27 C 102/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované o určení vlastnictví I. Určuje se, že žalobkyně ode dne , datum, není vlastníkem osobního motorového vozidla značky , VIN kódII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 22 086 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 5. 8. 2025 domáhala určení, že ode dne , datum, není vlastníkem ve výroku uvedeného osobního automobilu (dále jen „vozidlo“). Žalobu odůvodnila tím, že kupní smlouvou č. , Anonymizováno, uzavřenou dne , datum, došlo k převodu vlastnického práva k tomuto vozidlu na žalovanou. K předání vozidla došlo téhož dne na základě předávacího protokolu. Žalovaná se v kupní smlouvě zavázala zajistit přepis motorového vozidla v registru vozidel do deseti dnů od podpisu kupní smlouvy. Tuto povinnost však nesplnila, a žalobkyně je proto i nadále vedena jako vlastník a provozovatel motorového vozidla v registru silničních vozidel. Z tohoto důvodu jí hrozí újma, neboť již nemá k motorovému vozidlu žádná dispoziční oprávnění, avšak současně nese jakožto evidovaný vlastník a provozovatel motorového vozidla odpovědnost za případné dopravní přestupky. V tom žalobkyně spatřuje naléhavý právní zájem na určení, že od , datum, není vlastníkem vozidla. Žalobkyně rovněž poukázala na to, že žalovanou vyzvala k zajištění změny údajů v registru vozidel v předžalobní upomínce, která jí byla odeslána dne , datum, . Žalovaná však na tuto výzvu nereagovala a o změnu údajů v registru vozidel nepožádala. Žalobkyně se proto domáhá vydání rozhodnutí, na jehož základě lze dosáhnout změny údajů v registru silničních vozidel tak, aby zápis odpovídal skutečnému stavu.

2. Soud po zahájení řízení zjistil, že , spisová značka, zjistil úpadek žalované a povolil jeho řešení oddlužením. Soud proto insolvenčního správce informoval o zahájeném řízení a požádal ho o sdělení, proč není vozidlo zahrnuto v majetkové podstatě dlužnice a zda jej do ní hodlá zahrnout. Insolvenční správce soudu dne , datum, sdělil, že o skutečnosti, že by dlužnice (žalovaná) mohla být vlastníkem vozidla neměl dosud žádné informace, neboť dlužnice jej o této skutečnosti neinformovala, a tato informace nevyplynula ani ze součinnosti poskytnuté příslušným úřadem, který na jeho žádost prověřil registr vozidel co do informací týkajících se vlastnictví motorových vozidel dlužnicí. Dále soudu dne , datum, sdělil, že vozidlo je skutečně stále v držení dlužnice, a proto bude zahrnuto do soupisu majetkové podstaty.

3. Soud však následně z insolvenčního rejstříku zjistil, že insolvenční správce aktualizoval soupis majetkové podstaty o vozidlo s tím, že jde o vozidlo vyrobené v roce , Anonymizováno, , stáří vozidla je již téměř 20 let, podle sdělení dlužnice (žalované) je navíc nepojízdné, jeho hodnota se pohybuje na úrovni 10 000 Kč, a proto navrhl, aby vozidlo nebylo vydáváno ke zpeněžení. Soud za této situace dospěl k závěru, že nic nebrání tomu, aby věc projednal a rozhodl, neboť rozhodnutí se nijak nedotýká majetkové podstaty ani práv věřitelů. Navíc žalobkyně se svého práva nemůže domáhat v insolvenčním řízení, neboť insolvenční zákon jí nepřiznává aktivní věcnou legitimaci k podání určovací žaloby v tomto typu řízení.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud podle § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) vyzval žalobkyni a žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřily, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízené jednání. Poučil je přitom, že pokud se nevyjádří, bude mít v souladu s § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že s rozhodnutím věci bez jednání souhlasí. Vzhledem k tomu, že na uvedenou výzvu žalobkyně a žalovaná nereagovaly, soud věc rozhodl, aniž by nařizoval jednání.

5. Z předložených listin soud zjistil následující skutkový stav. Z kupní smlouvy vyplývá, že žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely dne , datum, kupní smlouvu č. , Anonymizováno, . Jejím předmětem byl prodej vozidla tovární značky , VIN kód, , za kupní cenu 70 000 Kč, která byla zaplacena co do částky 66 885 Kč prostřednictvím úvěru sjednaného smlouvu č. , právnická osoba, a ve zbytku v hotovosti k rukám žalobkyně. Z protokolu o předání vozidla soud zjistil, že žalobkyně převzala vozidlo dne , datum, a spolu s ním i technický průkaz a dvoje klíče od vozidla. Z článku 1.4. kupní smlouvy vyplývá, že změnu údajů o vlastníkovi a provozovateli vozidla v registru vozidel zajistí na své náklady kupující, přičemž kupující v řízení o zápisu zastoupí prodávajícího na základě uděleného zmocnění. Smlouva je opatřena podpisy žalobkyně i žalované. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezajistila změnu údajů o vlastnictví vozidla, žalobkyně podala žádost o zápis změny vlastníka nebo provozovatele vozidla, avšak i přesto je ke dni podání žaloby nadále evidována v registru vozidel jako provozovatel a vlastník vozidla.

6. Podle § 80 o. s. ř., určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

7. Podle § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel provádí obecní úřad obce s rozšířenou působností v případě převodu vlastnického práva na základě společné žádosti dosavadního a nového vlastníka silničního vozidla a nového provozovatele silničního vozidla, není-li totožný s dosavadním nebo novým vlastníkem.

8. Podle § 8 odst. 2 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla nebo oznámení se podává do 10 pracovních dnů ode dne převodu vlastnického práva k silničnímu vozidlu.

9. Podle § 8 odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel, žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla obsahuje vedle obecných náležitostí podání údaje o novém vlastníkovi a provozovateli silničního vozidla podle § 4 odst. 2 písm. a); je-li provozovatel totožný s novým vlastníkem silničního vozidla, údaje o provozovateli se v žádosti neuvádí. Žádost podle odstavce 1 písm. a) podaná v listinné podobě musí být opatřena úředně ověřenými podpisy žadatelů; to neplatí, pokud obecní úřad obce s rozšířenou působností při podání žádosti ověří totožnost žadatele nebo je žadatel zastoupen na základě plné moci.

10. Podle § 8 odst. 4 písm. a) zákona o podmínkách provozu vozidel, k žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla se přiloží v případě převodu vlastnického práva osvědčení o registraci silničního vozidla.

11. Podle § 8a odst. 1 zákona o podmínkách provozu vozidel, došlo-li ke změně vlastníka silničního vozidla na základě převodu vlastnického práva a dosavadní nebo nový vlastník neposkytl potřebnou součinnost pro podání společné žádosti o zápis změny vlastníka silničního vozidla v registru silničních vozidel ve lhůtě podle § 8 odst. 2, provede obecní úřad obce s rozšířenou působností zápis změny rovněž na žádost dosavadního nebo nového vlastníka.

12. Podle § 8a odst. 2 zákona o podmínkách provozu vozidel, pro žádost o zápis změny vlastníka silničního vozidla do registru silničních vozidel a její přílohy platí § 8 odst. 3 a odst. 4 písm. b) obdobně. Pro prokazování zmocnění k zastoupení platí § 8 odst. 8 obdobně.

13. Podle § 8a odst. 3 zákona o podmínkách provozu vozidel, o podání žádosti podle odst. 1 vyrozumí obecní úřad obce s rozšířenou působností bez zbytečného odkladu dosavadního nebo nového vlastníka silničního vozidla, který žádost nepodal, a umožní mu se k žádosti vyjádřit. Má-li dosavadní nebo nový vlastník silničního vozidla, který žádost nepodal, v držení osvědčení o registraci silničního vozidla, vyzve jej obecní úřad obce s rozšířenou působností k jeho předložení a stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu.

14. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku, kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

15. Podle § 1099 občanského zákoníku, vlastnické právo k věci určené jednotlivě se převádí už samotnou smlouvou k okamžiku její účinnosti, ledaže je jinak ujednáno nebo stanoveno zákonem.

16. Soud se nejdříve zabýval otázkou, zda má žalobkyně naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Již výše přitom uvedl, že tohoto určení se nemůže domáhat v rámci insolvenčního řízení. Zbývá tak posoudit, zda se žalobkyně může domoci svého práva jiným prostředkem ochrany.

17. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovanou kupní smlouvu, na jejímž základě převedla vlastnické právo k vozidlu na žalovanou, a že vozidlo žalované rovněž fakticky odevzdala, jak vyplývá z předávacího protokolu. Vlastnické právo tak přešlo na žalovanou již v okamžiku účinnosti smlouvy a odevzdání věci, a to nezávisle na zápisu v registru silničních vozidel, jenž nemá konstitutivní povahu. Současně je však nesporné, že žalobkyně je, respektive do podání žaloby byla i nadále vedena v registru silničních vozidel jako vlastník a provozovatel vozidla, ačkoli jím již není. Tento nesoulad mezi skutečným právním stavem a stavem evidenčním zakládá stav právní nejistoty žalobkyně, který má konkrétní právní důsledky v její sféře. Evidence provozovatele vozidla je totiž rozhodná pro uplatnění řady veřejnoprávních povinností, zejména odpovědnosti za přestupky provozovatele vozidla, povinností v oblasti pojištění odpovědnosti z provozu vozidla či případných dalších sankčních nebo platebních povinností. Žalobkyně je tak vystavena reálnému riziku, že vůči ní budou uplatňovány povinnosti či sankce spojené s provozem vozidla, které jí již fakticky ani právně nenáleží.

18. Soud dále zvažoval, zda žalobkyně mohla odstranit tento stav jiným, efektivnějším právním prostředkem, zejména postupem podle § 8a zákona o provozu vozidel. Uvedené ustanovení umožňuje, aby změna vlastníka nebo provozovatele vozidla byla zapsána i bez součinnosti druhé strany. Tento postup je však řízením správním, v němž správní orgán posuzuje splnění zákonných podmínek zápisu, přičemž v případě sporu o samotné vlastnické právo není oprávněn tento spor autoritativně řešit v rozsahu odpovídajícím civilnímu soudnímu řízení.

19. V předložené věci přitom žalovaná neposkytla potřebnou součinnost k provedení změny v registru a mezi účastnicemi existuje spor o právní stav, respektive o důsledky již uzavřeného převodu. Za této situace nelze po žalobkyni spravedlivě požadovat, aby se domáhala nápravy výlučně cestou správního řízení, které není primárně určeno k řešení sporných soukromoprávních vztahů mezi účastníky převodu. Určovací rozsudek civilního soudu naopak poskytuje autoritativní vyřešení otázky vlastnictví, které je způsobilým podkladem jak pro odstranění nesouladu v evidenci, tak pro ochranu žalobkyně před výše uvedenými negativními důsledky. Požadované určení tedy je způsobilé odstranit stav právní nejistoty, neboť jednoznačně vymezí, že žalobkyně již není nositelkou vlastnického práva k předmětnému vozidlu, a tím i osobou, po níž lze vymáhat povinnosti spojené s jeho vlastnictvím a provozem. Za této situace tak žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, neboť bez tohoto určení je její právní postavení nejisté a ohrožené, přičemž tohoto stavu nelze účinně dosáhnout jiným právním prostředkem, který by poskytoval srovnatelnou míru právní jistoty a ochrany jejích práv.

20. K věci samé pak soud uvádí, že má za prokázané, že žalobkyně jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřely dne 27. 6. 2019 kupní smlouvu, kterou došlo k převodu vlastnického práva k vozidlu ze žalobkyně na žalovanou. Toto vozidlo, jak soud již výše uvedl, žalované téhož dne rovněž fakticky odevzdala. Soud má proto za prokázané, že žalobkyně není ode dne 27. 6. 2019 vlastníkem vozidla, proto žalobě v plném rozsahu vyhověl.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 22 086 Kč. Tyto náklady se skládají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátkou stanovených podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „advokátní tarif“).

22. Právní zástupkyně žalobkyně ve věci učinila čtyři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení [§ 11 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu], výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, návrh ve věci samé a vyjádření k výzvě soudu [§ 11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu]. Za každý z nich jí podle § 6 odst. 1, § 7 bodu 5 a § 9 odst. 3 písm. a) advokátního tarifu náleží odměna ve výši 3 700 Kč. K této částce je třeba podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu připočíst paušální náhradu hotových výdajů ve výši 450 Kč za každý úkon právní služby. Odměna za zastupování tedy činí částku 16 600 Kč. Zástupkyně žalobkyně je plátkyní DPH, odměna za zastupování se proto zvyšuje o 21% DPH, tj. o částku 3 486 Kč. Odměna za zastupování tak celkem činí částku 20 086 Kč a náhrada nákladů řízení (tj. včetně zaplaceného soudního poplatku) celkovou částku 22 086 Kč. Žalovaná je v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna ji zaplatit k rukám právní zástupkyně žalobkyně.