3 C 14/2021

Plný text

Okresní soud Plzeň-sever rozhodl samosoudkyní titul Terezou Andrlovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně, Kypr zastoupený advokátkou titul. jméno příjmení, Ph.D. se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá co do zákonného úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky částka od datum do datum.

III. Žalobce je povinen doplatit České republice na účet Okresního soudu Plzeň – sever soudní poplatek ve výši částka, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka k rukám právní zástupkyně žalobce advokátky titul. jméno příjmení, Ph.D. do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se domáhal na žalovaném zaplacení částky ve výši částka s příslušenstvím z titulu Smlouvy o zápůjčce ze dne datum uzavřené mezi žalovaným a spol. právnická osoba, se sídlem adresa, anonymizováno SLM číslo, Malta (dále jen„ původní věřitel“), která předmětnou pohledávku na základě smlouvy ze dne datum postoupila žalobci.

2. Protože ve věci bylo možné rozhodnout na základě žalobcem předložených listinných důkazů, soud ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) žalovaného vyzval, aby se ve stanovené lhůtě vyjádřil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, přičemž pokud tak neučiní, bude mít soud podle § 101 odst. 4 o.s.ř. za to, že souhlas byl dán. Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto postupem vyjádřil souhlas a žalovaný na shora uvedenou výzvu nereagoval, soud věc rozhodl, aniž nařizoval jednání.

3. Žalobce prokázal, že je aktivně legitimován k podání žaloby, když ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, bylo zjištěno, že původní věřitel postoupil předmětnou pohledávku vymáhanou touto žalobou žalobci, a to v souladu s ustanovením § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“). Žalovaný byl o postoupení pohledávky vyrozuměn dopisem ze dne datum.

4. Ze zjištěného skutkového stavu vyplývá, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, jejíž nedílnou součástí byly rovněž obchodní podmínky. Na jejím základě poskytl původní věřitel žalovanému částku částka, přičemž žalovaný se zavázal poskytnutou částku vrátit nejpozději do datum. Žalovaný nedodržel podmínky uzavřené smlouvy, když řádně a včas neuhradil předmětnou částku. Žalovaný do dnešního dne z dlužné částky ničeho neuhradil, a to ani přes předžalobní upomínku zaslanou mu žalobcem ze dne datum.

5. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Dle nálezu Ústavního soudu IV. Ú.S. číslo výkonu práva, kterým je jeho zneužití, soudy nemohou poskytnout ochranu, neboť by to bylo v rozporu nejen s ustanovením Občanského zákoníku, ale především článku 36 Listiny.

7. Rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spis. značka 33 Odo 243/2005, dále např. spis. značka 21 Cdo 1484/2004 se uvádí:„ Při sjednání úroku, při peněžité půjčce jedná v souladu s dobrými mravy jen ten věřitel, který požaduje přiměřený úrok bez ohledu na to, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něho obtížné. Nepřiměřeným úrokem je zpravidla úrok sjednaný ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaných bankami při poskytování úvěru nebo půjček, i když lze připustit, že půjčky na základě smluv uzavíraných fyzickými osobami, zejména v případě, kdy je dlužníkem osoba, nacházející se v obtížné situaci, mají prověřitelé na rozdíl od půjček či úvěrů poskytovaných peněžními ústavy výrazně vyšší míru rizikovosti a proto v závislosti na okolnostech konkrétního případu nemusí být nepřiměřený ani úrok, který je dvojnásobkem či trojnásobkem míry úrokové sazby peněžních ústavů. Nelze však tolerovat extrémní případy, kdy úrok přesahuje obvyklou míru zcela neadekvátním způsobem“.

8. V době uzavření smlouvy o zápůjčce, v červenci 2016, dle statistiky ČNB činila roční procentní sazba nákladů korunových úvěrů poskytnutých bankami v ČR 11,30% ročně. Bylo by tak možné tolerovat navýšení 33,90% ročně. Dle obchodních podmínek však denní úroková sazba činila 0,2833%, tj. 103,4% ročně. Z výše uvedeného je zřejmé, že částka, kterou měl žalovaný zaplatit nad rámec půjčené částky, přesahuje i trojnásobek běžného smluvního úroku sjednaného pro úvěry v daném období a je nutno pohlížet na uzavřenou smlouvu jako na smlouvu absolutně neplatnou pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o.z., neboť smlouva obchází zákon, když svou podstatou směřuje k navýšení odměny za poskytnutou zápůjčku, především co se týká dalších poplatků vzniklých v souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy. Uzavřenou smlouvu o zápůjčce tak soud musel považovat za absolutně neplatnou. Žalobce si toho byl nepochybně vědom, když požadoval po žalovaném pouze úhradu zápůjčky ve výši částka a nepožadoval smluvní navýšení. Soud tak žalovanému z titulu bezdůvodného obohacení, dle ustanovení § 2991 o.z. a následující, uložil zaplatit žalobci částku částka, když žalovaný na zápůjčku ničeho neuhradil.

9. Pokud jde o prodlení, soud dospěl k závěru, že v souladu s § 573 o.z. mohlo být oznámení o postoupení pohledávky žalovanému doručeno nejdříve po uplynutí tří pracovních dnů od odeslání vyrozumění o postoupení pohledávky ze dne datum, zaslané poštou téhož dne, tj. datum. Od datum tak nastalo na straně žalovaného prodlení a v této souvislosti byl žalobci přiznán zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 1 a 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z toho důvodu soud částečně zamítnul nárok žalobce ohledně úroku z prodlení.

10. Soud dále uložil žalobci povinnost uhradit státu doplatek soudního poplatku v souladu s Položkou 2 odst.

2. Sazebníku poplatků, který je přílohou k zákonu č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů.

11. O nákladech řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů řízení proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve věci převážně úspěšný, soud tak žalobci přiznal plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Náklady řízení představuje zaplacený soudní poplatek ve výši částka, doplatek soudního poplatku ve výši částka, 3 úkony právní pomoci dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. § 14b á částka = částka (jednoduchá výzva k plnění, příprava, převzetí věci, písemné podání žaloby), 3 režijní paušály á částka = částka § 14b odst. 5, a 21% náhradu DPH z odměny a režijního paušálu tj. částka Celkem náklady řízení představují částku částka. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze podat návrh na výkon tohoto rozhodnutí nebo na nařízení exekuce.