27 C 78/2026

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Holčákovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně proti žalovanému: Jméno žalovaného o 230 197,23 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 075,70 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 114 722,40 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 182,43 Kč od 3. 7. 2025 do 7. 7. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 115 798,1 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení, zaplacení částky 114 399,13 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč od 3. 7. 2025 do 7. 7. 2025, zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 399,13 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

I. Návrh na vydání elektronického platebního rozkazu1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhala zaplacení částky 115 798,1 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 182,43 Kč od 3. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 115 798,1 Kč od 8. 7. 2025, zaplacení částky 114 399,13 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 180,21 Kč od 3. 7. 2025 do 7. 7. 2025 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 114 399,13 Kč od 8. 7. 2025 do zaplacení a dále zaplacení náhrady nákladů řízení.

2. Návrh odůvodnila tím, že se žalovaným dne , datum, uzavřela smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále také jako „úvěrová smlouva z roku , Anonymizováno, “). Žalovaný byl v souladu s touto smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 120 000 Kč. Úvěrovou smlouvou z roku 2023 se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky (např. za výpis), případně nepravidelné poplatky (např. za výběr z bankomatu, za blokaci karty apod.) a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla smlouvou stanovena na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání (tj. k poskytnutí úvěru).

3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný v průběhu tohoto úvěrového vztahu načerpal celkem částku ve výši 176 973, 74 Kč a vrátil celkem částku 129 758,33 Kč. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně dne , datum, zesplatnila celý úvěr a téhož dne ho rovněž vyzvala k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění celého úvěru neuhradil žádnou splátku, dluží žalobkyni částku 115 798,10 Kč sestávající z jistiny ve výši 114 081,10 Kč, poplatků ve výši 117 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 000 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení.

4. Žalobkyně v návrhu poukázala také na to, že se žalovaným uzavřela dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, (dále také jako „úvěrová smlouva z roku 2011“). Žalovaný byl v souladu s touto smlouvou oprávněn čerpat revolvingový úvěr až do výše nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce, který činil 120 000 Kč. Úvěrovou smlouvou z roku 2011 se žalovaný zavázal poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky.

5. V jednotlivých splátkách byly zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru, pravidelné poplatky (např. za výpis), případně nepravidelné poplatky (např. za výběr z bankomatu, za blokaci karty apod.) a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla smlouvou stanovena na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání (tj. k poskytnutí úvěru). Žalovaný podle žalobkyně načerpal v průběhu tohoto úvěrového vztahu celkem částku 377 147,33 Kč a vrátil celkem částku 423 287 Kč. Jelikož žalovaný porušil svoji povinnost splácet úvěr řádně a včas, žalobkyně dne , datum, zesplatnila celý úvěr a téhož dne ho rovněž vyzvala k okamžitému zaplacení celé dlužné částky. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění celého úvěru neuhradil žádnou splátku, dluží žalobkyni částku 114 399,13 Kč sestávající z jistiny ve výši 112 385,13 Kč, poplatků ve výši 294 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut v celkové výši 1 120 Kč. Příslušenství tvoří zákonný úrok z prodlení.II. Odpor žalovaného6. Žalovaný podal včas proti elektronickému platebnímu rozkazu odpor, který odůvodnil poukazem na neplatnost obou úvěrových smluv. Tu přitom spatřuje jednak v nesplnění povinnosti žalobkyně posoudit s odbornou péči jeho úvěruschopnost a jednak v nedostatečném kontraktačním procesu.

7. Žalovaný učinil nesporným, že mu žalobkyně na základě úvěrové smlouvy z roku 2023 vyplatila částku 176 973,74 Kč a že žalovaný ji vrátil částku 129 758, 33 Kč. Učinil rovněž nesporným, že mu žalobkyně na základě úvěrové smlouvy z roku 2011 vyplatila celkem částku 377 147,33 Kč a že žalovaný jí vrátil celkem částku 423 287 Kč.

8. Nedostatečný kontraktační proces odůvodnil poukazem na skutečnost, že k uzavření smlouvy mělo dojít prostřednictvím webových stránek žalobkyně a že veškerá další komunikace ohledně uzavření obou smluv, respektive o navýšení úvěrových limitů, probíhala taktéž přes internet a uzavřena byla prostřednictvím SMS kódu. Žalovaný má za to, že tento způsob uzavření smlouvy nenaplňuje požadavky na dané právní jednání a odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu, v níž Nejvyšší soud dospívá k závěru, že prostý e-mail bez elektronického podpisu nesplňuje požadavek písemného právního jednání. Z tohoto důvodu pak považuje za spornou samotnou skutečnost, zda jednotlivé úvěrové smlouvy a všechny další dodatky byly vůbec uzavřeny.

9. Žalovaný dále považuje obě smlouvy za neplatné i z důvodu nedostatečného posouzení jeho úvěruschopnosti. Žalobkyně podle něj vůbec nezkoumala jeho rodinnou situaci, zatížení o péči o tři rostoucí děti, dlouhodobě se zhoršující zdravotní stav jeho manželky a další relevantní aspekty. Žalobkyně neprověřovala jeho hospodaření a celkovou sociální situaci jeho rodiny, naopak mu umožňovala navyšovat úvěrový rámec a dále uzavřít další úvěrovou smlouvu dne , datum, , ačkoli se žalovaný opakovaně v průběhu splácení dostával do prodlení a splácení neprobíhalo rovnoměrně. Bylo podle něj zjevné, že prostředky poskytnuté z jednotlivých půjček používal na úhradu jiných úvěrů, čímž se pouze prohlubovala dluhová situace jeho rodiny.

10. Žalovaný má za to, že žalobkyně byla povinna analyzovat jeho domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů a měla tedy zkoumat konkrétní příjmy ze zaměstnání či jiné činnosti a konkrétní náklady na bydlení, dopravu a domácnost. Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje. Uvádí také, že se nelze spokojit pouze se zjištěním výše příjmů, aniž by poskytovatel úvěru zároveň zkoumal, kam jsou tyto příjmy alokovány a jaká rezerva v rozpočtu spotřebiteli zbývá na splácení uvažovaného závazku. V této souvislosti poukázal na § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru a uvedl, že povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými ničím nepodloženými prohlášením spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. S poukazem na judikaturu Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu uvedl, že důraz je kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru.

11. Žalovaný je přesvědčen, že pokud by žalobkyně řádně a s péčí zkoumala jeho příjmy a výdaje, musela by si být vědoma, že schopnost splácet úvěr je za hranou jeho možností. Žalobkyně podle něj vycházela pouze z jím deklarovaných údajů, aniž by je jakkoli ověřovala a spokojila se se svými metodickými postupy (údaji o životním minimu a normativních nákladech na bydlení), ačkoli je jí známo, že jsou zcela v rozporu se zákonnými požadavky.

12. Z těchto důvodu okresnímu soudu navrhl, aby vzájemné nároky účastníků posoudil v režimu bezdůvodného obohacení, uložil mu povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 075,80 Kč a ve zbytku žalobu zamítl.III. Replika žalobkyně13. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného. Má za to, že ji posoudila dostatečně. V rámci tohoto posouzení nejprve provedla výpočet maximálního limitu splátky, který je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu maximálního limitu splátky klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných dětí, spolu se splátkovou zátěží klienta a splátky schváleného úvěru. Do výpočtu maximálního limitu splátky domácnosti se spolu se splátkou schváleného úvěru započítává vyšší ze dvou hodnot – 1) minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim členů domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velkosti obce; 2) celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti, a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání, atd.

14. Žalobkyně dále uvedla, že v případě úvěrové smlouvy z roku 2023 provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR, přičemž dotaz do registru SOLUS byl proveden s výsledkem „nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem „klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení“, dotaz do registrů CEE a ISIR byl proveden s výsledkem „v registru nenalezen“.

15. Žalobkyně si k ověření příjmové a výdajové stránky vyžádala výpis z účtu za období od , datum, do , datum, . Žalovaný v kontraktačním procesu uvedl, že je zaměstnancem společnosti , právnická osoba, ., přičemž od této společnosti mu přicházely opakující se platby, jejichž průměrná výše korespondovala s tvrzenou výší ve smlouvě.

16. Pokud jde o ověření příjmů a výdajů členů domácnosti žádající osoby, tyto údaje žalobkyně ověřovat nemůže s ohledem na zákon č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů a nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 2016/679 ze dne 27. 4. 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů. Nemá tedy jinou možnost, než se spolehnout na informace poskytnuté žadatelem o úvěr. Mandatorní výdaje žalovaného nemohla žalobkyně ověřit, neboť žalovaný je hradil jiným způsobem než prostřednictvím platební karty. Žalobkyně proto užila do výpočtu maximálního limitu splátky částky životního minima a normativních nákladů na bydlení. Rovněž k výdajům žalovaného podotkla, že z výpisu jsou zjevné časté převody na jiné bankovní účty, o kterých lze podle ní předpokládat, že mohou být v návaznosti na převzetí úvěrového závazku po dobu jeho splácení omezeny.

17. Žalobkyně rovněž zjišťovala, zda má žalovaný v době žádosti o úvěr závazky u jiných institucionálních věřitelů. Předchozí závazky žalovaného žalobkyně zjistila a měsíční splátky na ně zahrnula do výpočtu maximálního limitu měsíční splátky.

18. O úvěruschopnosti žalovaného podle ní konečně vypovídá i skutečnost, že žalovaný byl po dobu dvou let schopen úvěr splácet.

19. Má rovněž za to, že i podle Soudního dvora Evropské unie (z rozsudku ze dne 18. prosince 2014, ve věci C-449/13, CA Consumer Finance SA proti Ingrid Bakkaus a další), má věřitel prostor pro uvážení, jaké informace poskytnuté spotřebitelem budou ověřeny a jakým způsobem. Z ničeho neplyne žádný privilegovaný způsob ověřování, ani není stanoveno, co vše je nutné ověřit. Naopak je zdůrazněn princip přiměřenosti, kdy je nutné akcentovat konkrétní okolnosti případu.

20. K druhému důvodu tvrzené neplatnosti úvěrové smlouvy z roku 2023 žalobkyně poukázala na to, že smlouva byla uzavřena prostřednictvím Správce financí, webového rozhraní žalobce, jenž je obdobou internetového bankovnictví. Projev vůle, který je stvrzen SMS kódem zaslaným na verifikované telefonní číslo, považuje žalobkyně za dostatečně určitý a je z něj zřejmá vůle klienta uzavřít smlouvu.

21. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy z roku 2011, žalobkyně poukazuje na skutečnost, že tato smlouva byla uzavřena dne , datum, , kdy povinnost žalobkyně posuzovat úvěruschopnost spotřebitele byla zavedena teprve s účinností zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, a požadavky na posouzení tak byly značně omezené. I zde však žalobkyně odkazuje na provedený výpočet maximálního limitu splátky, který byl v té době vypočítáván pouze na klienta. Žalobkyně rovněž provedla lustraci žalovaného v registrech SOLUS, NRKI, CEE a ISIR se stejným výsledkem, jako uváděla v předešlém případě. A stejně tak poznamenává, že skutečnost, že žalovaný tento úvěr splácel více ne 14 let, svědčí o tom, že byl úvěruschopný.IV. Doplnění vyjádření žalovaného22. Žalovaný ke své argumentaci doplnil, že veškeré jeho kreditní i debetní operace a většina plateb celé jeho domácnosti byly prováděny přes jeho bankovní účet. Má za to, že žalobkyně měla výpisy z jeho bankovního účtu k dispozici, případně si je měla jako základní podklad k posouzení jeho úvěruschopnosti vyžádat a analyzovat je. Pokud tak neučinila, nepostupovala s odbornou péčí. Jakýkoli další sofistikovaně popsaný postup žalobkyně nemůže zhojit absenci základní analýzy finančních toků úvěrovaného. Z doložených výpisů je podle žalovaného mimo jiné zřejmé, že měsíční hospodaření žalovaného ve všech měsících před uzavřením sporného úvěru končilo z hlediska finančních toků vždy v záporných hodnotách (cca -10 000 Kč), po několik měsíců před uzavřením sporné smlouvy nedisponovala jeho rodina žádnými volnými prostředky, na celkové bilanci se zásadním způsobem podílelo čerpání jiných spotřebitelských úvěrů, a i významné výpomoci od vzdálenějších členů rodiny. I přes tyto výpomoci v řádech tisíců a desetitisíců Kč měsíčně končilo hospodaření rodiny žalovaného každý měsíc v deficitu.

23. V obdobné situaci byl i v roce 2011. Navíc úvěrový rámec podle něj v žádném případě nečinil od prvopočátku 120 000 Kč, ale pouze zlomek této částky. Žalovaný nemá k dispozici tuto smlouvu, disponuje však dvěma dodatky z roku 2023, kdy došlo k navýšení úvěrového limitu na 90 000 Kč a následně na částku 120 000 Kč. Žalobkyně měla podle žalovaného před oběma navýšeními provést zhodnocení jeho úvěruschopnosti, což však neučinila.V. Posouzení okresním soudem24. Soud provedl dokazování listinami založenými ve spise, zejména smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kartou klienta k této smlouvě, výpisem z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , úvěrovými zprávami z Nebankovního registru klientských informací, smlouvou o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kartou klienta ke smlouvě č. , hodnota, , dodatky k oběma úvěrovým smlouvám, předžalobní výzvou a výzvami ke splacení celého úvěru, jakož i podacími archy k těmto výzvám.

25. Ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že účastníci ji uzavřeli dne , datum, s původním úvěrovým rámcem 25 000 Kč, s roční úrokovou sazbou 26,28 % a s měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. Součástí listiny jsou údaje, které žalobkyně od žalovaného převzala při sjednání smlouvy; jako čistý měsíční příjem žalovaného je uvedena částka 39 000 Kč, příjem ostatních členů domácnosti 85 000 Kč, rodinný stav ženatý a jedna vyživovaná osoba. Z karty klienta k tomuto úvěru soud zjistil, že žalobkyně vycházela při posouzení bonity z týchž údajů, současně v kartě uvedla měsíční výdaje domácnosti 40 000 Kč a dotazy do registrů SOLUS, NRKI, CEE a ověření dokladu totožnosti.

26. Z výpisu z účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, soud zjistil, že žalovanému na účet přicházely pravidelné příjmy od zaměstnavatele , právnická osoba, ., avšak současně z účtu odcházelo vysoké množství plateb na splátky dalších závazků, opakované převody na jiný účet, výběry hotovosti a úhrady dalších pravidelných plateb. Ze samotného výpisu je patrné využívání kontokorentního rámce a dlouhodobě napjatá bilance peněžních toků na účtu. Přímo z výpisu lze identifikovat mj. pravidelné úhrady na smlouvu žalobkyně č. , hodnota, a další významné splátkové zatížení.

27. Z úvěrových zpráv NRKI soud zjistil, že v době bezprostředně před sjednáním smlouvy ze dne , datum, byl žalovaný zatížen dalšími úvěrovými závazky, a to dvěma osobními úvěry, kontokorentním úvěrem a dalšími kartovými produkty. Zpráva zachycuje rovněž opakované prodlení u některých závazků, využívání kontokorentního rámce a další žádost o osobní úvěr v březnu 2023.

28. Ze smlouvy č. , hodnota, soud zjistil, že účastníci ji uzavřeli dne , datum, s původním kreditním limitem 10 000 Kč, roční úrokovou sazbou 26,28 % a měsíční splátkou ve výši 4 % z dlužné částky. V této smlouvě je uveden čistý měsíční příjem žalovaného 24 000 Kč, příjem partnerky 15 000 Kč a tři vyživované děti. Z karty klienta k této smlouvě soud zjistil, že žalobkyně u původního kontraktu vyšla pouze z obecně sdělených údajů klientem a jediný evidovaný dotaz do registru SOLUS; další lustrace, které žalobkyně obecně tvrdila, ve spise doloženy nebyly. Přitom při jednání soud žalobkyni vyzval, aby lustrace, jež měly být provedeny při zkoumání úvěruschopnosti v roce 2011, předložila; její zástupkyně uvedla, že tento důkaz nemá k dispozici.

29. Z dodatků ke smlouvě č. , hodnota, soud dále zjistil, že dne , datum, byl úvěrový rámec zvýšen na 90 000 Kč a dne , datum, na 120 000 Kč. Ze smlouvy a dodatků ke smlouvě č. , hodnota, soud zjistil, že úvěrový rámec byl dne , datum, zvýšen na 47 000 Kč, dne , datum, na 90 000 Kč a následně dne , datum, na 120 000 Kč.

30. Pro posouzení úvěrového vztahu založeného smlouvou č. , hodnota, ze dne , datum, bylo třeba vycházet z právní úpravy účinné v době uzavření smlouvy, tedy zejména ze zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění tehdy účinném, a z občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. Tento smluvní typ však nebyl upraven v občanském zákoníku z roku 1964, ale v § 497 a násl. zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník. Pro rozhodnutí věci je však určující zvláštní úprava spotřebitelského úvěru obsažená v zákoně č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru.

31. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru platí, že věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péči zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

32. Pro posouzení úvěrového vztahu založeného smlouvou č. , hodnota, ze dne , datum, a pro posouzení dodatků z roku 2023 bylo třeba vycházet ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).

33. Podle § 75 zákona o spotřebitelském úvěru, platí, že poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.

34. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, platí, že poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

35. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru platí, že poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

36. Judikatura vrcholných soudů je v otázce povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru dlouhodobě ustálená v tom, že poskytovatel se nemůže spokojit jen s ničím neověřeným tvrzením spotřebitele, případně jen s negativním výsledkem lustrace v registrech. Již Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39, dovodil, že požadavek odborné péče „nasvědčuje povinnosti dodržení zvýšené pozornosti při posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.“ Věřitel proto musí podle Nejvyššího správního soudu „pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními.“ Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, a v rozsudku ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018, uzavřel, že věřitel nedostojí své povinnosti, vyjde-li pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho výdělkových a majetkových poměrech; údaje sdělené spotřebitelem musí být věřitelem ověřeny a veřejně dostupná statistická data mohou plnit pouze podpůrnou funkci. Na tyto závěry navázal Nejvyšší soud i později, mimo jiné rozsudkem ze dne 31. 7. 2024, č. j. 33 Cdo 656/2024-380, v němž korigoval závěr odvolacího soudu, že by pro řádné posouzení úvěruschopnosti postačovalo vycházet z údajů z registrů a z paušálních částek životního minima bez zohlednění faktických pravidelných výdajů konkrétního spotřebitele.

37. Stejným směrem se ubírá též správní judikatura. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 13. 8. 2024, č. j. 9 As 127/2024-34, zdůraznil, že částka životního minima sama o sobě nereflektuje skutečné individuální životní náklady spotřebitele a nepokrývá například reálné výdaje na bydlení, zdravotní potřeby či jiné nezbytné výdaje; trval proto na individualizovaném posouzení konkrétního spotřebitele. Nadto zdůraznil, že ačkoli má poskytovatel úvěru prostor pro samostatnou úvahu ohledně toho, jaké informace jsou dostačující, tato úvaha je omezena jednak požadovanou kvalitou informací, jednak požadavkem odborné péče poskytovatele. Informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které nejsou doloženy, nemohou být podle Nejvyššího správního soudu spolehlivé. Ústavní soud pak v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, akcentoval, že soudy mají zkoumat, zda poskytovatel úvěru přesvědčivě prověřil, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit.

38. Na základě těchto východisek dospěl soud k závěru, že žalobkyně v projednávané věci svou zákonnou povinnost nesplnila.

39. Ve vztahu ke smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, žalobkyně sice doložila, že provedla určité lustrace v registrech a že vycházela z interního modelu označeného jako maximální limit splátky (MLS), tento postup však nepostačoval. Především žalobkyně neprokázala, že by údaje o příjmech a výdajích domácnosti, z nichž vycházela, byly řádně ověřeny. Příjem ostatních členů domácnosti ve výši 85 000 Kč žalobkyně převzala pouze z tvrzení žalovaného, aniž by byl ve spise jediný objektivní doklad, z něhož by existence a skutečná výše takového příjmu vyplývala. Stejně tak neprokázala skutečné výdaje domácnosti a rozhodující část výdajové stránky nahradila normativními a paušálními částkami. To neobstojí již proto, že zákon požaduje vycházet z informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených, nikoli z abstraktních hodnot, které nepostihují individuální situaci spotřebitele.

40. Nad rámec toho měla žalobkyně k dispozici výpis z účtu žalovaného zachycující rozhodné období před uzavřením smlouvy. Z tohoto výpisu byly zřejmé četné odchozí platby na jiný účet, pravidelné splátky dalších závazků, využívání kontokorentu a obecně napjaté finanční hospodaření. Žalobkyně však z těchto údajů nevyvodila odpovídající závěr o skutečném splátkovém zatížení a celkové finanční situaci žalovaného. Její zástupkyně při jednání navíc připustila, že si není vědoma, zda žalobkyně po žalovaném vůbec požadovala kompletní výpis z účtu za celé období. Takový přístup není projevem odborné péče, ale naopak ukazuje, že žalobkyně ve skutečnosti konkrétní strukturu pravidelných příjmů a výdajů žalovaného nevyhodnotila.

41. Nevyhovující byl i přístup žalobkyně ke smlouvě č. , hodnota, . U původního úvěru z roku 2011 žalobkyně neprokázala, že by disponovala dostatečnými a ověřenými podklady o skutečných příjmech a výdajích žalovaného a jeho domácnosti. Karta klienta z roku 2011 obsahuje pouze stručné údaje o příjmech a počtu vyživovaných dětí a jediný doložený dotaz do registru SOLUS. Tvrzené další lustrace žalobkyně nepředložila ani přes výslovnou výzvu soudu při jednání. Již z tohoto důvodu žalobkyně neunesla důkazní břemeno k tvrzení, že schopnost žalovaného splácet úvěr tehdy posoudila s odbornou péčí.

42. Přitom ani pozdější vývoj úvěrového vztahu nevedl žalobkyni k opatrnosti. Naopak v dubnu 2023 došlo u úvěru č. , hodnota, k zásadnímu navýšení úvěrového rámce nejprve na 90 000 Kč a poté na 120 000 Kč. Obdobně u úvěru č. , hodnota, byl původní rámec 25 000 Kč v krátké době několikrát zvýšen až na 120 000 Kč. Právě v takové situaci zákon výslovně vyžaduje nové, důkladné a individualizované zkoumání úvěruschopnosti; nelze mechanicky vycházet z dříve převzatých deklarací ani z abstraktních modelových výpočtů. Žalobkyně však ani u těchto významných navýšení neprokázala, že by reálně vyhodnotila, jaké jsou aktuální příjmy, skutečné nutné výdaje a celková schopnost žalovaného unést další navýšené splátkové zatížení.

43. Soud nepřisvědčil obraně žalobkyně, že dostatečnost jejího postupu potvrzuje skutečnost, že žalovaný oba úvěrové vztahy po určitou dobu splácel. Samotná okolnost, že spotřebitel po jistou dobu splátky hradil, ještě neprokazuje, že žalobkyně před poskytnutím úvěru či jeho navýšením řádně a zákonem požadovaným způsobem posoudila jeho úvěruschopnost. Opačný přístup by vedl k nežádoucímu důsledku, že poskytovatel by mohl rezignovat na předběžné řádné posouzení a dovolávat se teprve následného chování dlužníka, byť i financovaného dalším zadlužováním. Takový závěr je v rozporu se smyslem právní úpravy chránící spotřebitele před neodpovědným úvěrováním.

44. Za této důkazní situace soud uzavřel, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy č. , hodnota, a před významnými navýšeními obou úvěrových rámců vycházela z nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací a že z výsledku jejího posouzení nevyplývaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet. Ve vztahu ke smlouvě z roku 2023 a k jejím dodatků z roku 2023 tak je dán důvod neplatnosti podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Ve vztahu k původní smlouvě z roku 2011 žalobkyně nedostála povinnosti podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru; za stavu ustálené judikatury Nejvyššího soudu je následkem takového pochybení neplatnost spotřebitelské úvěrové smlouvy i v režimu tehdejší právní úpravy.

45. Důsledkem uvedeného právního posouzení je, že žalobkyni z obou úvěrových vztahů nesvědčí nárok na smluvené úroky, poplatky, náklady na vymáhání ani smluvní pokuty a vzájemný vztah účastníků bylo třeba vypořádat pouze podle pravidel o vrácení toho, co si strany navzájem poskytly. Jinými slovy, žalobkyně může po žalovaném požadovat jen tu část peněžních prostředků, kterou mu skutečně poskytla a kterou jí žalovaný dosud nevrátil.

46. Jak již bylo uvedeno, mezi účastníky nebylo sporu o tom, kolik žalobkyně žalovanému v souvislosti s oběma úvěrovými vztahy poskytla a kolik žalovaný žalobkyni uhradil. Po započtení všech vzájemných plnění tak zůstal na straně žalovaného nedoplatek na poskytnutých jistinách ve výši 1 075,70 Kč. Pouze v tomto rozsahu byla proto žaloba důvodná.

47. Ve zbytku soud žalobu zamítl. Žalobkyně totiž požadovala částky sestávající převážně z příslušenství sjednaného v neplatných úvěrových vztazích, zejména smluvních úroků, poplatků, nákladů na vymáhání a smluvních pokut, které jí z výše uvedených důvodů nenáleží. Totéž platí i pro požadovaný zákonný úrok z prodlení od , datum, . Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, výslovně dovodil, že je-li smlouva o spotřebitelském úvěru neplatná proto, že poskytovatel poskytl spotřebiteli úvěr v rozporu se zákonnou úpravou posuzování úvěruschopnosti, nevzniká poskytovateli nárok na zákonný úrok z prodlení již od jeho jednostranné výzvy k vrácení zbývající nesplacené jistiny; prodlení spotřebitele nastává teprve tehdy, kdy je čas vrácení jistiny určen ve smyslu zákona nebo rozhodnutím soudu. V nyní projednávané věci proto nebylo možno žalobkyni přiznat ani uplatněné kapitalizované úroky z prodlení, ani další úrok z prodlení od data uvedeného v žalobě.

48. Soud se dále samostatně nezabýval námitkou žalovaného, že obě smlouvy a jejich dodatky nebyly platně uzavřeny prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Důvod je prostý. Již závěr o tom, že žalobkyně řádně neposoudila úvěruschopnost žalovaného a že její nárok je proto omezen pouze na vrácení skutečně poskytnuté a dosud nevrácené jistiny, plně postačuje k rozhodnutí ve věci samé. I kdyby soud uzavřel, že smlouvy byly z hlediska způsobu uzavření prostřednictvím elektronických komunikačních prostředků uzavřeny platně, nemohla by žalobkyni při výše popsaném porušení povinnosti podle zákona o spotřebitelském úvěru svědčit žádná další smluvní plnění nad rámec nevrácené jistiny. A naopak, pokud by se platné uzavření smluv neprokázalo, vedlo by to mezi účastníky opět toliko k vypořádání podle pravidel o vrácení poskytnutých plnění. Posouzení otázky elektronické autentizace a dalších technických aspektů kontraktačního procesu by tak nemohlo přivodit jiný výsledek sporu co do rozsahu nároku žalobkyně. Za této situace šlo o otázku nadbytečnou a soud se jí dále nezabýval.VI. Náklady řízení49. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. Žalobkyně měla úspěch jen v zcela nepatrné části sporu a právo na náhradu nákladů jí proto nenáleží. Žalovaný byl sice ve věci převážně úspěšný, při jednání však po poučení soudu výslovně uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje, a ze spisu ani nevyplývá, že by mu vznikly náklady, které by bylo možno přiznat. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.