dlužnou částku neuhradil. Z předžalobní výzvy vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta dodatečná lhůta k plnění do datum.

7. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

8. Podle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 01. 2007, sp. zn. 33 Odo 234/2005, se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“ 10. Soud shledal nárok žalobkyně ze smlouvy nedůvodným. Soud vyhodnotil smlouvu jako neplatnou, a to pro její nemravnost podle § 588 občanského zákoníku. Rozpor smlouvy s dobrými mravy soud spatřuje v nepřiměřeném protiplnění za poskytnutí úvěru. Ze smluvní dokumentace vyplynulo, že RPSN činila 76,18 % a že celková částka, kterou měl spotřebitel při modelových předpokladech zaplatit, činila 129 600 Kč, ačkoli sjednaný úvěrový rámec činil pouze 36 000 Kč. Takto nastavené protiplnění soud považuje za nepřiměřené a odporující dobrým mravům. Soud dodává, že důvod neplatnosti smlouvy neshledal v posuzování úvěruschopnosti, když dospěl k závěru, že žalobkyně v tomto ohledu vyhověla požadavkům § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

11. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že žalovaný obdržel od žalobkyně peněžní prostředky na základě absolutně neplatné smlouvy o úvěru, a tedy bez právního důvodu. V návaznosti na to posoudil soud žalobkyní uplatňovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a § 2993 občanského zákoníku. Soud tedy přiznal žalobkyni právo na zaplacení částky bezdůvodného obohacení žalovaného ve výši 36 000 Kč, když bylo žalovanému poskytnuto 36 000 Kč a žalovaný na jistinu neuhradil ničeho. Žalobkyni také svědčí právo na zaplacení zákonného úroku z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku. ve spojení s § 1 a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

12. Počátek prodlení žalovaného soud stanovil v návaznosti na dodatečnou lhůtu stanovenou v předžalobní výzvě. Žalovanému byla v předžalobní výzvě poskytnuta lhůta k plnění do datum, a ode dne následujícího je žalovaný v prodlení. Soud tedy žalobě vyhověl v rozsahu částky 36 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 36 000 Kč od datum do zaplacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl, neboť byla-li smlouva shledána neplatnou, nelze na jejím základě přiznat žalobou požadovaný kapitalizovaný úrok ve výši 5 147,61 Kč, zákonný úrok z prodlení z této částky, částku 648 Kč ani náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 215,30 Kč, přičemž tato částka představuje 96,46 % z jejich celkové výše 4 370 Kč (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 98,23 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 1,77 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 466 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 36 648 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci, včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč.

14. O lhůtách k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovené povinnosti uložil splnit ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.