25 C 94/2024

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Srpovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 44 170,19 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 44 170,19 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 14 120 Kč od 15. 12. 2022 do 7. 2. 2024 a se zákonným úrokem z prodlení z ve výši 14,75 % částky 36 330,97 Kč od 8. 2. 2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se na žalovaném domáhala zaplacení částky 44 170,19 Kč s úrokem z prodlení z částky 36 330,97 Kč ve výši 14,75 % ročně od 8. 2. 2024 do zaplacení a kapitalizovaným úrokem ve výši 14 120 Kč od 15. 12. 2022 do 7. 2. 2024. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovaným uzavřela dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, , na jejímž základě se zavázala poskytnout žalovanému částku 40 000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly rovněž smluvní podmínky. Žalobkyně předmětnou částku převedla na účet žalovaného. Žalovaný se oproti tomu zavázal úvěr splatit včetně úroku ve výši 111,33 % p.a. Žalovaný však, dle tvrzení žalobkyně, uhradil celkem částku 41 154 Kč, následně neuhradil ničeho, pročež ke dni 7. 2. 2024 došlo k zesplatnění celého úvěru. Žalobkyně je dále oprávněna požadovat úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč, úrok z prodlení a úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je žalovaný v prodlení.

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu. Žalobkyně uzavřela s žalovaným dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka č. , hodnota, dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o.z.“). Z obsahu smlouvy vyplývá, že se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostně spotřebitelský úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se oproti tomu zavázal poskytnutý úvěr vrátit společně s navýšením o smluvní úrok 111,33 % ročně (denně 122,01 Kč) ve 30 měsíčních splátkách po 3 990 Kč Celková výše úvěru činila 119 700 Kč. Ze zprávy Raiffeisen Bank bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému zaslala dne 23. 12. 2022 na bankovní účet č. , č. účtu, částku 40 000 Kč. Ze smluvních podmínek ke smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka bylo zjištěno, že se žalovaný zavázal v případě, že se octne v prodlení, uhradit žalobkyni 450 Kč poplatek za každou upomínku (viz čl. VI. 2 a smluvních podmínek). Dále se žalovaný zavázal v případě prodlení podle článku VI. 3 a) smluvních úvěrových podmínek zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč (maximálně však částku 2 999 Kč za rok) a dále v případě, že žalobkyně využije svého oprávnění a při prodlení s jakoukoliv platbou ze strany žalovaného, ve smyslu čl VI. 1 smluvních úvěrových podmínek, celý úvěr zesplatní, se žalovaný zavázal zaplatit smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné částky. Z důvodu, že žalovaný řádně a včas nehradil stanovené splátky, žalobkyně ke dni 7. 2. 2024 celý úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky. Žalovaný však dle tvrzení žalobkyně na upomínky nereagoval a ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní výzvu dne 24. 6. 2024, která byla téhož dne předána k poštovní přepravě, jak je patrné z podacího lístku.

4. Podle § 2 odst. 1 o.z., každé ustanovení soukromého práva lze vykládat jenom ve shodě s Listinou základních práv a svobod a ústavním pořádkem vůbec, se zásadami, na nichž spočívá tento zákon, jakož i s trvalým zřetelem k hodnotám, které se tím chrání. Rozejde-li se výklad jednotlivého ustanovení pouze podle jeho slov s tímto příkazem, musí mu ustoupit.

5. Podle § 2 odst. 3 o.z., výklad a použití právního předpisu, nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

6. Podle § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

9. V rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 234/2005 se uvádí: „Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

10. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva se příčí dobrým mravům, jako celek, a je tak absolutně neplatná dle ustanovení § 588 věta 1. o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace dle § 577 o.z. je vyloučena. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalovanému poskytla relativně nízkou částku a zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 122,01 Kč denně, celkové navýšení 79 700 Kč, RPSN 189?98 %, a to za stavu, kdy obvyklý úrok při nezajištěném úvěru v době uzavření smlouvy prosinci 2022 činil 8,28 % ročně (dle statistiky ČNB systému časových řad, statistiky úrokových sazeb) průměrná úroková sazba u půjček a úvěrů poskytovaných peněžními ústavy v případě se splatností nad jeden rok do pěti let včetně). Dle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005 by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení 24,84 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne , datum, za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C.488/11). Soud má tedy za to, že za situace, kdy je smlouva jako celek, s ohledem na všechna její ujednání, posuzovaná podle § 580 o.z. jako neplatná, mohli by se účastníci takové smlouvy vypořádat v režimu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 a 2 a § 2993 o.z. V poměrech projednávané věci to však znamená, že pokud žalovaný obdržel částku 40 000 Kč a dosud žalobkyni uhradil 41 154 Kč, není zde prostor ani pro přiznání bezdůvodného obohacení, když žalovaný uhradil žalobkyni více, než představuje bezdůvodné obohacení. S ohledem na závěry o neplatnosti úvěrové smlouvy, ohledně ostatních nároků, musela být žaloba v plném rozsahu zamítnuta jako nedůvodná.

11. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalovaný, který byl ve věci úspěšný v plném rozsahu, se řízení fakticky neúčastnil, náhradu nákladů řízení neuplatnil a z obsahu spisu je zřejmé, že mu náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.