27 C 1/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce, narozený dne Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce proti žalované: Jméno žalované, narozená dne Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zrušení vyživovací povinnosti ke zletilému dítěti

I. Vyživovací povinnost žalobce Jméno žalobce vůči žalované Jméno žalované, stanovená rozsudkem Okresního soudu adresa-sever ze dne datum, č. j. spisová značka, částkou částka měsíčně, se s účinností od datum zrušuje.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti za dobu od datum do datum, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení své vyživovací povinnosti vůči žalované s účinností od datum. Uvedl, že mu Okresní soud adresa-sever stanovil vyživovací povinnost k žalované ve výši částka měsíčně. Tvrdil, že žalovaná dne datum ukončila vzdělávání na Střední škole a Základní škole adresa a dne datum požádala právnická osoba o zprostředkování zaměstnání. Z těchto skutečností dovozoval, že se žalovaná již soustavně nepřipravuje na budoucí povolání a může vstoupit na trh práce. K žalobě přiložil mimo jiné rozsudek Okresního soudu adresa-sever ze dne datum, č. j. spisová značka.

2. Žalovaná potvrdila, že dne datum ukončila vzdělávání a od datum se ucházela o zaměstnání prostřednictvím právnická osoba. Uvedla, že na sjednané schůzky docházela a současně sama reagovala na pracovní nabídky. Poukázala na své základní vzdělání, nedostatek praxe, oční vadu a psychické obtíže, pro které navštěvuje podezřelý výraz a užívá léky. Navrhla, aby ji otec podporoval do doby, než si najde zaměstnání.

3. Žalobce následně sdělil, že podle jeho informací žalovaná dne datum nastoupila do zaměstnání ve adresa. Současně uvedl, že do dne jejího nástupu do zaměstnání je ochoten podílet se na její výživě tak, jak žalovaná navrhla.

4. Žalovaná potvrdila, že od datum pracuje jako pomocná kuchařka v Centru pobytových a terénních sociálních služeb adresa. Předložila pracovní smlouvu, podle níž uzavřela pracovní poměr na dobu určitou do datum, na plný pracovní úvazek v rozsahu 40 hodin týdně, s nástupem do práce dne datum.

5. Soud rozhodl bez nařízení jednání podle § 115a občanského soudního řádu. Podle tohoto ustanovení soud nemusí nařídit jednání, jestliže může rozhodnout pouze na základě listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali nebo s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Ústavní soud zdůrazňuje, že rozhodnutí bez jednání předpokládá splnění obou těchto podmínek; pokud účastník s takovým postupem nesouhlasí, soud jednání nařídit musí.

6. Soud usnesením ze dne datum, č. j. spisová značka, vyzval účastníky, aby se do sedmi dnů vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání, a poučil je, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, bude předpokládat jejich souhlas. Soud doručil výzvu žalobci dne datum a žalované dne datum. Žalobce výslovně sdělil, že s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná ve stanovené lhůtě nesdělila nesouhlas ani nepožádala o nařízení jednání Anonymizováno 7. Soud mohl skutkový stav zjistit pouze z listinných důkazů. Mezi účastníky nebylo sporné, kdy žalovaná ukončila vzdělávání, kdy požádala o zprostředkování zaměstnání ani kdy nastoupila do pracovního poměru. Účastníci rovněž shodně vycházeli z toho, že žalobce má přispívat na výživu žalované do jejího nástupu do zaměstnání. Soud proto dospěl k závěru, že nařízení jednání by nepřineslo další skutková zjištění potřebná pro rozhodnutí. Nejvyšší soud současně potvrzuje, že pokud soud rozhoduje se souhlasem účastníků podle § 115a občanského soudního řádu, jde o zákonem předvídaný způsob projednání věci založený na listinných podkladech.

8. Soud při rozhodování vycházel z listinných důkazů předložených účastníky, a to z rozsudku Okresního soudu adresa-sever ze dne datum, č. j. spisová značka, ze sdělení Střední školy a Základní školy adresa ze dne datum, z osvědčení právnická osoba ze dne datum, z písemných vyjádření účastníků a z pracovní smlouvy žalované ze dne datum. Obsah rozsudku Okresního soudu adresa-sever ze dne datum, č. j. spisová značka, kterým soud upravil poměry tehdy nezletilé žalované, zjistil soud z úřední činnosti.

9. Soud tyto listiny posoudil jednotlivě i ve vzájemné souvislosti. Jejich obsah se v právně významných skutečnostech shoduje a žádný z účastníků jejich pravost ani správnost nezpochybnil.

10. Z rozsudku Okresního soudu adresa-sever ze dne datum, č. j. spisová značka, soud zjistil, že tímto rozsudkem soud rozvedl manželství rodičů žalované. Tento rozsudek sám vyživovací povinnost žalobce vůči žalované neupravoval. Z jeho odůvodnění však vyplynulo, že poměry nezletilých dětí pro dobu po rozvodu upravil Okresní soud adresa-sever rozsudkem ze dne datum, č. j. spisová značka.

11. Soud z úřední činnosti zjistil obsah rozsudku Okresního soudu adresa-sever ze dne datum, č. j. spisová značka. Tímto rozsudkem soud schválil dohodu rodičů, podle níž se žalobce zavázal přispívat na výživu žalované částkou částka měsíčně, a to jak pro dobu před rozvodem, tak pro dobu po rozvodu manželství rodičů.

12. Ze sdělení školy soud zjistil, že žalovaná byla žákyní prvního ročníku oboru Potravinářská výroba. Protože po výzvě nedoložila svou nepřítomnost ve vyučování a do školy nenastoupila, škola ji posoudila podle § 68 odst. 2 školského zákona, jako by vzdělávání zanechala. Žalovaná přestala být žákyní školy dne datum.

13. Z osvědčení právnická osoba soud zjistil, že žalovaná dne datum podala žádost o zprostředkování zaměstnání. V žádosti uvedla, že není zaměstnaná, není osobou samostatně výdělečně činnou, není v pracovní neschopnosti, není studentkou denního studia a nemá přiznanou invaliditu ani postavení osoby podezřelý výraz znevýhodněné. Jako nejvyšší dosažené vzdělání uvedla základní nebo praktickou školu a projevila zájem o práci prodavačky, cukrářky nebo obsluhy v kavárně. Současně prohlásila, že chce a může pracovat a o práci se uchází.

14. Podle § 910 odst. 1 občanského zákoníku mají předci a potomci vzájemnou vyživovací povinnost.

15. Podle § 911 občanského zákoníku lze výživné přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.

16. Vyživovací povinnost rodiče vůči dítěti nekončí dosažením zletilosti ani automaticky ukončením studia. Rozhodující je, zda je dítě schopno samo se živit. Soud proto posuzoval, zda žalovaná může s ohledem na své vzdělání, pracovní zkušenosti, zdravotní stav a skutečné možnosti pracovního uplatnění hradit své životní potřeby z vlastních prostředků.

17. Žalobce neprokázal, že žalovaná byla schopna sama se živit již dne datum. Ukončení vzdělávání prokazuje, že se žalovaná od tohoto dne nepřipravovala na budoucí povolání dosavadním způsobem. Samo o sobě však neprokazuje, že již v den ukončení studia měla vlastní příjem nebo konkrétní možnost získat zaměstnání, z něhož by mohla hradit své životní potřeby.

18. Žalovaná měla při ukončení studia pouze základní vzdělání, neměla pracovní praxi ani sjednané zaměstnání. Dne datum požádala právnická osoba o zprostředkování zaměstnání. V žádosti uvedla, že chce a může pracovat a o práci se uchází. Jako požadované profese označila práci prodavačky, cukrářky nebo obsluhy v kavárně.

19. Žalovaná rovněž uvedla, že docházela na sjednané schůzky právnická osoba a sama reagovala na pracovní nabídky. Žádný z předložených podkladů neprokazuje, že by vhodné zaměstnání odmítla, hledání práce se vyhýbala nebo evidenci uchazečky o zaměstnání využívala pouze formálně. Její následný nástup do pracovního poměru naopak podporuje závěr, že si zaměstnání skutečně hledala.

20. Soud zohlednil, že žalovaná ukončila studium dobrovolně. Ani tato okolnost však bez dalšího neprokazuje její schopnost samostatně se živit již ode dne ukončení studia. Předložené podklady neobsahují údaje o tom, že žalovaná měla dne datum dostupné zaměstnání odpovídající jejím schopnostem a vzdělání, které bezdůvodně odmítla.

21. Žalovaná poukázala také na oční vadu a psychické obtíže, pro které navštěvuje podezřelý výraz a užívá léky. Tato tvrzení nedoložila lékařskou zprávou ani jiným podkladem, který by objasňoval povahu a závažnost obtíží nebo jejich konkrétní vliv na její pracovní schopnost. Soud proto z tohoto tvrzení neuzavřel, že zdravotní stav žalované bránil jejímu pracovnímu uplatnění.

22. Žalovaná nastoupila dne datum jako pomocná kuchařka do pracovního poměru na plný pracovní úvazek v rozsahu 40 hodin týdně. Pracovní poměr sjednala na dobu určitou do datum. Od nástupu do zaměstnání jí vzniklo právo na plat za vykonanou práci, a získala tak pravidelný vlastní zdroj příjmu.

23. Pracovní smlouva ani jiný předložený podklad neobsahují konkrétní výši platu žalované. Soud proto nemohl učinit skutkové zjištění o jeho výši. Žalovaná však pracuje na plný pracovní úvazek a netvrdila, že by příjem z pracovního poměru nepostačoval k její výživě. Naopak žádala o podporu žalobce pouze do doby, než si najde zaměstnání.

24. Také žalobce uvedl, že je ochoten podílet se na výživě žalované do jejího nástupu do zaměstnání. Z vyjádření účastníků proto vyplývá jejich shodné stanovisko, že od datum již další trvání vyživovací povinnosti nepožadují. Soud nepovažoval podání žalobce za částečné zpětvzetí žaloby, protože žalobce výslovně neprojevil vůli ukončit řízení v části týkající se období od datum do datum.

25. Soud proto uzavřel, že žalovaná nebyla od datum do datum schopna sama se živit. Ukončení studia sice ukončilo dosavadní způsob její přípravy na budoucí povolání, nevedlo však bezprostředně k získání vlastního příjmu. Žalovaná si poté aktivně hledala zaměstnání a nastoupila do něj dne datum.

26. Žalovaná se stala schopnou sama se živit dne datum, kdy nastoupila do pracovního poměru na plný pracovní úvazek a získala pravidelný vlastní zdroj příjmu. Tímto dnem přestala splňovat podmínku pro trvání práva na výživné podle § 911 občanského zákoníku. Soud proto vyživovací povinnost žalobce vůči žalované s účinností od datum zrušil.

27. Žalobce neprokázal, že žalovaná byla schopna sama se živit již dne datum. Soud proto žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zrušení vyživovací povinnosti za dobu od datum do datum, zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Žalobce se domáhal zrušení vyživovací povinnosti od datum, soud ji však zrušil až od datum a za předcházející období žalobu zamítl. Oba účastníci tak měli ve věci pouze částečný úspěch. Soud proto žádnému z nich nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Účastníci ostatně vznik nákladů řízení netvrdili a ze spisu takové náklady nevyplývají. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Plzni prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever.