27 C 182/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 17 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,50 % ročně z částky 17 000 Kč od 12. 8. 2025 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá do částky 1 000 Kč.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 042 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se na žalované domáhala zaplacení částky 17 000 Kč s příslušenstvím a náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum byla uzavřena elektronicky prostřednictvím klientské zóny smlouva o spotřebitelském úvěru (dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout a následně poskytla žalované úvěr ve výši 17 000 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni poskytnutou jistinu vrátit v měsíčních splátkách po 4 250 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce spolu se smluvním úrokem. Žalovaná se dostala do prodlení se zaplacením splátky splatné dne datum, žalobkyně tak zesplatnila úvěr dne 28. 7. 2025. Ani přes předžalobní výzvu ze strany žalobkyně však dosud žalovaná neuhradila ničeho.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o. s. ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně s tímto postupem souhlasila již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 15. 3. 2025 soud zjistil, že žalobkyně a žalovaná uzavřely ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru na základě, které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované peněžní prostředky ve výši 17 000 Kč na bankovní účet žalované. Úvěr byl sjednán na dobu určitou v délce 12 měsíců se splatností jednotlivých splátek vždy k 15. dni v měsíci. Zápůjční úroková sazba činila 25 % měsíčně a RPSN 1 356 %. Žalovaná se zavázala splácet úvěr částkou 4 250 Kč měsíčně, přičemž celková částka, k jejíž úhradě (včetně smluvního úroku) se žalovaná zavázala, činila 68 000 Kč. Z částečného výpisu z internetového bankovnictví žalobkyně vystaveného ke dni datum vyplývá, že žalobkyně poskytla dne datum žalované částku 17 000 Kč na její bankovní účet. Z upomínky ze dne datum a z upomínky ze dne datum vyplývá, že žalobkyně opakovaně měla vyzývat žalovanou k úhradě dlužné částky, přičemž soudu žalobkyně nedoložila odeslání těchto upomínek, když si za odeslání těchto na žalované nárokuje 500 Kč za každou, tj. 2×500 Kč, a to dle čl. V odst. 5.4 úvěrové smlouvy. Z předžalobní výzvy ze dne datum ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu nejpozději do datum, přičemž celková dlužná částka po zesplatnění dluhu činila 32 822,26 Kč, a to včetně nákladů právního zastoupení žalobkyně.

4. Podle § 2 odst. 3 o. z., výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny. Dle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 243/2015, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.

5. Podle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Podle nálezu Ústavního soudu IV. US 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanoveními občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

9. Uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum soud považoval za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Úvěrová smlouva o úvěru se příčí dobrým mravům, jako celek je tak absolutně neplatná dle § 588 věta 1. o. z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti. Z obsahu smlouvy vyplývá, že žalobkyně žalované poskytla relativně nízkou částku (17 000 Kč) a žalovaná se jí naopak zavázala vrátit částku s navýšením o 51 000 Kč (68 000 Kč – 17 000 Kč), z uvedeného je zřejmé, že žalovaná musela být v tíživé situaci. Žalobkyně zneužila absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. V části, která nepodléhá zákonné regulaci, žalobkyně do smluvních ujednání zahrnula povinnost dlužníka zaplatit nepřiměřeně velké navýšení, úrok ve výši 25 % měsíčně, RPSN 1 356 % a to za stavu, kdy obvyklá výše RPSN úvěrů domácnostem na spotřebu dle statistiky úrokových sazeb ČNB v březnu Anonymizováno činila 8,41 % ročně. Podle výše citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. spisová značka by tak bylo možné tolerovat maximální navýšení RPSN 25,23 % ročně. Již s ohledem na uvedené navýšení je nutno považovat uzavřenou smlouvu o úvěru ze dne datum za absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy. Uzavře-li úvěrovou smlouvu věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva o úvěru. Tento závěr podporuje potřeba prevence, naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11)Anonymizováno 10. Vzhledem ke skutečnosti, že nárokům vyplývajícím z absolutně neplatné smlouvy nelze přiznat právní ochranu, soud je vypořádal v režimu bezdůvodného obohacení dle ustanovení § 2991 a násl. o. z., kdy žalovaná se na úkor žalobkyně plněním, které jí bylo poskytnuto na základě neplatného právního jednání, bezdůvodně obohatila, a proto je povinna vydat žalobkyni částku 17 000 Kč. Dále má žalobkyně nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v návaznosti na předžalobní upomínku s tím, že měla žalovaná dlužnou částku uhradit nejpozději do datum, a tak se v prodlení ocitla ode dne následujícího, tj. od datum. Ve zbytku byla žaloba výrokem II. zamítnuta s ohledem na shledanou absolutní neplatnost smlouvy o úvěru jako celku.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 042 Kč, přičemž tato částka představuje 88,8 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,4 % a úspěchu žalované v rozsahu 5,6 %). Při vyčíslení míry úspěchu a neúspěchu soud přihlížel v souladu s nálezem Ústavního soudu I. ÚS 2717/08 i k požadovanému příslušenství, když je nutno při rozhodování o náhradě nákladů řízení podle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen jistiny pohledávky, ale též stran jejího příslušenství. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 000 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) a. t.

12. Pokud jde o nárok žalobkyně na náhradu nákladů řízení, postupoval soud v souladu s § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť se v daném případě dle názoru soudu jedná o tzv. formulářovou žalobu, resp. podání vypracované na ustáleném vzoru uplatněném toutéž žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jejichž tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Obdobně jako v jiných žalobních návrzích žalobkyně opakovaně vymáhá pohledávky z určitého typu adhezních smluv, kdy dochází pouze k částečné úpravě (záměně) některých individuálních údajů týkajících se především generálií žalovaného, jednotlivých částek a dat. Základ právní argumentace, včetně stylizace a formálního vyjádření je však totožný s drobnými odchylkami. Sepsání tzv. formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Úkony právní služby jsou poskytovány až v dalších stádiích řízení dle eventuálního vývoje toho kterého řízení. Dle názoru soudu žaloba (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) žalobkyně zcela odpovídá definici formulářové žaloby. Žalobkyně podává tento vzor žaloby opakovaně, což je soudu známo z jeho úřední činnosti, a proto má soud za to, že je na místě aplikovat § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb.

13. Lhůta k zaplacení byla u výroků I. a III. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř. a platební místo nákladů řízení podle § 149 odst. 1 o. s. ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-sever. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení. Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.