27 C 100/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci žalobce: Jméno žalobce proti žalované: Jméno žalované o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví

I. Podílové spoluvlastnictví žalobce a žalované ke stavbě bez čísla popisného, čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, nacházející se na pozemku parc. č. st. 19, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, , se zrušuje.

II. Uvedená stavba se přikazuje do výlučného vlastnictví žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na vypořádací podíl částku 34 690 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

V. Žalobce je povinen nahradit České republice, Okresnímu soudu Plzeň-sever na nákladech státu částku 3 298 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna nahradit České republice, Okresnímu soudu Plzeň-sever na nákladech státu částku 1 099 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

I. Žaloba1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví ke stavbě bez čísla popisného a čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, nacházející se na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, , obec , adresa, , zapsané na listu vlastnictví č. , hodnota, u , právnická osoba, pro , Anonymizováno, kraj, Katastrální pracoviště , adresa, . Tvrdil, že vlastní spoluvlastnický podíl o velikosti id. 3/4 a žalovaná spoluvlastnický podíl o velikosti id. 1/4.

2. Žalobce uvedl, že již nechce ve spoluvlastnictví se žalovanou setrvat. Žalovaná je podle žaloby nekontaktní, o stavbu se nestará a neprojevuje o ni zájem. Žalobce se pokusil věc vyřešit mimosoudně. Výzvou ze dne , datum, navrhl žalované dohodu, podle níž by stavba připadla do jeho výlučného vlastnictví a žalovaná by obdržela vypořádací podíl 10 000 Kč. Výzva nevedla k dohodě.

3. Žalobce navrhl, aby soud spoluvlastnictví zrušil, stavbu přikázal do jeho výlučného vlastnictví a uložil mu povinnost zaplatit žalované přiměřený vypořádací podíl. Žalobce odůvodnil navržený způsob vypořádání tím, že stavba je ve špatném technickém stavu, reálné rozdělení není účelné a žalobce vlastní pozemek pod stavbou i navazující pozemky.II. Vyjádření žalované4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.III. Posouzení okresním soudem5. Soud jednal dne , datum, a dne , datum, v nepřítomnosti žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. Žalovaná byla k jednáním řádně obeslána, doručení bylo vykázáno a žalovaná se k jednáním bez omluvy nedostavila. Soud proto projednal věc v její nepřítomnosti. Tento postup nebránil projednání věci, protože žalovaná měla možnost uplatnit procesní práva, avšak této možnosti nevyužila.

6. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise. Z výpisu z katastru nemovitostí pro list vlastnictví č. , hodnota, , katastrální území , adresa, , zjistil, že účastníci jsou spoluvlastníky stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, . Žalobce je vlastníkem spoluvlastnického podílu o velikosti id. 3/4 a žalovaná je vlastnicí spoluvlastnického podílu o velikosti id. 1/4.

7. Soud dále provedl důkaz kupní smlouvou ze dne , datum, . Z ní zjistil, že právní předchůdce žalobce touto kupní smlouvou převedl na žalobce spoluvlastnický podíl o velikosti id. 3/4 ke stavbě bez čísla popisného a čísla evidenčního, způsob využití jiná stavba, na pozemku parc. č. st. 19 a vlastnictví k pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, nacházejícím se pod uvedenou stavbou za kupní cenu 40 000 Kč. Ze smlouvy soud zjistil také to, že žalobce převzal předmět koupě ve stavu, v jakém se nacházel.

8. Soud provedl důkaz fotografiemi stavby. Z fotografií zjistil, že stavba má charakter starší stodoly nebo kolny, nachází se ve zhoršeném technickém stavu a její využití je omezené.

9. Žalobce při jednání doplnil, že stavbu nyní využívá ke skladování zahradního nábytku. Uvedl, že stavba nemá dveře, není přístupná z veřejné komunikace a přístup k ní vede přes sousední pozemek ve vlastnictví žalobce. Žalobce uvedl, že reálné rozdělení stavby nepovažuje za možné.

10. Usnesením ze dne , datum, soud ustanovil znalcem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí. Znalci uložil zjistit aktuální obvyklou cenu stavby bez čísla popisného a čísla evidenčního na pozemku parc. č. st. , Anonymizováno, v katastrálním území , adresa, .

11. Při jednání dne , datum, soud provedl důkaz znaleckým posudkem , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, , č. , č. účtu, . Znalec provedl místní šetření dne , datum, . Žalovanou k místnímu šetření obeslal, zásilka se však vrátila jako nedoručená s poznámkou, že adresát je na uvedené adrese neznámý, případně nezastižen. Znalec zjistil, že stavba je kolna nebo stodola obdélníkového půdorysu o rozměrech 8,7 m × 14,4 m. Stavba má kamenné základy bez vodorovné hydroizolace, převážně kamenné obvodové stěny, nemá strop, má dřevěný krov hambalkové soustavy a střešní krytinu z vlnitých velkoformátových azbestových šablon. Krov je místy prohnilý a místy napadený červotočem. Do krytiny místy zatéká. Podlaha je převážně hliněná, stavba nemá dveře ani vrata a není napojena na inženýrské sítě.

12. Znalec uvedl, že stavba je stará přibližně 150 let a nachází se na pokraji své životnosti. Znalec nedohledal uskutečněné ani nabízené prodeje obdobného typu stavby bez pozemku. Proto určil cenu zjištěnou podle oceňovacích předpisů a vysvětlil, že s ohledem na povahu stavby je tato cena obdobná ceně obvyklé. Znalec stanovil cenu stavby po zaokrouhlení částkou 138 760 Kč. Hodnotu spoluvlastnického podílu žalované o velikosti id. 1/4 vyčíslil částkou 34 690 Kč.

13. Soud ze znaleckého posudku vyšel. Posudek odpovídá zadanému úkolu, obsahuje popis použitých podkladů, místního šetření, technického stavu stavby i způsobu ocenění. Znalec srozumitelně vysvětlil, proč nebylo možné určit cenu obvyklou porovnáním s realizovanými nebo nabízenými prodeji obdobných staveb. Uvedl, že nenašel srovnatelné prodeje stavby obdobného typu, stáří a stavu bez pozemku. Proto použil cenu zjištěnou podle oceňovacích předpisů a vysvětlil, že vzhledem k povaze stavby na pokraji životnosti je tato cena obdobná ceně obvyklé. Znalecký posudek obsahuje znaleckou doložku, účastníci proti posudku nevznesli věcné námitky, soud proto neměl důvod pochybovat o správnosti závěru znalce a použil částku 138 760 Kč jako základ pro určení přiměřené náhrady.

14. Soud dále provedl důkaz výplatními páskami žalobce za únor 2026, březen 2026 a duben 2026 a výpisy z účtu žalobce č. , č. účtu, za období od , datum, do , datum, . Z těchto listin soud zjistil, že žalobcův průměrný čistý měsíční příjem ze zaměstnání činil částku 109 582,70 Kč a že disponibilním zůstatkem na bankovním účtu žalobce je částka 86 958,25 Kč. Žalobce tak má dostatek finančních prostředků k zaplacení vypořádacího podílu žalované ve výši 34 690 Kč.

15. Podle § 1140 odst. 1 občanského zákoníku, nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.

16. Podle § 1140 odst. 2 občanského zákoníku, každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků.

17. Podle § 1143 občanského zákoníku, nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

18. Podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku, je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.

19. Podle § 1147 občanského zákoníku, není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

20. Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 17 6. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1450/2015, vyplývá, že při zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí soud nejprve zkoumat reálné rozdělení věci. Dělení však musí být hospodářsky účelné, nesmí podstatně snížit hodnotu věci a nesmí některého spoluvlastníka vážně poškodit. Nejvyšší soud současně uvedl, že při reálním dělení nemovitosti zpravidla nepůjde o podstatné snížení hodnoty, bude-li menší než 15 %, vždy je však třeba přihlédnout ke všem okolnostem věci. Teprve není-li rozdělení dobře možné, přichází v úvahu přikázání věci některému ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu, a nejsou-li splněny ani podmínky pro tento způsob vypořádání, prodej věci a rozdělení výtěžku.

21. V rozsudku ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014, Nejvyšší soud poukázal na zásadu, podle které nemá být spoluvlastník nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Žalobu lze výjimečně zamítnout jen tehdy, jde-li o nevhodnou dobu, újmu jiného spoluvlastníka nebo zjevné zneužití práva. Takové okolnosti v této věci nevyšly najevo.

22. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, dovodil, že solventnost spoluvlastníka, jemuž má být společná věc přikázána podle § 1147 občanského zákoníku, má být v zásadě prokázána již k okamžiku vydání soudního rozhodnutí. Spoluvlastník musí potřebnými prostředky disponovat nebo musí relevantně prokázat, že je schopen si je v přiměřené době opatřit. Není-li najisto postaveno, že spoluvlastník finanční prostředky má nebo je v přiměřené době získá, nelze mu věc přikázat, protože na druhého spoluvlastníka nelze přenášet riziko následného vymáhání vypořádací náhrady. Chybějící solventnost nelze nahradit ani stanovením dlouhé lhůty k plnění založené jen na hypotetické úvaze soudu.

23. Ústavní soud v nálezu ze dne 2. 2. 2005, sp. zn. II. ÚS 494/03, vyžadoval, aby obecné soudy při výběru spoluvlastníka, jemuž věc přikážou, zohlednily konkrétní okolnosti věci, zejména účelné využití věci, velikost podílů a schopnost zaplatit náhradu.

24. Soud se optikou výše uvedených zákonných a judikaturních východisek nejdříve zabýval otázkou, zda žalobce může žádat zrušení spoluvlastnictví. Žalobce je spoluvlastníkem stavby a výslovně uvedl, že ve spoluvlastnictví se žalovanou nechce setrvat. Žalovaná se k věci nevyjádřila, žádný důvod pro zachování spoluvlastnictví neuvedla a v řízení nevyšly najevo okolnosti, z nichž by plynulo, že žalobce podal žalobu v nevhodnou dobu, jen k újmě žalované nebo zjevně zneužil své právo. Soud proto spoluvlastnictví zrušil.

25. Soud dále postupoval podle zákonné posloupnosti způsobů vypořádání. Nejprve zkoumal, zda lze stavbu reálně rozdělit podle § 1144 odst. 1 občanského zákoníku. Reálné rozdělení stavby v této věci není dobře možné. Stavba tvoří jeden funkční celek. Jde o starou stodolu nebo kolnu obdélníkového půdorysu, která nemá dveře ani vrata, není napojena na inženýrské sítě a nachází se na pokraji své životnosti. Krov je místy prohnilý a napadený červotočem, střešní krytinu tvoří azbestové šablony a do krytiny místy zatéká. Rozdělení stavby by vyžadovalo stavební úpravy, které by vzhledem k technickému stavu stavby, její nízké hodnotě a nutnosti řešit mimo jiné azbestovou krytinu nebyly hospodářsky účelné. Rozdělení by zároveň snížilo užitnou i ekonomickou hodnotu stavby.

26. Proti reálnému rozdělení svědčí také přístupové poměry. Stavba stojí na pozemku ve výlučném vlastnictví žalobce a přístup k ní je fakticky zajištěn přes pozemky žalobce. Oddělením části stavby pro žalovanou by nevznikla samostatně a rozumně uživatelná věc. Takový výsledek by odporoval účelu vypořádání spoluvlastnictví a kritériím vymezeným judikaturou Nejvyššího soudu, podle níž musí být dělení hospodářsky účelné, nesmí podstatně snížit hodnotu věci a nesmí některého spoluvlastníka vážně poškodit. Soud proto uzavřel, že podmínky pro reálné rozdělení stavby splněny nejsou.

27. Protože reálné rozdělení stavby není dobře možné, soud posuzoval, zda je namístě přikázat stavbu některému ze spoluvlastníků za přiměřenou náhradu podle § 1147 občanského zákoníku. Soud zvolil přikázání stavby žalobci. Žalobce vlastní většinový spoluvlastnický podíl o velikosti id. 3/4, vlastní pozemek, na němž stavba stojí, a vlastní také navazující pozemky. Stavbu fakticky užívá a o její nabytí projevil trvalý zájem. Přikázáním stavby žalobci se sjednotí vlastnictví stavby a pozemku pod ní, odstraní se praktické obtíže spojené s odděleným vlastnictvím stavby a pozemku a stavba bude moci být účelně spravována jednou osobou.

28. Žalovaná o stavbu v řízení neprojevila zájem, k žalobě se nevyjádřila, k jednáním se nedostavila a nenavrhla žádný jiný způsob vypořádání. Soud její pasivitu nehodnotil jako vzdání se práv, ale jako okolnost významnou pro posouzení účelného využití věci a pro výběr spoluvlastníka, jemuž má být věc přikázána. Za této situace je přikázání stavby žalobci nejvhodnějším a nejúčelnějším způsobem vypořádání.

29. Soud dále zkoumal, zda žalobce má reálnou schopnost zaplatit žalované přiměřenou náhradu. Z výplatních pásek za únor 2026, březen 2026 a duben 2026 a z výpisů z bankovního účtu za období od , datum, do , datum, zjistil, že žalobce má pravidelný příjem a disponibilní peněžní prostředky převyšující částku 34 690 Kč. Žalobce tak prokázal schopnost vypořádací podíl žalované zaplatit. Soud proto nemusel přistoupit k prodeji stavby ve veřejné dražbě.

30. Přiměřenou náhradu soud určil podle znaleckého posudku. Znalec stanovil hodnotu celé stavby částkou 138 760 Kč. Hodnota podílu žalované o velikosti id. 1/4 činí 34 690 Kč. Žalobce je proto povinen zaplatit žalované tuto částku. Lhůtu 15 dnů od právní moci rozsudku soud považuje za přiměřenou, protože částka není vysoká a žalobce prokázal, že má prostředky k jejímu zaplacení.IV. Náhrada nákladů řízení31. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu.

32. Soud vycházel z povahy řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Jde o řízení typu iudicium duplex. V takovém řízení účastníci nestojí proti sobě jako typický žalobce a žalovaný ve sporu o splnění povinnosti. Každý ze spoluvlastníků má vlastní právo domáhat se zrušení spoluvlastnictví a soud svým rozhodnutím autoritativně uspořádává společný právní vztah. Neníli žaloba zamítnuta, nelze zpravidla určit, že jeden účastník měl ve věci plný úspěch a druhý plný neúspěch.

33. Tento závěr odpovídá stanovisku pléna Ústavního soudu ze dne 13. 9. 2023, sp. zn. Pl. ÚSst. 59/23. Ústavní soud v něm uvedl, že v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, které má povahu iudicii duplicis, není-li žaloba zamítnuta, zpravidla nelze určit, který účastník měl ve věci plný úspěch podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Obecným východiskem souladným s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod proto je, aby žádný z účastníků neměl právo na náhradu nákladů řízení vůči jinému účastníku, ledaže jsou dány zvláštní důvody.

34. V projednávané věci soud takové zvláštní důvody neshledal. Žalobce uplatnil zákonné právo žádat zrušení spoluvlastnictví. Žalovaná se řízení aktivně neúčastnila a nenavrhla jiný způsob vypořádání. Samotná procesní pasivita žalované však v této věci neodůvodňuje přiznání náhrady nákladů žalobci. Ze spisu nevyplývá, že by žalovaná řízení zneužívala, obstruovala nebo svým procesním postupem způsobila vznik neúčelných nákladů. Řízení směřovalo k objektivnímu vypořádání spoluvlastnického vztahu a rozhodnutí slouží k uspořádání práv obou spoluvlastníků.

35. Soud proto uzavřel, že procesní úspěch účastníků je třeba hodnotit jako zásadně srovnatelný. Přiznání náhrady nákladů řízení jednomu z účastníků by za zjištěných okolností neodpovídalo povaze řízení ani principu spravedlivého uspořádání vztahů mezi spoluvlastníky. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

36. O náhradě nákladů státu soud rozhodl podle § 148 odst. 1 o. s. ř. V řízení vznikly státu náklady znaleckého dokazování. Znalecký posudek byl potřebný k určení hodnoty stavby a výše přiměřené náhrady za spoluvlastnický podíl žalované. Šlo proto o důkaz potřebný k objektivnímu vypořádání společné věci, nikoli o důkaz provedený výlučně ve prospěch některého z účastníků.

37. Žalobce zaplatil dne 18. 11. 2025 zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 10 000 Kč. Tato záloha byla použita na úhradu části znalečného. Po jejím započtení zůstala neuhrazená část nákladů státu ve výši 4 397 Kč.

38. Soud tuto částku rozdělil mezi účastníky podle velikosti jejich spoluvlastnických podílů, protože znalecký posudek sloužil k vypořádání společné věci a byl významný pro oba spoluvlastníky. Žalobce vlastní podíl o velikosti id. 3/4 a žalovaná podíl o velikosti id. 1/4. Na žalobce proto připadá částka 3 297,75 Kč, po zaokrouhlení 3 298 Kč, a na žalovanou částka 1 099,25 Kč, po zaokrouhlení 1 099 Kč. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích V. a VI. tohoto rozsudku.