27 C 68/2025

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalované: Jméno žalované o 56 772,40 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba na zaplacení částky 56 772,4 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 772,4 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit na účet Okresního soudu Plzeň-sever doplatek soudního poplatku ve výši 567 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 18. 7. 2025 domáhala na žalované zaplacení částky 56 772,4 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 56 772,4 Kč od 23. 12. 2024 do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi , jméno FO, (dále jen „původní věřitel“) jako postupitelem a žalobkyní, jako postupníkem. V, Anonymizováno, žalobě dále uvedla, že původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru, na jejímž základě čerpala úvěr v konečné výši 81 772,40 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Žalovaná byla upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Celková výše nároku žalobkyně po zohlednění případných dílčích plateb činí 56 772,40 Kč splatných nejpozději dne , datum, . K výzvě soudu žalobkyně upřesnila, že žalovaná celkem na úvěr čerpala finanční prostředky ve výši 125 700 Kč, a to částkou 30 000 Kč ze dne , datum, , částkou 20 000 Kč ze dne , datum, , částkou 4 000 Kč ze dne , datum, , částkou 50 000 Kč ze dne , datum, a částkou 21 700 Kč ze dne , datum, . Před postoupením pohledávky na žalobkyni žalovaná celkem zaplatila 102 738,70 Kč. Žalobkyně tak evidovala na postoupené pohledávce částku 81 772,40 Kč sestávající z jistiny ve výši 47 950,46 Kč, náhrady účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč (3×250 Kč) a z úroku za období čerpání úvěru ve výši 33 071,94 Kč. Žalovaná ještě před podáním žaloby uhradila částku 25 000 Kč, a proto žalobkyně učinila předmětem žaloby částku 56 772,40 Kč s příslušenstvím.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, (dále jen „o.s.ř.“) vyzval žalovanou, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobkyně vyjádřila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání již v žalobě a žalovaná na shora uvedenou výzvu nereagovala, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

3. Žalobkyně prokázala, že je aktivně legitimována k podání žaloby, když ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, ve znění dodatku č. , hodnota, ze dne , datum, bylo zjištěno, že postupitel, společnost , Anonymizováno, pohledávku vymáhanou touto žalobou postoupila žalobkyni v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.z.“), když tato pohledávka byla ve smlouvě o postoupení pohledávek identifikována pod „RefNo“ 4391944. Žalovaná byla o postoupení pohledávky vyrozuměn oznámením ze dne 15. 1. 2025 ve smyslu § 1882 o.z. předaným k poštovní přepravě téhož dne, jak plyne z podacího lístku.

4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále též jen „smlouva“), kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalované neúčelový, bezhotovostní, nezajištěný úvěr s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání, a to až do výše úvěrového limitu 50 000 Kč. Částka prvního čerpání úvěru byla sjednána ve výši 30 000 Kč. Minimální splátka byla tvořena 13 % z nesplaceného úvěru spolu s úrokem a poplatkem za výběr, případně částkou 1 000 Kč dle toho, která z částek byla vyšší. Výpůjční úroková sazba činila 146,949 % ročně z nesplaceného úvěru a RPSN představovalo 299,98 % (za předpokladu poskytnutí úvěru ve výši 50 000 Kč a RPSN ve výši 146,949 % ve výši 39798.69 Kč v jednom roce). Pro případ prodlení bylo ujednáno, že je původní věřitel oprávněn požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením klienta se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. Bankovní účet č. , č. účtu, dle sdělení bankovního ústavu ze dne , datum, je evidován na jméno žalované. Z výpisu z interního systému žalobkyně plyne, že žalovaná čerpala na předmětný úvěr celkem 125 700 Kč, a to částkou 30 000 Kč ze dne , datum, , částkou 20 000 Kč ze dne , datum, , částkou 4 000 Kč ze dne , datum, , částkou 50 000 Kč ze dne , datum, a částkou 21 700 Kč ze dne , datum, . Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, ve spojení s podacím lístkem z téhož dne bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě žalobkyní evidované pohledávky za ní spolu s oznámením o postoupení pohledávky na žalobkyni.

5. Podle ustanovení § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2 odst. 3 o.z. výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy, nesmí vést ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění.

7. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle nálezu Ústavního soudu IV. ÚS 457/10 výkonu práva, který je jeho zneužitím, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením občanského zákoníku, ale především s článkem 36 Listiny.

10. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 234/2005, dále sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 vyplývá, že „Při sjednání úroku při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejbližším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba nacházející se v obtížné situaci, mají pro věřitele na rozdíl od půjček či úvěrů poskytnutých peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti, a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem.“.

11. Soud shora uvedené a předložené důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo, jakož i vyjádření účastníků. Soud byl v dané věci vázán podanou žalobou a rozhodoval na základě zjištěného skutkového stavu věci v souladu s § 153 o.s.ř.

12. Po zhodnocení listinných důkazů dospěl soud k následujícím právním závěrům. Mezi žalovanou a původním věřitelem byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru ve smyslu § 2395 o.z., na jejímž základě žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 125 700 Kč. Uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru, jakožto hlavní listinný důkaz předložený žalobkyní, považoval soud za absolutně neplatnou pro zjevný rozpor s dobrými mravy. Smlouva o úvěru se zjevně příčí dobrým mravům jako celek, soud ji tak shledal absolutně neplatnou dle § 588 věta první o.z. K takové neplatnosti soud musí přihlédnout z úřední povinnosti, aplikace podle § 577 o.z. je vyloučena. Původní věřitel zneužil absence zákonné úpravy limitující úrokové míry při poskytování zápůjček či úvěrů, a to i spotřebitelských. Podle statistiky České národní banky činila úroková sazba úvěrů (kontokorentů a revolvingových úvěrů) poskytovaných domácnostem v prosinci 2023, tj. v době uzavření smlouvy, 15,55 % ročně. Podle shora citované judikatury Nejvyššího soudu by bylo možné akceptovat trojnásobek, to je 46,65 % ročně. V daném případě však RPSN představovalo 299,98 %. Na smlouvu jako celek je tak třeba pohlížet ve světle shora citované judikatury Ústavního soudu jako na absolutně neplatnou ve smyslu ustanovení § 580 odst. 1, § 588 o.z. pro zjevný rozpor s dobrými mravy a současně pro rozpor se zákonem, neboť předmětná smlouva představuje značnou nerovnováhu v neprospěch spotřebitele (žalované) jakožto slabší smluvní strany. Přestože RPSN není totéž co úrok, když tato sazba vyjadřuje právě celkové náklady úvěru jako roční procento, je zřejmé, že procento navýšení úvěrované částky dle posuzované smlouvy ani zdaleka neodpovídá obvyklým poplatkům, které účtují peněžní ústavy, a takové navýšení je spotřebiteli účtováno v částkách nepoměrně vyšších oproti sjednané úrokové sazbě. Soud si je vědom ustanovení § 576 a 577 o.z., v nichž se hovoří toliko o neplatnosti části smlouvy, avšak tato ustanovení nelze na daný případ aplikovat. Uzavře-li smlouvu o úvěru věřitel proto, aby od spotřebitele, tedy slabší strany, získal úroky a další plnění ve zjevně nemravné výši, je nemravná celá smlouva. Tento závěr podporuje potřeba prevence naplněná jedině neplatností celé smlouvy (viz např. rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci C-488/11).

13. Soud by za takto shora uvedených učiněných závěrů z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o.z. uložil žalované zaplatit žalobkyni částku představující nesplacenou jistinu poskytnutého úvěru, avšak vzhledem k tomu, že poskytnutá jistina úvěru představuje celkem částku 125 700 Kč a žalovaná již uhradila částku 127 738,07 Kč, je nárok žalobkyně z bezdůvodného obohacení již uhrazen, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta.

14. Soud dále výrokem II. tohoto rozsudku uložil žalobkyni povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s položkou 2 odst. 2. sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, a to vzhledem ke skutečnosti, že v dané věci nebyl vydán platební rozkaz a bylo pokračováno v řízení, proto byl žalobkyni doměřen soudní poplatek z 2 272 Kč na 2 839 Kč dle položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku, zbývá tak uhradit 567 Kč.

15. O nákladech řízení soud rozhodoval podle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k tomu, že žalobkyně byla ve věci zcela neúspěšná, proto jí právo na náhradu nákladů řízení nebylo přiznáno, a žalovaná, která se řízení fakticky neúčastnila, náhradu nákladů řízení neuplatnila a z obsahu spisu je zřejmé, že jí náklady v souvislosti s řízením vzniknout nemohly.

16. Lhůta k zaplacení byla u výroku II. tohoto rozsudku stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.